Greene komentáře u knih
Čtivé, napínavé, ale pro mě nezajímavé. Vykreslení postav nic moc, uvěřitelnost spojená s Josefem Ekem tak na hraně, spíš pod ní. Jako odpočinková literatura super, ale nečekal bych, že se něco takového stane světovým bestsellerem. Možná se ale někdy pustím do dalších dílů.
Opět skvělé. Tenhle díl mi zatím připadal nejnapínavější ze všech. Trochu nechápu slabší hodnocení oproti ostatním dílům. Mně se tenhle zdál stejně dobrý, i když mi tak chyběl trochu víc nervy drásající konec (jako že vím, že King takový konce psát umí).
Na pět hvězdiček to tentokrát, bohužel, nebude. Většina povídek mi přišla taková průměrná, jako by v nich King hledal svůj hlas (což je blbost), nebo se často opakoval. Samozřejmě, některé (Letní bouře, Zlý chlapeček) byly opravdu dobré, a některé, Posmrtný život, Premium harmony, ale hlavně Opilé rachejtle (!!!) byly fakt úžasné a dost jsem se u nich nasmál. Ale jinak typický King. Skvělé postavy, uvěřitelnost. Ale takhle jsem se u Kingovky snad ještě nenasmál.
Série Temná Věž se knihu od knihy zlepšuje. Což znamená, že sai King nastaví vysokou hranici a pak jí ještě větším krokem překročí. Tohle umí málokdo. A mluví to za své.
Na Kolo času jsem se těšil. Četl jsou spoustu recenzí, a když jsem viděl i ten fandom, který tyto knihy mají, řekl jsem si, že se do toho pustím. Nebylo to úplně to, co jsem očekával. Jasně, je to příběh o boji dobra se zlem, dokonce bych i řekl, že Jordan si začátek knihy "půjčil" od dědy Tolkiena.
Jordan vlastně je takovým americkým Tolkienem. Používá podobná témata (i když teda nevím, jestli Tolkien ve svých dílech opěvoval feminismus, to už si nepamatuji) a má i krásný a vcelku těžký jazyk (četl jsem v aj). Postavy byly propracované, dialogy občas trochu klišovaté, ale celkově se mi to asi líbilo. Až budu mít čas dočíst zbylých 13 (!) knih, tak se do toho asi pustím. Teď ale od Kola času potřebuji trochu pauzy.
Silný příběh a skvělé, barvité charaktery autorka využila již při psaní Harryho Pottera. Tahle zkušenost se objevuje i v knihách o detektivovi Cormoranu Strikovi a jeho krásné partnerce Robin Ellacottové. Předchozí dvě knihy byly skvělé. Volání kukačky je sice podle mě lepší, jak Hedvábík, ale Hedvábník na druhou stranu oplýval geniálním rozuzlením. Kdybyste spojili tyto dvě knihy dohromady, dostáváte Ve službách zla. Extrémně čtivou a napínavou detektivku s chytrou zápletkou, nečekaným rozuzlením, při němž máte tak zamotanou hlavu, že čtete dál, dokud nezjistíte, že jste byl i potřetí naprosto obelstěn.
Mimo vyšetřování se však objevují i soukromé životy hlavních hrdinů, do nichž právě toto vyšetřování proniká. I díky tomu příběh přidává na reálnosti a napětí tak ještě více stupňuje.
Jak řekl Peter Jackson při natáčení Pána prstenů, první dva filmy vznikly proto, aby mohl vzniknout třetí. U této knihy tomu nemůže být větší pravdy.
(BTW takhle jsem se u detektivky ještě nebál)
Očekávání byla samozřejmě veliká - přeci jen, Temnou Věž jsem si zamiloval, Pustiny byly skvělé a spousta lidí se k Čarodějovi a sklu vyjadřovala jako k nejlepší knize série. Ale zas jsem ke knize přistupoval trochu skepticky a nevěřícně. Co když tohle bude znamenat stop cesty k Temné Věži? Co kdyby mě tahle kniha vůbec nebavila? Co kdyby byla zbytečně roztahaná a nudná?
O to víc se mi však tenhle díl líbil. Začátek byl famózní (ale čekat šest let na rozuzlení konce Pustin bych asi nedal), pak se tempo trochu snížilo a Roland začal vyprávět. V té chvíli jsem knihu na chvíli odložil. Ne že by nebavila, ale nějak se mi do toho nechtělo. Trochu mi vadilo, že se tu skoro nic nehne z místa. Přeci jen jediná kniha, ve které se pořádně někam došlo, byly Pustiny, a to ani tak nijak mimořádně. A tak jsem knihu odkládal a odkládal, až jsem si řekl, že jí prostě musím dočíst. Zbylých 600 stran jsem přečetl za víkend. To o té knize něco vypovídá, že? Je skvělá. Je nejlepší z celé série. Rozhodně. Některé otázky byly zodpovězeny, některé ne. Ale King mi však stále nechává v hlavě otázku, zdali se někdy dostaneme k Temné Věži. Nemůžu se dočkat, až to zjistím.
Milounká knížečka o sympatické Auri a jejím životě. Knížečka sice nemá úplně děj, ale je krásně napsaná. Převládají zde pocity a názory hlavní hrdinky. A hlavně Rothfussův překrásný zpěvný jazyk. I díky němu tenhle příběh přečtete jedním dechem.
Wow wow wow! King vzal Rolandův Ka-tet za koule a prokázal, že Temná Věž je sekvence, kterou stojí za to si přečíst! Pokud jste vzdali Temnou věž po předchozích dvou knihách, zkuste třetí. Je geniální.
DO YOU KNOW ANY MORE RIDDLES?
No, přečetl jsem to sice asi za hodinu a půl, ale kvalit Stráží Stráží nebo Soudných sester to nedosáhlo. Přesto jsem se ve společnosti Erika a Mrakoplaše bavil.
První díl mi přišel víc mysteriózní. Ale zase se tady neustále něco děje. Skvěle prokreslené postavy, originální příběh (tohle jsem opravdu nečekal). Asi bych měl nějaké výhrady, ale není to nic, co by mě opravdu štvalo. Temnou Věž jsem si zamiloval hned v prvním díle, ale tahle kniha jen potvrzuje, že čtení Věže za to opravdu stojí. And the Tower is closer...
Tuhle knihu jsem bral do ruky po měsíci, kdy jsem si od Zeměplochy dával pauzu. Bál jsem se, že to opět nebude ono, přeci jen, předchozí díl, Pyramidy, se mi moc nelíbily. Ale moje obavy byly nakonec plané. Stráže! Stráže! jsou nesmírně čtivé, vtipné a mají v sobě tolik moudrosti, jako jen magické knihy v knihovně Neviditelné Univerzity. Už teď, po pěti minutách, mi všechny hlavní postavy začínají scházet. To jen naznačuje, jak je tato kniha dobrá. Už se těším, až si ji znovu přečtu!
Váhal jsem, zdali dát dvě či tři hvězdičky. Kniha nebyla špatně napsaná - Goodkindův styl mi sedl, dobře se četl. Jenže kniha měla příliš mnoho hluchých míst, i když se to možná na první pohled nezdá.
Ze začátku, takových prvních 200, možná 300 stran jsem miloval každé slovo. Autorova fantazie je vskutku velkolepá. Jenže...
Autor si libuje v extrémně dlouhých kapitolách, které by mohly být klidně poloviční, nic moc se tam nedělo. Všechno bylo roztahané - ale do nějaké pěti sté nebo šesti sté stránky jsem mu to žral. Pak ale přišel propad. A to hodně strmý.
Po přečtení si začínám myslet, že je Goodkind sadista. Jako jo, bylo to všechno skvěle popsaný, ale na mě to jednoduše bylo moc. Do toho můžu zahrnout i dialogy. To ten člověk nikdy neslyšel člověka mluvit? Občas (většinou) postavy říkaly takový hovadiny, že jsem prakticky nevěřil svým očím. Dokázal bych vypíchnout i pár citací, které byly dost dobré a trefné.
Například:
If you trully love someone, you will listen to them.
It's not a weakness, child, to be a victim.
Think of the solution, not the problem.
Nemůžu si ještě nerýpnout do autora samotného. Vážně si myslí, že mu uvěřím, že to není fantasy? Kouzla, magické meče, mluvicí draci... WTF? Ano, bylo to hodně o postavách, ale větší blbost, než že fantasy není fantasy, jsem ještě neslyšel. Goodkinde, s tebou končím.
O téhle knize jsem slyšel tolik chvály. Všichni říkali, že je to skvělé, že se mi to bude líbit. A dlouho jsem odolával. Epickou a dlouho fantasy mám rád, ale nechtělo se mi znovu vstupovat do stejné řeky. Bál jsem se, ale nakonec jsem si knihu pořídil. A rozhodně jsem nelitoval. Není to sice tak dobré jako ASOIF od Martina, ale i tak si Cesta Králů nechává některé skvělé momenty pro sebe. A ten konec! Jestli autor bude držet laťku pořád stejně vysoko, no, máme se na co těšit. Věřím, že mě Brandon Sanderson ještě překvapí.
Ze začátku jsem byl vůči knize mírně skeptický. Nevěřil jsem, že by se mi něco takového mohlo líbit. Přeci jen celý příběh zněl jako víc pro dívky než pro chlapce. Lidé se dokonce o Rudé královně vyjadřovali tak, že autorka spletla Hunger games, Divergenci a další podobné příběhy do sebe a vzniklo z toho toto. Což je vlastně pravda. Až na to, že si autorka hrála s worldbuildingem víc než kterákoli z jejích slavných předchůdkyň.
Když jsem včera tuhle knihu kupoval, rozhodně jsem si nemyslel, že by mě King dokázal překvapit. Ne že bych mu nevěřil, ale přeci jen si myslím, že jeho dřívější tvorba byla do značné míry kvalitnější. Jenže jakmile jsem knihu otevřel, na všechno ostatní jsem zapomněl. Až když jsem měl za sebou úvodních sto stránek, tak mi vlastně došlo, že existuje realita. Bohužel právě po těchto sto stranách jsem musel přestat číst, jelikož mi do toho něco vlezlo. Když jsem se vrátil domů, už jsem byl unavený a do knihy se mi nechtělo.
Dnes jsem knihu otevřel na sto třetí straně, jak jsem ji nechal včera, a nepustil ji, dokud jsem nedočetl poslední slovo. A musím uznat, že to byla jízda! Napětí od začátku do konce, výborný akční konec a navnadění na třetí díl. A ještě něco - ještě nikdy mi takhle z knihy nejezdil mráz po celém těle. Díky, Stephene!
Aneb Zeměplošská variace na Macbetha. Po slabším Magickém prazdroji pan Pratchett naservíroval naprosto úžasný příběh plný magie, humoru a ano, králů, dýk, královských korun, bouří, trpaslíků, koček, duchů, zjevení, opic, banditů, démonů, pralesů, dědiců, šašků, katů, skřetů, divadelní techniky, všeobecného odpuštění a přemnohých jiných efektů.
Tahle kniha mě moc nechytla. Tedy ano, byla neskutečně čtivá, jako jsou ostatně všechny Pratchettovy knihy, ale tentokrát mi přišlo, že autor vykrádá sám sebe. Příběh byl podobný druhému a třetímu dílu. Ale i tak mě dokázala po dlouhé době kniha rozesmát.
Od začátku knihy jsem měl pocit, že to tentokrát nebude ono, že se tentokrát King do mého vkusu netrefil. Bohužel se tak stalo, a já prvních 400 stran protrpěl. Bylo to sice čtivé a naprosto uvěřitelné, ale přeci jen se mi na tom něco nezdálo. Bohužel. Ale tak to prostě je. Od druhé půlky to však mělo větší spád a já se i celkem bavil. Další hvězdu však strhávám za podivný konec.
Konečně jsem ji dočetl. Musím však říct, že to byla skvělá kniha. Rothfuss má překrásný jazyk a velkou spoustu nápadů, kterými dokáže příběh pořádně nasytit. Ano, mám sice nějaké výtky, určitě by kniha šla o sto, možná i víc stránek osekat. Ale to nechme stranou. Rothfuss je génius a i já jsem podmaněn jeho světem.