Hesonit komentáře u knih

(SPOILER) Nevím, jaké vydání četl Mikky01, ale ráda bych tu napravila některá tvrzení.
1) Hlavní hrdina Ravani není poloviční sirotek, má oba rodiče a to milující. Je jedináček, introvertní a cítí se sám.
2) K dětem, které se přistěhují do ulice, ho nezačne přitahovat žádná nadpřirozená síla, ale touha spřátelit se, protože jedno z dětí je mu od pohledu blízké.
3) Pokud jde o výjimečné schopnosti, nejsou to žádné super schopnosti, aby musely být výplodem fantazie (tedy až na jednu jsou to v podstatě dovednosti). 4) Lovec nikomu nic prozrazovat nechce, chce jen děti vrátit tam, kam úředně patří.
5) Ravani žádné utajené schopnosti nemá.

Recenze
Ravani je chlapec, který trpí pocity osamění. Šikanuje ho bezcharakterní a zákeřný kluk z městečka, který je fyzicky zdatnější. Jedné noci se Ravani probudí a zjistí, že před opuštěným domem naproti zastavila dodávka a z ní vystupují děti. Setká se s pohledem podobně staré dívky. Tím začíná utajené přátelství mezi ním a sedmerem dětí bez rodičů, které hledá záhadný lovec, aby je vrátil do sirotčince. Okolnosti následně vedou k tomu, že se Ravani zmítá se mezi tím, co by chtěl a co je správné.
Kniha je určena introvertním dětem cca 10-12 let, které se těžko seznamují, nejsou fyzicky zdatné a šikovné, mají sklon plakat a často jsou samy se sebou, něco tvoří nebo čtou, přesto by se rády družily. Pro takové dítě bude identifikace snadná a s hrdinou prožije ohromné dobrodružství a možná nalezne i moudro, které mu pomůže snášet ledasjaké příkoří, a podpoří ho v dobách neúspěchů.
S tím, že závěr je hrubě naivní, s Mikky01 souhlasím.

Výborný román, bravurně vystavěný příběh, skvěle vyprávěný. Nepostrádá vtip, nadhled, pověrečnost, krutou realitu, laskavost. Oproti oficiální anotaci neshledávám v knize nic magického, spíš snivého, trochu šíleného, pověrečného, folklórního, zároveň zemitého a skutečného. Doporučuji.

4 30.03.2024

Souhlasím se vším, co je napsáno v komentářích Ridwen a Aykiru. Byl to příjemně strávený čas se spoustou emocí, plný fantazie, mytologie, hororu, legend, folklóru, vše okořeněné humorem, lehkým vypravěčským stylem, dobrými dialogy i poetickými popisy a přirovnáními.
Povídky, které se mě obzvláště dotkly, jsou: Říjen předsedá, Rytířství, Sníh, sklo, jablko. Báječné byly i holmovské povídky!

4 12.03.2024

Grafický román určený dětem ve věku 8 až 10 let. Jenže recenze nepíšou děti, abychom měli šanci vidět jejich pohled na věc. Pohled, který se často liší od toho dospěláckého a vyžaduje všechny odpovědi a všechna dotažení. Využitý potenciál a nápaditou, originální kresbu. Ponechám proto svůj dojem stranou a zprostředkuji synův (9 let). Jemu se to líbí, fascinuje ho prostředí pizzerie s obřími figurínami, které se mohou hýbat. S nimiž si hrdinové jako malé děti povídali, protože nikdo jiný s nimi nemluvil a málokdy je obejmul. Figuríny coby emoční šidítka. Příběh je přiměřeně napínavý, strašidelný... A protože ho syn četl asi 10x (a to nečte rád), musím uznat, že je to napsané a pojaté dobře.

4 25.01.2024

Až mystický děj, touha po tajemnu, odhalení,pochopení, posedlost... Pokud jde o dějovou linku, ta je fajn, nicméně jestliže trochu vidíte do zpracovaného tématu, je to utrpení. Styl, jímž je psán starověký svitek, je tak strašně mimo, že to do očí bije, a to nemluvím o takových perlách, jako jsou svitky z Mrtvého moře, Jazyk Aškenazimův, gojimové atd. Za což nemůže autorka, ale překladatelka, která už tak ne úplně bombastickému dílu dala poslední hřebíček do rakvičky.

Děj knihy zahrnuje období od 40. do 80. let 20. soletí a mapuje proměny ve společnosti stran postojů k lidem postiženým tzv. virem divoké karty, který je buď deformuje, nebo jim dodává superschopnosti. Jednotlivé příběhy na sebe navazují jen v rámci časové osy a jsou propojeny narážkami či určitou rolí dříve zmíněných postav. Kniha je kolektivním dílem třinácti autorů, což ji uchránilo jistého stereotypu a dodalo široký rámec. Jako pokus rozhodně zajímavé, ale šálek mé kávy to není, chybí tomu něco, co by mě oslovilo, zasáhlo, nutilo o věci přemýšlet, domýšet příběhy atd.

Neohrožený a nezlomný hrdina, potoky, fontány a gejzíry krve při každé možné i nemožné příležitosti. Fantasy rovina je přitažená za vlasy stejně jako setkání s kabalistou. Pěkné jsou popisy bojových jednotek a hodností jakož i nabíjení historických zbraní.

Tenkrát v Texasu je přesně ten druh knížky, u které je dobré přečíst si úvod i závěr. Autor v něm navádí čtenáře k tomu, jak příběh zamýšlel, co od něj očekávat. To je poměrně důležitý moment, protože pokud někdo podle názvu usoudí, že jde o western, tak se ho nedočká.
Pro mě příběh Travise Candlese představuje revoltu proti upadající jazykové kultuře. Jan Hlubek se stylisticky i lexikálně pohybuje v období zhruba posledních sta let, což působí zvláště, dokud nezjistíte, že autor takhle mluví i v civilu. Nejde tedy o žádný konstrukt, ale přirozený projev, bohatý na dnes již málo užívaná slova jako například zřít, dlít, pravit.

Samotný příběh nás přivede do poklidného texaského městečka, kde strážci zákona, kteří jako by do té doby maximálně chytali výtržníky a sundávali kočky ze stromů, mají první velký případ. Počínají si jako banda balíků. Ale ta touha po spravedlnosti… padni, komu padni… Ne, rozhodně se nejedná o obraz toho, jak by spravedlnost měla fungovat, ale spíš jak funguje, navíc když je vykonavatelem oné spravedlnosti psychopat. Závěr není předvídatelný.

Je to svižné čtení, nechci říct vyloženě zábavné, protože na utrpení zábavného nic není. Má myšlenku a skrytou hloubku, napětí, bolest, touhu, kdo to vidět chce, tak uzří ;-), a kdo ne… tak má smůlu.

3 30.09.2024

Svižně napsané, zajímavé, dobře zpracované. Hlavní hrdinka, třináctiletá Hanka, je správná, akční a sympaticky pubertální. Mám takové děti strašně ráda. Jsem z knížky opravdu nadšená.

3 07.09.2024

Motivy, rozvržením rolí... není kniha příliš originální, ale způsob, jakým je vše sesazeno, napění, vývoj hlavního hrdiny od drzého srábka k drzému bojovníkovi, zasazení do mapy, bez sentimentu a inklinace k happyendům, prostě skvělé. Oceňuji stylistiku a humor, kterého je tak akorát, je založený na kontrastu a je inteligentní. Tahle urban fantasy je s přesahem, má hlubší myšlenku, je propracovaná, nevycucaná z prstu. Slovem těším se na další díl.

3 30.06.2024

Ann Napolitano předkládá do detailu vykreslený psychologicky příběh. Pojmenovává skutečnosti, ale nesoudí, nehodností. Citlivě chápe a k situacím vždycky nechá některou z postav zaujmout moudré stanovisko. Nemusíme s aktéry souhlasit, nemusí nám být ani sympatičtí, přesto to, jak děti opakují chyby rodičů, jak stejně nebo odlišně se staví k řešení, je pozoruhodné. Autorka přimíchala do příběhu i špetku idealismu, nebo možná je ho hrst, když líčí vztahy k dětem a jejich nekonečnou roztomilost, bezproblémovost, snadnost péče, dětskou empatii a podřízení se přání matek. Možná je to dobře, protože to, co se skrývá za příběhem, je dostatečně těžké a každý příběh potřebuje mít světlé momenty, jinak se stává nesnesitelným.

3 27.05.2024

Kniha působí jako beletrizovaný memorát. Malinko nevyrovnaný...
Nicméně pokud je popisovaná psychiatrická péče odrazem té skutečné, Pánbůh se všemi, co ji potřebují, a zlé pryč... To je vážně otřesné.

Velmi zvláštní příběh po všech stránkách. Bez sentimentu, poetiky, téměř bez emocí, strohý vyprávěcí styl v krátkých úsečných větách, bez dialogů. Příběh černošské otrokyně a ruské nevolnice z 60. let 19. století přerušují krátké pasáže v Ich formě o autorčině dětství a dospívání na přelomu milénia, reflektující její problémy s kůží i popkulturu. Přes veškerou podivnost je však nutné říct, že kniha vytváří hlubší dojem a je čtivá.

3 03.12.2023

Často trefa do černého, skvělá kresba. Některé bubliny pro velikost písma téměř nečitelné a to je ohromná škoda.

3 02.08.2023

Oceňuji popis dobových dovedností, vybavení atd., krásný jazyk, ale příběh existenciálně unuděné hloupé paničky mi byl svrchovaně nepříjemný. Dočteno do poloviny.

Čtivé, nevěrohodné drama s urputnou snahou poučit, i když jde hlavním postavám o život.

Ploché, vcelku nenápadité, ženy pojaté jako nadržené samičky či rovnou štětky. Dílo působí jako kniha pro náctileté a dospěláckou z ní činí toliko věty typu: "Rozdávali si to spolu až do rána."

Zasvěcení do haitského vúdú přináší vhled do celého náboženského systému, jeho podstaty, smyslu, společenského významu, vysvětluje základní pojmy a je okořeněno vlastními autorčinými zážitky z Haiti.
Kniha je rozdělena na několik tematických část: O Haiti, O vúdú, Společenství a svatyně, Sny a snění, Bůh a duchové, Obřady, Zasvěcení, Duchové mrtvých, hřbitovy a smrt, Smrt, Tajné společnosti a Magie a čarodějnictví. Každý z bloků je pečlivě a srozumitelně zpracovaný. Na konci nechybí slovníček pojmů a použitá literatura.
Haitské vúdú je původní africké náboženství šmrncnuté křesťanstvím a utvářené historickou zkušeností lidí ukradených z domova a zotročených. Je praktické, pragmatické, žité, podporuje sounáležitost a propojuje minulost s přítomností a budoucností. Upíná se k předkům, ale ne nostalgicky, jen prakticky. Mrtví slouží živým, mohou jim předávat rady, posilovat je, chránit. Kult předků je mocný a pozoruhodný.
Čtenář nahlédne díky autorčině fundovanosti pod pokličku věrouky a praxe vúdú, která představuje životní styl vyžadující kázeň, disciplínu, zodpovědnost a neustálou práci na sobě samém. To vše pak stojí v ostrém kontrastu se scestným obrazem vúdú, který nám vnutila béčková hollywoodská produkce.
Doporučuji všem, kteří se zajímají o živá náboženství.

2 05.05.2024

Celkově to má sestupnou tendenci a silný sklon ke klišé. První díl vypadal slibně, druhý už méně, třetí nejméně. Mrzí mě to. Keanu Reevese mám ráda, mám sklon mu nadržovat a přivírat oči. Ale tady už to nešlo.

Legrační, pěkně ilustrované, jen ten překlad byl asi dost náročný a zůstalo to na něm znát.

2 10.10.2023