ikka
komentáře u knih
Sedm smrtí Evelyn Hardcastlové
Stuart Turton
Já vám nevím. Na to, že kniha byla vydána v roce 2018 mohl být konec více originální. Ale jinak ponurá atmosféra místa je skvělá, hodně deště, mlhy a temných koutů, úplně v tom vidím povídky od E. A.Poa
Pobřežní cesta
Raynor Winn
vlastně jsem ji nechtěla dočíst - odložit, už teď mi chybí
když je příběh silný, nemohu pak číst nic jiného, stále se mnou rezonují ty stránky a slova, Ray mne prostě baví
začala jsem trojkou, teď mám za sebou jedničku a na dvojku se chystám
Prosolené ostružiny
U ostružin musí člověk počkat až do poslední chvíle, vyčíhnout si ten pravý moment těsně před tím, než se zkazí. Pak jsou dokonalé. A když pak přijde mlha a do bobulí lehounce pronikne slaný vzduch, dostanete něco, co si za peníze nikdy nekoupíte a žádný šéfkuchař vám to nevykouzlí: lahodné, lehce prosolené ostružiny.
To se nedá napodobit, umí to jenom čas a příroda.
Divé ženy
Emilia Hart
Divé ženy - kniha se četla sama. Někdy je mi líto, když mám před sebou už jen pár kapitol a prodlužuju čtení co to jde, jenže tady to vůbec nešlo. Četla jsem ji ve vlaku, v tramvaji i na poště. Moc mě bavila a je to přesně to pravé na podzim. Jinak ta obálka je opravdu krásná.
Po stezkách
Raynor Winn
Přitáhla si mě krásnou ilustrací, netušila jsem pořádně o čem je, ale tušila jsem, že tuhle knížku chci číst.
Úplně cítím s Ray, s její potřebou cítit vítr a cítit pohyb. Při čtení jsem si několikrát prohlédla místa kudy prošli a co viděli, vtáhlo mě to tak, že bych si ihned vzala svůj batoh a taky vyrazila na túru.
Krásný příběh, moc hezky napsaný a moc se mi nechtělo ho dočíst, nerada se loučím s příběhy, které mne vtáhnou. Nicméně už teď se těším na první díl - Pobřežní cesta. Jen doufám, že jsem to nevzala ze špatného směru a autorka mne dokáže pobláznit i svou prvotinou.
Obchůdek s knihami
Rebecca Raisin
Nevím jak to popsat, celé to bylo jako nudný americký film. Nevěřila jsem hlavním postavám ženám ani mužům. Nejvíc reálná byla asi Oceane.
Abych nebyla úplně zlá, obchůdek Anouk bych moc ráda navštívila.
Kdyby ze světa zmizely kočky
Genki Kawamura
Nemám kočku, ale i tak by mi bylo líto, kdyby zmizely. Kniha se ke mně dostala skrz výzvu a za to jsem ráda, líbila se mi. Kniha je moudrá, ale ne otravným způsobem bez klišé. Je tenká a četla se velmi rychle. Upřímně, svět bez telefonů jsem zažila a klidně bych to vrátila, tedy myslím tím ty mobilní
A co kdyby to bylo jinak?
Laura Barnett
Často se mi stávalo, že jsem začala přemýšlet i o svém životě, jestli náhodou existuje ta jiná dějová linka a jak by to asi vypadalo, kdyby se něco stalo trošku jinak. Moc mě to bavilo ani mi nepřišlo, že by to bylo tak moc náročné, jak se často zmiňuje, ale to je možná úhel pohledu. Pro mě to byla zábava a četla jsem ji s chutí. Možná přeci, bych ubrala pár stránek někde uprostřed aby nebyla kniha tak zdlouhavá. Závěrem chci říct, že nelituji stráveného času s touto knížkou a jsem moc ráda, že se mi dostala do rukou. Pokud bude nějaký film, určitě to bude zajímavý.
Po proudu času
Audrey Burges
Originální příběh plný poezie, lásky a magie. Kniha se četla téměř sama, úplně jsem propadla velké i malé Vilce a nechala se unášet slovy, hudbou a proudem řeky, skvělé pro únik každodenní rutiny a šedi.
Na hraně
René Manzor
Já nevím, do půlky to bylo skvělé, ale pak se něco stalo. Jako by ho to přestalo bavit a rychle to chtěl ukončit. To je časté, obzvlášť u thrillerů či detektivek. Jinak bezva příběh, který mne bavil.
Pekárna v Brooklynu
Julie Caplin
Ale jo, je to opravdu na odpočinek. V knize je moc hezky popsaný New York. Určitě je to milé čtení na podzim a na dovolenou. Nic náročného.
Cukrárna v Paříži
Julie Caplin
Mám ráda jídlo a ještě raději mám jídlo v knize či ve filmu :D Cukrárna v Paříži je fajn odpočinek akorát na podzimní dny. Takže za mne fajn. Jen ty chyby, snad na každé druhé straně byla nějaká šílená hrubka.
Krvavé stíny
Jérôme Loubry
Celou dobu jsem přemýšlela kdo je tím zahradníkem, ale velké finále naprosto předčilo mé očekávání. Krvavé stíny byla má první kniha a určitě nebude poslední, mám ráda tento styl a malinko mi připomínal Stephena Kinga. Doporučuji všem co mají rádi tajemno, lesy, vrby a sněhovou vločku.
P.S.: Zdá se mi to nebo jsem opravdu nenašla jedinou pravopisnou chybu? To vždy umocní čtenářský zážitek. Děkuji.
Do tmy
Anna Bolavá (p)
Chtěla jsem ji přečíst od vydání, ale dostala se ke mně až teď. Neřekla bych, že byla depresivní spíš naopak. Anna se nebála žít svůj vlastní svět a byla celkem statečná. Už nikdy se nebudu dívat na diviznu, přesličku a lípu tak jako dřív.