hanak_v_exilu komentáře u knih

Star Trek potkává Lovecrafta. Nechci být na autory příliš příkrý, ale jejich vysvětlení Černého krále má víc společného s popisem Vnějšího boha Azathotha, než s fyzikálním jevem. Základní charakteristikou vesmíru je totiž čas a prostor. Pokud by vznikl nový vesmír, vytvořil by si vlastní časoprostor a od toho našeho se tím izoloval. Tolik k zápletce. Příběh jako takový mi nevadil. Rušilo mě neustálé moralizování a zbytečné dějové odbočky. Frane - neurotický Nýel s palčivým sklonem k sebemrskačství, mi k srdci nepřilnul a jeho v anotaci naznačovaný vztah k Rikerovi se asi odehrál mezi řádky. Silnější tři hvězdičky.

1 31.03.2021

USS Titan NCC-80102, loď s nejpestřejší posádkou ve Flotile. Autoři to vyzdvihují jako klad, ale jejich opájení diverzitou je většinou samoúčelné a občas přímo škodí. Představování postav nebere konce a o jejich osobnosti se dozvídáme jen málo, protože exotické členy posádky věsměs definuje jejich biologická škatulka. Zaujal mě jen dinosaurům podobný doktor s nezapamatovatelným jménem. Když už jsem se začal lehce nudit, a představoval si, jak bude tenhle křehký ekosystém fungovat za vážnější krize, vyprávění se konečně rozběhlo. Tahle dvojice psát umí, takže i předvídatelný a ničím objevný příběh nastavovaný odkazy vypadá jako událostmi a myšlenkami nabité dobrodružství. Na rozjezd to není špatné, jen občas trochu utahané a rušené pasážemi psanými na sílu.

1 24.03.2021

"Bert si pronajal dům v Benedict Canyonu nad Beverly Hills Hotelem, který vypadal, jako by dřív patřil Deanu Martinovi. Byl to rozlehlý jednopatrový dům s kulečníkovým stolem, dřevenými podlahami, předložkami ze zebří kůže, semišovými pohovkami a žlutočernými spirálovými tapetami v ložnici. O necelých dvě stě metrů dál, za mělkou roklí, ležela stará Barrymoreova usedlost, kde žil Calley a odkud na Bertův dům z věže zvané voliéra shlížela Candice Bergenová". Takhle vypadá typická část knížky. Takže jestli nemáte encyklopedické znalosti Hollywoodu 60. a 70. let, nebo neustálý přístup ke googlu, tak se ztratíte v detailech. Peter Biskind pojal knihu v téměř bulvárním stylu, což je na jednu stranu zajímavé, ale já bych ocenil větší odstup a víc historických faktů. To je ale jen můj problém. Tohle nejsou dějiny filmu, ale povídání o lidech tvořících dějiny filmu.

1 05.08.2020

Bažina škorpiónů se od zbylých gamebooků trochu liší. Jednak nabízí tři různé konce - v závislosti na výběru "sponzora" výpravy, a také je v ní možné procházet jednotlivé lokace několikrát dokola. Nestane se tedy, že hráč špatně odbočí a uzavře si cestu k výhře. Obtížnost snižuje i minimum těžkých soubojů. Tuším že je to jediný díl série, který jsem dokončil hned na první pokus. Hodnocení tím neutrpělo, protože prostředí je opravdu kouzelné a rád jsem se jím nechal pohltit.

1 02.08.2020

Vždycky mi bylo divné, že se do velení USS Enterprise dostal někdo tak nerozhodný a ustrašený, jako John Harriman. Možná Flotila toužila, aby měl její vlajkovou loď na povel někdo předvídatelnější a diplomatičtější. A možná mu Star Trek Generations prostě jen křivdil. Hadi v rozvalinách jsou ambiciózní dobrodružství z časů, o nichž se v seriálech a filmech zmiňuje jen v náznacích, takže měl autor hodně manévrovacího prostoru. Bohužel ho nevyužil nejlépe, protože jeho myšlenková konstrukce nepůsobí příliš důvěryhodně a stabilně. Závisí na příliš mnoha proměných a pár chytře položených otázek by ji celou rozmetalo.

1 30.07.2020

Nápad to není špatný, ale provedení pokulhává. Zdeněk Šmíd glosuje české dějiny a má opravdu specifický smysl pro humor. Občas vypíchne zajímavý fakt, občas popírá sám sebe. Například tehdy, když na jednu stranu sice vyčítá přibájení dějin, na druhou stranu se českým pověstem vysmívá, že jsou moc přízemní a neobsahují legendární skutky hodné hrdinů ze zahraničních ság. Jeho argumentace tak připomíná slovíčkaření z demagog.cz, což se sice u odlehčeného žánru snese, ale ani tak to není dobrá vizitka.

1 29.05.2020

Mír prohrává je nepřiznaný pátý díl tetralogie Volání osudu. Časově by se ovšem dal zařadit někam mezi třetí a čtvrtý. Borg byl definitině poražen, ale truchlení i oslava musí počkat. Teď je nutné postarat se o milióny lidí bez domova a bez budoucnosti. Kniha je čtivá, ale lacině vyhrocená. Zápletka měla nejspíš ambici působit jako reflexe migrační krize, naroubovaná do univerza Star Treku. Paralela bohužel kulhá na obě nohy, takže jsem se většinu času divil, proč jde vše tak strašlivě pomalu. Federace se totiž ukazuje jako pozoruhodně neschopná, přestože má k dispozici obrovské zdroje a stovky neobydlených planet. Celková vykolejenost se projevuje nejen v ději, ale i v chování postav. Kdyby se některé jmenovaly jinak, nikdy bych si je s jejich seriálovými protějšky nespojil.

1 03.03.2020

Pravděpodobně nejslabší díl, minimálně z těch co jsem zatím četl. Problém nebyl v zápletce ani v postavách, ale v uspěchanosti a povrchnosti. Aktéry jsem si nestačil oblíbit, prozkoumávání cizích krajů se odbylo v poklusu a když už autor vymyslel skvělý charakter šíleného chirurga, přiřadil mu jen vedlejší roli. Tenhle díl měl vzniknout jako intrikářské drama s množstvím zvratů. Burroughs by musel vystoupit mimo žánr a trochu potemnit atmosféru, ale protože očividně přešlapuje na místě, mohl risknout malou odbočku.

1 21.10.2019

Na Marsu očividně nikdo necestuje, protože rudý svět je plný neprozkoumaných oblastí, zapomenutých měst a dávno ztracených civilizací. Alespoň jsou všichni tak hodní, že stále mluví obecným jazykem a dodržují univerzální zvyky. Bohužel království Manatoru nenabízí žádné divy k prozkoumání a ani akce není nijak nápaditá. Šachovnice v názvu knihy má v ději jen malou úlohu. Autor byl tak ale hodný, že na konec knihy dopsal pravidla hry a podrobný popis figur.

1 03.10.2019

Až na to že kniha naplnila svůj název až ke konci, jsem byl spokojen. Brian Clegg píše čtivě, fundovaně a má talent vysvětlit složité věci jednoduchým způsobem. Ovšem postupem času se stalo nevyhnutelné a kniha se pro mě překlopila do beletrie. Tak zhruba kolem strany 200 jsem přestal chápat podstatu čteného a jen to pasivně přijímal. Kvantová fyzika jde zkrátka mimo mě. Dokážu přijmout její existenci, ale stejně na mě působí, jako kdyby se fyzika a filosofie měly rády. Někde tady se pro mě z přírodní vědy stává magie.

1 07.07.2019

Třetí díl si udržel úroveň svých dvou předchůdců, ale i tak patří k tomu horšímu co jsem od Dana Simmonse četl. Akčních pasáží je tentokrát až příliš a hororová atmosféra, v prvním díle bohatě rozvinutá a ve druhém už jen lehce naznačená, se prakticky vytratila. Některé scény, zvláště v závěru, mi přišly vyloženě laciné. A to i ta úplně poslední. Jak je u autora typické, tak námět byl za jedničku s hvězdičkou, ale bohužel jeho potenciál tentokrát nenaplnil

1 02.07.2019

Druhý díl je akčnější a hektičtější než ten první. Autor kladné postavy nešetří a protože psát opravdu umí, tak jsem trpěl s nimi. Důraz na děj bohužel odnesla hutná atmosféra. Ta se omezuje jen na komornější pasáže, případně na nezúčastněný popis událostí z pohledu Melanie Fullerové. Zbytek připomíná temnou, cynickou kriminálku. Vytkl bych jí občasné nelogické zvraty a celkovou zmatenost. Někdy jsem ani nevěděl, kdo se snaží přechytračit koho.

1 06.06.2019

Rozečetl jsem to třikrát a dvakrát znuděně odložil. Přitom se nedá říct, že by bylo Zahájení nezajímavé nebo špatně napsané. Dan Simmons vymyslel chytlavý námět a stvořil pro něj zajímavé postavy, ale nedal jim hluboký příběh, v němž by se mohly realizovat. Ve výsledku je celkem banální vyprávění sem tam vystřídáno několika opravdu vynikajícím pasážemi. Tehdy a jedině tehdy je kniha taková, jaká měla být celou dobu. Temná, syrová a paranoidní.

1 30.04.2019

Ságu Úsvit noci jsem přečetl dvakrát. Napoprvé byla rozčilující, vyčerpávající a vynikající, napodruhé trochu nedotažená, zbytečně přemrštěná, ovšem stále velmi dobrá.

1 19.03.2019

Tohle bylo asi to nejslabší, co jsem od autora četl. Ale je třeba zdůraznit, že podprůměrný Stanislaw Lem je pořád ještě Stanislaw Lem. Kniha jako taková není vyloženě nudná. Stačilo vyšrktat zbytečné pasáže (plus zmínky o utopické komunistické společnosti) a mohl z ní být vynikající sci-fi thriller. Případně by šla "rozstříhat" do luxusní povídkové sbírky. Příběh skáče od tématu k tématu a i když si drží stálou linii, jednotlivé kapitoly by obstály samy o sobě. Možná lépe, než takhle v celku.

1 27.12.2018

Čtvrtý bratr z rodiny Volání osudu je tak trochu levoboček. Má jiného autora a především na události z prvních tří dílů navazuje jen nepřímo. Prim má tentokrát politika, diskuze, koncipování hypotéz a hromadění indícií. Po kataklyzmatických událostech z minulých knih je to až osvěžující. Takový Star Trek mi vyhovuje více. Bohužel kniha není příliš dobře napsaná a i když je příběh zajímavý, nepěkně se vlekl.

1 15.11.2018

Po fiasku s přečtením koránu jsem si řekl, že zkusím odlišný přístup. Tahle kniha ve mě nebudila velkou důvěru. Předně předmluvy mi připadaly téměř bulvární a zjednodušující. Také věřím, že kritickým rozborem posvátných textů se toho dá o povaze náboženství zjistit jen málo. Důležitá je praxe a převládající výklad. U islámu to ovšem platí méně než u křesťanství, protože korán má u muslimů výsadnější postavení než Bible a jeho výklad je mnohem rigidnější. Knihu jsem přečetl celou, ovšem opravdu důležité mi připadaly jen první čtyři kapitoly. Ty rozebírají pozadí vzniku koránu, jeho strukturu, obsah a vnější vlivy. Dlouho jsem si myslel, že precizní vyladěnost koránu je jedna z mála skutečných výhod, které islám nad křesťanstvím má. Ovšem opak je pravdou. Korán je opravdu tak chudý a zmatený, jaký se mi při čtení zdál. Zbytek knihy doporučuji brát s rezervou. Nerozporoval bych pravdivost napsaného, ale myslím, že jen z mála se dají vyvozovat nějaké relevantní závěry.

1 15.10.2018

Tahle knížka na mě působila jako zjevení. Dostala mě luxusní atmosféra tajemna a nezřetelná, ale stále sílící hrozba v pozadí. Když hledal J.J. Abrams námět pro svůj první film z vesmíru Star Treku, měl se inspirovat tady. Z námětu knížky by se dalo natočit výborné paranoidní drama, vhodné i pro diváky neznalé reálií. O posádku nebo Federaci tady totiž prakticky vůbec nejde.

1 13.10.2018

To co jsem vyčítal prvnímu dílu, je v tom druhém ještě výraznější. Linie se zbývající posádkou z Columbie je znovu slabina. Je nezajímavá, nudná, brzdí napětí a vývoj událostí. Subjektivně zabírá tři čtvrtiny knihy. Těžko říct kolik skutečně, protože mám pocit, že jsem se k Enterprise, Aventine a Titanu dostal vždy jen na krátkou návštěvu, než jsem se musel vrátit k rozvleklému a nikam nevedoucímu martyriu v novém Erigolu. Naopak průzkum Auzorové mlhoviny je nápaditě vymyšlený, atmosférický a nabitý zajímavými událostmi. Zážitky posádky Titanu jsou trochu slabší. Očividně platí, že vše co se točí okolo Caeliarů, je bída.

1 23.06.2018

Občas mě napadá kacířská myšlenka, že tu nejlepší lovercraftovskou povídku nenapsal mistr sám, ale je dílem Francise Wilsona. V Pustinách dovedně skloubil atmosféru dávných polozapomenutých časů a obyčejnost moderní Ameriky. Když se o to samé pokusil podivín z Providence, pravidelně selhával.

1 19.06.2018