honajz komentáře u knih

Skutečně je to napsáno čtivě, popis prostředí vynikající, ale od začátku to slibuje jistá očekávání, která nejsou naplněna, chybí větší příběh, tajemno, zápletka, což podle mne patří k jakékoliv knize. Styl psaní se mi líbí moc, ale když vlastně k ničemu nevede, přijde mi to takové psaní pro psaní, nevím, jak to přesně vyjádřit… Jako kdybych četl cestopisný dokument s několika postřehy o jednom z cestovatelů a střípky ze života jeho okolí. Vztahy jsou skutečně jen nahozené a chybí zde nějaký dramatický oblouk, důvod, proč postavám fandit, i pointy jednotlivých kapitol vyšuměly jak bublinky.

1 10.04.2012

O hodně lepší než první díl, i díky jisté gradaci příběhu. Ten však přesto stojí na trochu hliněných nohách, kdy si občas neví s některými postavami rady, a i celkové směřování se podobá spíše hře na kličkovanou. To však nic nemění na tom, že autor je velmi silný v popisu prostředí, zvláště "trampské" části jsou vynikající, v popisu jednotlivých situací, líbí se mi, jak pracuje s časem (kdy v určité chvíli přejde do přítomného, aby zvýšil dramatičnost), skutečně jen škoda, že si víc nedokáže vyhrát s postavami a jejich charaktery, které působí sem tam jen nahozeně, a s pečlivějším budováním příběhu, kdy se zdá, že někdy jde vše dopředu trošičku nahodile. Ale čte se to dobře, pro mne daleko lépe než první díl, který už chvílemi nudil, a dokáže vtáhnout do tohoto imaginárního světa.

2 10.04.2012

Takové… nelemovské. Jestliže do té doby Lem adoroval nové technologie a pokrok, zde udělal krok zpátky a netuším, co ho k tomu vedlo. Samotná kniha má hodně zvláštní strukturu – hodně se věnuje detailům, některé scény jsou zbytečně dlouhé a popisné, jiné příliš krátké. Filozofování na téma „víra ve vědu, víra v pachatele“ oproti víře v zázraky se časem zvrhne v podivné opakování a recyklování, a kniha mi přijde zhruba od půlky zbytečně uměle natahovaná na „celovečerní stopáž“. Protože zde nejsou ani postavy, které by mne jako čtenáře nutily jim fandit, ani atmosféru jarní Anglie se podle mne nepovedlo dobře navodit, nemůžu žel hodnotit líp.

1 01.04.2012

Tak ano, jako fiktivní literatura faktu je to hodně dobré a až na pár excesů si člověk skutečně říká, je to pravda, nebo si to vymyslel? Kniha je naštěstí krátká, protože i takhle už - alespoň mne - začaly brzy lézt na nervy všechny ty výpisy z počítače, přehled smluv a paragrafů, a také životní historie každé postavy, která si v knize i jen uprdne, a to nejlépe od narození přes studia a svatbu. Neříkejte mi, že jste ty pasáže všichni četli a nepřeskakovali. Když tohle odečtu, zbývá průměrný příběh na jednu povídku, který má svou úvodní záhadu, jež se řeší, ale přece jen jsem po všem tom vychvalování čekal víc.

2 19.03.2012

Tady si zase někdo chtěl vydělat na současné módní vlně. Lidé, kteří nejsou ani ateisté, ani věřící, rádi přijmou podobnou vyprávěnku, která je povznese na duši podobně jako recepty ve Chvilce pro tebe nebo v Katce. Ve druhé půle už je příběh tak přitažen za vlasy, že jej snad nikdo nemůže brát vážně. I když je otázka, kolik lidí knihu skutečně dočetlo... Ale začátek je pěkný, jistě, koho by nebavilo opustit luxusní hotel a šlapat pěšky pouští za duchovní poutí, že? Minimálně z domova a virtuálně se zdá takový výlet jako bezva osvěžující duchovní nápad. A pak nasedneme do auta a zajedeme do supermarketu za rohem (proč bychom tam šli pěšky?) poklonit se bohu konzumu.

2 15.03.2012

Kniha se prostě veze na současných popkulturních povrchních duchovních proudech - něco new age, něco mystiky, něco přírodních národů, ale také něco z křesťanství, aby se neřeklo, smícháme v eintopf a hotovo. Ono si to své příznivce najde, jako si je našla Marlo Morgan nebo don Juan a mnozí další. Vždycky se najdou lidé, kteří chtějí instantní duchovno podobně jako instantní polévku nebo kafe. Okamžitě připravené k použití, a podobně nestravitelné. Přitom tito lidé zapomínají, že skutečné duchovno vyžaduje od lidí dlouhodobou pouť, změnu životního stylu (to právě se mnoha moc nelíbí), sebekritiku a nadhled nad svými chybami (mnozí z nás si myslí, že jsou dokonalí a chyby zkrátka nedělají), ale hlavně vytrvalost a neustálé poznávání sebe a světa kolem sebe... Tahle kniha je jen esencí již kdekoliv jinde uvedených povrchních úvah, v zásadě nijak špatných, ale bez hlubšího vhledu a širšího zaměření.

7 15.03.2012

Kniha mne moc nezaujala. Nijak nevybočuje z řady podobných, a to třeba Rollins je aspoň sem tam vtipný. Tady je hlavní hrdina div ne mesiáš, přitom se v knize na církev plive, navíc struktura vyprávění je podivná - směs wikipedických opsaných znalostí a chabého děje o záchraně světa a sebeobětování...

1 12.03.2012

Po Prázdných ulicích zklamání. Ajvaz je lepší v poloze romanet, jeho filozoficko-surrealistické myšlenky jsou sice bezbřehé podobně jako jeho fascinace moři, ze kterých se zrodila města a vzájemně prokvétají, ale přece jen čeho je moc, toho je příliš. Kde se v Prázdných ulicích krotil a příběh byl prioritní, zde je příběh utopen ve spoustě květnatých slov a nečekaných přirovnání, která sice svědčí o surrealistické fantazii autora, s níž na věci pohlíží jako na symboly, jež je možné rozluštit a najít jim nový, prvotnější obsah. Ale být utopen v takové fantazii nemusí být pro každého příjemné, a patřím mezi ty, kteří by raději záchranný kruh a trochu pevnější půdy pod nohama.

4 01.03.2012

Přišlo mi, že k hlavní myšlence se to prokousává strašně těžko a nezáživně. Vyprávění v Moskvě na klinice, "realita" západního světa, to vše mi šlo stále víc proti mysli.

01.03.2012

Nějak mi ten styl Forsythova psaní nesedne. Ne že by nepsal zajímavě, že si člověk dokáže situace představit do všech detailů. Co se popisů a detailů týče, je skvělý. Ale tak nějak těm knihám chybí větší drajv, nějaký příběh, důvody, proč fandit postavám. Prostě chladný a dokonalý popis, ale tak nějak beze stopy vcítění.

25.02.2012

U Forsytha obecně mám problém s jeho popisností. Témata jsou skvělá, má čtivý styl psaní, ale jak začne popisovat auto do nejmenšího šroubku, jakékoliv napětí je v tahu. Určitě strávil hodně času, aby nasbíral všechny ty detaily a podrobnosti a bylo to uvěřitelné, ale číst se to někdy už nedá, jak je to utahané. Tady je to přesně to samé – když má někdo autorádio, dozvíme se typ rádia, kde na palubní desce je, kde má auto řazení, kolik žere benzínu… Ale ruku na srdce, koho to u knižního příběhu zajímá?

25.02.2012

Mám rád žánr thrilleru s historickými prvky a pátráním po záhadách. Ale nesmějí ze mě autoři dělat blbce. Dělá to Dan Brown, dělá to i Paul Christopher. Historické znalosti okopírované z Wikipedie, do toho pár historicky nepřesných klišé (Dominikání jako středověké gestapo? Ale no tak!) a samotný příběh jako ze softwaru na výrobu takových příběhů, kam stačí zadat jen postavy, lokace, a on to všechno elegantně pospojuje. Jak je kniha krátká, je nudná už od začátku, dokonce zbytečně brutální - a hlavně dělá ze čtenářů, neznalých víc historie, pitomce.

06.02.2012

Jako není to špatné... Ale snaží se to být tak milé, tak tajuplné... A přitom vnímavější čtenář nemá zhruba od 30. stránky co dělat, a jen čeká, až a jak Bony věci odhalí. Tím prostředím je to zajímavé, ale ne natolik, aby tak prostá a jednoduchá zápletka utáhla detektivní příběh.

1 05.02.2012

Velice zajímavý popis středověkého života a prostředí skrze postavu tělesně postiženého mnicha, který přesto oplývá silou pomoci druhým.

3 30.01.2012

Úžasná kniha. Příběh se soustředí na návrat kněze z ruského zajetí na Sibiři. Muž netuší, jak moc se změnilo Německo za tu dobu, kdy byl zajat, a s proměnou se těžko sžívá. Jeho přátelé se mu snaží pomoci, ale tu nejtěžší bitvu v sobě si musí vybojovat sám. V podstatě psychologický román s křesťanským vyzněním (proč ne?) a plastickým popisem Německa raných 50. let.

2 30.01.2012

Od té doby, co Viewegh zažil obyčejný lidský strach, když mu umíral tatínek, se dají jeho knihy i číst - tedy jak které. Ale Mafie v Praze se mi líbí vtipným nadhledem a lehkým stylem psaní, kdy se vážné věci propírají v podstatě nevážně - až z toho mrazí.

2 30.01.2012

Musím říct, jsem uchvácen. Práce s jazykem, jinde nestravitelné popisy zde podané až básnickou formou, mystika města a noci, ony příběhy, fantazie, skutečně je problém knihu odložit v nějakém místě a jít třeba spát nebo do práce. Možná bych než do fantasy zařadil tuhle knihu do romanet, protože Ajvaz je Arbes moderního věku. Je ale pravda, že časem začne struktura vyprávění připomínat spíše nějakou adventuru hru – hrdina někam přijde, do zajímavého prostředí, s někým promluví, a získá další vodítko; někdy si až člověk říká, jak ochotně mu každý náhodný člověk sděluje někdy i intimní věci. Ale na druhou stranu, proč ne? Adventury mám rád. :-)

7 24.01.2012

Mankote, tohle byl ale neskutečný blábol! Pětinu knihy si povídají největší experti na historii středozemních národů o historii Atlantidy, pár tisíc let sem, pár tisíc let tam, a celé to vypadá jak besídka žáků zvláštní školy. Nehledě na velkolepost některých teorií, třeba že slovo Atlantis je vlastně hrozně podobné slovu Kréta a podobně... Ty piráty už nemá ani cenu komentovat - mít autor 15 let, pak bych to možná pochopil, ale takhle?

3 29.12.2011

Nakonec si člověk řekne, že to v podstatě není nic víc než popis katastrofického okamžiku a chvil po něm. Ale napsané je to skvěle, hned to zaujme, vtáhne do děje, popis je plastický, jako kdyby u toho člověk byl a sám to prožíval. Příběh se dělí na tři části - v současnosti je zabit jeden člověk a pátrá se, oč šlo; dozvíme se o jedné katastrofě v minulosti; vracíme se do současnosti, kdy se objeví onen sci-fi prvek.

1 09.11.2011