hajrys komentáře u knih
Mě to prostě nechytlo. Možná je to tím, že jsem měla v poslední době po ruce spoustu čtivějších knih. Třeba jí dám ještě někdy šanci.
Dlouho ležela v knihovně. Záměrně jsem se vyhýbala mediálnímu poprasku. Neměla jsem tušení, do čeho jdu. A popravdě, kdybych to věděla, asi bych ji nečetla. Ne pro kvalitu, kniha jsem skvělá. Autorčin styl miluji. Její knihy mají vždy silný příběh. Jenom tohle už na mě bylo moc. Tolik deprese, tolik beznaděje a tolik zničených životů. A za vším tím je jeden jediný člověk. Nejhorší na tom všem je, že to vlastně není fikce. Kolik takových příběhů se odehrává a nikdo o nich neví. A nebo ještě hůř. Dostanou se na světlo a oběť je označena za viníka.
Nesuďme, dokud zcela jistě nevíme!
Jak jsem se na něj těšila. Tenhle díl není ani tak o hokeji, jako o psychologii a o emocích. A tohle Backman opravdu umí. Tolik slz a úsměvů při čtení. A vlastně je to úplně obyčejný příběh kteréhokoli městečka. Jenže to by o něm nemohl psát zrovna on. Nic není černobílé, nikdo není jenom dobrý nebo zlý. A jak málo stačí, aby se život otočil jiným směrem.
Z knih si moc nepamatuji příběhy a postavy, ale emoce, které ve mně kniha vyvolá. A tuhle, stejně jako předešlé v sérii, si budu rozhodně pamatovat.
Tak jo. Je konec a nebo ne?
Pomalejší rozjezd, ale potom to byla opět jízda. Tento díl, jsem si na rozdíl od prvního po těch letech, již tolik nepamatovala. Za mě první díl rozhodně o něco lepší, ale asi proto, že mám ráda historii :-)
Čteno podruhé po mnoha a mnoha letech a opět jsem knihu nemohla odložit. V tomto případě nepátrám po faktech, neřeším historické nepřesnosti ani Taitovi superschopnosti. Za mě je tam vše, co má dobrý román mít. Prostě jsem si ji užila.
Zase mě dostala. Myslela jsem si, že už mě nemůže ničím překvapit a stalo se.
Kniha dvou cest je plná protikladů. Dva vědecké obory - egyptologie a kvantová fyzika, život a smrt, rozum a láska, zodpovědnost a touha, přítomnost a minulost. A mohla bych pokračovat dál a dál.
Rozhodně to není jednoduché čtení. V pasážích o umírání jsem občas polykala slzy. Je nabitá spoustou informací z egyptologie a kvantové fyziky. A právě ty sem podle mě patří. On totiž náš život je kvantová fyzika, jenom se na to díváme pohledem obyčejných lidí.
Jeden náhodný impuls, jedna naše myšlenka změní běh života a další ho otočí zase jiným směrem a tak to jde stále dokola. Každou vteřinu máme na výběr a každou vteřinu činíme rozhodnutí, které vedou náš další život. Co by se stalo, kdybych se rozhodla jinak. Byla bych šťastnější? Úspěšnější? Spokojenější? Mám právo svým rozhodnutím ovlivnit život někoho jiného? Třeba někoho mně velmi blízkého? Mám právo být šťastnější na úkor někoho jiného? Existuje život po životě? Kam putuje duše po smrti a budeme po zásluze odměněni? Jak vypadá umírání? Tato témata se jistě honí hlavou nejen těm, kterým dochází čas.
Kniha dvou cest, stejně jako Joditiny ostatní knihy, nutí přemýšlet. Nad životem i nad smrtí. Na otázky si každý musí odpovědět sám. Neexistuje univerzální odpověď. A kdyby se mě na některé otázky někdo zeptal za dvacet let, asi by odpověď byla jiná. Vlastně na jednu otázku již teď odpověď znám a nemyslím si, že se změní.
Víš, že Řekové věřili, že lidé byli stvořeni se dvěma hlavami a dvěma těly? Ale Zeus měl obavy z toho, jak mocní by mohli být, a tak lidi rozdělil na dva. Tak místo aby činili problémy jemu, stráví zbytek svého života snahou o nalezení druhé poloviny.
Spřízněná duše, pronesla jsem.
Já ji totiž vedle sebe mám a každý den za ni děkuji.
Hodně zvláštní kniha. Upoutala mě obálka a recenze tady na Databázi. Vlastně nevím, jak své pocity popsat. Píši s odstupem několika dnů a mám velmi smíšené pocity. Absolutní nadšení trochu vyprchalo. Konec mi přišel trochu jako slon v porcelánu. Asi by si zasloužil trochu lepší zpracování.
Jinak je kniha opravdu nadčasová, až z ní mrazí a lidstvo je bohužel nepoučitelné.
Není to klasická beletrie, spíše bych řekla, že je to taková příručka pro čtenáře, kteří nemají s geopolitikou žádné zkušenosti. Podle mých znalostí ze studií bych řekla, že to platilo v historii. Základy státního uspořádání světa rozhodně byly podmíněny geografií, ale v současném světě už to tak docela neplatí. Některé kapitoly jsou zajímavější, některé méně, něco je úplně v knize pominuto. Velkou škodou jsou malé a černobílé mapy.
První kniha od autorky a rozhodně ne poslední. Skvělá zápletka, krátké kapitoly, střídání vypravěče, nečekané rozuzlení. Jak málo stačí, aby se tropický ráj stal noční můrou.
Vše ostatní tady již bylo napsané. Prostě skvělá kniha. Rozhodně doporučuji.
(audiokniha)
Opět se mi potvrdilo, že k povinné četbě musí člověk dozrát. Velká odvaha Bulgaka napsat něco takového ve své době.
(Audiokniha)
Skvělý psychothriller. Pět postav, poušť, čtyři oběti a jeden pomstychtivý bývalý voják. Jde to i bez potoků krve a tisíců mrtvol. A výborný Jiří Zavřel.
Tak málo slov a taková krása. Tak jednoduché. Vše tady již bylo napsáno v předchozích komentářích. Nemá cenu plýtvat slovy.
A opět oceňuji skvělý překlad.
Jěžíši ..... ještě teď mě mrazí .....
(audioknika) Nešlo to zastavit. Poslouchala jsem v jednom kuse. Mravní smysl - tak brutální, tak věčný, tak aktuální ...
Skvělý přednes Jana Hartla a Borise Rösnera. Zaslouží si mnohem více hnězd.
(audiokniha)
První kniha od Kinga a naprostá spokojenost. Výborně vystavěný psychologický román, sympatický hlavní hrdina a stále aktuální téma. Celé to bylo umocněné skvělou četbou pana Hyhlíka.
(ČRO)
Trochu tajemný, trochu melancholický příběh vyprávěný dospívající dívkou ve zvláštním koutě světa, kde se potkávají staré tradice a mystika s moderním světem. Objevila jsem náhodou a jsem moc ráda. Navíc hudební podkres a četba Magdalény Borové je famózní!!
Pohádka pro dospělé. Vlastně nevím, co psát. Bylo mi řečeno, že je vtipná, že se dobře zasměji. Vtipná trochu byla, ale rozhodně jsem u ní nebavila tak, jak jsem očekávala. Za mě mohla být klidně o dvě třetiny kratší.
Nemám moc ráda motivační knihy a tohle motivační kniha je. S Malým princem bych ji vůbec nesrovnávala. Exupéry vyjadřuje hluboké filozofické myšlenky jednou jedinou větou, s věkem si teprve uvědomujeme hloubku vlastního příběhu. Naopak u Alchymisty je to podáno jako věř tomu, co ti říkám, jinak k vlastníku štěstí nedojdeš.
A abych jenom nekritizovala. Souhlasím s myšlenkou "A když něco chceš, celý Vesmír se spojí, abys své přání uskutečnil." Jenom bych ji trochu opravila - "Když něco OPRAVDU chceš a JSI OCHOTNÝ TOMU NĚCO OBĚTOVAT, pak se celý Vesmír spojí, abys své přání uskutečnil"
Taková trochu povinná četba do současného světa. Čteno podruhé, nyní v rámci čtenářské výzvy a stále mě mrazí......
Velká škoda, že již nic dalšího nevydá. A velká škoda, že jsem četla sérii již před delším časem. Jednotlivé hrdiny a příběhy jsem lovila z paměti. I přes to jsem si knihu velmi užila.
To je tak trošku moje noční můra. Co jsme ochotni a schopni obětovat pro svůj dobrý pocit? Rodinu? Manželství? Zaměstnání? Jak málo stačí, abychom se dostali se dostali do velké psychické nepohody. Nelze být všude a pro všechny a rozhodnutí je těžké. Trochu schizofrenie, nechtěla jsem se brodit v té depresi a zároveň jsem se nemohla odtrhnout.