hrdlickova_61 komentáře u knih

Krváky nejsou můj žánr, ale jakožto pilná knihovnice se snažím něco vědět i o nich. V případě Nočního klubu mě zaujalo jednak doporučení, jednak nápaditá charakteristika prvního i druhého dílu, která, jak vidím, je uvedená v záhlaví i tady na Databázi. A tak jsem se přičinlivě k oběma knížkám usadila, i když obrázky na obálkách i ukázky z textu na mě působily přesně opačně, než by měly.

Kdybych měla tehdy čas pokračovat pořád dál, až do konce, byla bych to všechno zhltla na jeden zátah. Po přečtení "podezírám" autora z toho, že chtěl mladé generaci připomenout férovost, obětavost a jiné podobné hodnoty, které se dneska moc nenosí, a tak jako s Angličanem je nejlépe hovořit anglicky, oslovil tedy i on svoje čtenáře řečí patřičně jízlivou, tak, aby jim to bylo blízké a srozumitelné. A vzbudil velký zájem (přičemž věřím, že opravdu i o to, co je mezi řádky). Za to bych mu dala bez váhání pět hvězdiček, na druhou stranu všechny ty hnusné scény a jejich komentáře v knížce mi přes veškeré pochopení pro ně vadily (ne pro ně samotné, ale pro gusto, s jakým je to podáno), a tak se tentokrát zdržuju hodnocení.

Škoda, že knížka není a asi už ani nebude k sehnání, protože bych ji ráda měla doma, oba dva díly. Je v nich, v přestávkách mezi jednotlivými masakry, tolik míst, která se mi moc líbí, že bych se k nim často vracela : o)

Ráda pomáhám svým čtenářům v knihovně vybírat knížky přímo pro ně, "na tělo". A pokud někoho z těch novějších zatím ještě dost dobře neznám, a přesto jsem o tipy požádána, sáhnu obvykle mezi prvními po Via lucis, s tím, že takhle silný příběh osloví snad úplně kohokoliv. Knížka je napsána podle skutečnosti, je čtivá, přes smutný námět velmi povzbudivá, a tak ohlasy na ni jsou výborné a já sama ji mám také velmi ráda. Slyšela jsem první kapitolu před několika lety jako rozhlasovou četbu a hned ten den jsem věděla, že bych ji chtěla mít ve své knihovně doma i v práci ve fondu. Pravidelně ji také zařazuji mezi knížky vybrané pro akci "Rande s knihou naslepo". A zrovna tak by se myslím dala komukoliv koupit jako dárek, s jistotou, že se bude líbit.

6 02.04.2019

Knížku používám (zatím zdaleka ne tak intenzivně, jak se doporučuje, ale někdy víc, někdy míň, podle možností) ke cvičení, i když mě zatím nic nebolí, protože věřím, že je to i výborná prevence. A zároveň je to silná výpověď o obdivuhodné osobnosti Ludmily Mojžíšové.

1 02.04.2019

Vladimír Vogeltanz navazuje na Ctibora Bezděka, jehož knížku o etikoterapii jsem četla také, a oběma jsem vděčná za to, že se od léčení příznaků přeorientovali na příčiny nemocí a že o svých zkušenostech napsali. I kdyby nic jiného, tohle samo na pět hvězdiček bohatě stačí. Že to nebyla snadná cesta ani za dob C. Bezděka, ani na začátku devadesátých let, to je zřejmé a z knih je to i znát. Ona není snadná ještě ani dnes, ale je poctivá a přes všechny potíže, nejistoty, omyly, únavu a nepochopení je určitě dobře po ní jít a přibírat cestou všechny, kdo se rozhodnou stejně nebo aspoň podobně. Vladimíra Vogeltanze i jeho syna Petra znám už dlouho i naživo a knížku Co s doktorem vnímám jako osobní dopis nám všem.

4 02.04.2019

V tomhle případě jsem dříve znala a měla ráda film. Je výborně převedený do českého prostředí, a i když se nedrží přesně předlohy, vystihuje to hlavní - lásku k životu a schopnost překlenout těžkosti.

Původní příběh jsem četla s velkým, plynule stoupajícím nadšením. Ze začátku mě prostě jen těšilo se s Alanem znovu shledat. Dál mě zaujaly podrobnosti ze života na australském venkově, Alanovo věcné a přímočaré líčení niterných pocitů, přátelské a přirozeně taktní chování jeho kamaráda, samozřejmost, s jakou se jeden k druhému chovali, Alanova schopnost využít podle konkrétních potřeb toho, co mu "zůstalo" a co se časem ještě posílilo... prostě toho bylo moc, co se mi na knížce zalíbilo a líbí ještě i po těch mnoha letech pořád.

6 02.04.2019

Taky vás po přečtení knížky mrzí, když se musíte rozloučit? Už zase skáču přes kaluže, to je podivuhodný příběh - a jak to asi bylo dál? To vám řekne volné pokračování Ve vlastním srdci.

1 02.04.2019

Snažila jsem se vypátrat, je-li příběh opravdu napsaný podle skutečnosti, ale to jen tak pro úplnost, protože i kdyby nebyl (a asi opravdu nebyl), nic to neubírá na jeho vyznění, stejném jako v úsloví "Kde je vůle, tam je i cesta" nebo "Chceš-li měnit svět, začni u sebe". Nápadné je už jen to, jak oduševnělé ilustrace doprovázejí ten text v různých jeho vydáních, nebo jak podivuhodný animovaný film podle něj vznikl, a to ani nemluvím o lidech, kterým těch pár střídmých stránek úplně změnilo život. Sebe mezi ně nepočítám, protože jsem takové lidi znala ještě před přečtením (ne, že by všichni zrovna sázeli stromy, ale mají prostě podobné vlastnosti) a knížka mě tak dalece neovlivnila. A přece, ani tak jsem ji nečetla zbytečně. A ještě několikrát jsem se k ní vrátila a určitě vrátím i v budoucnosti.

Co je pro mě v tomhle příběhu to hlavní, je schopnost nenechat se otrávit zdánlivě malým výsledkem. Víte-li předem, že se ze všeho vašeho snažení povede tak asi jedna desetina, a přesto z ní "vzejde les a zúrodní krajinu", velmi vám tahle zkušenost, ať vlastní, nebo převzatá, ve vaší práci pomůže. A nejen v práci. Zkrátka, jsem za tuhle knížku moc vděčná.

17 02.04.2019

Když jsem název téhle knížky proklikla na obrazovce a objevila se obálka, byl to stejný pocit, jako když na mě zamává a usměje se někdo doopravdy, nejen na fotce. Tím se jen potvrzuje, že vnímám knížky jako živé přátele, ne jako věci. A zrovna tuhle mám ráda opravdu moc a moc.

01.04.2019

Ráda jsem kupovala našim dětem takovéto slovníky, protože takový slovník, to je vlastně obrázková knížka o všem základním, s čím se člověk setkává. A ještě jsou tam navíc slovíčka, na která dojde ve starším věku. Richard Scarry musel dětem hodně dobře rozumět, protože přesně věděl, co jim bude blízké, co je pobaví a čemu se zasmějí. Další předností jeho knížek je vyváženost. Je tam toho na každé stránce tak akorát. Zkrátka, lze doporučit každému, a když se vypůjčí něco od tohoto autora u nás v knihovně, ohlasy jsou jednoznačně kladné od dětí i od rodičů.

1 01.04.2019

Nejsem závistivá povaha, ale nad touhle knížkou mě už kolikrát zamrzelo, že naše starší generace ji nemohla číst ve školních letech. Moc by se líbila i nám. Dala by nám rámec, do kterého se ostatní historické vědomosti pak už celý život pěkně zasazují jako kamínky do mozaiky. A ještě by nás to ohromně bavilo a četli bychom ji pořád dokola. Měli bychom chuť vídat ty milé obrázky a připomínat si vtipné texty co nejčastěji. Takhle přesně posloužila mým dětem a jejich vrstevníkům a jsem ráda, že je k sehnání ještě i teď.

Knížku jsem poznala až jako dospělá, ale prohlížela ji pořád dokola, jako kdybych byla jedním z těch malých čtenářů, pro které je určena. Je milá, vkusná, vtipná, zábavná, a kdykoliv mi přijde do ruky, mám z ní hezký pocit.

2 01.04.2019

Robota Emila jsem vídala jako malá v televizi, a když vyšla knížka (a ještě k tomu s obrázky mého oblíbeného Jiřího Kalouska), hned jsem po ní skočila. A nezklamala jsem se ani v ní, ať už tenkrát, ve školním věku, tak později, kdy jsem ji četla svým dětem a půjčovala ji v knihovně.

1 01.04.2019

Chytré a milé slovní hříčky, neméně pěkné obrázky a vůbec celá úprava knížky, to se to chválí, když co stránka, to nová radost a překvapení! Tedy, pokud jde o to překvapení, tak pro ty, kdo čtou poprvé. Pro mě už ne, já to znám za ta léta už všechno zpaměti : o)

7 01.04.2019

Tyhle verše patří k takovým, jaké by měl člověk chuť nosit neustále u sebe a přemlouvat lidi, aby si je taky přečetli. Píšu "člověk", a ne "já", protože si myslím, že tenhle pocit z nich musí mít skoro každý, kdo si je přečte. Aby taky ne, když je něco tak nápadité, vtipné, neotřelé, milé, a ještě to oplývá dokonalým rytmem a rýmuje se to. Říkáte si, jak to vůbec mohl někdo takhle vymyslet, a jestli to není spíš zjevení než knížka : o)

4 01.04.2019

Mám ráda nejrůznější vzpomínky a přečetla jsem takových knížek opravdu hodně. Tahle asi není příliš známá - a to je škoda, protože je výborná. Obsažná, čtivá, vtipná...

6 01.04.2019

Přiznám se, že jsem původně Sváťu Karáska jako osobnost nijak moc neznala. Ke čtení knížky mě nalákal zajímavý název. Ze zvědavosti jsem zalistovala - a přečetla pár odstavců - a knížku okamžitě koupila - a pak ji takřka nedala z ruky, dokud jsem nebyla na konci. Dá se nad ní slzet smíchy i dojetím, dozvíte se z ní spoustu věcí, které by vás asi nenapadlo někde hledat, a i kdyby, hledaly by se těžko. Myslím, že něco si v ní najde snad úplně každý.

6 01.04.2019

Už jsem si vzpomněla na tolikero knížek, jimž musím teď hned dát pět hvězdiček (a u většiny si říkám, jak to, že mě nenapadla hned mezi prvními) - a najednou se mi vybavil Korektor! Jak to, že mě nenapadl hned mezi prvními? Hledí na mě z obálky knížky... Tak už jsem tam zaklikla těch pět hvězdiček... Korektor hledí dál... Za vteřinku se odhlásím z Databáze a budu pokračovat v tom všem, co jsem dneska už rozdělala (náhodou ne žádné korektury, ale taky je někdy pro někoho dělávám) a říkám si, jak se asi tak bude v tu chvíli tvářit korektor...

4 01.04.2019

Knížku mi doporučila kamarádka. Okouzlilo mě hlavně to, že jednotlivé čakry mají barvy duhy. A také to, že moje tehdy osmiletá dcerka, která neměla o knížce ani tušení, začala přesně v té době malovat množství obrázků v duhových barvách. Nemyslím si, že by to byla jen náhoda. Jak se říká, něco je mezi nebem a zemí. Tahle knížka je jednou z těch, díky kterým jsem se o tom dověděla něco více.

5 01.04.2019

Dobrodružná "omáčka" mě v téhle knížce moc nezajímala, ale její filozoficky laděné části ano.

2 01.04.2019

První polovina knížky se mi vůbec nelíbila, ale doporučení mojí kamarádky mě u ní udrželo. Druhá polovina pro mě byla zajímavá. Viděla jsem i film a je velmi blízký předloze.

3 01.04.2019