Gordonlord komentáře u knih

Tohle mě chytlo od samotného začátku. Bylo to skvělé, ale s chybami. Bezva bylo, že hned zkraje sledujeme postup bratra a sestry - zabijáků, kteří skládají mistrovskou zkoušku. Brilantní strategie a nápaditý um obou zabijáků a hlavně způsob, jakým byl popsán, jsem vyloženě hltal a dokonce ve mě probudil zcela neočekávaný a iracionální strach, jak se s takovými smrtícími borci Conan později vypořádá.

Co už bezva nebylo - navzdory tomuhle všemu, Conan oba mistry zabijáky nakonec doslova smete pouhým mávnutím ruky, což celou - velice kvalitně provedenou - snahu o vybudování gradace a napětí z jejich vzájemné konfrontace dokonale zničí.

Co opět není bezva je, že když už Conan narazí na někoho, kdo nad ním má navrch, nebo proti komu se nemá jak bránit, zachrání ho pokaždé až absurdní štěstí. To působilo vážně blbě, stejně jako to, že Conan v knize nenalezl byť jen rovnocenného soupeře.

Co ale tyhle chyby v mých očích perfektně zahlazovalo, byl neuvěřitelný spád a kadence děje. Všechno jelo dopředu jak palba z kulometu, na rozloze slabé knížečky se udály desítky dobrodružství a příběhů a co víc - každý měl velmi dobrý nápad, napětí a spád. Ať už šlo o pomstu krále Radžastánu, který chytře vehnal Conana a jeho kamarády Kudrua a Dakšu do pasti na moři, tak pozdější Conanova mise na záchranu obou svých kamarádů ze spárů kněží bohyně Kamálí, tak i závěrečný boj s onou samotnou bohyní.

Zdaleka jsem nevzpomněl samozřejmě všechno, ale každé jednotlivé dobrodružství - provázané rámcem Zabijáků, pasoucích po Conanovi pomocí svých schopností a intrik ve jménu zlé bohyně Kamálí - bylo šťavnatě narváno dějem, akcí a všemi akčními libůstkami, které čtenář na tomhle druhu literatury hledá.

Christopher Blanc se mi jako Conanův autor již osvědčil a vidím, že kvalita jeho předchozích prací nebyla žádná náhoda. Rozhodně jeho knihy doporučuji.

1 06.06.2021

Conan Mstitel je povedený derivát veškerých Conanovských prvků. Conan je zde již králem a jeho ženu unese zlý čaroděj. Při cestě za jeho záchranou se cimmerský barbar opět stane pirátem, svede námořní bitvy, popere se v horách se sněžným netvorem, podívá si i do džungle, stane se vůdcem nájezdníků, ojede nějaké to děvče a vůbec v rámci spanilé jízdy si připomene krásný průřez celou svoji kariérou.

Tohle všechno je navíc pěkně lemované atmosférou, která se velmi sympaticky přibližuje svoji poetikou originálním Howardovým příběhům. Bonbónkem navrch je i množství postav a událostí, které na každém rohu odkazují na původní Conanovské příběhy. Setkáme se tak se starými známými postavami i místy.

Hraje to trochu na nostalgii, ale má to neuvěřitelný spád. Děj a akce za sebou následují kulometnou rychlostí, až se mi nechce věřit, že se toho dá tolik stihnout na tak relativně malém prostoru.

Malinko to kazí lehká nekonzistentnost děje, kdy se chvílemi zdá, že se Conan až příliš odchýlil od svého původního záměru zachránit svou ženu a kniha utíká k úplně jiným dějovým cestám.

Rozhodně je to jedna z těch povedených Conanovek, psaných jiným, než původním autorem. Skoro jsem měl cuky dát 4 hvězdičky z 5-ti.

1 05.06.2021

Takové klasické Asterixovské dobrodružství, stále ještě s uvolněnými a korektními restrikcemi dnešních dní neovlivněnými prvky konce šedesátých let. Hrdinové pijí pivo, dělají si legraci z jiných ras , náboženství a národností, dávají po hubě každému kdo se na mě špatně podívá, morální ponaučení nikde a prostě je to zase a opět jako vždy, krásná, uvolněná legrace se vším všudy.

1 04.06.2021

Hned jsem s nedůvěrou předpokládal, že humor bude opět těžit z jednoduchých premis. Jako v případě minulého dílu, kde byly všechny vtipy postavené na kulturní specifikaci Britů, jsem i zde čekal, že každá legrácka bude vycházet z toho, jak si Galové cucnou kouzelného nápoje a všechny atlety ve všech disciplínách "děsně vtipně" rozdrtí.

Galové na svůj nápoj dost spoléhali, na Olympiádu nastoupili sebevědomě s tím, že díky němu vše vyhrají a tím způsobovali trauma sportovcům, kteří na podobný okamžik celý život dřeli. Okamžitě jsem přestal Galům fandit a mými favority se stali Římané.

Nakonec se ukázalo, že Galové v čele s Asterixem, jsou bez svého nápoje marní chudáčci, kteří nakonec zvítězili zase jenom podvodem, i když trochu jiným. Nicméně vtip nebyl ukryt v laciných, výše zmíněných premisách, ale zase jednou citlivě a pěkně vymyšlený a vypointovaný, což mě potěšilo.

Zvláštní, jakákoliv morální poselství naprosto popírající a neobsahující stavba příběhu by v dnešní přehnaně korektní a nezávadné době jednoznačně neprošla a ve mě vzbuzuje příjemný údiv, že toto bylo předhozeno dětem. Beru to jako osvěžující a vítaný prvek.

1 28.05.2021

Asterixovská poetika je stále nedotčená a kresba je pořád na svém místě..roztomilá, typická a detailní.

Povedené vtipy nápady bylo vysvobozování Obelixe z velké Londýnské věže, kdy hrdinové chodili nahoru a pak zase dolů a vždycky zmasili všechny přítomné římany. Nebo ochutnávka desítek zabavených sudů s vínem, mezi kterými se ukrýval kouzelný nápoj galů, který římani chtěli zabavit, aby ho naši hrdinové nemohli doručit britským vojskům. Tohle byly povedené nápady.

Jinak to byla nuda a všechen vtip byl - přesně jak jsem se podle názvu tohoto dílu bál - založen jen a pouze na odkazech na současné britské zvyky a kulturní odlišnosti. Přelouskal jsem ho bez většího zájmu a přesto se dokázal - když už n dobře bavit - tak aspoň solidně zabavit u krátké, odpočinkové comicsové četby.

1 14.05.2021

Komentáře, které jsem si tady přečetl, mě docela odrazovaly od nápadu přečíst si tenhle stěžejní příběh ze světa Dragonlance. A musím uznat, že ve finále to vůbec tak špatné, jak se to zdá, není. Ale žádná sláva to není taky.

Kniha má onu auru osmdesátkových a devadesátkových, klasicky klišovitých a vesele naivních fantasy přesně ve stylu Dungeons and Dragons. Takové, které se už dnes nepíší, s atmosférou poplatnou době. A dokonce se povedlo do knihy narvat i dost typické Dragonlance atmosféry. Takže je zde putování světem, potkávání se s rozličným magickými příšerami, hledání kouzelných artefaktů, souboje se zlými mágy a další nezbytnosti, krásně zabalené do rubáše jednoduché, odlehčené fantasy.

Ale na druhou stranu, od tak zásadního příběhu, jako je legenda o největším hrdinovi světa Dragonlance, který přinesl bájná dračí kopí, podle kterých má celý tento svět vlastně svůj název a která pomohla při válce proti královně temnot, jsem čekal mnohem víc, než jen další tuctový, klasický Dungeons and Dragons příběh, jehož hlavním hrdinou mohl být vcelku kdokoliv, protože takhle to vyznělo celkem zaměnitelně.

Čekal jsem větší osudovost, víc Humových myšlenek a pocitů, vzhledem k tomu, jaký osud prožíval a jaké absurdně odvážné hrdinské činy prožíval. Taky struktura příběhu mohla být propracovanější a vygradovanější, než putování sem tam a na konci boj, jako u kterékoliv jiné žánrové knihy.

Líbilo se mi, že se stále něco dělo a příběh nikdy nezakysnul v moři vaty. Takhle to mělo spád a bylo to docela čtivé. Avšak onu čtivost občas brzdily krkolomné větné stavby, kdy jsem si nebyl jist, co, nebo koho tím autor myslí, či co chce říci a musel jsem si pasáž přečíst znova a zamyslet se nad ní.

Také spousta dějových zvratů byla dost nelogická, jako třeba Humovo putování s Magiem a Kazem, kdy jdou všichni tři spolu a Huma se jen tak najednou oddělí, prožije dlouhé a strastiplné dobrodružství v nějaké jeskyni a jeho kamarádi si jako ničeho nevšimnou a prostě jdou dál ? Deus ex machina byla navíc na každém rohu, autor se neobtěžoval s logickým vývojem děje, prostě tam hlava nehlava švihnul nějak ten twist, který potřeboval a vyznívalo to fakt jako pěst na oko.

Jinak konec a souboj s Královnou Temnot byl vážně monumentální!

Pořád obstojně dobré Dungeons and Dragons ale.....

Jako je to docela fajn, četlo se to dobře, ale pro tak stěžejní příběh je to fakt málo.

1 14.05.2021

Autor zřejmě zjistil, jaký úspěch mají u nás v Čechách Pelíšky a další podobně zaměřené komedie, težící ze všech možných prvků typicky českého, nostalgického vzpomínání na doby komoušské. Jenže v Pelíšcích bylo vše podepřeno dobrými nápady, trefnými vtipy a prostě celkově slušným umem po všech stránkách. Alespoň co se filmu týče. Jestli byla i kniha, to nevím.

Nicméně. Jiří Pilous se na téhle vlně chce svézt a proto na jednu kupu hnoje hází všechny ty Gagariny, soudruhy, Husáky, Leniny, tancovačky, bony, rusáky, tanky, prapory, estébáky a jejich přítomnost propojuje nesouvislým blábolením o postavách, jejíchž osudy popisuje sice "hustě cool" dobovým slangem se správně "husto husťáckým" přisprostlým slovníkem, ale jejichž osudy a příběhy jsou načaté, nedokončené, zkratkovité a hlavně čtenářsky nezajímavé. Familiérní přístup s ním nesdílím, protože o všech zmiňovaných vím z jeho vyprávění fakt kulové a pro další vývoj děje (který tu není) mají zhruba stejně nulový smysl.

Autor mi připomíná dědu Simpsona, kterak blábolí páté přes deváté a u toho řve na mraky. Akorát se u toho tváří jako drsnej prďák, co pamatuje tu komoušskou dobu, o který "vy mladý přece nic nemůžete vědět", což nám v textu parkrát hezky naznačí.

Nesympatický blábol, lacině hrající na typicky čecháčskou notu stýskání si po dobách, kdy čtenáře na Ostravských burzách mlátili příslušníci VB obuchem po hlavě.

1 10.05.2021

Trudoš docela vystihl podstatu této knihy. Postava silného barbara, která v ní vystupuje, nemá fakt skoro nic společného s Conanem. Václav Vágenknecht tak patří mezi autory, kterým se asi nejméně podařilo vykreslit pevně danou mytologii, náladu a styl Conanových příběhů a náturu jeho povahy.

Přesto si nemyslím, že by to bylo až tak špatné. Kdyby se hlavní hrdina jmenoval prostě jinak, šlo by o vcelku záživné a dobře zkousnutelné "sword and sorcery" pro jednodušší a odpočinkovější četbu. I přesto, že některé zápletky jsou vzhledem k přímočarému a primitivnímu ději až příliš zbytečně překomplikované.

Některé pasáže jsou i docela nechtěně vtipné - jako když se v džungli musí Conan spřáhnout s nepřítelem, aby společně mohli přemoci nepřítele společného. Pobijí při tom hordu pomatených opic a na základě toho si poté skládají poklony, jak je ten druhý udatný válečník, kterého ještě snad svět neviděl a tak dále. To bylo docela funny.

Ale jsou zde i dobré kusy, jako třeba předposlední povídka, ve které se královna dostane do důlní šachty, kde je uvězněna neviditelnou stěnou a omylem oživí démona. Ten se rozhodne hrát s ní hru a nechá princeznu aby si zvolila šampiona, který za ni bude bojovat. Ona zvolí Conana. Démon poté s Conanem bojuje a Cimmeřan proti němu nemá vůbec šanci. Démon si s ním hraje, zmrzačí jeho milenku, zabije kolem spoustu dalších lidí a Conan je bezradný, protože ani jeho vlastní síla mu nepomůže... u téhle povídky jsem hltal každé slovo, to bylo dobré a originálě pojaté Sword and sorcery a navíc se něco výjímečně nevyřešilo silou.

Jinak celkově zbytek povídek opisuje klasický mustr Conanových dobrodružství, jak už Trudoš níže popsal. Čili klišé jak má být, jen ta atmosféra a Conanův charakter chybí. Ale pokud už jste dočetli lepší tupé, jednoduché fantasy tohoto střihu, tak tahle knížka určitě není nejhorší volbou.

1 23.04.2021

Dočetl jsem to včera a nejsem si úplně jistý, co se v té knize stalo, nebo jestli se tam vlastně vůbec něco dělo.

Zápletka s Hapem, nespokojeným v tesařském učení a prohánějícím lehčí holky a jeho názorové střety s Fitzem na bázi otec-syn byly poutavé, stejně jako sem tam nějaké to malé vyhrocení několika dějových linek. Ale v tom balastu pomalého nudného vyprávění ve zcela bezkrevné formě, se to celé ztratí jako jehla v kupce sena a převládá pocit nudy a marnosti nad dočtenou knihou.

Mám z toho pocit, že si autorka možná měla dát delší pauzu, nasát pořádnou touhu do psaní a vymyslet poutavější a napínavější děj, alespoň z poloviny tak strhující, jako se jí to podařilo u první série Farseer.

1 15.04.2021

Vydechlost z předchozích dvou dílů pokračuje. Margaret již dávno došly nápady a zřejmě ji i přestalo bavit tuhle sérii psát, ale vypadá to, že po úspěchu Farseera ji za pokračování někdo nabídl solidní prachy, tak to překousla a plna sebezapření něco spatlala. Takhle to na mne alespoň působí.

S bolestí sevřeným srdcem čtu roztahané úseky úvah a popisů, natahující jednoduchou zápletku : "Pronásledujeme následníka trůnu, abychom ho zachránili z područí únosců a vysvětlili mu, že oni to s ním nemyslí dobře, kdežto my ano". Tohle totiž dřív byl mezi neutuchajícím gejzírem nápadů materiál tak na tři stránky, ovšem zde to vydrží na celou knihu.

Postavy trochu ztrácejí své kouzlo, zápletky nemají ten říz, nápadů je zde o 90% méně než v sérii Farseer, je to utahanější a nové postavy zůstaly někde na půli cesty a nebo kompletně zapomenuté a nevyužité. Ano - beru to tak, že možná se objeví v dalším díle, ale zde hodnotím tenhle stávající.

Samozřejmě to není úplný průšvih - Margaret psát pořád umí, jenom v tomhle utlumeném stavu nám dávkuje všechno to, co z ní činilo tak skvělou spisovatelku, pouze po kapkách a již ne prostřednictvím nezastavitelného uragánu.

Asi bych se na další díly vykašlal, ale moje věrnost, zvědavost a vlastnost dokončit každou práci mě nutí pokračovat. Proto doufám, že další díly budu aspoň o krapet lepší než tohle.

1 09.04.2021

Děj se zpomaluje a stává se nudnějším.

Dalo se to čekat už dávno, ale autorka dlouho vydržela. Nyní je její svižné vyprávění nabité nápady a napětím minulostí. Vyšetřuje se zde zmizení prince Dutifulla a tajemství zámku, kde se k lovu místo psů využívají kočky.

Šašek v roli Lorda Goldena perlí a je zajímavým prvkem, stejně jako občasné cynické hlášky stárnoucího a unaveného vlka Nighteyese, který by už nejraději měl klid, nebo rovnou umřel. Jinak se tu mluví se šlechtou, někam jezdí, s někým se pronásleduje....ale tak nějak bezbarvým způsobem a bez vzrušení, na což u téhle série nejsem zvyklý...ale to je tak vše.

Jemné intriky, k prasknutí napínavý děj a zamotané, nesmírně poutavé vztahy lákavých postav tu nejsou. Suché vyprávění, suchý, zpomalený děj. Hodně popisů, unavené tempo. Takhle to nemám rád.

Doufám, že se Margaret nevyčerpala jako vymačkaný citron a pouze sbírá síly k dalšímu, lepšímu dílu. Protože tohle byla docela nuda, hodně pod její standart.

1 06.04.2021

První povídka od Stevena Eriksona je fajn. Tradiční heroický výpad proti nestvůrám. Je to čtivé a autor občas píše chytrým stylem, kdy si některé věci je potřeba domýšlet. Konec je hodně zarážející a chvíli jsem přemýšlel, co se vlastně stalo. Každopádně mě to příjemně navnadilo na budoucí četbu Malazské knihy padlých.

Další fajn nápaditá povídka ve stylu heroic fantasy je "Perný týden". Hrdinou je zde vynálezce a alkoholik s minulostí výborného šermíře, což je docela originální námět.

Zajímavou, temně laděnou povídkou je potom "Perný týden". Hrdina se vydává zlikvidovat nemrtvého, s kterým posléze nějakou dobu rozpráví na střeše a celé to mělo takovou zvláštní atmosféru.

"Příhodný dárek pro čarodějnou loutku" je zajímavý nápad o bytostech, skrytých v artefaktech, které se probudí k životu v okamžiku, kdy jsou ony artefakty ve vzájemné blízkosti. Jedním z hrdinů je živoucí mluvící loutka. Dobrý nápad.

Vtipnou povídkou na téma "nápoje lásky" pak byly "Temné časy na Půlnočním trhu"

Všechny výše zmíněné příběhy spojuje hezky čitelný a přehledný styl a alespoň nějaký dobrý nápad. Zbytek sborníku už je na tom ovšem přinejlepším podprůměrně. Některé kusy jsou vyloženě nečitelné, podané arogantním stylem, kdy na mě spisovatel vysype desítky jmen a pojmů, které neznám a nevím co znamenají a myslí si, že mě bude hrozně zajímat jejich význam. Ne. Nezajímá. Chci číst něco, v čem se vyznám, a ne nečitelný bordel, který často postrádá i souvislý děj, natož příběh. Vrcholem takového zbytečného a ryze špatného výblitku je potom Glen Cook a jeho Černá Legie. To byl zmatečný, nepřehledný výblitek, co se nedal ani číst.

Přítomnost průměrně dobrých povídek tudíž ubijí převaha nudného podprůměru a brutálního sajrajtu, které ze sborníku nedělá "výběr", ale "výškrab".

1 14.02.2021

Na prvním Asterixovi je znát, že si autoři zatím osahávají terén.

Humor ani scénář ještě není tak vybroušený a vypointovaný jako v dalších dílech. Zde se většinou zakládá jen na tom, jak mají Galové navrch nad Římany a kterak Asterix a Panoramix hustě stírají legionářské pohlaváry. Kdyby míso římanů byli nacisti, vyznělo by to celé jako trochu hloupá, protirežimní agitka na povzbuzení morálky odbojářů.

Asterix už je zde sice všemi mastmi mazaný, ale působí namachrovaně a ještě ne tím moudrým a sympatickým dojmem, který jsem z něj měl v dalších dílech. Obelix se zde pouze mihne.

Náznaky poetiky, krásy a dokonalosti toho, co teprve přijde zde už jsou, ale zatím místy v náznacích a místy dost neotesaným a nevybroušeným způsobem prezentované. Kresba taky ještě není úplně to pravé.

Zajímavý začátek kultovní série.

1 12.02.2021

Do tohohle jsem se fakt nemohl začíst.

Každá povídka začíná tam, kde jiná - v této knize nezveřejněná - povídka skončila, takže působí jako vytržená z kontextu a vytváří dojem, že jste začali sledovat seriál od jeho 256. dílu, aniž byste tušili o co běží. To se vám autor ovšem hned pokusí přiblížit minimálně stránku dlouhou nalejvárnou plnou pojmů, názvů a jmen postav, jejichž vzájemnou propletenost a vývoj vztahů si musíte hned zapamatovat, jinak se už v ději nechytíte.

Některé pasáže jsem musel číst i třikrát, protože jsem se ve vztazích, jménech a názvech pokaždé ztrácel. Problém bude možná i v tom, že povídky nebyly zajímavé, neměly atmosféru, žádný háček ani výraznou dějovou zápletku nebo nápad, který by donutil můj mozek všechny tyhle - pro pochopení toho, co se děje - bohužel zásadní skutečnosti, pojmout do paměti.

Což je fakt hrozná škoda, protože povídky jsou ve své podstatě naprosto primitivní a celkem dost nezajímavé klišoidní vypatlané fantasy akčňáky, které já mám rád. Jen tohle zbytečně překomplikované a zmatečné pojetí jim ublížilo téměř až fatálním způsobem a učinilo z nich nečitelný bordel.

Zajímalo by mne, do jaké míry měl v těchto příbězích Howard prsty, protože něco takhle špatného jsem fakt nečekal.

1 10.02.2021

Tuhle Conanovku jsem si vybral primárně kvůli vysokému hodnocení čtenářů a pochvalných komentářů. V záplavě příběhů o Cimmerském barbarovi, které sotva kdy překročí práh podprůměru (pokud je ovšem nepíše zrovna Howard), je kvalita vzácností, tak jsem měl velká očekávání.

A jsem rád, že byla naplněna. Čtenáři mají se svým hodnocením pravdu a já se přidávám do klubu oslavovatelů.

John Maddox Roberts píše velmi podrobným a popisným stylem. Má promyšlený každý detail, zachází velmi často i do maličkostí, co se historie, světa, pozadí postav a jemnůstek v jejich jednání týče, ale nikdy ne zbytečných. Netvoří vatu, ale detaily a popisnosti oživují příběh, nebo obarvují a prohlubují charaktery hlavních postav, či přímo vtahují čtenáře více do děje a pomáhají knize působit vážně skutečně a sugestivně. Takhle se správně pracuje s popisností, super !

Díky velkému množství detailů tedy vše dýchá pohlcující a v rámci žánru uvěřitelnou a poutavou atmosférou, ale ta samotná by nestačila. Autor tedy na své čtenáře hází jeden háček za druhým, v podobě tajností hlavních postav, nevyjasněných mystérií, vyhrocených vztahů a nebezpečných tajemství, na jejichž rozuzlení se fakt těšíte.

Podle tohohle všeho by to mělo vypadat, že se děj povleče jak smrad, ale John tyhle ctnostné prvky dokázal namíchat tak šikovně, že rychlý spád knihy nezbrzdí.

Jediná slabina byl snad téměř závěr knihy, kde mě velká část závěrečné bitvy moc nebavila a potom úplný konec, který byl možná vzhledem k epicky propracovanému zbytku knihy až neepicky rychle useknutý.

1 05.02.2021

Je to zvláštní situace.

Conan a svatyně démonů má naprosto všechno, co od staromilské, tradiční akční fantasy čekám. Spousta klišé, démonů, čarodějů, krasotinek a heroické akce (i když té tu vlastně bylo pomálu). Ještě ke všemu tu byly i docela zajímavé postavy - samozřejmě správně šablonovitého charakteru - zapletené do klasického funkčního dějového oblouku, poplatnému žánru. Takže by se mi to vlastně mělo moc moc líbit, protože tohle je přesně to, co miluju.

Jenže nelíbilo. Já nějak ani nedokážu popsat proč, prostě mě to vůbec nebavilo číst, nevtáhlo mě to do děje a nezajímalo mě to i přesto, že jsem si připomínal, že tohle je přece přesně to, co mám nejraději...ale prostě ne. Nefungovalo to.

Červenák mi to to asi nedokáže podat. Tohle je druhá šance, kterou jsem mu v rámci Conanova universa dal a opět mě zklamal. I když tentokrát ne tolik jako u Conana a dvanácti bran pekla. Zvláštní, že jeho Tollrander je pro mě jedna z TOP knih vůbec.

Navíc - jako Conanovka to bylo hrozné. Celkový charakter a chování hlavního hrdiny je mimo mísu a atmosféra jako si to žádá tu není vůbec.

Jako klasické akční Sword and Sorcery by to ještě bylo pro mě pocitově obstojné a technicky i obsahově žánrově odvedené do detailu a špičkové. Asi by tomu prospělo prostě hrdinu pojmenovat jinak a možná bych přihodil jednu hvězdičku. A možná taky ne.

Pořád je ve mě pocit nepochopení a rozčarování. Dostal jsem přesně to, co mám na fantasy žánru snad nejraději, ale přijde mi, že se to hrozně, hrozně nepovedlo.

1 03.02.2021

Leonard Medek má bonusové body za částečné podchycení Howardovy atmosféry, především co se lehké obskurnosti některých mystických prvků týče.

Jeho příběhy jsou promyšlené a naplněné spoustou všeho. Což začíná jako klad, ale tahle dvousečná zbraň se, alespoň v mých očích, velmi často obrací v Leonardův neprospěch. Například hned druhá povídka je tolik zaflákaná postavami a mini-dějovými linkami, že jsem se v tom trochu zamotal. Očekávaje přímočarou Conanovskou řezničinu, dostal jsem zamotanec téměř ála Hercule Poirót, kde kde konci povídky moc nezbývalo místo na úspěšné zůročení všech Leonardových nápadů a hodně všeho v tomhle případě i vola utahalo a trochu se to rozpadlo.

Každopádně nápady tady jsou, Leonard si dal záležet. Na druhou stranu, nějak mě jeho styl psaní neuchvátil. Pořád mi z řádků sklouzávali oči bez zájmu a hlava utíkala k jiným myšlenkám, než k ději. Sem tam jsem v jeho stylu psaní byl lehce zmaten, co se vlastně děje a musel jsem určité pasáže číst dvakrát.

Zajimavostí je, že téměř všemi čtyřmi povídkami se prolíná přítomnost postavy básníka Yasíra a Slepé vědmy. Hezký nápad.

I tak docela solidní a rozhodně stále obstojná zábava, pokud už máte lepší Conanovské příběhy přečtené.

1 28.01.2021

Kniha, která přesně splnuje veškerá očekávaní, která může člověk mít od Conana, psaného jiným autorem než je duchovní otec Howard.

Ona nezaměnitelná aura zde samozřejmě není, ale je nahrazena příjemným, rychlým a čtivým stylem, kterému nechybí nic, co od béčkového fantasy tohoto střihu očekáváte - jednoduchý a velmi rychlý a zároveň přehledný styl vyprávění, fůra zajímavých nápadů - ať už se jedná o kmen prvních lidí, hostinu u mořské vládkyně, stříbrném meči schopném zlomit zlé kouzlo, v sochy proměněné otroky na dálku ovládané zlým čarodějem a další skvělé bonbonky, které jasně ukazují, že autora to psát bavilo a věděl, že píše béčko, které má především bavit.

Chybí mi zde sice jiskra něčeho vyjímečného, kvuli které jsem si byl téměř jist, že dám knize 3 hvězdy, ale přes noc to ve mě uzrálo. Kniha má vážně vše, co od Conanova příběhu očekávám. Navíc je krátká, rychlá, vaty-prostá a baví. Solidní práce!

1 24.01.2021

Zlí elfí lordi zotročují celý svět svojí mocnou magií. Bylo dáno proroctví, že se jednoho dne zrodí míšenka, jenž se stane jejich zkázou. Moc hezká premisa na správné béčkové fantasy !

Kniha je zvláštně rozvrstvena. Hrdinkou první třetiny knihy je dračice Alara, prostřednictvím níž se seznamujeme se světem, mocenským rozložením, kulturou a vztahy mezi rasami. Celá tato třetina je hrozně pomalá, rozvláčná, nic se v ní neděje a navíc je hrozně zmatečně napsaná. Chvíli autorka přeskakuje do minulosti, pak zase do budoucnosti a obě časové linky od sebe nejsou nijak zřetelně odděleny, takže se čtenář po chvíli ztráci nejen v tom, jestli je to, co zrovna čte přítomnost, nebo minulost, ale i v tom, z čího pohledu je děj zrovna vyprávěn. Zmatek, nuda, roztahanost.

Až ve druhé třetině knihy se teprve narodí "hlavní hrdinka" jménem Shana, jenž se má stát onou proroctvím předpovězenou zhoubou zlých elfích lordů. Sledujeme její dospívání v dračím společenství, kde jako jediná míšenka mezi draky musí snášet šikanu a tyranii, ale nachází i první přátelství.
Kniha se zde konečně trochu rozjíždí. Poprvé konečně můžeme číst přímou řeč, dialogy mezi postavami, všechno je na rozdíl od suchopárné a seznamovací první třetiny daleko živější. Děj ubíhá, i když stále rozvláčně, pomalu, s popisným charakterem a detailním vyprávěním. Shana putuje světem, zažívá různá dobrodružství, během nichž se z ní ovšem nestává žádná zhouba. Shana neustále jen fňuká a nechá se někým zotročovat a nebo zachraňovat.

V poslední třetině knihy ovšem i ona ustupuje do pozadí a hlavními hrdiny se stávají Valyn a Mero. Děj začíná ukrutně rychle akcelerovat, spousta postav, jejichž osudy, pozadí a charakter nám byly detailně a rozvláčně přibližovány, už nemají žádné místo, jsou sotva zmíněny a všechno je odbyto ukrutně rychle, jako kdyby si autorka najednou uvědomila, že má k dispozici vlastně jen omezené množství stran, které může popsat a byla donucena všechno hrozně rychle ukončit. Velké příprava na finální bitvu vyzní strašně zbytečně, protože je celé finále hrozně násilně dotlačeno k WTF vyústění, aby se honem honem mohlo celé uzavřít bez velkých ceremonií během asi dvou stránek.

Jinak kladem knihy pro mě je, že má onu devadesátkovou, hrozně nemoderní, obstarožní a syrovou fantasy poetiku, jenž je poplatná své době, má svoje krásné naivní kouzlo a já pro ní mám velkou slabost. Této stylistice odpovídá i barevná, krásně malovaná klasická fantasy obálka, která mě ke knize připoutala od samého začátku. Tenhle styl malby miluji.

Suma sumárum, byly zde dobré momenty, mělo to celkově potenciál, ale čiší z toho šílený amatérismus, který vyústil ve zmatený a dramaticky nevygradovaný scénář, který postrádá logickou příběhovou osu, stejně jako chování a dialogy postav občas postrádají logické chování.

1 21.01.2021

Vášniví hráči Dračího Doupěte se rozhodli, že stvoří podobnou hru na hrdiny a napíšou knihu z jejího světa, v níž budou sami zároveň hlavními hrdiny.

Prolíná se tak zde náš reálný svět, ve kterém spisovatel i my žijeme, s oním vymyšleným.

Autor se zde snaží o příběh plný originality, zajímavých magických prvků prolínající různé reality a o spoustu epických zvratů. Ale nemá na to ani vzdáleně.

Výsledkem je nesmírně dementní spatlanina plná abstraktních hovadin, postrádající logiku, v které se ani prase nevyzná. Příběh je hrozně zmatečný, nezajímavý a očividně improvizovaný za běhu, bez špetky nějaké promyšlenosti.

Dějové twisty vůbec nedávají smysl a všechno se děje jen proto, že autor zrovna chce, aby se to stalo. V realitách a různých světech tu panuje naprostý bordel.

Postavy jsou tupé a hloupé.

Naprosto se to nepovedlo.