hu_87 komentáře u knih

(SPOILER) Text je místy náročnější (přišlo mi ale, že některé věty nebyly překladatelem voleny moc dobře), pokud jste naprostý nováček v přírodních vědách, spíš radši knížku odložte, protože se v tom snadno budete ztrácet.
Jinak je to sourhrn nejrůznějších témat - vznik života, takže něco málo z historie/dějin, biologie/biochemie, pár rovnic v knížce určitě uvidíte; genetika (včetně jejího propojení s různými nemoceni apod.), ale hlavně: volných radikálů a jak vlastně souvisí se stárnutím a proč je to, co se o nich často říká, vlastně víc komplikovanější, jak se o nich často tvrdí.
Je to fakt bichle nacucaná informacema a musím říct, že dost zajímavýma (který teda nejsou vždycky podaný přímo stravitelnou formou, ale budiž), souhrn faktů, ve kterých se kombinuje biochemie, lékařství, vznik života nebo třeba patogeneze některých chorob a jak třeba ty mechanismy tý nemoci souvisí s dalšíma věcma (a samozřejmě zánětem a volnýma radikálama).

2 17.08.2021

(SPOILER) Velice povedená kniha o ne moc diskutovaném tématu "tam venku", o to lepší je fakt, že se autorovi tahle knížka mimořádně povedla. Do nějakých cca 60 stran jsem si říkala, kdy se to už rozjede (nejdřív je to takový obecnější a probírá spíš takový teoretický otázky a pojmy), ale pak to stálo za to.

Autor zvolil kvalitativní metodiku práce, takže značná část knížky je věnovaná rozhovorům s různými veterány, které autor tak trochu načíná už v té první části monografie (včetně citací veteránů a následným komentářem). A nejlepší na tom je, že je to napsaný fakt zajímavě, čtivě, i pro čtenáře-laika. Autor prolíná jak různé teorie agrese, dostává se ale také k experimentům Ashe nebo Milgrama, ale také psychologické souvislosti vojáků/veteránů jak před válkou, během ní, tak i po ní. Právě z toho důvodu je to fakt super knížka, která pojednává o tomto tématu poměrně do hloubky a komplexně.

Jediné mínus - chybí tomu asi tak 200 stránek navíc :)

2 15.08.2021

Nebylo to vůbec špatný, ale těch prvních cca 40 stránek - jakože ok, rady typu "jděte se projít" nebo "umyjte se voňavým sprcháčem" mi přišly trochu zbytečný, kdo asi tak neví, co by teoreticky měl dělat, když mu není moc dobře nebo se cítí přetížený?
Je ale zase fajn, že v knize zmiňuje třeba i některé asány (pozice v józe), které můžou pomoci při nějakém přetížení nebo to, že když se najednou cítíte zahlcení emocema, nemusí nutně znamenat, že to jsou vaše emoce.

Jinak ta stránka s tím samotestem, jestli jste HSP je docela fajn, taky dost zmiňuje Isle Sand nebo Elaine Aron.

2 11.08.2021

(SPOILER) Vydařená knížka vhodná pro každého zájemce o buněčnou a molekulární biologii, autor nezapomíná zmínit ani něco z historie, ale i nejnovější poznatky. Z knížky budou těžit spíše laici nebo zájemci o studium příbuzných oborů - já jako člověk, co už má něco z biologie a chemie za sebou, jsem se zase toho tolik extra nového nedozvěděla., ale objektivně je to jako knížka super; buňka, organely, mitochondrie aj. + symbióza, endosymbiotická teorie a její varianty, jako proč ne?

Autorovi se to ale podařilo nějak skloubit, kombinuje takový ten populárně-naučný styl spolu s tím vědeckým, jak už tu psal kolega, takže ten styl psaní může místy působit lehce nevyváženě. Každopádně je super, že jsou takové knihy a takoví autoři, protože přírodní vědy jsou fakt důležitý, minimálně se v týhle oblasti vzdělávat - protože příroda je všude kolem nás. Ale to zase odbočuju :)

2 11.08.2021

Pro mě je knížka celkem vydařená, pěkně graficky zpracovaná (uvidíte až otevřete, co přesně myslím - ty infografiky apod., jedna báseň) a srozumitelně napsaná. Oproti své sestře (Psychologie sériových vrahů) má přijatelnější vazbu a papír, které se tak snadno (možná paradoxně) v souvislosti s počtem stránek neničí - ta měkčí vazba zkrátka vypadá mnohem harmoničtěji a přirozeněji, vzhledem k vyššímu počtu stránek. Avšak mohla mít klidně o 100 stránek navíc, spousta kapitol o těch jednotlivých masových vrazích mi přišly zbytečně krátké a klidně je mohl autor obohatit a rozšířit o nejrůznější psychologické a psychiatrické posudky. Třeba mnou právě namátkou čtený James Holmes - autor zmiňuje pouze to, že měl nejspíš dysforickou mánii a bylo u něj podezření na schizofrenii, ale když člověk tuší, o jakých diagnózách může být u Holmese řeč, trošku je škoda, že autor nezmínil i další zajímavé věci, které jsou dohledatelné...
Samozřejmě se nejedná o čtení pro citlivější povahy nebo lidi, kteří prostě věří v dobro ostatních lidí apod., knížka je spíš vyloženě pro zájemce, studenty psychologie a příbuzných oborů.

2 30.07.2021

(SPOILER) Další ze super čtivých a srozumizelných knížek od autora, která je pro reálný život velmi důležitá! Opět jsou zde předkládány situace a experimenty ze života.
Znáte ten pocit, kdy prostě něco víte a nakonec se vaše tušení či obavy ukážou jako správné? Tak o něčem takovém je tato kniha. Není třeba vždycky všechno extrémně rozebírat, analyzovat a tříbit podle logického uvažování.
Někdy to prostě není potřeba, protože naše nevědomí, náš organismus už to dávno ví. Ať už se bavíme o "šestém smyslu" (něco se mi na tom člověku nezdá) nebo si to nazveme jakkoliv (něco není v pořádku), není nutno toto intuitivní myšlení podceňovat. Naopak. A pozor - ne vždy je samozřejmě výhodné užívat tento styl přemýšlení. O tom autor také píše.
Super!

2 26.07.2021

(SPOILER) Zajímavá knížka kratšího charakteru pojednávající o nevšedním tématu: sebevraždách dětí. Setkáme se zde s "čistými" statistikami (např. sebevražda vs pohlaví, kde se zabíjejí dívky více než chlapci apod.; jak často myslí takové děti na smrt...) a s velmi zajímavými myšlenkami, které však mohou v mnohých lidech vzbuzovat vztek.
Autor velmi pravdivě nastiňuje to, že tato doba v dětech a mladistvých rozvíjí pocit, že mohou mít vše co chtějí, na stranu druhou mívají vztahy s rodiči povrchnější a rezervované a co hlavní: postrádají vůli k smyslu. Takže třeba když takové 13 leté dítě šlo po škole pracovat, spíš nespáchalo sebevraždu, protože v té dřině a únavě vidělo nějaký smysl. Alias - dejme dětem i pocit smysluplnosti snažení, dejme jim i právo dávat. Pomoci, něčemu přispět, a ne je zajišťovat materialisticky a myslet si ještě, že nějaké blízké vztahy a vazby nejsou důležité. Když dítě může něčemu přispět, vidí v té činnosti smysl a tím spíš nebude přemýšlet nad tím, jak si vzít život.

Dále, když si vezmeme takové ty společnosti či kmeny, kdy dítě vychovává jak se říká celá vesnice, jsou v tomto ohledu velmi prospěšné, protože dítě má kolem sebe hromadu lidí, které může požádat o pomoc a kteří mu mohou nabídnout pomocnou ruku.
Autor také zmiňuje možnosti prevence a neopomíjí ani neurobiologickou stránku. Důležité je si však uvědomit, že nic není absolutní a konečné, vždy je možnost s tím něco dělat. Můžeme např.zdědit nějakou kratší alelu genu pro serotoninový transportér, což nás víc vede k jakési větší zranitelnosti, citlivosti, ale tento gen nezpůsobí to, že si někdo vezme život. Spíš je to o těch predispozicích k různým zranitelnostem, k větší citlivosti, ale jak autor opakovaně zmiňuje, vždy je možnost nějaké prevence (tj. četné vztahy a vazebné osoby, funkční rodina...).

2 26.07.2021

(SPOILER) No, takhle - čtyři hvězdičky dávám hlavně z toho důvodu, že mě tahle problematika zajímá a myslím si, že je dost důležitá; a kvůli nakladatelství, které vydává super knížky. Jinak by mé hodnocení možná bylo o hvězdičku nižší.
Proč?
Protože ten úplně první případ je tak krásně rozebraný, popsaný, i s psychologickými posudky pachatele (!), což vnímám jako velmi užitečné. Bohužel, ten první případ byl také jediným, který byl takto podrobněji popsán, včetně posudků apod.
Další případy už jsou trochu více "odfláknuté", samozřejmě většinou mají nějakou závěrečnou poznámku na konci; ale právě proto, že je tohle téma tak důležité si myslím, že je dost škoda, že těm dalším případům (nebo alespoň některým z nich) se autor také tak nevěnoval.
Ten rozhovor s autorem na konci vnímám jako poměrně zbytečný, na těch stránkách se mohlo využít některých psychologických poznatků z hlediska forenzní psychologie nebo se ty stránky mohly využít třeba k dalším posudkům.
Knížka se dá přečíst v pohodě na jeden zátah, autor píše čtivě, zkrátka a jednoduše - je to oddechová četba. Když pominu citlivější povahy, kterým se při slově vražda křiví palce u nohou.

Poselství knihy zní - není vrah jako vrah - takže leckoho může překvapit, že ta plachá žena, kterou manžel pravidelně týrá, nakonec do manžela zabodne nůžky a zahrabe ho do uhlí a je schopna několik let zapírat, nebo ten uzavřený chlápek, který byl de facto podpantoflák, nakonec plánovaně a důmyslně zabil svojí manželku. Mezi vrahy často nespadají tzv. nějak vyšinutí jedinci, naopak. Často mezi nimi jsou relativně běžní lidé, kterým se prostě jednoho dne udělá tmavo před očima, nervy už to neunesou a zabijí.

2 26.07.2021

Je to spíše průměr, autoři se často opakují - ale naproti tomu, když to porovnám s jinými knihami, tak ty rady zde určitě nejsou od věci.
Doporučuji nováčkovi v dané oblasti, pokud chcete něco podrobnějšího, doporučuji spíše tyto knihy:
Tajemství řeči těla + Jak prokouknout druhé lidi - J. Navarro
Mě neobelžeš - J. Driver (v dané oblasti je to jedna z nejlepších knih u nás, velmi podrobná a rozebírá tu mnoho oblastí: gesta, mimika, ale i jazyk

2 25.07.2021

Knížka je dost zajímavá, jak už podle názvu a komentářů můžete tušit, zaobírá se tzv. ženskou otázkou - jak a proč mají socialistické země tendence být pro ženy v různých ohledech lepší (z hlediska soběstačnosti atp.), autorka mj. zmiňuje i jiné studie (např. diskriminace profesorek, i když podají stejný výkon jako jejich mužští oponenti) nebo některé myšlenkové proudy, které propagují zrušit volební právo žen (aby ženy nemohly volit strany, které jsou pro ně jasně výhodnější, na což muži stihli náležitě reagovat - ovšem, jim z toho plynou stále samé výhody).
Již v prvních stránkách je napsáno, že pokud jste misogyn, tak to není knížka pro vás. Ale já bych tuhle knížku klidně doporučila i takovým, ať si taky udělají představu, jak vypadá druhá strana příběhu.

2 08.07.2021

Znamenitá knížka, rozebírá jednotlivá témata poctivě a široce. Často se tak dostává i do jiných oblastí, takže je to vhodná příručka i pro lidi, kteří si celkově myslí, že toho o duševních nemocech moc nevědí. Ať už se bavíme o suicidalitě při depresi, při závislostech na návykových látkách, psychózách, poruchách osobnosti... a ještě více, všechno toto je rozebráno v této knížce.

2 22.06.2021

Knížka je vhodná pro lidi, kteří se sami v sobě moc nevyznají a chtěli by se dozvědět, jakou roli hrají emoce v jejich životě.
Pro analyticky zaměřené lidi, kteří nad těmito věcmi jsou zvyklí přemýšlet, je kniha ztrátou času.
Knížka mi nepřijde jako něco extra, jedna z tisíce knih, která slibuje seberozvoj. Autorka se spíše opírá o svou vlastní zkušenost, mnohdy mi chybí citace některých věcí (ovšem pokud nejsou tyto informace čistě z autorčiny hlavy), sem tam se objeví nějaká jakoby odbornější pasáž, ovšem opět pouze zmíněná stručně, jednoduše. Je to jednoduché na čtení, prostě seberozvoj dostupný pro všechny. Nejedná se o odbornou publikaci a jak jsem psala, je to ideální volba pro lidi, co se sami v sobě moc dobře nevyznají a nejsou zvyklí o svých emocích přemýšlet v alespoň dostatečné rovině.

2 21.06.2021

Populárně-naučný úvod do neurověd, vhodný pro každého fanouška (nejen) neuropsychologie a podobných oborů. Ať už se zajímáte o problematiku svobodné vůle, sociálního mozku a mimiker nebo to, jaký je asi život s přerušeným corpus callosum, ideální volba pro vás. Tohle je jedna z těch knih, které se čtou samy a litujete, že to nemělo ještě víc stránek. Za mě určitě super.

2 20.05.2021

(SPOILER) Kniha na tolika stránkách v podstatě opakuje tyto myšlenky (tj. sexualita není nic absolutního, prostředí utváří naší sex. identitu, nevěra je relativní), zajímavější kapitoly byly o historickém konceptu sexuální role a identity. Potom autor rozebírá různé identity - queer identity, asexualitu, intersexualitu, samozřejmě heterosexualitu/homosexualitu, bisexualitu. Ale třeba také pedofilii a organizaci ČEPEK.
Samozřejmostí je autorův poměrně liberální pohled na věc, takže se nepřímo pouští v několika odstavcích i do Okamury a jeho sdělení asi z roku 2015.
Většina knížky pro mě byla známou věcí, ale naproti tomu autor knihu napsal velmi čtivě a srozumitelně. Vzhledem k názvu knížky jsem čekala, že druhá polovina knížky bude něco jako seznam dnešních módních identit jako je sapiosexualita a tyhle věci - i když možná bych se dozvěděla že je název i pro to když má někdo zalíbení v hezkých ponožkách... Ale naštěstí to není takovýto seznam, takže ti, co nejsou až tak liberální, si můžou oddychnout :)

2 10.05.2021

Knížka "Jak mluví tělo" je ztělesněním něčeho, co se dá nazvat asi jako "tak tohle jsem opravdu nečekala". Všichni zájemci o nějaké rozebírání "řeči těla", tj. prostě o tom, jak mluví tělo budou knihou spíše zklamáni, protože začátek je jakože celkem ok, ale pak se většina knížky zaobírá historií - jednotlivými autory, jak vnímali pacienta a jeho tělo, resp. řeč jeho těla. Až ke konci autorka rozebírá některé své pacienty, jejich životní tempo a s tím související jejich "řeč těla", ale také rozebírá přenosové a protipřenosové pocity. Nejsem si moc jistá, jak mám knihu hodnotit, proto dávám prostě 3 hvězdičky, i když se mé očekávání od knížky obrovsky lišilo, své zájemce si určitě najde.

2 09.05.2021

(SPOILER) Kniha je určitě zajímavě zpracovaná, jako velké plus vnímám grafické zpracování knížky.
Ale mají pravdu ti, kteří knihu nehodnotili příliš kladně. K tomu se dostanu níže.
Některá fakta o knize:
- Kniha je mišmaš odbornějších znalostí (tj. mechanismus stresu, mediátory apod.) a poměrně zdlouhavých rozhovorů s nějakými známými osobnostmi (Petra Špalková, Iva Pazderková...), které si prošly panickou poruchou; poměr odbornosti vs známých osobností je tak zhruba 30:70
- Kniha zmiňuje a propaguje aplikaci NEPANIKAŘ
- Jsou zde samozřejmě zmíněny i věci jako možné panikogeny a rady co (ne)dělat - spíš zmíněné stručně

Tak si říkám - zajímavý nápad, který byl o něco méně zajímavěji zpracován. Proč vznikají takové knihy? Těžko říct - vidím tu minimum motivu pomoci lidem s touto nemocí a lidem kteří takové znají; spíše v tom vidím touhu napsat další knížku, aby si mohl někdo zase odškrtnout, co za dílo zase napsal. Nevím moc, jak knihu hodnotit, zda kladně či záporně. Z objektivního hlediska je to taková nic moc knížka založená spíše na rozhovorech se známými osobnostmi a jejich panickými poruchami (jinak, nemám nic proti osobnostem jako je Petra Špalková - má nejoblíbenější česká herečka mimochodem, nebo Iva Pazderků), byla asi snaha vytvořit něco originálního a neobvyklého. Z hlediska užitečnosti to ale trochu pokulhává. Nevyplatí se kupovat, natož za doporučenou cenu která je uvedena na zadní straně obálky.

2 07.05.2021

Knížka, krom toho, že má zajímavou obálku, je v mnoha věcech určitě super. I když k ní mám několik kritičtějších poznámek, přesto hodnotím 5 hvězdičkami, protože:
- to je skvělá četba pro studenty psychologie, ale nejenom ní
- je to ideální volba literatury k přijímacím zkouškám k psychologii
- jsou v knize protkány příběhy několika dětí a adolescentů, se kterými nás autor seznamuje
- knížka je vhodná pro každého, koho zajímají různé kazuistiky a celkově práce s dětmi obecně

Sečteno podtrženo, kniha je soubor příběhů z psychoterapie několika dětí, kteří k autorovi docházely. Jednotlivá sezení se střídají, takže to není tak, že by se některému dítěti věnoval třeba na 20 stránkách vkuse, kapitolky jsou spíše krátké. Musím říct, že sem tam byly krátké až moc a přišly mi dost odbyté. Chápu, že člověk si nemůže pamatovat všechno, ale když už píšu knížku, tak si myslím že by se nemělo stát to, co tady několikrát udělal autor - to, že další sezení s dětským klientem zabírá asi tak 5 řádků v podobě jako je cca "Přišel na sezení, hra byla stejná jako minule a po zbytek sezení jsme mlčeli". Jakože to mi přišlo dost odbytý a celkem zbytečný psát o takových sezení kapitoly. Tudíž se v knížce prostě stává to, že se autor opakuje.

Co mě celkem překvapilo bylo to, že se na konci nedozvíme něco málo o dalším osudu jednotlivých "hrdinů". Trošku to kazí celkovej dojem - stačilo by aspoň něco, stručně, prostě kam ti lidi směřovali a tak. Když už někdo ztrácel čas psaním kapitol ve stylu, který zmiňuji výše, mohl něco málo sepsat i ke konci.

Co mi ještě neskutečně vadilo bylo časté používání slova "oukej" - asi jsem v tomhle moc stará škola, ale často mi používání tohoto slovíčka nepřišlo moc adekvátní. Existuje tolik výrazů pro kladné přitakání a proč prostě OUKEJ, i napsat prostě OK by bylo lepší než tohle...

Celkový dojem z knížky je takový rozporuplný, ale přesto hodnotím plným počtem, protože je to pro mě jedna z těch knih, které ve vás ještě nějakou dobu zůstanou.

2 02.05.2021

Knížka tak trochu připomíná mix "tajné sítě přírody", "moudrost lesa" či možná ještě jiné, na které si momentálně nevzpomenu.
Jsou zde, dle mého celkem zbytečné kapitoly věnované opět tématům typu krmení ptáčků, komu patří les a že na tom lesy nejsou tak špatně. Proč takové kapitoly, když napsal tolik jiných knížek, ve kterých se podobná témata vlastně vyskytují také?
Čekala jsem něco ve smyslu více praktických rad do lesa. Ne třeba to, že se vám může klíště dostat do ucha (no sakra) anebo že na procházkách s dětma se toho dá v lese ledaccos dělat. Jestli očekáváte praktické rady, hledejte jinde, i když zase nemůžu říct, že by se to četlo špatně. Každopádně je to jedna ze zatím nejslabších knížek, které jsem od tohoto autora četla.

2 26.04.2021

Hezky napsané, autor rozebírá různé nevyjasněné kauzy (viz obálka). Zajímavá knížka, lepší než jsem čekala. Autor by mohl klidně napsat nějakou obsáhlejší encyklopedii založenou na podobných případech.

2 21.04.2021

Po přečtení téhle knížky mám dojem, že to celé byl jeden velký špatný vtip. Prakticky celá knížka je de facto o prázdných dialozích, které mnohdy postrádají absolutní literární smysl, děj, cokoliv, co by běžný člověk od takové literatury očekával. Viděla jsem film (mimochodem celkem vydařený) a měla jsem tudíž tušení, že v této knize půjde o hraniční poruchu osobnosti. Z čehož vyplývá, že jsem čekala autorčin pohled na svojí osobnost, tzn. jak vnímá a prožívá věci, vztahy, lidi... prostě cokoliv, čeho by se dalo tak nějak chytit.
Místo toho na mě čekaly nekonečně zdlouhavé a nudné dialogy prakticky o ničem, pojednávající o prostředí v léčebně, některých pacientech (ale popisující spíše povrchně, strojeně) a tak dále, ale nic na co jsem zvyklá u tohoto typu literatury.
Na druhou stranu, pouhé 2 kapitoly (možná s bídou 3) vnímám jako celkem vydařené - jsou to kapitoly pojednávající právě o této diagnóze a tímto stylem jsem tak nějak očekávala, že se bude knížka ubírat.
Za ty dvě užitečné kapitoly dávám hvězdičky 2. Jinak jakože, si dělá autorka srandu? Asi jo.

2 15.04.2021