hermína14 komentáře u knih
Osvěžující a uklidňující..povzbudivé a chlácholivé. Další zdroj, ke kterému se hodí chodit nadopovat. Zdravě a s pozitivními vedlejšími účinky:). Toto čtení povzbuzuje chuť do práce a bojeschopnost s kostlivci...a potenciálním ministerským opatřením dávám hlas.
"Státní maturita by měla být vzdělávací slavnost, která ohraničuje společnou cestu učitelů se žáky!"
"Pokud o to pracovníci Cermatu požádají, mohou dostat novou identitu a začít nový život nějakou poctivou prací. Ostatní přejdou automaticky do programu ochrany svědků."
Okouzlená část byla blábolivá, nadšená a předváděcí, druhá přistála na zemi a podívala se pravdě do očí a třetí už jen sčítala škody a užitek. Příliš mnoho slov na jeden příběh.
"Láska mužova a jeho život nejsou totéž. Pro ženu však celou existencí jest."
"...jak se mám chovat u stolu muže, do jehož ženy jsem se zamiloval."
"Kde jsi byl celý můj život?"
Slova dialogu bez melodie, postoje a mimiky jsou svůdná; při čtení vzbuzují představivost a při psaní není třeba se krotit. Ano, může dojít k nedorozumění nebo se to zvrhne, ale ten risk snad všechno ještě násobí. Autoři se museli u práce královsky (a záviděníhodně) bavit.
"Mluv na mne... Protože když budeš mlčet, budu mluvit já, ticho mne k tomu dožene a to, co ti řeknu, zboří všechny zdi i celý dům."
Po její poslední přečtené knížce jsem už nedoufala, že něco bude zajímavější a překvapivěji vystavěné...leč opět užasnu nad tím stylem, čistým a upřímným. A ty vstupy do příběhu jsou odzbrojující..vzala nás do svého života, do pokoje...i do hlavy...
"...radši umřu živá."
Neškodilo by tohle naordinovat všem skuhralům, mrzoutům a škarohlídům! Některými kapitolami bych oblepila čekárny všeho druhu, dopravní prostředky a nádraží. Bylo to ryzí, dojemné a upřímné. Ve srovnání s Opozdilcem jsou tyto zápisky daleko optimističtější; navzdory všem smutným událostem. Tady hrdina "protestuje" jaksi akčněji:)).
Oči nenasytně požíraly další a další řádky bez chvíle odpočinku; možná proto tak málo odstavců:)... pocit, jako když vás moudrý společník zasvěcuje do neznámého...visíte mu na rtech. Ajvaz tvoří nádherné světy; jsou tak plastické, že scénograf by neměl žádnou práci s vymýšlením. Mravenci mě uchvátili:).
Nakonec nebylo důležité, co se stalo či nestalo, ale jak se k tomu za těch 41 let přeživší postavili a jak si to za ten dlouhý čas v hlavách poskládali, obrousili, doostřili ...abychom mohli ty zubem času tisíckrat ožužlané myšlenky číst v dokonalé podobě. Generál si zabral většinu příběhu pro svá slova, leč Konrád tomu dal vykřičník a zvýrazněné písmo svým mlčením. Kdyby mi ta kniha patřila, podtrhávala bych a pak čekala na podtržítka svého spřízněnce, abychom mohli ještě pár dní přemítat a diskutovat.
„…ten, kdo křečovitě chce všechno vypovědět tomu druhému, možná právě proto mluví o všem s takovou bezpodmínečnou upřímností, aby nemusel mluvit o něčem, co je důležité a podstatné.“
Když některé knížky skončí, stýská se po nich...těšilo mě setkání uplakané, moudré, filozofické, vesmírně knihomolské, ortodoxní, šamanské, s vílí tulačkou i s opuštěným požitkářem...bylo to povídání upřímné, otevřené a pokaždé překvapivé...a zdá se, že zatímco muži mluvili o pravdě a hledání, ženy osvíceně žily:)
Prvními stránkami jsem se protrápila...potom se to zlomilo a "ordinovala" jsem si ji před spaním po kouskách. Všechno je tak logicky, moudře a jasně popsané...kéž by ji četli i dochtoři:)...kéž bych si pár myšlenek uchovala, až přijde čas...
Jak jsem toho Kačmara nesnášela...asi je dobře napsaný:)), že mi tak hýbal žlučí..
Odstartovala zvědavý hlad po ostatních knížkách autorky...nebyla jsem zklamaná ani jednou..vlastně až nakonec tím, že už další nebude..
Výjimečné slovní obraty a střídmé střídání časů často nevídané vnesly lehkost do témat neuchopitelných bez třesu. Trčí tu opět otázka, zda je smutné nebo pokorné pro všechny se rozdat a svůj život nevědomky(?) nevybarvit. A fotograf na konci byl zářivou perličkou.
"Asi přežil proto, že byl tak neosobní, tak dokonale prost vší sebelítosti."
"Jak mu má vysvětlit, že nezasáhl do její každodennosti a tedy jí ho nebude nic připomínat."
Klidná síla, která nese příběh vstříc čtenáři, jej zbavuje poučování a nátlaku. Proto se tak hltavě, dojatě a souhlasně čte. A navíc ta slova autor vydechl, nejen vypsal. Film a kniha, to je též dobré pořadí.
"S tyranem vycházet nelze."
"Svět se změnil. Nebo se změnil on?"
"Je to jenom myšlenka. Vezmu ji a odhodím."
Pokaždé tu něco nového na mě vycení zuby, dloubne nebo pohladí. Ta něžná syrovost se neomrzí. S tak vysokou citlivostí se to 90 let vydržet nedá...
"Žiju nějak obloukem/Nikdy se nedoběhnu."
"Pití na stolku se zhouplo skoro jako moje srdce."
Bolestné. Zdánlivě nevýslovné je tak přesně popsané, až mrazí. Možná proto, že si to postavy neřekly vzájemně (což by je třeba spasilo), ale jen si to dokázaly pomyslet. Zformulovat tápání a úporné lpění se tady povedlo dokonale.
"...nic tě nenaučili, leda se k něčemu upínat."
"Protože, Clémente, jak říká moje žena, Země nemá dvě slunce."
"Tak moc jsem potřeboval někoho jenom pro sebe, a ne se o něho dělit nebo s ním jen pracovat, že jsem vyložil všechno. Celý ten příběh. Trochu jako když se otevře popelnice, nic víc."
To běžné poselství má tady přímočarou a čistou podobu. Bonusem je čtení zprava doleva a jeden malý velký zvrat, jenž násobí příběh na druhou.
"I tak s tebou tráví čas. S takovým depresivním asociálem!"
Mistři si na sebe potřebují někdy ušít nějaká ta bludiště a mantinely, když si chtějí odpočinout od bezbřehosti. Nebo naopak popojít kousek dál až za obzor?
"Jsou věci, o kterých se nemluví; myslím, že patřím mezi ně."
"Ještě má splnit ústřici usmíření, orangutana opouštění, nutrii nenásilí...orebici samoty"
Dokud mladým lidem stojí za adaptaci takové perly, není nic ztraceno. Jací jsme schopni být, to je dobré občas si připomenout (obklopeni seberozvojovou literaturou)...
"V následujícím týdnu bude příděl čokolády snížen z 30 gramů na osobu na 20 gramů. To je zpráva dne."
Jako Vincent Hanna v Nelítostném souboji. Prozradí své triky a z cesty neuhne. Není v něm ani trochu krutosti, agrese ani záliba v týrání. Moudrost a klid získaný po všech těch letech je možná důkazem, že jeho cesta byla dobrá. A očividně poetická...
"Jsem nikým, a tudíž jsem dosáhl vrcholu své existence."
"Jsou věci, které se dají vyjádřit pouze prostřednictvím vztahů s ostatními..."
"Mohu si dovolit dát věcem prostor, aby se ukázaly ve své kráse. Už se je nesnažím podřídit své vůli."
Má schopnost pošťouchnout nás k podstatě. Rozhodně zůstane na dosah a na dohled a brzy bude ohmataná. Od radosti ji půjčím pár spřízněncům a věřím, že nenecháme vyhasnout ty ožehavé, štiplavé ani ty doutnající otázky.
"Tři nejdůležitější předměty na základní škole se jmenují komunikace, spolupráce a schopnost sám se učit."
"Lidé si k vám totiž dovolí jen to, co jim dovolíte, aby si dovolili."