iceVS komentáře u knih
Drsné čtení, ale těžko by kdo očekával cokoli jiného.
Nejde hodnotit chování Severky, měli jsme to štěstí, že jsme vyrůstali v bavlnce.
Velmi dobře napsáno.
Až na záměnu holt/hold...
Příjemný, pohodový čtení.
Ale na zadek jsem si z toho nesedla.
Asi tentokrát nejsem v té správné náladě...
Značná část knihy mi nepřinesla takové potěšení, jaké jsem očekávala.
Tentokrát spíš lehce turistický průvodce, v podstatě pohoda, klídek, tabáček...
Akce koncem knihy, tam je to zas klasický Dabi.
Ale, Dabi, proboha...
Se třemi rukami...?!
Boží.
Teda spíš ďábelský :-D
Naprosto lahodící mému aktuálnímu duševnímu roz(po)ložení...
Miluju černý humor.
Tenhle byl černější než obvykle.
Zaboha netuším, komu ze čtenářů tuhle knihu můžu ještě nabídnout... :-D
Částečně sympatický počin - příběh formou rozhovorů... Jenže pokud stále dokola čtu pohled pěti až šesti lidí na tutéž banalitu, přestane mě to fakt bavit. Kafemlejnek. Nějak to nemělo koule.
A miluju rock a metal. A ženský do nich patří jen jako fanynky a múzy :-)
Nadšení.
Kniha, ke které se stopro ještě vrátím. Anžto jsem ji vdechla na první dobrou, příliš rychle a příliš chtivě.
Nebylo to úplně třeskutě zábavný. Mělo to totiž hloubku a myšlenku. Až příliš znepokojující. Styl trochu podobný tomu, který má Jonas Jonasson, tudíž mně blízký. K celkové spokojenosti asi přispěl i překladatel, bylo to celý fakt špička. Radost číst.
Začátek byl dost suchý životopis předků... Navíc lehce okořeněný výrazy jako "můžeme se jen domnívat" a "zřejmě" a "pravděpodobně"... No moc důvěry to ve mně nevyvolalo, ale chápu, podklady holt nebyly... No a konec je zase dokola o tom samém - koncert, posměch, koncert, posměch... Přesto v knize pár zajímavých věcí bylo, nicméně požitku z filmu se to skutečně nevyrovná. Tohle dílko si místo v mé knihovničce nevybojovalo...
Příjemné čtení. Alespoň pro ty, co mají rádi své město :-)
A nádherná závěrečná řeč o řece Jizeře.
Příběh, který se neomrzí.
Zejména s AI za zády... :-)
Ilustrace skvělé, jen Helena byla taková "poněkud mužná"...
No... velmi chlapské... bylo tam samozřejmě hodně vznosných idejí, morálky, cti, touze po životě, ale asi mě to nijak moc nezasáhlo. A taky jsem se dost nudila, Kmotr to prostě není.
Ale ta rodinná hádka na začátku knihy, tak ta byla skvělá, to jsem se hodně bavila :-)
Nejdřív zklamání, doufala jsem, že to bude o Michaelovi. Ale vlastně to bylo úplně stejně skvělé jako linie rodu Corleone.
A nevydržela jsem to, pár stránek před koncem jsem se musela podívat, jak Turi dopadne. No... podle očekávání, samozřejmě...
Když se ze sobotní čtenářůprosté knihovny ozývá hlasitý smích, znamená to jediné... Knihovnici se dostal pod ruku pěkný Vogel... :-)
Vlastně mám neodbytný pocit, že nedokážu odlišit děj a postavy jednotlivých knih. I hlavní linie všech příběhů je víceméně stejná. A přesto jsem jednu každou knihu vdechla. A každý příběh ve mně zanechal poměrně neurčitý pocit, z části nelibosti, z části lítosti. Vždy stačilo tak málo...
Knihy, nad kterými prostě musíte přemýšlet.
Ufff...
Vesmír je pěna. Bublinka vedle bublinky. Vesmír vedle vesmíru. Život vedle života.
Fantazie autorky je bezbřehá. Na rozdíl od té mojí. Má nekreativní (leč systematická) duše by potřebovala na to množství životů a postav nejspíš nějaký hodně přehledný graf.
Vzdala jsem snahu ději porozumět a chápat, kde právě jsem a zhruba tak 7/8 děje už jsem se jen vezla.
Nicméně si nemyslím, že bych se pouštěla do další knihy této autorky.
Úplně nevím, co na to pan Kadeřábek...
Každopádně já tuhle knihu doslova vdechla.
Jen to asi nebyl právě nejvhodnější preparát na moji už tak značnou paranoiu.
Páááni, to byla slátanina...
Jak vylepšit podprůměrné dílko? Dejme tam ženu, matku, hrdinku-trpitelku. Zemřelého otce. Geniální děťátko. Mluvícího psa...
Kdyby to napsala sedmnáctiletá dívenka, pak budiž. Ale takhle fakt ne. Takový úbytek šedé kůry u mě ještě nenastal.
Smekám.
Absolutně chytlavý příběh. Ohníčky :-D
Bylo v tom asi úplně všechno. Veškeré emoce zhuštěné do jedné knihy. Až se mi po pár dnech pročistí hlava, najdu odvahu i na zbývající knihu této autorky.
Úžasný.
Naprosto mě uchvátil autorův civilní styl psaní. Místa a situace, kde by jiní dojili city až na krev, popsal pan Vaněček s lehkým odstupem a záleží jen na čtenáři, jak moc chce děj prožívat. Taková svoboda rozhodnutí při četbě i prožitku, to mám ráda.
Za vynikající nápad považuji použít výňatky z dobového tisku, alespoň mě to zlehka a naprosto automaticky usadilo do příslušné doby, což přesně potřebuju a vyhledávám.
Vážně úžasná a báječná knížka.
Jen zamyšlení. Vážně by rodiče chtěli po svých dětech slib vztahující se k majetku, kdyby jen z části tušili, jak moc jejich děti budou strádat a trpět? Jen vím, že já bych takového hrdinství, kterým "trpěli" oba bratři, schopna fakt nebyla.