Hesonit komentáře u knih

Hodnota téhle knihy nespočívá tolik až ve fatalistickém sledování pohádky o Sněguročce, jako v mistrném popisu pocitů všech hlavních postav, popisu vztahu starých bezdětných manželů, kteří jsou každý ve svém smutku sám, ale o radost se podělí. Autorka se jménem hodným elfky přímo dýchá láskou k Aljašce a tamější zimě a přírodě. Pozoruhodné je i rozlišení dialogů, kdy mezi osobami „z masa a kostí“ jsou používány uvozovky, zatímco rozhovory s Fainou, jejíž identita je do jisté míry zastřená, uvozovky chybí, což vyvolává pocit jakési halucinace. Celkově je dílo čtivé, příjemné, poklidné, bez velkých zvratů, přesto velmi působivé.

25 22.02.2020

Poslední přání má na rozdíl od Meče osudu intermezza, která knihu stmelují a poskytují jí jakýsi rámec. Vsuvky pod názvy Hlas rozumu (1-7) často tvoří úvod k následující povídce. Je-li Geralt nazván „řezníkem z Blavikenu“ následuje povídka o Blavikenu, hovoří-li se o setkání s Yennefer následuje povídka o tomto setkání apod. Tímto způsobem Sapkowski docílil v povídkové knize téměř románového efektu, což už se v Meči osudu neopakuje.
Sapkowského styl je chytrý, vtipný, napínavý, propracovaný. Určitě mu více sluší širší – románový – rámec než povídkový.
Smůlou je, pokud jste viděli seriál, ať už polský nebo od Netflixu, který z řady povídek vychází, že přijdete o momenty překvapení, neb se filmové zpracovaní sujetu dosti drží a liší se jen v detailech, přesto se vloudí tolikrát již položená otázka: Proč si scénáristé myslí, že jsou chytřejší než autor? Trpí stejnými pocity jako řada čtenářů, kteří mají pocit, že je v díle nevyužitý potenciál, že kdyby to autor napsal tak či tak, bylo by to lepší?

24 09.03.2020

Bouřková sezóna je časově zasazená před povídkové Poslední přání, před cestu do Wyzimy, proto by jí milovníci časové posloupnosti měli začít.
Geralt z Rivie je snad nejhezčí jméno, jaké autor vymyslel. Často mi jména osob a míst připadají velmi nelibozvučná, komplikovaná nebo s nejasnou výslovností. Je to autorský záměr? Snad. I když možná jen odráží autorovu zálibu v jazycích.
Samotná Bouřková sezóna potvrzuje Sapkowského kritický pohled na (naši) společnost, staví nás před paradox, že zaklínač má lidi chránit před zrůdami, ale ty největší zrůdy se nachází mezi lidmi samými. Příběh nepostrádá vtip, ironii ani sarkasmus, kritiku stereotypního myšlení, podlézavosti, intrikánství a zneužívání druhých, a to naprosto bez skrupulí. Geralt, který se nepoddává marnivosti a hrabivosti, jehož myšlení je schopné analýzy bez podléhání volbě „menšího zla“, je příjemně jiný než ostatní postavy, zosobňuje rytířský ideál bez jakéhokoliv patosu a nezranitelného nebo přemrštěného superhrdinství.

22 15.03.2020

Mnohovrstevný příběh, v němž neplatí, že čistá duše nedojde úhony, a to ani když se sama se zlem přímo nezaplete. Je to děsivé, ale opravdové! Nicméně, emocionalita příběhu je vyvážená, ke všemu skličujícímu se jako protiváha odvíjí linka rozvíjejícího se milostného citu a možnosti (draze zaplaceného) osvobození.

21 13.02.2020

Krev elfů se odehrává dva roky po povídce Něco více z Meče osudu.
Příběh sleduje několik rovin: politikaření, vztah Geralta s Ciri a Ciri s Yennefer. Samo sebou nechybí další staří známí, kteří potěší i pobaví.
Miluji pasáže, v nichž jde o Chaos, skvělé jsou rozhovory s pubertální Ciri, báječně je popsán vědecký zápal ignorující reálné nebezpeční. Vtipné, trefné, emotivní, chytré. Jen mi bylo líto zaklínačů, když je poučovala jistá čarodějka o dospívajících dívkách, až moc se snažila, aby si připadali hloupě. Bylo mi hloupě za ni. Ale tak to u Sapkowského knih je, každá, i ta sebesympatičtější postava, je někdy nesympatická a štvoucí.
Těší mě, že jde o pentalogii, a nemusím se s příběhem na tomto místě rozloučit.

20 23.03.2020

Mistrně zpracované téma teorie, její uvedení do praxe a následků. Dostojevskij vyniká v popisech duševních pochodů.

20 06.02.2020

Malebný příběh o vznikajícím přátelství a proměně. Dobrodružná nebezpečná cesta spojená s transformací postav v jejich lepší já. Zároveň hluboké a moudré, poetické i prozaické.

19 13.02.2020

Židé, křesťané (a v zásadě i muslimové) čtou Bibli s vědomím, že jde o pilíř jejich víry. A tak ji i vnímají.
Pro mě Bible představuje úžasný soubor nejrůznějších starověkých literárních žánrů, zprostředkovávající nám prastarý myšlenkový svět, který ovlivnil i náš způsob myšlení a celou naši civilizaci. Bible je kronikou života, obsahuje mytologii, pověsti, legendy, proroctví, písně, přísloví, zákony atd. A v tomto smyslu je to vzácný a jedinečný pramen.

19 11.02.2020

Velmi pečlivě zpracovaný román. Atmosféra totality, osudy žítkovských bohyň, jejich víry, schopností a praktik je vykreslen mistrně. Osobní život hlavní hrdinky je však tak předimenzovaný utrpením a protivenstvím, že je dle mého názoru daleko za krajem žitelnosti, neb ani v jednom aspektu jejího života nenacházím prožité štěstí, které by jí poskytlo oporu. Všechno je jen tragédie a smršť nejrůznějším ran, příkoří a krutých poznání.

19 10.02.2020

Artemis je psána stejným jazykem jako Marťan. Oceňuji, že autor věrohodně převyprávěl příběh v ich formě z pohledu ženy a že do něj propašoval řadu informací o fyzice, chemii, vesmírných letech, skafandrech apod., a to zcela přirozeným způsobem. Děj je lehce předvídatelný, a pokud má někdo rád za hlavní hrdiny inteligentní grázlíky, určitě si příběh užije víc než já.

16 24.05.2020

Vynikající ruská klasika, ideální pro milovníky psychologického románu.

16 06.02.2020

Lehká, zábavná, s charaktery tak věrohodnými, že se příběh klidně mohl odehrát v nedávné minulosti... Asi tak předevčírem.
Co se mi opravdu líbilo: lehký a živelný tón, jímž je příběh psán; dialogy a jejich bezprostřednost; to že Ich formu (Hanka) střídá Er forma (co se dělo ve Vaškově alias Davidově hlavě); oceňuji, že téma není zpracováno jako klišé, a líbí se mi, jak autorka přesně ví, co jako ženy rády slyšíme, na co zabíráme, co je pro nás ideál, nijak to nepopírá, ale zároveň to umí definovat s patřičným nadhledem a s humorem shodit, aniž by čtenáři bylo trapně za hrdiny. Příjemné také bylo, že hrdinka není neodolatelná krasavice ve věku kolem 25 let, ale žena přes 40.
Příběh je nenáročný, vztahový, prost popisů, v podstatě založený na myšlenkových pochodech, situacích a dialozích a není uspěchaný. Pěkné to bylo.

15 29.08.2023

Jde o romantický příběh, pakliže začátky vztahů bereme jako romantické. V žádném případě ale nejde o přiblble romantický příběh. Charaktery a psychologie postav jsou pěkně vykresleny, strasti, jimiž procházejí jsou velmi realistické. Jediné, co mě praštilo do oka, a to může být pouze věc překladu a nikoliv autora, byl až vulgární slovník u koupelnové scény, který mi ke stylu vyprávění nesedl. Napsat knihu s tímto vyzněním a nesklouznout do klišé a trapnosti je kumšt.

15 26.06.2020

Marná touha po nalezení léku pro matku, dětská touha zachránit ji. Hluboký žal a niterné tušení, že boj je prohraný. Hledání cesty jak přijmout skutečnost skrze ne-tvora. Rozervanost z pocitu hrůzné ztráty a zároveň touha, ať to strašné čekání už skončí. Mě tenhle příběh rozsekal, a kdo špatně snáší téma smrti matky nebo dítěte, ať to nečte. Ostatním lze jen doporučit.

14 17.02.2020

O celé trilogii Pána prstenů se dá říct: Napínavá fantasy vycházející ze široké znalosti mytologií, lingvistiky (např. libozvučnost elfského jazyka spočívající ve větší přítomnosti samohlásek), nevynechávající ani poezii, vykazující hlubokou moudrost, opírající se o klasické téma boje Dobra proti Zlu, které zpracovává mimořádným způsobem.

14 13.02.2020

Co k tomu říct? Korektor by za všechny ty překlepy zasloužil… Nakladatelství za to, že to ani v letošním dotisku u osm let starého překladu neopravilo, by zasloužilo snad ještě víc.
Očekávání velkého grand finále se nenaplnilo. Už od poloviny předchozího dílu - Věže vlaštovky, konkrétně od parodické jízdy na klepáčovi, převládl pocit, že autor je placen od stránky, nikoliv za dílo.
Forma, již Sapkowski zvolil pro poslední díl ságy, mě neoslovila. Hledání pravdy o legendě ve snech, neustálé přeskakování v čase a ději... Ano, pár vynikajících postřehů, vtipů a gagů tu bylo, a dokonce mé české srdce zajásalo, když se objevila parafráze slavného výroku ve znění: „Toho bohdá nebude, aby nilfgaardský maršál z boje utíkal.“ Nicméně snaha popasovat se s povídkou Něco končí, něco začíná byla nakonec křeč ze všech největší, i když pana Andrzeje chápu, chápu, že chtěl překvapit.

Svěží vypravěčský styl, postupné odhalování detailů vedoucích k rozřešení záhad, převládající forma je dialog, popisy stručné, vtipná přirovnání formou sarkastických poznámek, nekomlplikovaná doznání zločinců hned jak jsou odhaleni. Slovem kvalitní (odpočinkové) čtení.

13 25.02.2020

Parádně zpracovaná monografie o nejvýznamnější starověké literární památce z oblasti Mezopotámie od našich předních odborníků. Obzvláště texty Blahoslava Hrušky se čtou samy (s. 240):

"Výuka byla přístupná jenom vybraným chlapcům z rodin, v nichž písařské povolání a kněžské poslání přecházelo z generace na generaci. Přesto se ve třídách vyskytovaly i černé ovce, jimž se učitelovi oblíbenci, dávní "šprti", vysmívali:

Tvá ústa se k sumerštině nehodí!
Když píšeme, jsi zabedněný,
když sumersky se mluví,
jsi hlupák němý,
vždyť správně nevyslovíš nic!"

A pak, že se lidé vyvíjejí. Ha ha ha!

Obzvláště sumerské básně o Bilgamesvi na mě zanechaly dojem a upoutal mě jejich zvláštní vtip. Např. Bilgames o zapadlé odpalovací kouli: "Kuličko moje, moc jsem si tě neužil, ty moje paličko, teď už nemohu hrát!" Nebo když si Bilgames posteskne, že si z vlastní blbosti kýtou poničil hradby ve skladbě Bilgames a nebeský býk (s.294): "Jak mohl jsem jen zničit hradbu, co ještě dále pokazím?" Myslím, že takové "stesky" představovaly humorné prvky, nadsázku, přiblížení velkých hrdinů obyčejným lidem.

12 03.03.2020

Gradující příběh o krutosti a krvelačnosti na obou znepřátelených stranách v kvalitním historickém románu z husitské doby, opět odlehčeném špetkou magie a fantasy.

12 08.02.2020

Skvělé v rovině historického románu, báječně odlehčené inteligentním, často zábavným fantasy aspektem. Oceňuji autorovy vysvětlivky a poznámky.

12 08.02.2020