Hobo komentáře u knih
Blesk z čistého nebe. Jinak to nedokážu vyjádřit. Systém, který jsem celý život hledal, je tu nastíněný do skutečné hloubky. A netýká se pouze školství.
Dlouho jsem váhal nad počtem hvězd, ale nakonec jsem se přiklonil k přísnějšímu hledisku. Ne že bych měl něco proti ději a jeho výstavbě, i napětí přiměřeně stoupalo. Nemám prostě rád tyto romány s tématem vládní konspirace, v zásadě nemají přijatelné vyústění. Proč bych to měl číst? Katarze je prakticky vyloučená...
Svěží sloh, ale stále jsem čekal nějaký vývoj včetně katarze. Nedočkal jsem se. Obrázek neukotvenosti generace 90. let na mne nezapůsobil. Škoda. Psát umí.
Byl jsem v situaci, ve které se po mně chtělo, abych seděl a nepřekážel. Vzal jsem si k sobě Zločin a trest a skutečně jsem ony cca 2 hodiny vydržel v poklidu jak myška. Román mne zaujal od prvního okamžiku. Situace skončila a já pak knihu musel odložit, bylo nutné věnovat se jiným svazkům, termínovaným. Po několika měsících jsem se k četbě mohl vrátit, začal jsem znovu od začátku a skončil po těch skoro pěti stech stránkách v naprostém nadšení a s vědomím, že se musím vrátit k ostatním dílům Dostojevského.
Četl jsem to kdysi v pravěku, ale nepamatoval jsem si absolutně nic včetně líbí-nelíbí. Teď si myslím, že jsem tehdy ke knize přišel příliš mladý. A ještě myslím, že sedmdesátka je ten nejlepší věk, jak román pochopit a plně prožít. Skutečný zážitek, který ve mně bude ještě dlouho doznívat. A je to poprvé, kdy upřímně lituji, že jsem v hodnocení knih nasadil měkkou sazbu. Zločin a trest by zasloužil nejméně 8 hvězdiček. Už jen oněch několik rovin a osob, nejen Raskolnikov, ale i Svidrigajlov, Lužin, Porfirij Petrovič Petarda, ale hlavně samozřejmě Raskolnikov, jak se těžko dopracovával k pokoře. Což je koneckonců pro život nejdůležitější a většinou to pochopíme až před smrtí.
Věru, není to vysoká literatura, ale téma je zajímavé a vyplatí se přečíst.
Zajímavá výpověď člověka, jehož názory jsou pokládány za kontroverzní. Já v nich nic kontroverzního nenacházím.
Zlí kapitalisté chtějí uniknout ze socialistické zeměkoule. No, co naděláte. Trochu úsměvné, ale svého času, kdy výběr byl omezený, dobré čtení.
Příběh patří k těm, ve kterých ideologie ukazuje svou ideologickou podstatu. Vlastně to na mne mělo kontraproduktivní účinek. Ale rád jsem si to přečetl. Však autoři bez ideologie jsou jako autoři bez názoru. A četli byste něco od člověka bez názoru?
Běljajeva jsem měl určitě raději než ideologicky nečitelného Jefremova. A tenhle dobrý horror mohl vyjít kvůli národnosti autora. A co?
Pravda, kniha obsahuje propagandistická klišé, ale nám to zas až tolik nevadilo. A nenasákli jsme. Čtení to bylo pěkné. Ostatně, v dnešní literatuře to není o moc lepší. Já na Ariela vzpomínám s láskou.
Běljajev byl jedním z autorů, dostupných i v temné totalitě 50. let. A zejména Člověk obojživelník byl z těch lepších. Kniha mého dětství
První, co mne napadlo, je to, že příběh je pravděpodobnější než přistání Američanů na Měsíci. Nu, zanechme vtipů...
Jestliže jsem kdesi u jiného autorova díla napsal, že jediný, kdo dokázal Verna uchopit filmově, byl Karel Zeman, tak pro Oldřicha Lipského to platí stejně. A zase český režisér! Kdyby J. Verne věděl, že jediní, kdo ho opravdu pochopí, budou Češi, určitě by o nich napsal tlustý nacionalistický román; bohužel nevěděl.
I tenhle příběh zaslouží všech pět *.
Všichni jsme ve své době chtěli být takovými patnáctiletými kapitány... Některým se to možná i splnilo...
Patří k tomu lepšímu z Vernova díla. I když se nám mohou zdát technické rekvizity poněkud směšné, na tom přece nezáleží. Julesu Vernovi šlo o něco jiného. A to se dá číst i dneska, to byste nevěřili...
Četl jsem, ale v paměti se mi mnoho nezachovalo. Bohužel. Jen dobrý pocit.
Dobrodružná podivuhodná cesta. Je vůbec místo, o kterém Verne nepsal? Akademická otázka, ale ihned mě napadá odpověď: bohužel Česko.
Orinocká cesta se líbila a to mnohem více než film, který považuju prostě za brak. Ostatně, jediný, kdo kdy dokázal správně zfilmovat Verna, byl Karel Zeman! (A to si na nás Verne nedokázal najít čas...)
Další z fantastických cest Julese Verna. Moje z nejoblíbenějších a nikterak mi nevadilo, že provedení bylo nemožné. Jinak bych už jen opakoval předchozího komentátora david5746.
Zajímalo by mě, jestli kniha povinně patří do knihovny každého Maďara! :-) V každém případě lituji, že něco obdobného nenapsal můj oblíbenec i o Čechu...
Tohle považuji mezi verneovkami za jednu z nejlepších knih.
Sen každého školáčka a puberťáčka popsal Jules Verne tradičním koloniálním způsobem, jak dětští trosečníci přežijí hrdinsky všechny překážky a chovají se nedětsky dospělácky a gentlemansky. Divíte se, že se nám to v černobílém věku líbilo?
Až po mnoha, mnoha letech jsem přečetl Pána much. Ale to už byl ten krásný věk dávno pryč...