Hombre komentáře u knih
Velmi originální vize. Jak by vypadal náš svět za zhruba 500 let, kdyby se nezměnil režim? Otroci systému, tedy normální lidé, vládnoucí elita důstojníků a policajtů neboli postiženců a skupiny lidí, pobírajících invalidní důchod, tedy profesionálních invalidů, kteří se systému odmítají přizpůsobit. Alegorie, která nemá pevné hranice žánru (sci-fi, magický realismus, underground) vyprávěná s bezbřehou fantazií, ironií a humorem.
Působivý vhled do pozdního období Haškova života. Ukazuje ho jako kontroverzní, pro mnohé nesnesitelnou, ale přesto fascinující a nepochybně geniální osobnost s tragickým osudem. Oficiálními literárními kruhy ve své době neuznaný a opovrhovaný autor, dnes klasik v čítankách... Pro mě krásná kniha s jednou podstatnou vadou. Jak už je zmíněno v předchozích komentářích, autorka vypráví většinou v ER formě, z nějakého záhadného důvodu ale na začátku kapitol odmítá postavy jmenovat nebo jinak identifikovat. Může tak trvat poměrně dlouho, než zjistíme, o kom se vypráví. Těžko říct, jestli je to záměr, zkouška čtenářovy inteligence nebo snaha o "moderní, neotřelý, svébytný prvek" (brr). Jisté ale je, že tím znesnadňuje čtení knihy, naladění na příběh, prostě ruší. Snad se příliš mnoho čtenářů nenechá odradit, byla by to škoda!!
Příběh indiánů a genocidy jejich národa se prostě nedá ignorovat a tahle kniha popisuje poslední mohutné vzepětí svobodných indiánů - Apačů a jejich zoufalém (od)boji. Autor byl podle všeho dost sporná osoba. Tvrdil o sobě, že je indiánského původu, podle jiných zdrojů to nebyla pravda. Založil jakousi odnož Kuk Klux Klanu a veřejně propagoval segregaci černochů. K indiánům musel mít úplně jiný vztah, jinak si nedokážu vysvětlit sympatie k jejich kultuře a filozofii, které jsou z jeho knih cítit. Předchozí informace ale, doufám, nikoho neodradí od přečtení knížky, která je strhující a navíc má pro mě sympatický duchovní přesah. Navíc je zřejmě i historicky dost přesná. Oproti známější Škole malého stromu, která je spíš melancholická a lyrická je Odvedu vás do Sierry Madre brutálně přímá.
Stejně jako hrdina příběhu pomalu dospívá, vyvíjí se i kniha od dětské pohádkovosti k existenciální závažnosti. Filosofickým vyzněním mi vzdáleně připomněla Waltariho Tajemného Etruska. Popis Tibetu vyznívá poměrně věrohodně a nepřikrášleně, tedy země, kde se přirozeně mísí věci duchovní i světské.
I když to bude znít jako klišé, Haklovy texty jsou pro mě hlavně generační výpovědí. Tedy určité specifické skupiny jedné generace.. A zvláštní je, že ačkoli jsem o něco málo mladší, stejně ve mě hodně silně rezonují. Svoboda, nadšení, desiluze, občasné smíření a poznání, že jsme vlastně přes to všechno bahno zažili a zažíváme kupu fascinujících věcí..
Pořád nemůžu uvěřit tomu, že tohle napsal autor Hastrmana. Sedmikostelí mě ještě vtáhlo, ale po téhle sériovce už nemám chuť na žádnou další "Urbanovku". Studené, prvoplánové, nevěrohodné, sexistické, plné nejrůznějších klišé. Příběh se postupně hroutí a rozpadá jako špatně vymyšlená stavba. Tohle si snad Santini nezasloužil..
Až zkrachují všechny ekonomické a politické systémy a lidé se budou muset znovu naučit starat sami o sebe, můžou se informace z téhle šikovné brožurky hodit. Jak smysluplně hospodařit a nedevastovat při tom planetu, jak si pěstovat vlastní produkty a neudřít se při tom, třeba právě o tom je tahle knížka. Nečekejte ale žádné praktické rady Přemka Podlahy na výrobu dvoupatrového rýče, jedná se spíše o změnu celkového pohledu a přístupu. Knížka se dobře čte, některé informace byly pro mě dost překvapující a každopádně velmi inspirativní.
Švejka jsem začal číst (a nedočetl) už na střední škole a teď se k němu po letech vrátil. Musím říct, že teprve teď mi náležitě sednul. Dlouho jsem se u žádné knihy tolik nenasmál a konečně si uvědomil, jak silně protiválečný je to příběh, nemilosrdný k lidské blbosti, která je, bohužel, zřejmě věčná.
Místy vtipná, ale jinak dost povrchní knížka s perspektivou neomezeného počtu pokračování, vlastně takový sitcom. Další díly si už ale nechám ujít..
Bezchybný a naprosto originální jazykový humor. V tomto případě nemá smysl srovnávat s obrazem - seriálem, který, ačkoli není špatný, vyznívá vedle knihy pouze jako chudý příbuzný..
Překvapivý a zábavný úlet, příběh se postupně odpoutává od reality a graduje až do úplné fantasknosti. Pokud na tohle přistoupíme, máme možnost užít si také silný filosofický a pacifistický podtext knihy.
Hodně \"nabitá\" kniha, ve které se pořád něco děje, s opravdu širokým záběrem. Pohybujeme se v ní napříč světem, od chudé vesnice na Středním východu až po Spojené státy. Prostředí jsou brilantně vykreslená, s obrovským vhledem do životů (i vnitřních) všech postav. Množství děje a informací na úkor hlavní dějové linky, milostného příběhu, mi ale zároveň přijde jako slabina, někdy jsem si připadal zahlcený a neměl jsem nějak silnou potřebu se ke knize vracet. Spontánní jazyk, který by se měl číst jako po másle, působí občas nepřehledně a šroubovaně. Jinak je to pro mě na české poměry bezpochyby mimořádná kniha.
Úchvatné, fantaskní a pěkně drsné. Pro ty, co mají rádi létání jasná volba, ale pozor, oproti takovému Exuperymu celkem hardcore.
Část komentu kopíruju z Vodní apokalypsy :) Jakoby si Niemi zkoušel postupně různé žánry. Losos - detektivka, Ďáblík - dětská literatura, Vodní apokalypsa - katastrofický thriller. Bohužel, pro mě už právě přijetím nějakého schématu (a to jsem z výše zmíněných knih pokaždé cítil) ztrácí na originalitě a stává se předvídatelný. Ďáblík je příjemně ponurý, ale pocit něčeho mimořádného, jako u Popmusic z Vittuly, se, bohužel, nedostavil.
Jakoby si Niemi zkoušel postupně různé žánry. Losos - detektivka, Ďáblík - dětská literatura, Vodní apokalypsa - katastrofický thriller. Bohužel, pro mě už právě přijetím nějakého schématu (a to jsem z výše zmíněných knih pokaždé cítil) ztrácí na originalitě a stává se předvídatelný. Vodní apokalypsa se čte jedním dechem, severské reálie dodávají specifickou atmosféru, ale pocit něčeho mimořádného, jako u Popmusic z Vittuly, se nedostavil.
Soubor povídek a přednášek v českém překladu vznikl jako studentské překladatelské cvičení. Možná proto působí trochu nevyváženě, pro někoho ale může být taková všehochuť naopak příjemná. Vtipné, oddechové čtení..
U zfilmovaných povídek mě překvapil dokonalý filmový přepis (jak Menzelův, tak třeba v Perličkách na dně), asi je to tím, že Hrabal na scénářích spolupracoval. Některou klasiku si prostě už nejde představit jinak než jak ji známe z filmů - Francin je prostě Schmitzer, Pepin Hanzlík, maminka Vašáryová :) Hrabalova tvorba je bezesporu mimořádná, u téhle knížky jsem se ale navíc po dlouhé době pořádně a nahlas zasmál.
Ha, ha, dlouho jsem se tak nepobavil, jako nad těmito čtyřmi komentáři. Haklovi tleskám, gratuluji k ceně a vám, přátelé, mohu doporučit jen jedno. Zůstaňte u Mistrů Leonardů a Harry Potterů, neboť tam vás zajisté zklamání nečeká.. Ale teď ke knize. Ty nejlepší sondy do současného světa přicházejí nenápadně a jakoby oklikou a to je přesně případ této knížky. Mimo jiné jsem byl příjemně překvapen výborným zpracováním milostného příběhu. I po delší době mám z knihy zcela jasný pocit. Takže fajn..