Hobitka komentáře u knih
Zatím asi nejvíc edukativní díl s Aničkou. Myslím, že celkově má tato série potenciál na mnoha místech podnítit diskuzi dětí a rodičů.
Opět veselé, milé, hloubavé a zajímavé čtení :)
Další pěkná milá knížka s Aničkou. Sem tam hloubavá myšlenka, ale hlavně je to prostě jemné pohlazení po duši :)
A Velikonoční díl mi krásně vyšel zrovna před Velikonoce! :)
Další milá část Aniččina příběhu s trochou hloubavých myšlenek a pěknými ilustracemi :)
Zimní díl překvapil svou tísnivější atmosférou. Pořád se ale jedná o pěknou knížku, která místy vede k zamyšlení, a doplňují ji krásné ilustrace :)
Co mě ovšem zarazilo - ve 2. díle bylo řečeno, že Julja je z Ukrajiny. A teď ve 4. díle je najednou z Ruska???
Moc pěkné pokračování Aniččina příběhu. Tentokrát z návštěvy dalekého Egypta :)
Skvělé pokračování Aniččina příběhu. Které se bez problémů dá číst jako první. A myslím že tehdy před lety se mi opravdu do rukou jako první dostal právě díl ve městě. Nicméně četla jsem je oba tolikrát že už ani nevím :)
Příběh je veselý a milý, a přitom se netváří, že v životě je vždycky všechno růžové a podle našich představ. I k těmto, řekněme těžším, pasážím přistupuje autorka citlivě, a srozumitelně je vysvětluje. Nevadily mi tam jako malé čtenářce, a nevadí mi tam ani teď. Naopak jsem přesvědčena o důležitosti probírání těchto témat, a právě s tímto citlivým avšak věcným přístupem.
Opět jsem si s radostí prohlížela krásné ilustrace. A Aniččiny postřehy mě nejednou vedly k zamyšlení :)
Po letech jsem se vrátila ke své oblíbené dětské knížce. A je to nádhera! Jak obsahově, tak na pohled.
Pěkný a citlivý příběh o přátelství, a jednoduché kráse života. Doplněný krásnými ilustacemi.
Několikrát mě takhle knížečka překvapila hloubkou svých myšlenek, které navíc krásně staví do roviny žití v přítomnosti a radosti :)
A ano, možná to trochu moc okecávám, ale nemohla jsem si pomoct! :D
Bezesporu se jedná o knížku naditou informacemi. Které autor dává do souvislostí tak aby byly pochopitelné pro širší veřejnost.
U čtení mi bohužel utíkala pozornost - a přitom nemohu tvrdit, že by mě předložený text nezajímal - právě naopak! Z papírové knihy jsem asi ve třetině přešla na audioverzi. Tím se tento problém trochu snížil, ale i tak mi trvalo přečíst celou knížku skoro rok! A to se mi opravdu nestává :D
Každopádně už během čtení jsem na základě poznatků z knihy začala upravovat některé své denní návyky. Ač v jejich dodržování více či méně pokulhávám, změny k lepšímu pozoruji. Rozhodně míním poračovat v začleňování probíraných principů a rad do svého života :)
Doporučuji k přečtení. I kdyby se vám nedařilo začíst tak jako mě, stojí to za to :)
Knížka mě ihned vtáhla. Provlekla příběhem. A o něco později vyplivla zase zpátky. Lehce zmatenou, ale s vědomím, že na mě silně zapůsobila.
Kresba zde hraje při vyprávění hlavní roli, text jen doplňuje. Moc se mi líbila práce s černobílostí a barevností.
Ale jo, nebylo to špatné. Místy jsem se bavila, místy zase ztrácela. Myslím, že téhle knížce by neuškodilo vložit mezi tu obrovskou hromadu vtípků i trochu více děje. Žádnou velkou pecku jsem neočekávala, a celkově jsem spokojená. Prostě takové fajn lehčí čtení třeba do MHD.
Opět mám chuť vrátit se k původnímu Saturninovi - a to ať v knižní či televizní formě :)
Henryho část příběhu mě zasáhla mnohem víc než bych čekala. Svým způsobem mám dojem, že se spíš jedná o příběh Henryho, který je rozehrán v kulisách Addiina příběhu. V něčem jsou si oba hlavní hrdinové podobní, v něčem úplné opaky. A díky tomu si každý čtenář může poskládat svou vlastní verzi, která k němu zrovna v tu chvíli sedí (ať už si v životě prošel čímkoliv).
Konce obou příběhů jsou otevřené s příslibem naděje. U Henryho to pro mě bylo tak akorát a jsem úplně spokojená. Ale u Addie? Já tak nějak nevím. Asi kdyby tam nebyl její závěrečný vnitřní monolog... ale je tam, takže asi tak :D
Mechaniky a skulinky ve fungování Adiiny dohody mě bavily asi nejvíc. Za mě škoda, že tomuto nebyl dán větší prostor a detaily :)
Celkově velmi dobrá knížka, jejíž čtení jsem si užila. Ale bohužel jsem vzhledem k nadšeným ohlasům čekala ještě trošku něco víc.
Zajímavý a milý rozhovor. Daria Klimentová poskytla nejenom spoustu informací z baletního světa, kam se laikové prakticky nedostanou, ale zapůsobila na mě i svými životními postoji a postřehy.
Knížka obsahuje množství krásných fotografií. Ne vždycky mi dávaly na daném místě smysl vzhledem k textu, ale určitě mi to nevadilo. Několikrát jsem si dala od čtení pauzu a prostě si jenom listovala a prohlížela tu nádheru :)
Rozhovor je rozčleněn tematicky do menších částí, a četl se mi velice dobře.
Určitě se poohlédnu i o zmiňovaném dokumentárním snímku "Taneční příběhy Darii Klimentové".
Skvělá jednohubka :)
Pěkně doplňuje závěr Stačí mávnou křídly. (A myslím, že je dobře, že ten je tak jak je, a bonusové kapitoly jsou opravdu až bonusem v brožurce vedle.) Tři kapitolky dohlazují závěr příběhu. Navíc ukazují, že závěr knihy není žádný hollywoodský happy end po kterém už bude všechno jenom růžové, ale že to všechno ještě bude chtít čas a péči :)
A k tomu chatové konverzace mezi autorkou a redaktorkou, které pobavily!
Skvělá knížka. A to nejenom pro věkové zařazení Young Adult. Sama už jsem o něco starší a od střední o kus dál. I tak mi při čtení v hlavě vyskočilo až překvapivé množství vlastních vzpomínek z tohoto období. Cilčin příběh ve mě zapůsobil o to víc.
Jedná se o příběh otevírající a řešící důležitá témata.
K tomu napsaný tak vtahujícím způsobem. Střídání kapitol ze současnosti a z minulosti, díky kterým jsem si pomalu dávala dohromady jednotlivé střípky, na mě působil skoro až detektivkovitým dojmem. A to mě táhlo k dalšímu čtení. Stejně jako postavy vykreslené tak uvěřitelně, jako by samy vyskakovaly ze stránek a byly tu při čtení se mnou.
Velice oceňuji zasazení příběhu do českého prostředí. Dělá to pro místního čtenáře příběh realističtější a jeho sdělení naléhavější.
Myslím, že tahle knížka má velký potenciál otevírat svým čtenářům nejen oči, ale i srdce. Doporučuji :)
Povedená detektivka nejen pro dětské čtenáře :)
Příběh byl napínavý, nebyla jsem vyděšená, a nečekaně jsem se dozvěděla spoustu věcí o poštovních známkách. Akorát závěrečné rozuzlení na mě bylo trochu moc rychlé. Každopádně celkově za mě určitě spokojenost, a poohlédnu se po dalším díle :)
Pokud si chcete přečíst něco o holocaustu, ale na barvité líčení násilí nemáte žaludek, sáhněte po téhle knížce.
Eddie zde vypráví svůj příběh. Ve kterém, jak sám říká, nechce sdílet svou bolest. Chce sdílet svou naději.
A to se mu daří.
Vypráví o šílených věcech, které se děly. A přitom obrací pozornost na laskavost, naději a lásku.
Doporučuji k přečtení.
Tak jo, pořád se bavím. Aristokratka mi zase zlepšila náladu, a mám chuť hnedka sáhnout po dalším dílu :)
Nicméně si kladu otázku, jestli jsou od sebe jednotlivé svazky rozděleny i z jiného důvodu, než že 1. V aktuálním zápisníku došlo místo, tak se to prostě vydalo? 2. Potřeboval se stihnout termín v nakladatelství, tak se vydalo co zrovna už bylo napsáno?
Každopádně vzhledem k tomu jak moc se mi jednotlivé obálky líbí, a že mě ten příběh prostě baví číst, mě to náhodně působící rozdělování do "dílů" nijak netrápí - jen by mě to zajímalo :D
Skvělá vtahující oddechovka. Vždycky když jsem se začetla zlepšila mi Poslední aristokratka náladu. Několikrát jsem se vyloženě rozesmála nahlas :)
Jdu na další díl!
Pohádka pro dospělé, kteří ještě nezapomněli být dětmi?
Se spoustou sympatických ač impulzivních postav. Jejichž nelogická rozhodnutí způsobovala místy až šílené zvraty, nad kterými jsem párkrát zůstala jen zaraženě sedět a hledět.
Nicméně příběh se mi líbil. Byla to jízda od začátku až do konce, a kdybych Lvářku dala na jeden zátah užila bych si ji ještě víc.
Některé ilustace mi až učarovaly, jiné mi přišly dost zbytečné. Celkově ale pěkně dotváří pohádkovou atmosféru.
Od autorky jsem toho dřív přečetla docela dost, hlavně když jsem ještě byla na základní škole. Takže jsem očekávala, a nemýlilal jsem se, že i Sladké časy budou čtivé a velice snadno mě hlavní hrdinka do příběhu vtáhne.
Je tu povedeně vykresleno jak rychlý může být přechod mezi dítětem a dospělým, a jak to v některých ohledech proběhne snadno a v jiných ztuha. Bohužel celkově vlastně nevím, co nám tahle knížka chtěla říct. Je tu spousta naťuknutých témat, která jsou pak odložena k vyšumění...
Na začátku jsem "předzávěr" opravdu nečekala, ale jak se blížil už mě nepřekvapil, a neviděla jsem důvod tu stránku neotočit (kdo četl, ví nač narážím). Úplný závěr je za mě takový dost nezávěr... nemastný, neslaný, nedokončený.
Už jsem mimo zamýšlenou věkovou skupinu. Myslím si, že mladším čtenářkám bude mít tento počin co předat. Už i proto, že hlavní hrdinka není tak agresivně tvrdohlavá, jako třeba Hetty ze Vzdušných zámků (Sérii o níž jsem jako malá naprosto žrala! :D).
Nejspíš Sladké časy pošlu zase o dům dál :)