hermína14
komentáře u knih

Inspirující je úvod, ve kterém autor mluví o jídle a přísadách s takovou láskou, že si představuju, jak každý lilek, cuketu i papriku lehce pohladí. Fotky mají taky hodnotu pětihvězdičkovou, ale tím kouzlo končí. V drtivé většině receptů mě už 5. řádek sfoukne z těch nadšených výšin. Nevadí - název, fotka a letmý pohled na ingredience mně, "neposluše" kuchařské:), stačí...


Je to pro mě nové; dosud jsem se u Žáčka smála a dnes jsem zasněná ... a dojatá...


Ano, ano, ANO..to se ve mně ( místy i nahlas) ozývalo při čtení. Vlastně se dá základní myšlenka aplikovat na jakoukoli práci s lidmi...respekt, podpora, mantinely..a to vše s rozvahou zabalit do "zábavného papíru"...děkuju a v radosti posílám dál...


Krásný nápad, pobýt s každým na tržnici chvilku a pak ho pustit ze zorného pole, aby se třeba ještě za pár okamžiků mihl kolem...přeskakovat se mi nic nechtělo a ten kávový příběh...hmmmm, TAK voněl...


Zběsilé, bezohledné a o nás ...jediná jistota příběhu je, že krev není voda ...a místy jsem si připadala jako ve světě Tarantina:)


Bylo to, jako když se ráno probouzím...v prvním příběhu mnu si oči a vracím se po řádcích zpátky, abych udržela nitku, ve druhém u čaje už s očima umytýma zaostřuju a vychutnávám každý lok (a větu) a třetí si užívám sbíhajíc ze schodů do slunečného dne...


jsem lehce zaskočená posledním odstavcem; ještě si podumám:).. bavilo mě to, ale několikrát mi zaskřípalo mezi zuby překladatelské sousto, jen takové drobečky, nic k zatracení:)...


Ona to bude závist; chtěli bychom taky, aby se nám naši svěřili o tom, jak o sebe krásně stáli....nebo aby jednou o nás někdo vyprávěl jako o té pravé dívce s pomeranči:)...


Nadšeně jsem se na ni vrhla, ale trošku to během čtení vyprchalo. Ani nevím, jestli je to knížka pro děti. Nápad je to úžasný, ale možná to chtělo spolupráci s nějakým "natvrdlíkem":)...?


Na počátku byl Maurice Ravel a jeho krásný cyklus Kašpar noci. "Musela jsem" najít tu jeho inspiraci. Dodnes okouzleně vrtím hlavou nad tím, jak je možné převést tak zázračně slova v melodii...ve sdělnou melodii


Když nevím, do čeho se pustit, sáhnu po téhle, chvilku listuju a pokaždé se NĚCO najde; ani by se neměla dávat do přečtených...ale do "často otevřených"...


Lépe mi bylo asi mezi vlky; těšila jsem se, až k nim vyprávění zase přeskočí...ta kombinace byla skvostná...


Stačilo by 3 a půl hvězdičky, protože Prvočísla mě oslovila víc, ale musím vzdát hold doslovu paní překladatelky Alice Flemrové. Tak pěkně (si) to celé podtrhla:).


Rozečítala jsem se pooomalu, trvalo mi to dlouho, ale když jsem ji skoro po roce vracela, musela jsem uznat, že za to stála. Možná mi i bude u postele chybět:).


Prolebedila jsem se celou knihou, užívala jsem si každou stránku a bavila se tím malujícím jazykem od začátku až po spokojenou kočku...


čtvrtá hvězda je za dobu, kdy byli malí...to jsem byla zvědavá, co s nimi autorka provede...bylo toho příliš a skoro se to o sebe rozbilo...(spíš konec se rozbil o nadějný začátek)


Mám pro něj slabost a nechám se ráda lehce poponést jeho úvahami směrem k vysněné říši klidu a pokory. Věřila jsem, že i když se mi na 1. stránku nechce, ta poslední se mi bude těžce opouštět:). A stalo se.
"Takhle to vidím, ale ty si o tom mysli, co chceš."
"Už jsme se k těm dnům nechtěli vracet. Čím víc se člověk šťourá v lejnu, tím víc smrdí."


Vyhoďme ji z kola ven to určitě není, ale Lisa by se určitě McMurphymu líbila. Možná by mu i pomohla. Paní Kaysen rozhodně přidala hvězdu, neb autorčin vlastní příběh by bez ní zůstal jen soukromým deníčkem.
"Z každého okna Alcatrazu je vidět San Francisco."
"Když jsem měla být vzhůru, spala jsem, když jsem měla mluvit, byla jsem zticha, když jsem měla možnost prožít něco příjemného, vyhýbala jsem se tomu."


Je noblesní a dokáže pohladit i něžně dloubnout do žeber. A srdce se tetelí.
"...že nejdůležitější není cesta ani cíl, ale společnost."
