hezuveru
komentáře u knih
Houbařka
Viktorie Hanišová
V první polovině knizky jsem byla jedním slovem nadšená. Krasa jazyka a dokonale vybraná slova a precizně poskladana k sobe mi nekolikrat vykouzlili usmev na tváři a zahrali u srdce, přestože nepopisovali nic příjemného. Postupně na me text přenášel pocity beznadeje, vzteku na rodice (ani vlastně nevim, kteryho z nich nesnasim vic, činy obou jsou jednoznačně neodpustitelný a mrzi me, ze se Sara nedockala omluvy ani od jednoho z nich), smutku a tísně. Nicméně od druhé poloviny se k náladě pri cteni přidalo i zmatení. Nedokázala bych s jistotou rict, co od hlavní hrdinky cekam a co by v žádném případě neudelala. Možná i tim na me vse působilo autenticky. Snažila jsem se posbirat všechny nápovědy, které autorka pri psaní nenapadne zanechávala, ale stále jsem se citila nejistě a nevěděla jsem, jestli příběh chapu správně. Na konci se spousta mych nejasnosti nevysvětlila a tim padem odkladam knizku s několika nezodpovezenymi otázkami. Hodnotim 4,5
Srpny
Jakub Stanjura
Neuvěřitelně si cenim autorovy odvahy pojmout tak komplexni a komplikované tema. A navíc si ho vybrat pro svou prvotinu! Smekám. Štěpán si vytvořil dvoučlennou sektu a kazdym dnem přidával více s více manipulace. Vlastně se ani nedivim, ze se Daniela nechala nachytat. Semínko pochybností v sebe samu v ni zasadila už matka, sestra i otec, čehož Štěpán jen využil a pecoval o malou rostlinku co to jen slo. Daniela se potřebovala něčeho zachytit, ale bohuzel její ruce (a rozhodne je nevnimam tak jako ona) zacaly sahat po špatné pomoci. Premyslim nad tim, čeho se Štěpán dopustil a prijde mi to daleko horší nez zabiti. Kdyby se dal nazývat vrahem, zabil by jak fyzické tělo, tak duši. Jenže tady nechal tělo zit, aby se trápilo s mrtvou dusi. Libilo se mi veškeré vykreslení jak postav, tak atmosféry a situací. Občas pro me text neplynul tak lehce, autor napsal něco jiného, než jsem v tu chvíli potřebovala slyset, ale ke konci knihy jsem si už zvykla na jeho styl komunikace a verim, ze pristi cteni Srpnů mi půjde už lepe od ruky. Přesto na me silný příběh zapůsobil, tak nemůžu knihu odměnit ničím jinym, než pěti hvězdami.
Listopád
Alena Mornštajnová
tak tohle bylo geniální. nejenom, ze jsem hltala kazdou stránku a pomalu davala roztříštěné srdicko k sobe, ale po obrovském balvanu, který na me dopadl po posledních stránkách se budu vzpamatovávat dlouho. placu, ale to bych během cteni A. Mornstajnove mohla psat porad dokola. moc me mrzi, ze jsem už knizku docetla, rada bych cetla dal o životě milované Maji..
Hana
Alena Mornštajnová
nejakou dobu budu muj život dělit před Hanou a po ni.. jelikož tohle byla moje první knížka s touto tematikou, dost hluboce me zasáhla. autorka vsechno vylicila tak skvele, bylo to silene osobní a chvílemi jsem mela pocit, ze stojim vedle Hany. na začátku jsem si moc oblíbila Miru, rada bych si s ni hrála, objala ji, ale pak mi přirostla k srdci i Hana, kterou bych ráda co nejvic objala a pokusila se sešít tu její rozdrcenou duši. nebo ji dat pomoci hackovani dohromady.
vsem moc doporucuju, na hnusy od nacistu se nesmí zapomínat, i když, jak už tady nekdo psal, bych o nich vůbec nevěděla. boli to a Haninu bolest si asi ještě nejakou chvíli ponesu.
Stehy
Sára Zeithammerová
V recenzi jsem cetla, ze se dve inteligentní ženy zaseknou na jednom p*cusovi. Asi bych to nedokázala vystihnout lepe. Do obou postav jsem se strasne snadno vzila, a přestože jsem s jednou souznila daleko více, nemůžu rict, ze mi ta druhá byla proti srsti. Obou mi je ve finále moc lito. Což jen podtrhuje, jakou praci vynaložila tato mladá a především talentovaná autorka. Byla bych rada, aby presne takhle vypadala moje prvotina, navíc v dvaceti pěti letech. Chvílemi to nebylo snadné cteni, musela jsem premyslet, kam zrovna příběh vede a směřuje, ale na druhou stranu vsechno plynulo hladce
Nebe nad Perninkem
Štěpán Javůrek
vybrala jsem si tu knizku jenom podle názvu? ano. Pernink a celkove Krusny hory jsou pro me srdcovou záležitostí a jakmile jsem se během prvních par stránek docetla o Ryzovne, kramku U Patrika a dalších kouzelných místech, nemohla jsem přestat číst. ke konci to bylo už zdlouhavé, na některých rozcestnících autor zabloudil a par cestám věnoval až moc casu. proto souhlasim s lehkym zkracenim knizky, ale jinak si nemůžu stěžovat. po cteni jsem se citila odpocata a skoro jako kdybych si cetla v našem byvalem bytecku, na který nikdy nezapomenu
Dopis otci
Franz Kafka
po celou dobu cteni knihy mi z kapsy vylezala úzkost a stahovala me do svých útrap. tohle Kafka umi vyvolat bravurně, ani si nedovedu představit, jak se pri psaní (a hlavně po cely život) musel cítit
Zuzanin dech
Jakuba Katalpa (p)
osud zuzany liebeskindove vám roztrha srdce opět úplně jinym způsobem. myslela jsem si, ze po sophiine volbě me nic tolik nepřekvapí a knihy s tematikou holocaustu si budou dost podobne a ze příběh bude jasný od prvních par stran. tohle mínění si musim ihned vymazat, protože takhle literatura nefunguje. bala jsem se, ze to bude stejne jako Hana, jen premenena jména, ale Jakuba Katalpa me hodně zaskočila. asi největší knižní překvapení, co se mi tento rok povedlo. kniha jde až na dřeň a na rozdíl od Hany ji asi nemůžu doporučit každému.
všechny postavy jsem si oblíbila a sehrály výbornou roli. nic mi neprislo přitažené za vlasy, i když se autorce povedlo pitvat rány z minulosti
Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou
Arnošt Lustig
tenhle příběh nejde popsat slovy, to si musíte zažít. nechutné tahání za nos, čímž vlastně příslušníci SS vyjadřovali svůj nazor k “ostatním rasám a silná bolest na posledních stranách. krátké, ale úderné
Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
Krasa. Příběh byla poučný a úplně z jiného soudku, než jsou ty zbylé. Tohle tema se mi libi, a tak se mi knížka cetla sama. Spisy StB přidávaly na kvalitě stejne tak jako viditelná prace a pile, se kterou autorka musela prosedet nekolik hodin v archivu. Jsem rada, ze se mi Zitkovske bohyně dostaly do rukou a ze nase literatura jde spravnym směrem!
Sophiina volba
William Styron
pokud si nekdo umi zabalit velkou davku trpělivosti, urcite doporucuji tuhle knizku. vlastně skoro až nakazuju. mela jsem cest, aby me tahle kniha provázela a na tento roman s velkym R by se nemělo zapomínat. bolestivě strhává náplastí z minulosti a doslova se hrabe v bolistkach. william styron v roli stinga se muže zdát bezcitný, ale nepopisuje nic jiného, než činy LIDÍ. stále to nechapu. ani mi nejde napsat “lidí. moc se mi líbila věta: cožpak osvětim přímo a s dokonalou účinností nezablokovala tok takové vseobjimajici titanske lasky jako nejaka fatální embolie v krevním oběhu lidstva?
Neděle odpoledne
Viktorie Hanišová
Míjení.
Toto slovo znělo snad ve všech recenzích, a ja ho musim napsat taky. Bohuzel mi to místy připomínalo muj vlastní domov, kde si každý nese silene těžký batoh plny zlých zážitků, strachů, zkusenosti a úzkosti, který ne a ne otevřít, přestože je zátěž rozežírá zevnitř. Ze začátku se to nezdálo, ale v druhé polovině se příběh pospojoval a autorka dokonale vykreslila psychologii postav. Sice se spojil, ale má tíseň se prohlubovala.
Dálkový výslech
Václav Havel
davam 6 hvězd. byla to jízda a poněkud krátká knížka v sobe obsahovala tolik, prisla ke mne s plnou náručí úžasných myšlenek a názoru, ze jsem se u cteni vzdycky zapomněla, jak jsem se snažila vse pochytat. Václava Havla silene obdivuju a znovu me stve, ze jsem nemohla okusit atmosféru osmdesátých let (cca od vzniku charty po listopad 89). no nic, dekuju, a tesim se, až se k téhle knížce opět vratim!
Staré odrůdy
Ewald Arenz
od začátku jsem netušila, jakym směrem by se mohl příběh táhnout a hlavně, co mam vyčíst mezi řádky. asi tam opravdu nic takoveho nebylo a autor jen chtel, abychom do sebe nasali atmosféru venkovského podzimu. hrozne se mi líbily impresionisticke části - jak tančilo světlo, co hlavní hrdinky citily, co slyšely.. udělalo mi to velkou radost. po dlouhé době se citim po cteni odpocata a hned bych vyrazila za Liss a Sally. moc moc bych si prala ležet vedle nich v trávě a ochutnavat veškeré druhy hrusek a ne jen to. s blížícím se koncem prázdnin jsem si nemohla vybrat lepsi cteni. ta knížka věděla, proc se ma na me v te knihovně takhle usmívat! a fun fact, byla jsem první, kdo si tuhle knizku půjčil! takže jsem ji střežila jako oko v hlavě
Kokrhání kohoutů, pláč psů
Wojciech Tochman
neuvěřitelně silně bolavé příběhy. myslela jsem si, že mam už vytrenovany žaludek a nic me tolik nerozhazi, ale osudy malickatych lidi, o kterých vláda v Kambodže ani nevi (nebo možná schválně před nimi zavírá oci), me zasáhly dost hluboko. byla bych moc rada, kdybych mohla panu Tochmanovi osobně rict, ze je videt prace, kterou knize věnoval. obdivuju ho, ze se do toho pustil. jsem strasne moc rada, ze jsem se mohla dostat k tak odvaznemu reporterovi
Obsluhoval jsem anglického krále
Bohumil Hrabal
tak strasne moc jsem se premlouvala do prvních sta stran. nebavilo me to, přestože jsem na sebe byla nastvana, jak dlouho jsem Hrabala odkladala. ale pri cteni posledních 50 stránek jsem se jen rozplyvala nad textem a snažila se do nej vplout. bylo to tak příjemné a uklidňující, ze bych tenhle zazitek prala vsem. ovšem to přemlouvání predtim ukouslo spoustu discipliny a touhy se dostat na VŠ (literatura). jsem ale rada, ze jsem to nevzdala!
Smrt obchodního cestujícího
Arthur Miller
Pro knížku jsem si do knihovny šla hlavně proto, ze v divadle uvedli Millerovy Čarodějky ze Salemu a ja chtěla jít na představení se svym vlastním obrazem o autorovi. A tesim se ještě vic! Moc moc se mi libilo zobrazení rozplynuti snu a vize a také fakt, ze touha po penězích dokáže donutit lidi k čemukoli. Ovšem potom, co je nejdříve rozdrti a poníž
Král Krysa
James Clavell
Úplně jsem zapominala, ze otáčím stránky! Četla jsem to jedním dechem a moc me bavil příběh z úplně jiného koutu dění druhé světové války. Po ceste příběhem jsem narazila na nekolik filozofickych otázek, které stojí za zodpovězení i v normálním životě. Přestože nemusíme bojovat o každý gram ryze, abychom vůbec přežili, bavilo me se zamyslet nad hodnotou morálky v porovnání s touhou žít. Dále me fascinuje autorovo pojetí psychiky. Když si na konci knizky myslíte, ze vse dobre dopadne, James Clavell vám zarazí další nůž do srdce. Znovu poukázal, ze z války se opravdu nedá jen tak zotavit. Rozhodne knizku doporucuji vsem, jelikož ve zdánlivě jednoduchém příběhu se da najit ledacos. Tesim se, až si ji přečtu znovu
Věci, na které nastal čas
Petra Soukupová
Klasicky ubijejici stereotyp v životě rodiny, která drží pospolu, protože.. vlastně žádný důvod neni. Protože to společnost vyžaduje? Protože společnost rozvody neschvaluje? A vlastně, da se vůbec takovému životu vyhnout? Kniha me nutila se zamyslet nad těmito otázkami, ale bohuzel sama byla chvílemi dost dlouhá, unavujici a zdála se být bez konce. Vykreslení postav, atmosféry a každé situace jde Soukupové skvele, ale tenhle její kousek je za mě slabší
Život je nádherný
Tereza Boučková
Jsem tak šťastná, tak moc šťastná, ze jsem na paní Bouckovou narazila. Už Rok kohouta se mi vryl do duse, což jsem pocítila hlavně až po par dnech docteni. Puvodne jsem chtěla napsat, ze Život je nadherny je nadherna odměna za protrpené a bolestivé chvilky u Roku kohouta, ale vlastně bych to už takhle asi nepojala. Poprvé jsem zažila tak silne pocity u knihy a autorka se pro me stává obrovskou hrdinkou, o které jsem ani nevěděla, ze ji tolik potrebuju. Nejraději bych ji byla zahlcená, cetla její knihy stále dokola a jen konzumovala COKOLI z její hlavy. Nadherny zazitek, jsem opravdu oslnena jejím osudem a vim, ze me v životě bude ještě dlouho formovat. Jsem teď plna myšlenek, ale nedokážu je zasadit do správných vet, abych vyjádřila to, jak silne příběhy to jsou. Třeba se někdy k hodnocení vratim, až si neuspořádané a hlavně poskakujici city přeplněné radosti usednou zpět na svá místa