hannah2000 komentáře u knih

Zvláštní kniha, původně jsem ji začala číst už před několika měsíci, ale nemohla jsem se začíst. Čekala jsem totiž od knihy něco trochu jiného, i když vlastně nevím, co přesně. Ale nedalo mi to a časem jsem se k ní vrátila.

Samotný příběh je smíchaný z několika částí. Z popisu New Yourku a jeho architektury, z technického popisu staveb i odklízení sutí po útoku, z trochu nezáživného vyprávění o událostech těsně před i o historii (historii mám ráda, ale zde občas působila rušivě). Dále z vyprávění o několika konkrétních postavách, které v příběhu poznáme blíže, a hlavně to celé doprovází samotný popis šílených událostí 11.září a všeho, co po nich následovalo. A to bylo vyprávěno tak, jak to viděl a prožíval autor. Chvílemi jsem měla pocit, že autor knížku napsal jako terapii, aby se s tím, co na "vlastní kůži" prožil, nějak vyrovnal. Seznámil čtenáře s kamarádem Robem, s Frankiem - nováčkem u hasičů, který byl mezi prvními, co vyjeli k zasaženým budovám, s hasičem Peterem, s vojákem Johnem, který pomáhal odklízet trosky a přitom tesknil po své ženě Joe Ann, která tam pracovala, ... Popisoval, jak všichni několik měsíců fungovali jako roboti a jeli na autopilota, jak jim hladina adrenalinu pomáhala to celé přežít, ale zároveň se báli, že až adrenalin odpadne, zůstane jen prázdnota ... Popisoval, že bylo nemožné najít všechny oběti a jak nemožnost pohřbít své zemřelé nedovolilo pozůstalým se s tím člověkem rozloučit a přijmout fakt, že už tady není ... Vyprávěl o tom, jak se z Kaple svatého Pavla stala záchranná loď, kde vytvořili zázemí pro záchranáře pracující na odklízení ... Tahle část knihy mě vlastně nutila číst dál. Bylo to vyprávění plné emocí i přemýšlení, jak jít a žít dál. Jak se s tím vším vyrovnat.

Celkově kniha působila trochu nesourodě a je znát, že ji psal člověk, co nemá se psaním mnoho zkušeností, a tak trochu nelogicky ve vyprávění přeskakuje. Přesto musím dát hodnocení vyšší. 11.září je událost, na kterou se nesmí zapomenout. I když se to stalo daleko a my u nás byli jen pasívními pozorovateli, nesmíme zapomenout na obyčejné lidi, kterým události zcela změnily život. Takže, knihu doporučuji těm, co je zajímá historie, architektura a technika staveb v New Yourku a také se chtějí dozvědět víc, než jen to, co nám "naservírovali" novináři. Jen to chce mít na čtení čas, abyste se občas mohli vrátit a dočíst nějakou informaci, co jste přeskočili jako původně nezáživnou a nepodstatnou, a občas i něco dohledat na netu. Není to akční příběh, je to vyprávění.

5 30.12.2019

Zajímavě a velmi čtivě vystavěný příběh jedné rodiny, a to rodiny propletené, komplikované a se spoustou tajemství, která se táhnou již z dávné minulosti. A celé je to okořeněné krimi-zápletkou a zajímavými zmínkami o drahých kamenech. Autorka umí velmi dobře a barvitě popisovat a postupně rozvíjet děj i charakterizovat postavy a tím čtenáře polapí. Jen je trochu škoda, že na pár místech některé věty úplně neseděly (možná chyba korektury - mám e-knihu), na čtivosti ale neubíraly. Pro mě byla kniha této české autorky příjemným překvapením a určitě se podívám po dalších.
Doporučuji všem, co rádi čtou zajímavé a napínavé příběhy s rodinnými propletenci.

PS: A ještě přidám úvodní větu knihy, která přesně vystihuje zápletku:
"Každá rodina má své tajemství. Někdy je ale lepší nechat ho spát. Neprobouzet staré křivdy. Ne vždy to ovšem jde. Jsou okolnosti, které minulost dřímat nenechají, probudí ji – a nemilosrdně roztočí kola lidských osudů."

4 21.11.2019

Hodně zajímavá kniha. Fyzioterapie mě zajímá už dlouho, protože dle mého jde o obor doktory běžně podceňovaný. Například: "Bolí Vás často hlava? Tak předepíšeme tato analgetika, jsou nová a opravdu dobrá", je často používané sdělení, aniž by se lékař pídil po příčině. A přitom kolikrát je pomoc daleko jednodušší, jen poslat na rehabilitace, uvolnit napětí okolo krční páteře, ukázat pár cviků. Jednoduché, neinvazivní, bez nezdravé chemie. Proto jsem si tuto knihu koupila, protože jsem se chtěla dozvědět víc. A ano kniha nezklamala a já se dozvěděla mnohem víc, než jsem čekala. Vyprávění pana Koláře je totiž hodně obsáhlé. Začíná od popisu, jak se on sám k oboru dostal, pokračuje seznámením s průkopníky fyzioterapie u nás i ve světě, vypráví o vlivu správného pohybu na zdraví člověka od narození do stáří, i o slavných sportovcích a osobách, které léčil. Nevynechal ani své názory na stáří, smrt, vyrovnání se s neměnnými stavy po úrazech, na současný zaběhlý způsob léčby i na zdravotnictví celkově a přidal i pár zmínek o svém životě. Autor tedy pojmenování fyzioterapie nemá rád, jak v knize zmiňuje, ale popisuje ji srozumitelně, přehledně a zároveň z mnoha úhlů a tím do ní umožní nahlédnout i čtenáři - laikovi. A během čtení se vám k informacím z knihy začnou přidávat vaše vlastní zkušenosti a najednou některé věci začnou dávat větší smysl. Třeba proč není dobré staré lidi zbavovat všech povinností, abychom jim "ulevili" a oni mohli hlavně odpočívat, co to jsou "křehká" místa, a mnoho dalšího... Pan Kolář je zajímavý jako odborník i jako člověk a já bych si přála, aby takových lidí bylo v našem zdravotnictví víc.

10 19.10.2019

Tuto knížku jsem si našla po tom, co se náš druhý pes (50-kilový pubertální berňák) rozhodl přebírat si naše povely po svém :-D. Čekala jsem rady, co kdy a jak, ale našla jsem zpověď člověka, který dokázal pochopit psy z podstaty jejich duše a to postupným okoukáváním jejich zvyků a způsobů chování v různých situacích. Knížka je napsaná jednoduše, ale zajímavě. V úvodu se dozvíme, jak se autor vlastně ke psům dostal, a v dalších kapitolách čtenáře postupně seznámí se psy, které měl a zároveň i přidává informace, co vše chování psa ovlivňuje. Celou dobu se RD zaměřuje víc na psy. Lidi, a to včetně sebe, staví stranou. V závěru knihy jsou otázky chovatelů s odpověďmi.
Já, ačkoli v knize nejsou přímé odpovědi, jsem po dočtení spokojená, protože mezi řádky jsem návod našla. A uvidím, jak dokážu všechny ty rady uplatnit v reále, a zároveň doufám, že se mi i díky nim z našeho rozjíveného berňáka podaří vychovat příjemného společníka tak, jako z toho předchozího.
PS: V televizi jsem viděla i pár dílů Kočka není pes a líbily se mi. Asi tedy nikdy nebudu na svého psa vrčet, ale hodně jiných rad využiju.

4 07.10.2019

Komentář k vydání z roku 1961:
Tyto pohádky-příběhy jsou trošku jiné než v novějších dětských knihách. Takové míň pohádkové, víc poučné. Na konci se píše, že jde o překlad originálu Kinder und Hausmärchen z roku 1957, a kniha vyšla v edici Klasické sbírky světového folklóru. Začíná úvodem o klasické sbírce německých pohádek, informacemi o historii německé lidové slovesnosti i o tom, jak tvorba bratří Grimmů vznikala. Také se tam píše, že toto vydání z roku 1961 je první úplný překlad Pohádek do češtiny. Pak následuje 200 "pohádek", kdy většina je dlouhá jen 1/2 - 2 stránky, jen pár je delších jak 3 stránky, námět se občas opakuje, jen je to vyprávěno trochu jinak. Na konci je ještě kapitola, která tvorbu Grimmů shrnuje a v závěru docela podrobná "Poznámka překladatele", že nebylo úplně jednoduché přeložit do češtiny texty psané nářečím a cizí jména, a to tak, aby to bylo srozumitelné, a že se nakonec překladatelka Helena Helceletová rozhodla pro překlad a ne pro převyprávění, aby lépe zachovala, pokud možno věrně, způsob originálu.
V této knize je spousta "pohádek", o kterých jsem nikde neslyšela žádnou zmínku, a knihu jsem si vyhledala na popud pohádek, které vysílá TV Nova v neděli dopoledne - např. mě zaujala pro mě neznámá Paní Zima. V knize ale tyto pohádky končí jinak, jak už jsem psala, míň pohádkově víc poučně. O to zajímavější ale kniha je. Jen nevím, zda by zaujala malé děti a zda by je některé pohádky trochu neděsily.

A přidám jednu kraťoučkou pro ukázku:
190. DROBEČKY NA STOLE
Kohout povídá jednou svým slípkám: „Honem si pospěšte nahoru do komory sezobat drobečky se stolu. Naše panímáma si vyšla někam na návštěvu.“ Ale slípky řekly: „Ne ne, my nepůjdeme. Víš přece, jak se na nás panímáma vždycky potom zlobí.“ Ale kohout na to: „Vždyť o tom přece neví, jen pojďte, stejně nám nikdy nic dobrého nedá.“ Tu řekly zase slípky: „Ne ne, už jsme řekly, nahoru my nepůjdeme.“
Ale kohout jim nedal a nedal pokoj, až konečně šly, vyskočily na stůl a všechny drobečky tam do posledního sezobaly. A jako z udělání tam zrovna v tu chvíli vešla panímáma, popadla hůl, sehnala je dolů a zle jim zatopila. A když zas byli všichni dole před domem, tu řekly slípky kohoutovi: „Tak tak tak, tak to vidíš!“ Ale kohout se dal do smíchu a povídá jen: „He he he, copak jsem to nevěděl?“ A tak jim nezbylo než jít po svých.

2 20.08.2019

Kniha obsahuje vše, co je třeba znát k focení digitálním fotoaparátem. Vše je vysvětleno přehledně, srozumitelně, na příkladech (fotky s popisem nastavení a použité techniky). Sice je brožovaná, ale je kvalitně lepená a vytištěná na kvalitním papíře. Kromě základů obsahuje i popis formátů, objektivů, různých technik včetně HDR, zajímavá je kapitola, jak fotit duchy. Na konci je jednoduchý popis užitečných pomůcek jako filtry, stativy atd.
Než jsem si koupila tuto knihu, prohlídla jsem spoustu jiných, ale tahle mě zaujala nejvíc.
Doporučuji ji začátečníkům, ale myslím, že si na své přijdou i pokročilejší, právě pro ty příklady a zmínky zajímavých technik.

PS: Pokud už doma máte nějakou z knih, které jsou uvedené v anotaci, tak je zbytečné kupovat tuto knihu, protože se v ní opakuje vše ze 6 předchozích. Jen tady je vše v knize jedné na 400 stránkách. A pokud budete mít všechny díly, bude určitě pohodlnější číst tenčí knížky než tuto "bichli".

10.08.2019

Knížek od D.Dána jsem už přečetla hodně, ale tahle patří bezpochyby k nejlepším. Je čtivá, plná zlomů v ději i potřebného napětí. Samotný příběh je nestandardně zkombinovaný z vyšetřování staré vraždy, vlivu bývalých tajných služeb (které se tak často v knihách DD vyskytují) a tentokrát je přidána i mysteriozní dávná historie. A samozřejmě nechybí sem tam zmínka o životě vyšetřovatelů z oddělení vražd včetně jejich typického humoru.
Všem, co rádi zajímavé krimi, doporučuji. A myslím, že tato, pro svoji historickou vsuvku, se bude líbit i obdivovatelům knih od Dana Browna ;-).

PS: Knihu jsem poslouchala jako audio z dílny vydavatelství Publixing v české verzi namluvené p. Martinem Stránským. Předchozí knihy jsem buď četla v originálním slovenském vydání nebo poslouchala jako audio namluvené výborným p.Gaišbergem, ale načtení p. Stránským se kvalitou naprosto vyrovnalo. Jen mi tam chyběla ta peprná slovenština, kterou tak často používají kriminalisté z oddělení vražd v originálních vydáních ☺.

7 23.06.2019

Hned na začátku knihy mě příjemně překvapila a tím i naladila ke čtení zmínka o Beatles a jejich písni Norwegian Wood. Při dalším čtení se ukázalo, že tato píseň vlastně uvádí dobu, ve které se příběh odehrává. Uvolněná 60.léta. A samotný příběh je takové vyprávění o mládeži na prahu dospělosti, o jejich hledání smysluplného místa v životě, o osamělosti i o přátelství. A celé je to proložené necenzurovanými erotickými scénami a povídáním o ztrátě smyslu života. Sem tam je zmínka o hudbě a literatuře. (Hodně mi to připomnělo Greenovu knihu Hledání Aljašky s tím rozdílem, že je to vyprávění o starších postavách a je mnohem propracovanější.) Celá kniha je napsaná velice dobře a barvitě, jen v samotném závěru mi něco chybělo. Asi větší propracování konce, i když příběhy ze života s otevřeným koncem mi povětšinou nevadí.
Knihu bych doporučila všem, kdo rádi čtou příběhy o hledání smyslu života. Jen upozorňuji, že vypravování je jiné, netuctové, provokativní, často smutné až depresivní, ale přesto čtivé ...

Pár ukázek:
... „To cestuješ vždycky sám?“
„Jo.“
„Ty máš rád samotu?“ zeptala se a opřela si bradu do dlaní. „Cestuješ sám, obědváš taky sám, ve škole sedíš stranou od ostatních…“
„Samotu nemá nikdo rád. Nemusím se ale hned za každou cenu s každým kamarádit. Člověk se náramně snadno zklame.“ ...

... „Ideály, to pro tebe zřejmě vůbec není.“
„Žádný nemám,“ řekl Nagasawa. „Mít ideály je ti v životě houby platný. Důležitý je jen jedno: vždycky vědět, co máš udělat.“ ...

... „Až teď, co tu nejsi, jsem poznal, jak moc Tě potřebuju. Škola je příšerně nudná a beru ji už jen jako trénink v sebeovládání. Bez Tebe mi všechno připadá zbytečné." ...

... "já každé ráno natahuju pružinu, co mě potom přes den pohání: vstanu, vyčistím si zuby, oholím se, nasnídám a obléknu, sejdu dolů do haly a vydám se do školy. Než se tam dostanu, vydá to na takových šestatřicet otočení klíčkem. Naladím se, abych ten den všechno dobře zvládl." ...

8 10.06.2019

ZAROSENO

Jdeš světem širým jak já, žebrák štěstí,
ty, kterou láskou svou se neodvážím zvát,
ty v sebe ztracená, ty v cizí řeči zvěsti,
již tlumočím si v drsných veršů spád,
ty, která vesnu vracíš, rovy nutíš kvésti
a učíš mne i kámen milovat.

O lásce nemluvím, ta nepoví se slovy
jak boží duhy sedmibarvý lesk,
ta zpěvem káže dýchat slavíkovi,
v klečící duše píšťal mění vřesk,
když v modlitbu se lomí v chrámu o sloupoví
za ty, jichž chlebem vezdejším je stesk.

Ty živa nežiješ, má lásko, tys jen stínem
na ploše zašlých hodin slunečních,
jež na zdi zapomněli nade mlýnem,
kam pro chléb stesku jdu, a poznat mohu z nich,
že pozdě je, jsa prostým země synem
že nemohu, žel, žíti v oblacích.

Po vzletu pád! Tvá vznešenost mne svírá,
ty jarní bouře, v které Iris útloboká
svým zlatým klíčem nebe zemi ottevírá.

Jedna báseň ze sbírky pro ukázku tvorby. Četla jsem zatím jen tuto jednu, ale jestli jsou i ostatní básně takovéto "netuctové", bude stát sbírka za přečtení ;-).

RÁNO VE STODŮLKÁCH

Mlha a mlha, šedivo.
A co bys chtěl, ty nádivo?

Slunce je strašně drzý,
svítí a oči slzí.

Mlha je lepší. Zahalí
kolkolem všechny výkaly,

obklopí sraba i hrdinu,
elitu jako spodinu.

Mlha je skvělý vynález!
Jak rád bych do ní často vlez!

Jenže to slunce posraný
většinou svítí jak zjednaný!

1 25.05.2019

Přečteno (nebo přesněji řečeno poslechnuto) za víkend. Je to tedy jen obyčejný příběh ze života lidí, kteří nejsou dokonalí a kteří dělají chyby, ale je opět napsaný tak, že mě už od začátku absolutně pohltil.
V příběhu se střídá vyprávění Bohdany z doby nedávné s vyprávěním Svatopluka z doby o mnoho let dříve. A tyto dvě dějové linie se postupně odvíjejí a proplétají a zaplétají a postupují časem. Autorka opět postupně a dokonalým způsobem vykresluje hlavní postavy a tím vytváří celý příběh. Příběh, který kromě povahy a rozhodnutí hlavních postav, podstatným způsobem ovlivňuje i doba, ve které se děj odehrává. A já poslouchala a s napětím čekala, co bude dál, jak se hlavní postava rozhodne, jak bude reagovat...
Závěr knížky mi připomněl jeden citát: "Když neodpustíme našim milovaným, kdo nám pak ještě zbude? Co je láska, pokud ne to, že milujeme naše milované, i když si to nezaslouží?" A taky mi připomněl, jak hrozně moc důležité je komunikovat se svými blízkými.
Knížku doporučuji všem, co rádi čtou příběhy ze života. A tohle je příběh ze života se vším, co k životu patří. S tím dobrým i tím zlým.

PS: Poslouchala jsem audioknihu z dílny OneHotBook, která byla vydaná i na CD a je velmi dobře zpracovaná. Části vyprávěné Bohdanou četla Klára Suchá, části vyprávěné Svatoplukem Miroslav Hanuš, tím byla tato dvě vyprávění přehledně rozdělená.

11 21.05.2019

Knížka se zápisky z cesty je napsaná jednoduše, bez zabíhání do velkých podrobností, ale chytlavě.
Pro mě byla knížka velmi čtivá a já se díky ní každý večer nořila do putování spolu s autorem. Měla jsem pocit, že jsem s ním na cestě, že se kochám výhledy do krajiny, pozoruji východy a západy slunce, hledám brod přes řeku, seznamuji se se spoustou dalších hikerů, řeším vyskytlé se problémy s výbavou, atd...
Díky knížce jsem poznala novou krajinu, podrobněji se seznámila s dálkovými chodci a připomněla si, jak hrozně ráda jsem v mládí chodila po horách a jak mi to vlastně chybí. Jsem teda rozmazlená ženská a k životu potřebuji, kromě jiného, hrnek dobrého kafe, pohodlnou postel a sprchu, takže já bych thru-hiker být nemohla :-D. O to víc obdivuji autora, že to celé "dal", nic ho cestou neodradilo a za všech okolností stále dodržoval zaběhlý rituál včetně pravidelných zápisků do deníku. (Autor se v knize zmiňuje, že zápisky na blog mu zabraly cca hodinu denně a o tu hodinu si zkracoval spánek.) Hodně se mi líbilo i to komentování tamních zvyků a chování místních. Zpočátku mi při čtení trochu vadilo množství cizích výrazů, ale protože na konci knihy je slovník, který tyto výrazy vysvětluje, časem jsem si zvykla.
Knížku bych doporučila všem, co mají rádi toulky přírodou a hory a rádi poznávají cizí kraje. A je úplně jedno, jestli vám zdraví či životní okolnosti podobnou cestu umožní nebo ne. Protože pokud už něco takového nemůžete zažít "na vlastní kůži", pomocí čtení téhle knížky můžete .

Poznámka k fotkám: Fotky jsou na konci knihy, je jich tam tak akorát a jsou (na rozdíl od blogu) s popisky. Četla jsem e-knihu, a protože mám klasickou čtečku s e-inkoustem, měla jsem fotky černobílé. Prohlížela jsem si tedy barevné fotky v e-knize na tabletu a doplnila si je i fotkami z blogu.

PS2: Líbilo se mi také, že autor hodně podrobně popsal své zkušenosti s výbavou. Některé kusy chválil, jiné po zkušenosti z cesty nedoporučil. Na PCT se sice nechystám, ale na putování po krásách hor u nás ano a jeho rady mi s výběrem vybavení určitě pomohou.

***
A nedá mi to a přidám pár ukázek z mnoha, které mě zaujaly a pobavily:

... První co po sprše uděláme je, že se vydáme najíst. Až tady si uvědomíme, jaký máme vlastně hlad. Hikers hunger, hlad který se po spálení tukových zásob dožaduje neustálého nasycení. V tom jsem na tom oproti ostatním přece trochu ve výhodě, protože jsem začal s větším bachorem, ale už i na mne došlo. Abych to zkrátil, během dneška jsem spořádal šest burgerů. O Americe se toho dá napsat spoustu dobrého, ale v povídaní o jejich gastronomii bych byl raději diskrétní. Burger je tady sázka na jistotu. ...

... Po obědě jdeme zase pomalu. Tentokrát nás nezdržuje sníh, ani převýšení či brody. Tentokrát za to mohou jezera a hory. To jak se nám předvádějí. Jako modelky. Co sto metrů je vidíme z jiného úhlu, zastavujeme se, zacházíme si. Ale my sem nepřišli honit kilometry. Přišli jsme si užít právě tohle a tak si to užíváme. ...

... Za chvíli jsem unešen tím, co Yosemity nabízejí. Jestli jsem předchozí část High Sierry přirovnával ke gotické stavbě, tak tohle je čisté baroko. Vzdušné, baculaté, zdobné. ...

5 19.05.2019

Pokud jste si k úpravě a správě fotek vybrali program Lightroom, tak tato knížka je velice dobrý průvodce, jak na to. V knížce je podrobně, srozumitelně a přehledně (včetně fotonávodů) popsané co a jak. Je tam také spousta fíglů okolo digifotek. Knížku studuji postupně a pomalu, ale za mě dobrý. Doporučuji.

05.04.2019

Karel Kryl patří mezi zpěváky, kteří mě zaujali už v mládí. Tedy jeho písničky. Poslouchám desky, četla jsem knížky o jeho životě i jeho básně. Ale chyběla mi knížka s jeho kompletní hudební tvorbou, takže jsem neodolala. Knížka má pěkné zpracování, obsahuje kompletní, přehledně zpracované texty, noty i akordy, velikost je přiměřená tomu, aby se dala postavit na stojan na noty a dobře se podle ní "brnkalo" :-). Jenom to uvedení informace v anotaci, že obsahuje i "výběr z básní Karla Kryla, výběr dobových fotografií s datem a místem pořízení", je trochu zavádějící, protože jich tam je opravdu jen pár a knížku spíš jen oživují. Je to takový hezky udělaný zpěvník. Ale dovětek k názvu "vyměň kordy za akordy" přesně sedí na jeho tvorbu i na tuto knihu.

A přidám opis jedné z mála básní z knihy:

8. básnička na zrcadlo
Klárce Humhalové na otázku "Co je to víra?"

Když boží muka
rozpadlá
zlodějská ruka vykradla,
strach srdce svírá.
Mlha jde ...
Co je to víra,
poklade?

Když hluchým zpíváš,
maluješ-li chrámy
pro slepé,
když nezazlíváš,
i když srdce mámy
dotepe,
když láska není
prázdná černá díra
neznámá,
když sen - je bdění
potkala tě víra,
milá má.

2 22.02.2019

Psát komentáře k poezii je těžké. To co jednoho zaujme, jiný přejde bez povšimnutí a naopak. V jedné diskuzi tady na DB jsem četla, cituji: "Poezii nečtu jako knihu, jen v ní jen tak listuji a nechávám básně, aby si mne vybraly..." To přesně vystihuje i můj přístup k poezii a líp bych to říct nedokázala. Tak mne si v této útlé knížečce vybrala následující báseň. Třeba někoho zaujme a popostrčí k listování v této knize:

VÝLET

Na jednom prázdném nádražíčku,
tak malém, že se zdrobňuje,
koupil jsem lístek do krajiny
(zpáteční lístek, žádný jiný)
hebké jak ruka u malíčku
a šťastné, neboť vzadu je.

A přijel vlak. A pak jsme jeli
přes mnohou řeku po mostech,
přes mnohou úzkost pěkně vzhůru
a do daleka od purpuru,
od lásky jsme se odvíjeli
s polibky ještě na ústech.

Teď už jsem tady. Nechci zpátky.
V mém srdci něžný pavouk jest,
zapřádá ženy do pavučin,
zapřádá všechno, čím se mučím.
Komu však píši tyto řádky?
Proč myslím přece na odjezd?

Zahořkne sladkost. Vlak se hýbe
a jede domů, do zimy.
Za hranicemi nedozírna
pramení věrnost, řeka mírná,
a já jsem její. Plň se, slibe,
počkejte, drazí mí!

A přečíst si ji můžete zde, je volně dostupná:
https://web2.mlp.cz/koweb/00/03/91/20/94/scesti.pdf

1 17.01.2019

Knížky veršů nečtu klasicky od začátku do konce, ale pomalu jimi listuji a čekám ... Čekám, jestli knížku zase pouze odložím na později nebo jestli mi něco padne do oka a do nálady. Tak ano, tato mi do oka padla a tyto verše mi zapadly i do nálady:

ČEMU SE BÁSEŇ ŘÍKÁ

Čemu se báseň říká
chtěl bys to udělat?
V ústraní do hrsti vzlykat
a hodně míti rád

Slyšíš? To ona tiká
Tak zoufale si hrát
Čemu se báseň říká
chtěl bys to udělat?

Snad víš že kolikrát
jsou slova strašně lichá
Bůh ústa uzamyká
nemůže více dát

Čemu se báseň říká
chtěl bys to udělat?


DÉŠŤ

Slyšíte déšť? Já též jej slyším
je jistě z peří housátek
tak měkce dopadá zatímco píši
a vrací se k nebi nazpátek

Slyšíte déšť? Jak byste neslyšeli!
vždyť celou noc vám oknem hrál
usínal když jste ještě bděli
a velmi něžně uspával

Slyšíte déšť? Na rozloučenou hraje
tam zůstaňte tam v dálce slyšte jej
jak ustává jak zvolna ustávaje
zaplaví dívčí obličej

3 17.01.2019

Jedna z mých prvních přečtených knih od Pratchetta a musím zkonstatovat, že čtení mě bavilo od prvních řádků do konce a celý příběh mě doslova pohltil. Rádobysesnažícíbýtizlá Bábi Zlopočasná, svérázná Stařenka Oggová i mladá, nezkušená, ale snaživá Magráta. Trio čarodějek, které vstoupilo do dění na hradě a celou dobu dodávalo příběhu správný směr (čarodějky se sice do politiky nepletou, ale přece nedovolí, aby zlo mělo volnou cestu :-) ). K tomu intriky, královražda, napětí, magie i trocha lásky. To všechno stvořilo poutavý napínavý příběh. A to celé je proloženo milým, příjemně parodickým humorem, který při čtení otupuje starosti všedního dne. Proto bych knihu doporučila všem, co rádi napětí, humor a kdo si chtějí odpočinout od náročných všedních dnů. Čarodějky ze svérázného Pratchettova světa Zeměplochy a zábavné a "košaté" věty překladatele pana Kantůrka jsou k tomu jako stvořené.

10 28.12.2018

Říká se, že v jednoduchosti je krása. Tak pro tuto knihu to platí na 100%. Krátké jednoduché verše, kterými stačí listovat, až nějaký padne do oka :-). A grafické zpracování taky lahodí oku.
Malá ukázka (jen pro pro srovnání - 3x to samé z knihy v originále a z českého a slovenského vydání):

As he took her hand
he gave her
all she had been
waiting for--
a shiver
down her spine.

Když jí vzal za ruku,
dal jí
všechno,
na co čekala:
mrazení
v zádech.

Keď ju chytil
za ruku,
mala všetko,
na čo kedy
čakala -
zimomriavky.

Mně se nejvíc líbí slovenská verze :-).

2 23.11.2018

Přestože to byla trochu jiná krimi, stejně jako předchozí Psi z Rigy, četla se mi dobře. Sedí mi Mankellův styl psaní, tedy na začátku zločin, potom potřebná dávka napětí související s vyšetřováním, přidání nějakého současného společenského problému a zároveň náhled do soukromí komisaře Wallandera, který je dobrý policajt, ale v osobním životě se mu až tak nedaří. A ani tentokrát to není klasické pátrání po zločinci, ale souhrou náhod se Wallander stane součástí dění a začne se chovat jinak. Africká linka je do příběhu tak nějak vpletena, ale mě nepřišla podstatná. Jen poukazuje na problémy Afriky. Za mě doporučuji.

07.11.2018

I když je tento díl tak trochu jiná krimi, stále se čte velmi dobře, protože obsahuje potřebnou dávku napětí, tak jako všechny Mankellovy knihy. Tentokrát Wallander ani tak nepátrá po zločinci, jako je spíš sám do zločinu vtažen a část knihy popisuje až neuvěřitelné poměry v Lotyšsku po získání nezávislosti. Za mě doporučuji.

1 21.10.2018