Honey0105
komentáře u knih
Dny v knihkupectví Morisaki
Satoši Jagisawa (p)
Krásné a milé čtení, které mi sedlo do noty. Tahle kniha mě prostě okouzlila. Sice má jen pár stránek a je to ten typ knihy, který normálně sepsuju, ale.. Tady bylo něco navíc, něco co mě okouzlilo a já jsem četla s úsměvem pomalu dál, protože se mi nechtělo s knihou končit. Tohle je přesně takový milý příběh ke kterému se člověk určitě rád vrátí. Já to rozhodně udělám.
Šach a mat
Ali Hazelwood
Už s Hypotézou lásky jsem věděla, že je paní Hazelwood rozhodně můj šálek kávy. Po Hlavě plné lásky už jsem si k ní rovnou připnula štítek "oblíbená autorka romantických komedií". Když přišla YA novinka Šach a Mat, tak jsem ale věděla, že ani tuhle novinku nevynechám.
Šlo o příjemné čtení, ale nic moc nepřekvapilo. Šachy sice moc nehraji, ale šachové prostředí bylo příjemné a bavilo mě pozorovat některé partie na stránkách knihy,
V rámci žánru určitě skvělé čtení. Osobně se ale víc těším na další romantickou komedii.
Čarostřelec
Jan Horníček
Kdyby se kniha netýkala Hejnic a okolí, tak bych se o ní asi nedoslechla. Jelikož jsem ale liberečanda, tak mě zajímalo, co může pan Horníček nabídnout. Příběh jsem navíc nečetla sama, ale s kamarádkami, jelikož šlo o jednu knihu z naší kamarádské knižní výzvy.
S holkama jsme došly k závěru, že je autor ještě opravdu mlaďoch a mohl strávit více času ověřováním některých historických reálií. Bohužel v příběhu toho nesedělo opravdu hodně. Otravné Šulcovo "chichi" raději komentovat nebudu.
Co já ale mohu říct, tak to byla taková příjemná jednohubka. Považovala bych to za pohádku pro dospělé. Navíc konec trochu navnadil i na další díl. Do toho se ale osobně asi pouštět nebudu. Minimálně ne nyní, třeba někdy na odlehčení, uvidí se.
Klasicky zapadá do kategorie "nenadchne, neurazí". Pokud k tomu člověk přistoupí jako k jednoduchému příběhu spíše na bázi pohádky, tak může kniha i zpříjemnit večer. Nelze v tom ale hledat kvality jiných autorů historických detektivek a slepě věřit faktům uvedeným v knize.
Dávám tři hvězdy, hlavně za prostředí Hejnic. Kdyby šlo dávat po půlkách, tak je to hezkých 2,5.
Věž úsvitu
Sarah J. Maas
Na Věž jsem se vrhla ihned po Říši bouří. A moc se mi do toho nechtělo, protože Říše končila dost zajímavě a přerušit najednou děj této linky a zaměřit se jen na Chaola.. No, úplně to nelákalo, ale šla jsem do toho.
Chaola jsem si v prvních dílech série oblíbila, pak se objevilo mnoho dalších postav a už jsem mu nevěnovala tolik pozornost. Tady jsem ho začala mít zase docela ráda. Nejzajímavější postavou ale byla Yrene. Khaganovi děti neměli žádné kouzlo. Zbytečně moc nezajímavých postav.
Navíc mi přišlo, že velkou část příběhu se vůbec nic neděje. Na jednu stranu příjemné čtení, skoro až oddechovka (hlavně v porovnání s díly předtím), na druhou stranu šíleně vleklé.
Asi taková klasika stylu nenadchne, neurazí. Kdyby to ale nebylo součástí celé série, tak nevím, zda by se mi chtěla kniha (po šíleně natahovaném začátku) vůbec dočítat.
Není úniku
Cara Hunter
Předchozí dva díly jsem četla nějaký ten pátek zpátky. Nemůžu říct, že bych byla úplně nadšená, ale na druhou stranu neurazilo. Stejně jsem přistupovala i k dalšímu dílu. Nevěděla jsem, co číst, tak jsem si říkala, proč ne.
Mohu říct, že třetí díl mě bavil asi nejvíce. Postupné odhalování, co se tedy vlastně stalo, neustálé podezírání někoho jiného.. A docela nečekaný konec. Nebylo to špatné. S hlavními postavami ale nejsem zžitá jako v jiných thrillerech či detektivkách. I když si prožili těžké chvilky a podobně, tak je to napsané tak, že s nimi vlastně nedokážu soucítit. V jistém ohledu mi tam prostě chybí jiskra. Když se ke mě zatoulá i další díl, tak dám sérii ale ráda ještě šanci.
PS: Nesnáším tě
Winter Renshaw
Hledala jsem oddechové čtení. Nakonec šlo asi až o moc velkou oddechovku. Co se mi v knize líbilo byla jména hlavních postav, ta byla opravdu originální.
Začátek byl docela slibný, ale pak to jen ztrácelo a ztrácelo. Necítila jsem žádnou chemii, příběh byl napsaný, jak kdyby to psala 12ti letá holka. Konec nebyl ani dojemný, bylo to napsané tak uměle, že to nebudilo žádné emoce.
Neříkám, že už od autorky nic nepřečtu. Já jsem takovej masochista, že když hledám něco u čeho nemusím přemýšlet, tak ráda sahám po jakékoliv romantice. Takže možná někdy příště a třeba to bude lepší.
Temné blues v New Orleans
František Kotleta (p)
Nějak si nemohu pomoc, ale série s Tomášem Koskem mě prostě nevtáhla. Jsou mi zde velmi sympatické postavy, ale povídkové příběhy nikoliv. Je to sice rychlé a úderné, ale možná až moc sexu na těch pár stránek a málo napětí. Tento poslední díl mě bohužel vůbec nevtáhl a kdyby nebylo té trochy humoru a Libora Terše, který knihu namluvil, možná bych ani knihu nedokončila.
Dědička ohně
Sarah J. Maas
Po dvojce jsem se na pokračování opravdu těšila. Ale jak se rozdělila hlavní trojice, tak to trochu ztratilo šťávu. Dlouho mi trvalo sžít se s tím, že je každá kapitola z pohledu někoho jiného. Také nové postavy mě na začátku vůbec nebavily. V knize se stane ale plno překvapivých věcí a je odkryto plno tajemství. Navíc nechybí překvapivý konec. V hlavě asi neustále srovnávám se sérií Dvorů, která mi přišla o dost čtivější. Přesto se na další díly těším, jen to čtení asi proložím teď jinou knihou, abych si dala od autorky trochu pohov. Možná mě pak příběh pohltí víc.
Skleněný trůn
Sarah J. Maas
Autorka mě velmi překvapila se sérií Dvorů. Tu jsem četla společně s kamarádkou, která usoudila, že následně se musíme vrhnout na Trůny. A taky že ano. První díl mě bohužel tolik nevtáhnul. Je to asi i tím, že jsem byla ještě ve světě Prythianu a bylo těžké se přesunout k odlišnému příběhu. Kniha nebyla tak roztahaně dlouhá jako tomu bylo u Dvorů, ale také mi přišla méně propracovaná. Z postav se mi zalíbil Chaol, ale samotná hrdinka si mě prozatím nezískala. Určitě ale hodlám v sérii pokračovat, jen to budu muset něčím proložit.
Svědectví uloupené dýky
Martina Novotná
Po prvním dílu jsem se rovnou vrhla do pokračování. Znovu jsem si poslechla v audiu. Pan Hruška opět nezklamal a knihu velmi dobře namluvil. Příběh se mi možná líbil o trochu více, nežli ten první, ale velký rozdíl v tom nespatřuju. Příjemné a nenáročné. Nebylo by možná na škodu trochu více přiblížit hlavní postavy. Pan Tadeáš působí občas poměrně náladově. Nemůžu ale říct, že by mi to čtení nějak zkazilo a rozhodně se těším na další díly.
Záhada zmizelého šlechtice
Martina Novotná
Po Zuzaně Koubkové jsem si říkala, že ještě chvíli zůstanu ve vodách historických detektivek. Narazila jsem na tuto autorku a teď mohu říct, že jsem za to velmi ráda. Knihu jsem si poslechla v audiu, které namluvil Libor Hruška. Velmi dobře namluveno a samotný příběh se mi také líbil. Co jsem četla některé komentáře, tak dost lidí píše, že jim nebyly sympatické postavy. Já to mám naopak. Tadeáš i Vítek se mi zalíbili hned. Už teď se těším na další vyšetřování v čele těchto dvou.
Dvůr křídel a zmaru
Sarah J. Maas
Tak nyní mohu už s klidem říct, že jsem sérii docela propadla. Po prvním dílu, který jsem skoro nedočetla se čtivost rozhodně s každým dílem zvyšuje a zvyšuje. Tenhle díl se mi zatím líbil o dost více, nežli ty předchozí. Počet stránek je trochu děsivý a příběh by asi mohl být kratší. Na druhou stranu se opravdu na každé stránce něco dělo. Tentokrát jsem si čtení užila na 100%. Posledních 200stran jsem zhltla po noční a dokonce jsem si i pobrečela. To už se mi dlouho nestalo. Jsem ráda, že se zde objevil i Tamlin, ale také mi ho je trochu líto. Na konci se ale pochlapil, tak doufám, že to s ním nakonec dopadne nějak dobře. Ač byl ke konci americký happy end, tak si nestěžuji. Zatím nejlepší díl ze série.
Ztracený templářský poklad
Zuzana Koubková
Knihu jsem si poslechla v audiu. Už dlouho jsem nesáhla po nějakém historickém románu. A už vůbec ne po příběhu odehrávajícím se v Čechách. V tomto mám opravdu mezery. Postupně ale získávám zalíbení v českých autorech i dílech odehrávajících se zde a to v různých žánrech. Nejsem tedy znalec, ale příběh se mi rozhodně líbil. Zdík byl docela sympaťák a myslím si, že si ráda ze série přečtu někdy i další díly.
Skutečná
Petra Nesvačilová
Poslechla jsem si v audiu. Hlavně ze zvědavosti, protože jméno mi bylo povědomé z titulků Osady. A ona je Petra opravdu Helenka. Abych pravdu řekla, tak jsem jí do zkouknutí Osady vůbec neznala. Nevěděla jsem, jak moc se věnuje filmu, psaní a podobně. Proto byl poslech této kraťoučké knížky zajímavý. Docela příjemný poslech a některé zajímavé příběhy. Ale jinak dílko moc přínosné nebylo. S odstupem pár dní už moc nevím, co jem poslouchala. Přesto mě to přimělo se víc seznámit a autorkou a za to jsem ráda.
Goldstein píše dceři
Irena Dousková
Knihu jsem si poslechla v audiu. Na poslech příjemně namluvené. Hrdého budžese miluju, stejně tak i druhý díl "Onegin byl Rusák". Darda už mě tak neuchvátila, ale Goldstein mi nemohl chybět do sbírky. Trochu lituji, že jsem si dopisy poslechla až s takovým odstupem, přechozí knihy jsem četla roky zpátky. Nejdřív jsem se tedy musela trochu zorientovat. To se nakonec povedlo, ale obsah mě stejně neuchvátil. Abych pravdu řekla, tak bych se bez této knihy v sérii obešla. Některé dopisy působily trochu oplzle. Některé byly naopak milé. Přesto mi to nedá a nemohu hodnotit více, než 2*.
Hrad ve Skotsku
Julie Caplin
Příjemný poslech na noční. Kavárna v Kodani se mi ale líbila o mnoho více, tam mě ta hygge atmosféra vtáhla. Zde mě to už tak neupoutalo. Sice zajímavé postavy (krom té hlavní), ale příběh nic moc. Na noční v audiu, proč ne. Papírovou knihu bych asi odložila. A sice se mi líbí každá další destinace, která čeká v dalších dílech, přesto si myslím, že už asi další knihy číst nebudu.
Důvodné pochybnosti
Whitney G. (p)
Tak po knize Výpověď jsem se rozhodla, že musím vyzkoušet i nějaký další příběh z pera autorky Whitney G. Tento příběh byl od začátku zase velmi čtivý, ale musím říct, že od poloviny knihy už jsem měla poměrně dost. Andrew byl opravdu hovado, ať byla jeho minulost jakákoliv, choval se děsně a neodpustitelně. Audrey ale také není bez viny, ani její chování jsem nepochopila. Musím vystihnout prvotní čtivost a také to, že minulost Andrewa se začala odkrývat až ke konci příběhu, takže to čtenáře udrželo v pozoru. Přesto se jedná již o druhou knihu, kterou jsem od autorky četla a u které jsem si říkala, že u hlavních hrdinů není něco v pořádku. Proto si nejsem jistá, zda se někdy k Whitney ještě vrátím. Uvidíme.
Její tajemství
Penelope Bloom
Tato série od autorky je pro mě prakticky jednohvězdičková. Humor většinou přemrštěný, dialogy trochu slaboduché. U každého dílu jsem si říkala, že další číst nebudu. Člověk ale vždy dojde k nějaké chvíle, kdy potřebuje úplně vypnout. To knihy od téhle autorky dovolují, jelikož u nich není potřeba vůbec přemýšlet. Proto jsem nakonec došla i k tomuto dílu. Z celé série bych řekla, že jde o nejlepší díl. Nejsou zde šílená dramata a je zde málo babičky i Williama (za mě velké plus). Rozhodně se nejedná o dílko, které by nějak nadchlo. Přeci jen už mám načteno mnohem zajímavější romantické i lechtivé příběhy. Přesto jako nejlepší díl série si kniha tentokrát zaslouží alespoň dvě hvězdy.
Miláčkové z metra
Kate Spencer
Kniha má opravdu hezky barevnou obálku, a i ořízka stojí za to (i když jde jen o barvu). Četla jsem hlavně díky tomu,jakou popularitu si samotný titul získal. Knihu jsem kupovala asi ve stejné době jako "Hypotézu lásky". Ale Hypotéza byla rozhodně o dost lepší. Stejně jako ostatní tento titul řadím do kolonky neurazí,nenadchne. Neměla jsem náladu na nic složitějšího,což tato kniha splnila. Hayes byl opravdu dost zženštělý i přes jeho neobratný jazyk. A některé počínání Frany jsem také nedokázala pochopit. Jsem ráda,že to skočilo,tak jak to skončilo,ale knihu doprovázelo plno hluchých míst. Neznamená to ale,že bych se dalším titulům autorky v budoucnosti bránila.
Smrková Tišina
Kristýna Sládečková
Abych pravdu řekla, tak tahle kniha pro mě byla velkým zklamáním. Způsob jakým je kniha napsaná mi připomněl spíš nějakou mojí literární esej z gymnazijních let. Dost lidí vyzdvihuje krásné popisy Šumavy, ale mně tam chyběly i ty. Myslím si, že mohla jít autorka více do hloubky. Konec mi sice přišel smutný, ale jinak ve mně kniha nic nezanechala.