hermína14 komentáře u knih

Vstoupit do příběhu, hltat každé slovo, sázet se o průběh, střídavě vítězit a prohrávat...chtít v knize zůstat...debatovat, vracet se k ní, uchovat si nějaké slovní spojení jako terminus technicus. Paní Vigan se nechávám ráda vláčet přes terénní nerovnosti kolem výkladních skříní, v jejichž odrazech vidíme svoje hlubiny. Téma i způsob jsou dokonalé.
"Neměla chuť splynout s okolím, a ještě méně s jakoukoli skupinou."
"TO NEJLEPŠÍ JE NEPŘÍTELEM DOBRÉHO."

10 24.12.2021

Syrovost ječící z oken upravených domů. Špinavý kapesník vykukující z kapes uhlazených gentlemanů. Takovou směs ve mně nechává ten příběh. Ona umí pojmenovat pocit, který do této chvíle byl jen závanem, zatrnutím nebo mžikem. Vtáhla mě mezi svou trojici a seznámila s nimi (i s námi). Pokud se dá najít hrubá křehkost (křehká hrubost?), pak je to tady.
"...právě to je příčina krize moderního umění - že chce být srozumitelné a patřit všem blábolícím debilům."
"Stačilo, aby stála vedle mě, abych věděl, co je dobré."

10 24.08.2021

Pokud někde funguje umělé společenstvo a vyvrhel, toužíme se v něm najít. Věříme, že bychom to byli my, kdo skončí jako Helmholtz. Ale ruku na srdce, nespí v nás spíše Bernard?:)
"Tak tedy ano," pravil Divoch vzdorně, "požaduji právo být nešťastný."

10 17.04.2021

Překvapila. Vzbuzuje dojetí, probouzí snění a podněcuje k cestě. Tady je hezké číst pocity místo popisů.
"Prošly jsme hory a teď necháváme hory projít nás."
"Miluju vracet se, ale když jsi u mě, cítím se vrácená pořád."
"Pořád máme všeho moc. Nemít skoro nic je mnohem přehlednější, úlevnější."

10 21.08.2020

Líto je mi každé nevyslovené nadějné věty a nedokončeného laskavého pohybu. Z Roku kohouta se kdysi vyvalila dlouho tepající nespravedlnost, bolest a soucit...z Anežky zadumání, vztek, smutek a pochopení (i díky krásně uháčkovaným slovním spojením).
"Na světě neexistuje místo, kde by bylo vysloveno tolik povelů, zákazů, výhrůžek a uštědřeno více ran a facek než na hřišti pro děti od dvou do deseti let."
"Z některých žen žádné dítě matku neudělá."

10 15.08.2020

Boj, zápal, hledání, otazníky, strach... ale všechno takovým klidným tónem "vyslovené", až to spolu mírně, sotva slyšitelně, neladí..?
"Mám chtít útěchu, nebo jenom omáčku s knedlíky?"
"Jděte všichni do prdele..., řekla jsem hlasem, který byl rozmočený lihem a pláčem."

10 13.06.2020

Spojkou mezi všemi tentokrát byla schopnost nechat svobodu i jiným, nepoučovat a respektovat. Moudrý praktik mě uchvátil, Člověčí pohladilo a pohoupalo, sečtělý pracant a otevřený osvícenec pohltili a žena poslední nechává mě vykoupat se v otázkách dosud...něco prošumělo kolem, ale fotky jsou živé a "barevné" úplně všechny:).
"A když vidím, že je někdo kretén, tak ho nenapadám, ale nevyhledávám ho. Já tu nejsem od toho, abych někoho vychovával. Ať si je každej, jakej chce bejt."

10 16.04.2020

Všechna místa jsou tak krásně a láskyplně popsaná, že by jeden hned balil kufry. Jen díky tomu prostředí se dobře zalévaná zranitelnost a potřeba blízkým nadiktovat život dá snést. Bylo toho moc na jeden příběh...

10 23.02.2020

Krásný jazyk. A přitom tolik důvodů k mlčení..a jen jeden k upřímnosti. Ten jeden, který může někomu zachránit nebo "zachránit" život. Třeba nám samotným.

"...a jemu se v hrdle cosi zatřepotalo jako ptáček...Ptáček v Nathove hrdle zemřel a nafoukl se, že přes něj skoro nemohl dýchat."

10 05.02.2020

...těšila jsem se na knížku od chvíle, kdy jsem zaregistrovala ten úžasný název...a pak krasosmutnění...

10 23.09.2018

Tak to vypadá, když se zhmotní výčitka a svědomí je viditelné, jako když si oblečeme triko. Jakou oběť pro následky svého konání vybereme, abychom tu látku na chvilku na svém těle neviděli ani necítili? Svoje Běstviny nemůžeme prodat, musíme je uklidit...nebo vyklidit? Tady stojí za to myslet za stránky dál.
"...a tlukot srdce barví jeho krev zatím nejhorší vzpomínkou z dětství."
"Máme-li si příběh užít, musí nám v něm být dobře."

9 16.02.2023

Všechno už tu nejednou bylo, ale tady navíc probublává síla, nezlomnost, naděje a smíření. Ve filmu by mě asi skoky mezi časy i lidmi rozčilovaly, ale u Epsteina na papíře probíhají ladně a kultivovaně. Tato témata jsou pořád k neuvěření bezedná a ještě existuje další nový odstín vypravěčova hlasu.
"Protože ženský prostě potřebujou věci pojmenovat, aby jim mohly uvěřit."
"Fakt, že je zachránili, byl paradoxně vykoupen životem, ke kterému už nikdy nenalezli klíč."
"Dobré je to, co je právě výhodné."

9 30.12.2022

Lehkost a "hlasité" přemýšlení bez čističky:). Hravost mě na tom baví. Být svědkem téměř přehlédnutelné situace a rozvinout z ní svůj příběh dál...nebo blíž. A hudba, smetana všech smetan se zvonky v uších se tady nedají přeslechnout.
"A co mám dělat, když ho mám přece ráda?"
"Stává se ale, že člověk pošlape city druhých, urazí jejich hrdost a přivodí jim nepříjemné myšlenky, aniž by si to sám uvědomil."

9 15.08.2022

Sledovat na počátku rozpolcenost a posuny myšlení hlavního hrdiny bylo mnohem zajímavější než příběh sám. Ve chvíli, kdy se do popředí dostal děj, nestihl jeden pojmout jednotlivá vlákna. Možná stačila hlavní zločinecká linka; vedlejší stezky celé vyprávění jen vycpaly. A pokud by autor použil slovo vůčihledně i počtvrté, čtvrtou hvězdu by nedostal:). Vyrovnal to doktor, jenž byl zcela určitě příbuzným Schultze z Nespoutaného Djanga říznutý Samem Hawkensem, a "shrbené myšlenky."
"Člověk vydrží mnohem víc, než se na první pohled zdálo; zlomí-li se však, zbude zahrocený pahýl, který je hrozbou pro všechny okolo."

9 26.09.2021

Jednoho (jednu) od prvního verše pronásleduje pocit - to znám, to bych chtěl, to je jasné, proč jsem to nevyslovil dřív? V tom je ta blízkost, libozvučnost a dotek.
"Obávám se, že v naší generaci je něco špatně: příliš mnoho smutných očí ve šťastných tvářích."

9 26.02.2021

Smutek, před kterým se neschová(š). Ty stránky nelze hltat, je třeba je pomalu upíjet. Odjede světa kraj, ale všechno okolo mu připomíná cosi jiného...tesklivého a křehkého. Skláním se před kapitolou Pláč a doufám, že odevzdal to knize a šel dál, vstříc něčemu veselejšímu..až do "rozkvetla". (Už žádné kulovatky, moruše a trojtečky!)
"Hudba zmizela...nejbolestnější ztráta mého útěku."

9 06.02.2021

Nedá se tomu vytknout nic...a možná to je právě to, co je vytknutí hodné. Dokonalý, promyšlený oblouk; jako podle příručky. Ano, příběhy jsou velmi upřímné, bezcitné, hojivé, kruté a zatraceně čtivé, leč o žádnou postavu jsem se nebála...neožily pro mě:).
"Možná že blízkost mezi lidmi se nezrodila díky hodinovým debatám a rozhovorům, ale právě ve chvílích společného ztišení."

9 30.08.2020

Mrazivé (i to množné číslo vypravěčské)...Nikdo si to nechceme představovat, ale jsme přinuceni sledovat ten rozpor mezi udupanou něhou uvnitř a násilím a nevyhnutelnou tvrdostí navenek. Textu chybí emoce, ale ty tam dodá čtenář; proto je vlečen až k poslední neuvěřitelné větě.
"...zahodíme jablka, sušenky, čokoládu a mince do vysoké trávy. Pohlazení zahodit nemůžeme."

9 06.03.2020

Jako když nám tančí před očima ty děsivé vize, které máme v koutcích duší, a bojíme se na ně jen pomyslet. Ten příběh je tak vybarvený, že rok vydání vůbec nehraje roli.
"..ale "být starý" také znamená, že se dotyčný umí na druhé dívat pevným, klidným pohledem, z kterého vyzařuje přátelství a teplo..vrásky kolem očí a úst , které prozrazují, jestli je dobrý nebo špatný, šťastný nebo zklamaný."

9 28.01.2020

Vůně, jež se nesly knihou, byly snad přechodem do 4D prostoru a manipulace i podstatné otázky v tom syrovém prostředí působily ještě křiklavěji než tady okolo. Pohádka Červená Nanna otřásla mými základy a Aulikki tleskám za hudební vkus:).

9 07.10.2019