hvozdik komentáře u knih

Možná jsem měla čtení této knihy nechat na jindy. Vůbec jsem se nedokázala začíst, poetika mě neoslovila a bez většího zaujetí jsem čekala na konec. Pardon, nepochopila jsem.

2 16.01.2021

Soukupová jako vždy skvělá, i když Marta mě bavila ze všech jejích knih nejméně. Možná to bylo tématem a možná je u této knihy dost podstatná cílová skupina. Konec trochu utopený a téma za mě trochu nedotažené. Jazyk "Soukupová styl" tradičně výborný.

6 16.01.2021

Chirurg se čte opravdu dobře. Je to taková ideální oddychovka se sympatickým hrdinou, ale na druhou stranu se člověk nemůže zbavit dojmu, že něco podobného už někde viděl, četl... připomíná mi to zkrátka seriály z lékařského prostředí. Chirurg by klidně mohl posloužit jako scénář k několika seriálovým dílům.

5 27.10.2020

Velké překvapení. Silný vypravěčský příběh. Vřele doporučuji.

5 16.10.2020

Za některá slova, některé věty a strany bych dala plný počet. Jako celek, hm, no, na rozpacích.

1 16.10.2020

Atmosféra New Yorku *****

1 16.10.2020

Čekala jsem ještě trochu víc. První a čtvrtá povídka přímý zásah. Skvěle napsány. Povídka "maďarská", hodnoceno zpětně, také silná. Poslední pátá povídka ovšem pokazila celý dojem. I když třeba to byl záměr, aby současnost působila tak prázdně a nesympaticky.

2 16.10.2020

Jedna hvězda za všechny atributy a klišé romantického žánru. Jinak přeslazená nuda.

5 26.09.2020

Rozhodně zajímavý životopis. Inspirující touha a odvaha něco dokázat. Pan Maršálek je jistě mistr svého oboru, jen mě trochu zarazila jeho určitá posedlost luxusem, jakoby tím chtěl prokázat míru svého úspěchu. Očekávala bych, že ho jeho životní zkušenosti naučily brát materiálno s větší rezervou. No a, jak je v knize ostatně někde zmíněno, ego by mohl rozdávat.

5 20.08.2020

Velké očekávání a velké zklamání. Tohle je především hodně namyšlená kniha. Dle některých zdrojů jde o intelektuální počin roku, ale knize tahle pověst spíše ubližuje, i když podezírám autora, že na počátku všeho byla skutečně jeho touha po unikátním intelektuálním zážitku. Urputná snaha napsat něco silného z knihy přímo sálá. Sama prvotní myšlenka o jakési zpětné kronice rozešlého vztahu je skvělá, ale postupně úplně promarněná a nudou prolezlá. Možná by pomohlo, kdyby autor trochu ubral ze sebeopájení se, vykřesal z Niny zajímavější charakter než jen chabě popsanou blondýnku, vynechal spoustu vaty a vyškrtl úryvky od velkých jmen a hlavně přestal psát s tou namyšleností, kterou předvádí skoro na každé straně. Zkrátka výpovědní hodnota textu se ztrácí už někde na začátku a dál není čím zasáhnout. S přibývajícími stranami akorát narůstají nesympatie k hlavní postavě samožerského autora. Mnohokrát
jsem si říkala, že už ty jeho pseudobláboly dál nevydržím. Jedna hvězda díky povedenému grafickému zpracování a taky za těch pár vět o streets of Olomouc.

7 12.08.2020

Ach jo, takový dobrý rozjezd a konec taková slátanina. Po prvních kapitolách jsem byla skoro nadšená, v půli už trochu nuda, přece jenom proud myšlenek a úvah plynoucích stále ve stejném duchu už po 150 stránkách není tak originální. Děj navíc minimální. I tak jsem byla občas v údivu z širokého záběru až neuvěřitelných vědomostí z různých neobvyklých oborů. Ale ten konec, ježišmarja, proč to tím musela tak potopit ? Snaha o magično totálně selhala.

5 14.06.2020

Mrzí mě to, ale už dlouho jsem se u knihy tak nenudila a už dlouho jsem neměla nutkání knihu odložit nedočtenou. Jindřich Mann vládne sice květnatým jazykem a až staromilským románovým stylem, ale v jeho knihách chybí děj, zápletka, drama, cokoli, co by motivovalo číst dál (stejný dojem u Ledního medvěda). Poste restante je směsicí vzpomínek na dětství, smyšlených i pravdivých konstrukcí a rekonstrukcí životů nejbližších příbuzných. Sám autor přiznává, že všechno mohlo být úplně jinak a čtenář má dojem, že se o věhlasné rodině Mannů nedozvěděl skoro nic. I podle slov autora se s dalšími příbuznými nestýkali a jeho matka nikdy o ničem nemluvila. Poste restante na mě působí spíše jako taková rekapitulace dějinných událostí Československa.

1 03.06.2020

Poutavé, čtivé, ale příběh bohužel často připomíná stereotypy ženských románů. Osudem zkroušená žena, správňácká malá holka, ušlechtilý zachránce (majetný samozřejmě) a proti nim bezcharakterní zlosyn. Realita domaciho násilí bude nejspíš méně románová a méně vykonstruovaná. I tak doporučuji.

5 08.04.2020

Velké drahé nic. Prostě zase insta influence versus literatura. Asi už předem začínám zatracovat všechno, co vzejde od "spisovatelů" ze sítě. Možná jsem divná matka, ale na mě tento zápisník dojem nedělá.

Tak nějak na rozpacích. Asi to bude tím, že obecná lingvistika a sémiotika mě na škole moc nebavily a vnímala jsem tyhle disciplíny jako pseudovědu pro několik nadšenců a několik hnidopichů z univerzitního prostředí, kteří při každé debatě u piva arogantně sklouzli k Chomskému. O to víc mě zaráží úspěch téhle knihy. Mám skoro dojem, že se nedá dočíst, pokud čtenář nemá za sebou studium právě na obecné lingvistice a podobných přidružených oborech nebo není aspoň vytrénován eseji U.Eca. Možná není důležité vědět, kdo byl Jakobson a stačilo se by zaměřit na dobrodružnou honbu za sedmou funkcí jazyka, kniha je i tak velmi dobře napsaná, vtipná a se spoustou geniálních narážek a situací, ale je někdy tak zahlcena světem sémiotiky, až to občas není čtenářsky (aspoň mně ne) příjemné. Přesto dávám hnidopišsky čtyři hvězdičky, protože jako intelektál nemohu přece dát najevo, že jsem v téhle lingvistické džungli dost často musela násilím udržovat pozornost, abych pak stejně zjistila, že stejně netuším, o čem byly předchozí odstavce.

1 27.08.2018

Murakami nějak neměl svůj den. Snad poprvé jsem se u jeho příběhu nudila. Na vatu u něj nejsem zvyklá a dokonce jsem ho podezřívala z product placementu. Celý román na mě působil dojmem, že autor měl vymyšlený základní příběh, který neúměrně natahoval a spojoval popisnými pasážemi o tom, do jakého auta nasedá, jak se kdo obléká a jak něco položí na stůl, otevře dveře, zavře dveře, jde ven, jde po ulici a jde do kavárny a takhle se to popisně táhne bez jakéhokoli významu. Postavy jsou málo uvěřitelné, takové jednoduše románově žoviální. Návštěva Finska, kde (naprosto čtenářsky iritující) mimořádně schopná asistentka Olga zařídí vše možné i nemožné, VW Golf a okouzlující ctnostný finský manžel vlastnící keramickou dílnu atd.atd., to skoro není hodno Murakamiho.

První část z období těsně po válce je výborně napsaná. Silný, emotivní příběh, kde všechno do sebe zapadá a nic nepůsobí rušivě. Bohužel navazující přítomnost už trochu drhne, převažuje patos, některé kapitoly jsou jen sledem metaforických vyjádření bez konce. Opakující se vsuvka s čočkou a davem vesničanů, kteří vystupují jen jako tupé nesympatické figurky, už nemá daleko k nezáživnosti. Díky první části kniha nicméně stojí za přečtení.

3 23.10.2017

Další ze záplavy barevných kuchařek, jejichž obrazová část mi připomíná reklamu na Heru z devadesátek aneb Jak ladně vypadáme v kuchyni. Nevím, jestli je úplně dobře, když u knihy receptů vítězí forma nad obsahem. Trh si to nejspíš žádá, takže si zvykám na to, že v kuchařkách přibývá naaranžovaných fotografií lidí a ubývá normálních receptů.

5 09.10.2017

Srdeční záležitost. Jedna z nej.

8 03.09.2017

Na Coelhovi mi něco nesedí už od Alchymisty. Možná určitá filozofická aura, která doprovází každé jeho dílo a kterou mu prostě "nežeru". Těžko říct, jestli je to jeho nebo cizí záměr. A možná mi taky vadí, že sláva, kterou pobral za převzatý příběh o Alchymistovi, není úplně fér. Knihu Vítěz je sám jsem si koupila na letišti s přesvědčením, že na dlouhý let bude i Coelho dobrý. Hm, příjemné čtivé překvapení. Kniha na deštivé odpoledne, která se dá přečíst na jeden zátah. Sympatické mi bylo, že ji nedoprovází zase ta aura. Prostě takový všední Coelho, i když otázky života a smrti tam samozřejmě jsou.

2 02.09.2017