horkosladka komentáře u knih
Velmi přínosná kniha. Autor vědecky objasňuje, jak funguje mozek - jak jsou jeho různé části propojeny s emocemi a myšlenkami. Na buddhistických příbězích ukazuje moudrost klidu mysli a dává praktické příklady práce s myšlenkami a emocemi, radí jak přirozeně meditovat, jak se osvobodit od negativního prožívání a myšlení. Kniha spojuje teorii i praktickou část, západní i východní přístup k pojetí mysli. V knize mě zaujala otázka: Když o nějakém jídle řeknete, že vám chutná nebo nechutná, co je to, co si myslí, že tohle jídlo je chutné nebo ne moc chutné? Co je to, co rozpoznává, že jím? Také byl skvělý symbolický příběh o síle laskavosti, který vypráví o ženě, která se nesnesla s tchýní, a tak ji chtěla otrávit - šla si k lékaři pro jed a ten jí řekl, aby jed podávala postupně každý den do jídla, aby tchýně nezemřela hned a nepadlo tedy podezření... a aby byla při tom na tchýni velmi laskavá, milá. Po pár dnech se obě ženy k sobě začaly chovat tak přátelsky, že zášť odešla a žena, která chtěla otrávit tchýni, celá zoufalá přiběhla za doktorem, aby dal jed i jí, že nesnese pocit, že zabila tak milou paní jako je nyní její tchýně. Naštěstí lékař původně ženě žádný jed nedal a naopak způsobil, že ženy se spřátelily a byly v naprostém míru. Takových příběhů je v knize více a jsou skvělé právě pro uvědomění, co je v životě důležité, jak soucit a laskavost i s těmi, kteří nám úplně nevyhovují, dokáže zachovat duševní rovnováhu a jak moc si často vytváříme zbytečné utrpení.
Rozumný společník :-)
když si prdnu
mojí kočce je to
u prdele
Nemám rád,když je láska na povel,když se hledá, musí k tobě přijít sama,jak hladová kočka ke dveřím.
Posaď se vně své mysli.
Vzlétni a nech mozek dole.
Svět je pouhý sen, klidně zešil.
Chceš-li být věčně mlád
Chceš-li zachránit svět,
Rozbij zrcadlo.
Jak vzniká láska?
Rozhovor s Hansem
32 let, rozvedený, samostatný podnikatel
Hans: "Potřeboval bych radu psychologa. Jak to mám udělat, když se chci přiblížit k někomu, koho mám rád, a když mi záleží na tom, aby se do mě zamiloval?"
Psycholog:"Očekáváš ode mě tipy a rady, jak bys mohl dokázat, aby se do tebe nějaká žena zamilovala, ale to ti dát nemohu. V lásce jde nejprve o to, abys pociťoval lásku k druhému ty. Když miluješ, skutečně miluješ, pak je vše v jiném světle. Nejprve jsi šťastný ze své lásky, která ti dělá dobře, že miluješ, je to pro tebe krásný zážitek, který ti přináší uvolnění a pocit štěstí. Otázka opětování lásky přichází teprve potom. Je také samozřejmě možné, že ty druhého nemiluješ a přesto se pokoušíš, aby on se zamiloval do tebe. To je zcela vědomá strategie, jíž sleduješ, aby tě milovalo co nejvíc lidí, abys sklízel komplimenty, aby tě druzí oceňovali. Chci věřit, že tohle není tvůj cíl, že ti nejde o pouhé sebepotvrzování, ale o lásku.
Ale zpět k tvé otázce. Cítíš tedy lásku k některému člověku a chceš, aby i on miloval tebe. Snažíš se dosáhnout tohoto cíle. Tato snaha vychází z rozumu, jako ostatně všechno snažení. Jakmile ale očekáváš, snažíš se atd, škodíš sám sobě.
Hans: "Tomu nerozumím. Je přece přirozené, když doufám, že bude má láska opětována, když si chci lásku druhého vydobýt."
Psycholog:"Vydobýt? Kde je dobývání, je boj, a kde je boj, tam je utrpení. Měj důvěru a distancuj se od chtění a usilování. Když miluješ, potom lásku projev.
Láska je náhoda. Láska se ti přihodí, nemůžeš ji vynutit nebo dosáhnout ctižádostí či taktikou, jako se dělají obchody. Láska je náhoda a ne plánovaný obchod. Když zapojíš myšlení, láska ti ulétne oknem a ty skončíš u vztahu: Já ti dám to a ty mi za to dáš tohle.
Dar je, když někoho miluješ a dar je, když on miluje tebe. Neměl by tě milovat proto, že ty miluješ jeho, ale měl by tě milovat nezávisle na tom. Potom můžeš zakusit skutečné štěstí. Neusiluj o lásku druhého, sám miluj a všechno ostatní přijde samo. Lásku si nemůžeš koupit. Láska vzniká spontánně prostřednictvím smyslů. Láska je nejvyšší senzitivita. Člověk je na tomto světě, aby rozvíjel schopnost lásky. Milovat, to je tvá jediná možnost, protože jen tak se můžeš uskutečňovat. Když se tomu bráníš, bráníš se životu a tvoje vitalita bude trpět duševní poruchou, depresí. Musíš se tedy otevřít lásce, důvěřovat. Musíš být senzitivní, abys mohl milovat. Senzitivita je láska. Když budeš postupovat pouze rozumově, staneš se robotem, vykonávajícím různé funkce, který pouze konstatuje, ale necítí. LÁSKA ZNAMENÁ CÍTIT, NE MYSLET. Láska nepřichází z rozumu, ale ze senzitivity. Štěstí vychází přímo z tebe. Ty jsi senzitivita, ty sám. Čím víc miluješ, tím jsi šťastnější a cítíš jistotu, že tvůj život má smysl.
První část knihy velmi stručná, popsán je tu vztah starší ženy s mladším mužem... Autorka popisuje svůj vztah s nostalgií, se vzpomínkami na to jak vnímala svět předtím a jak ho vnímá teď. Druhá část je velmi surově vylíčená výpověď ženy, která ve své době jako mladá studentka podstoupila nelegální cestou potrat. Tohle vás nenechá chladnými. V jeden okamžik jsem se rozplakala. Být na něco takto zásadního sama muselo být strašné. Jistě se najdou ti, kteří by takové jednání odsoudili. Ale kniha není o tom, jestli je potrat v pořádku nebo není. Neřeší se tu morální dilema. Autorka píše, protože psaní je pro ni existenciální nutností, potřebou vypsat se z traumatu minulosti, které je stále živé v její paměti, spojené s určitými místy, lidmi a věcmi, které jsou jí i v přítomnosti stále něčím připomínány.
Čtení této útlé knížky je opravdu silný zážitek. Důležité sdělení, o kterém se takto otevřeně ani dnes nemluví...
Po dlouhé době kniha, do které jsem se od začátku ponořila. Příběh o ,nenormálních, lidech, kteří žijí pod tíhou následků traumatu z dětství. Alice a Mattia, dvě osamělá prvočísla, které spojuje právě ona osamělost. On odmítá svět, ona se cítí světem odmítána. Oba jsou poškozeni tím, co se stalo v jejich dětství. Asociální podivín a matematický génius a fotografka anorektička. Jejich zvláštní a jaksi nedokončený vztah. Tíha jejich minulosti. Snaha být ,normální,. Navzdory depresivnímu téma, celkově příběh nevyznívá skepticky. Spíše ukazuje na odlišnost a problémy v komunikaci ve vztazích. Rozhodně nutí přemýšlet. Konec měl poněkud rychlý spád, trošku zkazil na dojmu, ale určitě knihu doporučuji všem, kteří přemýšlí o životě a cítí se ,divní,.
Frida jako žena i malířka je pro mne velkou inspirací. Ráda čtu knihy o jejím životě. Její styl je jedinečný. Síla Fridy Kahlo tvořit, milovat a být činorodá a osobitá navzdory těžké nehodě, která ji způsobila celoživotní následky, mne nikdy nepřestane fascinovat.
V roce 1991, kdy Freddie zemřel, byl objeven nový asteroid. A v roce 2016 dostal po Freddiem jméno. Může být větší pocta pro Mercuryho, "posla bohů"? :-)
Básně, z kterých pocítíte prchavost života, kouzlo okamžiku, nostalgii, meditaci nad časem a životem.
Básně o samotě, touhách, pocitech melancholie. Autor má citlivou a jemnou duši, i když v knize popisuje bohémský život.
Myslím, že žít spokojený život je v podstatě určujícím cílem rozumně uvažujícího člověka. Ovšem pod spokojeností si každý představuje něco jiného. "Ikigai" je japonské pojetí smysluplného a vyrovnaného života. Radovat se z blízkosti přátel, ze slunce, ze šálku čaje, z dobrého jídla, z pohybu, z pobytu v přírodě, staráním se o dům a zahradu, o blízké, dělat užitečnou práci, povídat si o tom, co nás skutečně zajímá, neustále se něčím zabývat, dělat to, co nás baví, učit se novým dovednostem nebo rozvíjet to, co v nás už je, mít to s kým sdílet, těšit se z bytí v přítomném okamžiku, to vše je tím, co naplňuje náš život. Umět být vděčný za to, čeho se nám dostává a vážit si drobných maličkostí, nežít v minulosti ani se neděsit budoucnosti - to je nejspíš ten správný recept na duševní pohodu. Japonský přístup "ikigai" může přinést inspiraci i nám Evropanům. Kniha zároveň ale neříká nic zásadně nového.
Poslední list se třese na platanu,
neboť on dobře ví, že co je bez chvění, není pevné.
Třesu se, Bože můj, neboť tuším,
že brzy umřu a pevný měl bych být.
Z každého stromu spadne i ten nejposlednější list,
neboť on není bez důvěry k zemi.
Z každého člověka spadne i ta poslední přetvářka,
neboť prkno v márnici je docela prosté.
List nemusí tě, Bože, prosit o nic,
dal jsi mu růst a on to nepokazil.
Ale já...
Tahle kniha patří mezi mé nejoblíbenější. Pamatuju si, že jsem ji četla někdy na konci základky nebo v prváku na střední a zásadně mě ovlivnila, protože mě přivedla k buddhismu. Plná moudrosti, lásky k přírodě, svobodě a přátelství. Myslím, že je mnohem lepší než Na cestě.
"Neustálý boj s touhou žít a touhou nežít, i kámen je vyhlazen do jemného dotyku pod pádem zešílevších vod toho nejstrmějšího z vodopádů.
Ztrácím se v hudbě. Ztrácím se v pocitech, ve vlnách, jsem vynášen a ponižován, svět se odvíjí jak horečka, v hlavě mi cválají koně, kopyta víří ten zastřený prach v mém mozku, jak je možné vydržet ten úprk a nezešílet, nezešílet ze svobody, z propasti, z vesmíru, z nekonečna, které mi skýtá má duše, můj mozek, můj nekonečný výlet do galaxií tisíci fantazií?
Ano. Jsem tady. Jsem muž, člověk a svoboden. Mám nespočetné možnosti, jak se zbláznit. Neudělám to. Jsou to nebezpečné výlety a já chci konat dobro, i když bych mnohokrát vraždil..."
Líbí se mi, že je kniha napsána z velké části formou rozhovorů. Žádné poučování a návody na život, ale jen osobní zkušenosti a rady několika známých osobností, které si prošly profesním a psychologickým vyhořením. To vše okořeněné komentáři člověka schopného velkého nadhledu, Radkina Honzáka. Jak je v knize trefně poznamenáno, vyhoření se pravděpodobně vyhne člověku bez ambicí, spíše línější povahy, z čehož vyplývá, že nejvíce ohroženou skupinou jsou lidé, kteří zvládají hodně aktivit, mnohdy workoholici, často lidé v pomáhajících profesích nebo v zaměstnáních, kde jsou neustále vystaveni stresu a nutnosti reagovat a komunikovat s lidmi. Syndromem vyhoření jsou ohroženi také lidé, kteří na sebe kladou vysoká měřítka, touží po dokonalosti a špatně snáší selhání. Přetěžují se, jedou doslova nadoraz, neumí odpočívat, snaží se všem vyhovět i na úkor sebe, jsou sami se sebou navzdory úspěchům mnohdy nespokojení. Vyhořet může opravdu každý, kdo přestává respektovat své energetické hranice. Naše energie je jako studna, ze které čerpáme energii pro život. Ale není bezedná. Když vodu ze studny vyčerpáme, trvá pak dlouhou dobu, než se studna zase naplní. Vyhoření se projevuje zejména psychosomatickými potížemi - celkovou únavou, ztrátou zájmů, stažením se ze sociálních kontaktů, podrážděností, bolestmi hlavy, břicha... Symptomů je celá řada, u každého je individuální průběh, ale když zavčasu rozpoznáme plížící se problém, můžeme předejít psychickému a fyzickému kolapsu, jaký si prožil např. Aleš Cibulka.
Ze začátku mě kniha bavila. Ale když jsem pochopila, že knihu vlastně napsala Gretina matka, operní pěvkyně, a ne Greta sama, tak jsem byla zklamaná. V podstatě většinu textu se řeší různé diagnózy v rodině Thunbergových, což mě v půlce knížky přestalo bavit. Škoda, některé myšlenky jsou naopak podnětné a nutí k zamyšlení, právě ty, které se týkají klimatické krize. Kniha na mě obsahem působí chaoticky. Kapitolky se na střídačku věnují Gretině autismu, matčině kariéře a ADHD, politice, klimatickým otázkám atd. Ve výsledku dostanete gulášek, který nemusí chutnat každému. Ale něco si přeci jen odnesete. Že být jiný je těžké, ale zároveň to může být vaše přednost. Že svět, ve kterém žijeme, si tvoříme sami a každý se tím, jak žije, podílí na osudu celé planety.
O Marlene Dietrich jsem slýchávala dlouho, až jsem si řekla, že se musím podívat na nějaký film, ve kterém hrála. Nejslavnější je asi Modrý anděl. Hlavně se mi ale líbí Marlene jako zpěvačka. S jejím hlubokým hlasem zní němčina krásně a jemně. Kniha vyposlechnutá jako audiokniha. Zajímavé zpracování. Líbil se mi hudební doprovod v pozadí na začátku a na konci kapitol a hlas Vilmy Cibulkové, která mi k Marlene sedí. Vůbec jsem netušila, že milenci Marlene Dietrich byli třeba Jean Gabin nebo Erich Maria Remarque a že jejími přáteli byli Edith Piaf a Ernest Hemingway. Příběh nekonvenční ženy, která ve své době udávala módní směr a navždy se zapsala do kinematografie.
Dekadence, surrealismus, provokativní text, fascinující poezie.
Touha po pohodlí z nás dělá poseroutky.
Pojďme, vyrazíme do zbloudilé věčnosti.
Někde jsou pole plná skřivánků.
tvoje štěstí
má přednost
před štěstím
všech ostatních
...skutečný význam slova "sebeúcta".