Iki1 komentáře u knih
Opravdu skvěle zpracovaná kniha s nádhernými fotografiemi. Je fajn, že autor místa navštěvuje v různých ročních obdobích, vše je tak pestřejší. Každý výlet je doplněn QR kódem, po jehož načtení najdeme mapu s vyznačenými zastávkami. Navíc ke každému navštívenému místu autor uvádí i další zajímavosti, které můžeme absolvovat.
Jedná se o pohodové čtení, i když všechny obsažené povídky jsou určeny spíš pro web. Některé z nich se hodně podobaly jedna druhé. Další by si zasloužily více propracovat. Jde spíš o autorovu reflexi dnešní doby.
Parádně jsem si početl. Navíc je kniha nadstandardně vybavena fotografiemi, ke mnohým místům autor přidal další možnosti pro případné návštěvníky. Několikrát jsem si říkal, jak je krásné, že Češi dokáží využít tak úžasným způsobem smysl pro humor. Kniha určitě čtenáři dodá spoustu nápadů pro výlety po Česku.
Autorka skutečně píše velmi dobře. Lehký jazyk, humorný styl, uvěřitelné hlavní postavy. Trochu mi nesedlo prostředí, dle mého soudu spíše filmové, než knižně uvěřitelné. Propojení dějových linií při rozuzlení pěkně dosedlo a pro čtenáře přineslo jakés takés objasnění lidského chování. Inspektorčino vyšetřování bylo extra nahodilé, o nějakém řízení týmu nemůže být řeč, navíc k tomu naddimenzovaný prvek náhody snižuje uvěřitelnost příběhu. Závěrečné poměření sil je pak už zcela mimo mísu, hodně v Bondově stylu.
Kniha na mě působila spíš jako společenský román. Autorka v ní přinesla popis krásného koutu Šumavy, který zalidnila několika lidmi. U těch pitvala jejich charaktery po generace zpět. Sledovala, jak se tříbí a mění (či nemění) jejich charaktery. Jejich osudy začala proplétat, a jak poznamenala jedna z postav pokoušející se psát knihy, musela sem dát sem tam nějakou vraždu, či alespoň nezvyklé úmrtí, aby se děj posunul dál. Tím se ale dost rozloučila s uvěřitelnou realitou. Pak ale vymyslet nějaký smysluplný závěr dá hodně práce. A napínat čtenáře lze fakt jen stěží.
Podobných příruček mi už pár rukama prošlo. U této jsem očekával moderní upgrade pro nastupující mladou generaci, čemuž napovídá slovíčko "žoviální" v jejím názvu. Je to logické, protože starší generace je již snad vychována a větry života ošlehána. Při čtení jsem ovšem neměl pocit, že by byla psána jazykem, kterému by právě tato mladá generace rozuměla. Takže za mě další příručka, která má naučit správnému chování, ale nejspíš svou cílovou skupinu mine.
Proletářský detektiv Ota Fink a moje dětská a juniorská minulost v téhle zemi ovládané komunisty... Je to tak super sepsáno, že se to čte samo. Úžasný jazyk mi připomněl trampské mládí i spousty kamarádů, se kterými jsme tenkrát razili pryč ze všednosti a dohledu komančů. Kniha má odpich, bezva humor, postavy, co leckoho připomenou a začnou být po pár stránkách i našimi kamarády. A ta nádherná atmosféra hospod čtvrté i páté cenové, kde se nejen pilo, ale taky hrálo a zpívalo.
Tento díl je spíše o vztazích mezi postavami a o směřování společnosti k husitským válkám. Několikrát mě při čtení napadlo, že historie se, ať chceme nebo ne, opakuje, a jak se asi zachovají budoucí mocipáni v podobné situaci. Realistický pohled na tehdejší dobu dle mého soudu nemá chybu, autor ho v knize velmi slušně zaznamenal, i když hlavní postavě vtiskl vizionářství, které na mě při čtení působilo rušivě. Ale Niedlovo vypravěčství je velmi uspokojivé, kniha mě lákala dalším pokračováním příběhu, na její čtení jsem se těšil.
Kdyby tato kniha vyšla před nějakými třiceti lety, byla by to bomba. Ale dnes, v době pinterestu je vcelku zbytečná. Nápadů tu není příliš, na pinterestu jsou také solidně zpracovány. Navíc je v knize velký rozptyl nápadů, snad aby si každý čtenář přišel na své.
V této edici patří Podzimní blues k mírně nadprůměrným detektivkám. Po velmi dobrém rozjezdu přichází trochu nudný střed a poté svižný konec, který parádně odsýpal a přinesl pro mne nečekané odhalení. Autorčin jazyk je jednoduchý, předkládá nám životné hlavní postavy, hezky charakterizuje venkovské prostředí. Jedná se o nenáročné, odpočinkové čtení pro pár podvečerů.
Díky této knize jsem se seznámil, jak zhruba fungují kurzy tvůrčího psaní. Jsem rád, že autorka sem zařadila i stručné zadání, které měla v té které povídce naplnit. Co se týče autorčina psaní, některé povídky mě zaujaly, jiné nebyly mým šálkem kávy.
Tato kniha se nečte snadno. Ovšem na druhou stranu je třeba stále připomínat, co se bude dít, pokud se k moci dostanou zamindrákovaní lidé plní závisti a nesnášenlivosti. Autor fakta nemusel příliš zpracovávat, stačilo podrobně projít tehdejší politické procesy, sepsat fakta, přidat životopisná fakta a rozhovory s blízkými přeživšími osobami a celá hrůza vyvstane před očima čtenáře ve své syrovosti. A nic na tom nemění ani skutečnost, že komunistická hydra požrala i své katy, aby se pokud možno nic nedostalo na světlo boží.
Tak tenhle Hynek Tas z Boru je takový středověký James Bond. Autor ovšem píše super čtivě, takže číst knihu, alespoň v mém případě, je požitek. Pokud mohu posoudit, král Václav i královna Žofie jsou vyobrazeni skutečně věrně, podobně jako ostatní šlechtici, jejichž předlohu vyhledal autor v našich dějinách. I zpodobnění života přelomu 14. a 15. století je zdařilé, i když občas naturalistické. Oceňuji i jemný humor, kterým autor vybavil hlavní postavu. Historické vsuvky uvádějí na pravou míru použité reálie a orientují čtenáře. Celkové se tedy jedná o lehčí čtivo, u kterého jsem si odpočinul. Určitě půjdu do dalšího dílu.
Naprosto skvělá reflexe doby od konce druhé světové války do počátku legálního odsunu Němců ze Sudet. Autor nám představuje rodinu, která plná ideálů zabírá hospodářství v sudetské vesnici, německé obyvatele i komunistu, který se neštítí ničeho. Tohle vyprávění mistrně představuje myšlení tehdejších Němců, kteří podlehli ideologii a jsou stále v jejím zajetí jako nadřazený národ i po konci války. Drží pohromadě, nesou následky, ale Češi netuší, že se noří do mnohem horší totality. Tady nám ji odhaluje profesor - známý Smolíkových. A Tomečkové? Ti nám žijí v každé době a parazitují na každém režimu, a to bohužel velmi dobře.
Knihy tohoto typu jsou momentálně v kurzu. Objevujeme v nich moudrost našich pradědů a prabáb. Autorka sem umístila menší mišmaš rad, které jsou naší starší generaci víceméně známé. I tak se tu dá najít něco, co zatím nepoužívám. Vyzkouším, uvidíme... Především něco ze zavařování a výroby marmelád, pečení kváskového chleba. V poslední části jsem zavzpomínal, jak se moje mamka kdysi věnovala výrobě domácích likérů a mně, malému kloučkovi, moc zachutnaly. A tak jsem potají večer ucucával. A první kocovina v nějakých desíti letech byla na světě. Nu, vyrostli jsme a zmoudřeli.
Takhle nějak si představuji parádně zpracovanou historii. Konkrétní osoby, konkrétní osudy, chápu i trochu té přidané romantiky a hodně emocí. Líbí se mi, že autorka naprosto drsně a nekompromisně reflektuje tehdejší dobu. Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykl na proplétání vyprávění jednotlivých hlavních postav, ale nakonec, mělo to co do sebe a celý příběh to jen umocnilo. Jako bonusovou reflexi mě zaujalo popisované chování Rusů. Je patrno, že jejich chování se vůbec nezměnilo (absence dodržování jakýchkoliv konvencí, v současnosti vůči Ukrajincům). Celkově se jedná o velmi dobře napsanou knihu, která při čtení přinese hodně možností k zamyšlení a podnětů k dalšímu pátrání o osudu německých uprchlíků na konci světové války.
Knížka je sestavená formou tréninkového plánu, nechybí tu záznamové listy pro případný trénink. Leckteré poznatky pro mě byly nové. Jen jsem měl pocit, že je kniha sepsaná příliš "vědecky" a není tak moc přístupná širšímu okruhu čtenářů. A občas jsem si říkal, že by to chtělo vysvětlující obrázek, či alespoň grafické znázornění pro lepší pochopení.
Na počátku je vcelku dobrý nápad - na základě deníku zkusit vybudovat nosný příběh s vraždou či sebevraždou. Autorka sem nasypala velké množství postav, většinou nesympatických, včetně hlavního hrdiny. Ovšem postavy se v průběhu děje nijak nevyvíjejí. Děj je všelijak proplétaný, snažil jsem se v průběhu čtení odhadovat další vývoj, ale autorka jakoby rezignovala na jakýs takýs progres. Přišlo mi, že se při psaní jakoby točí v kruhu, a tak se na konci ocitáme zase na počátku a nejsme nijak chytřejší v objevu toho, proč vlastně tako kniha vznikla.
Několik dějových linií, které se vzájemně potkávají a proplétají, vyprávěných jednoduchým jazykem bez šroubovaných souvětí, výborná charakteristika hlavních postav, které se v průběhu děje dále vyvíjejí, krátké kapitolky, to všechno v této knize hraje ve prospěch čtenáře. Navíc jasně odlišení klaďáci a záporáci, občas si autorka se čtenářem malinko zahraje a z odhadované záporné postavy je kladná a naopak. Jedná se o historický román, takže tu najdeme odhalené období frankistického Španělska. Autorka získala z archivů i rozhovorů s místními úžasný náhled na tuto dobu, a tak ji skvěle popsala. Ovšem je třeba dodat, že alternativou (v knize nazývanou republikáni) byla internacionální soldateska mohutně podporovaná Sovětským svazem. Podle současných zpráv z Ukrajiny by zřejmě byla situace těch nejzranitelnějších (tedy dětí) ještě horší. Knihu jsem přečetl s velkým zájmem, hodně mě přitáhla, jen mě zklamal trochu odbytý konec.
Hezké ohlédnutí za bohužel již nežijícím kreslířem a humoristou. Kniha obsahuje ukázky jeho tvorby, mapuje korespondenci s některými kamarády, což je doplněno fotografiemi. Kniha příliš nepřipomíná biografii, což jsem původně očekával. Autor prostě zatřepal Renčínovou krabicí od bot a sem tam něco vyndal na světlo boží. No, je to také cesta, jak napsat čtivou knihu. Půvabné jsou pohlednice, které panu Renčínovi přicházely od přátel s prostou adresou - Hradec Králové. Prostě Mechováci svého významného obyvatele znali. Až tuhle knihu dočtete, určitě zalistujte v některé z Renčínových knih, třeba v To nás těší, že jsme Češi, či z Dějin národa českého.