indyka komentáře u knih

Ne, jakmile jde o Mariusze Szczygiela, nedokážu být objektivní a to přiznám hned na začátek. Už od prvního přečtení Gottlandu jsem se stala nadšenou fanynkou, která s chutí zhltá vše, co mi tento pán naservíruje. Nevím o žádném jiném autorovi, který by dokázal tak dobře spojovat zdánlivě nesouvisející věci do jednoho harmonického celku a ještě z nich vyvozovat tak zajímavé myšlenky. K Lásce nebeské jsem se vrátila po pár letech a strávila jsem s ní příjemný večer, během kterého jsem se dozvěděla zase něco nového o tom, jací my - Češi, Poláci, lidé - vlastně jsme.

7 03.09.2018

(SPOILER) Přišel čas se rozloučit s Geniálními přítelkyněmi a loučení to bylo silné - a přitom vůbec nebylo nějak gradující a velkolepé, což mě překvapilo - a ještě více mě překvapilo, že klidný konec vůbec sérii vůbec neubírá na kráse. Elena Ferrante se opět ukázala jako mistr ve vykreslování lidských povah skrz myšlenky a činy postav. Způsob, jakým čtenář vidí Lenù do hlavy a sdílí s ní každou myšlenku (včetně těch, které mívá sám a nikdy by si je nepřiznal) je ohromující.

Jsem si jistá, že jsem se s Neapolskou ságou nesetkala naposledy a těším se, až se k ní za pár let vrátím. Dříve ne, je to neskutečně hutné a intenzivní čtení - a přece se od toho nedá odtrhnout. Čtenář je lapen v kolotoči událostí a i když je to občas pěkně náročná horská dráha, ani za mák z něj nechce vystoupit.

Věřím, že tato tetralogie obstojí ve zkoušce časem a stane se stálicí světové literatury.

A ke čtvrtému dílu - POZOR, SPOILER, nechápala jsem, jak může být Lenù tak sobecká matka a mrzí mě dvě věci - neodhalil se žádný vrah (ani dost důležitých postav) a nedozvěděli jsme se, jak skončil příběh ztracené holčičky.

6 13.08.2018

Čtyři hvězdičky, které dávám třetímu dílu Neapolské ságy, se s jinými mnou udělenými čtyřmi hvězdičkami nemůžou srovnávat - jen mám potřebu zohlednit skutečnost, že třetí část mi přišla zatím ze všech dosavadních nejslabší.

Příliš mnoho politiky a politických dějin. Normálně ukazování dobových reálií v knihách miluju, navíc jde vidět, že autorka opravdu ví, o čem píše, nicméně tady toho bylo až moc. Životy Eleny a Lily politické dění sice ovlivňovalo, ale přeci jen ne až takovým způsobem, že by politika měla zabrat takovou část knihy - na úkor životů hlavních hrdinek a jejich okolí.

Minulý díl mě neskutečně vytáčela Lila - teď mě vytáčela taky, ale mnohem více mi pila krev Elena a její ovlivnitelnost, změny nálad a názorů každých dvacet řádků a zároveň pocit vlastní neomylnosti, nevědomost, co vlastně chce a nedá pokoj, dokud do nedostane...ale těch postav mě tam štvalo daleko víc, osobně bych coby mírná povaha měla velký problém přežít v tady té každodenní italské hře o trůny plné zlomyslnosti, agresivity a vychytralosti. Atmosféra děje na mě působila neskutečným způsobem a mávala se mnou, Ferrante dovede čtenáře vtáhnout do místnosti s postavami a nenechat ho sledovat děj s odstupem.

Geniální přítelkyně jsou jedny z mála knih, které ve mně dokážou probudit silné emoce, za to autorce klobouk dolů, protože jinak jsem u čtení emocím odolná. Sága je originální a neotřelá, a přiřadila bych ji k nejlepším počinům, se kterými jsem dosud měla tu čest.

5 08.07.2018

"Dobrá kniha, lepší než Hotýlek, ale že by to byla taková pecka, jak všude píšou...", říkala jsem si během čtení knihy a plánovala dát čtyři hvězdičky. Pak přišel konec, já vyvalila oči a pět hvězd bylo jasných. Precizně sestavený a propletený příběh, skvělé vyprávění autorky, postupné odkrývání skutečností, dobové reálie...určitě to stojí za přečtení, o tom žádná.

Nicméně to čtenářské "zbožštění" knize škodí. Ze všech stran se valí neskutečné nadšení a po všech názorech, jaké je to výjimečné a kulervoucí dílo zasluhující piedestal jsem zřejmě čekala o něco víc. Kniha je výborná, což o to, ale že by mi změnila život nebo že by to bylo to nejlepší, co jsem kdy četla a číst budu...to ne.

11 06.07.2018

Ráda jsem se opět setkala s hrdinkami Malých žen. Čtení je to stejně milé a příjemné, ale zároveň stejně přehnaně mravokárné a občas to pěkně lezlo krkem. Další hvězdička dolů je za "párování", které mnohé čtenáře asi nepotěší - kdyby aspoň nebylo tak nevěrohodné a krkolomné...

23.06.2018

Při čtení Malých žen se mě zmocňovaly dost protichůdné pocity a dojmy. Na jednu stranu chápu, proč je příběh čtyř odlišných dospívajících sester populární i po více než 150 letech od vydání. Je to nenáročné, oddechové a příjemné čtení, dále kromě náhledu do života zchudlé rodiny během Války severu proti jihu nabízí i spoustu lásky, moudrosti a poučení. Jenže ta láska, moudrost a poučení jsou často velmi přehnané a o otravně moralizující pasáže maminky Marchové není nouze. Skoro každá kapitola končí tím, že si dívky uvědomí špatnost svého chování a slíbí, že se polepší. Na můj vkus je to celé dost naivní i sladké, nicméně jsem ráda, že jsem si tuto klasiku přečetla a věřím, že hlavně mladé dívky z ní budou nadšené.

4 17.06.2018

Jsem typ člověka, co je spíše cynik a nerada se dojímám, ale u knih Fredrika Backmana se spolehlivě rozpouštím a vlastně mi to vůbec není nepříjemné :-) Toto krátké dílo je rodičovská zpověď, která je silná, laskavá, vtipná, sentimentální a krutě upřímná. Autor zde jde ve všech směrech až na dřeň, čtenář mu vše žere i s navijákem a ještě si na tom pochutná. Výborné čtení, určitě doporučuji - a fanouškům Backmanových románů dvojnásob, jelikož ti už tuší, co mohou čekat a určitě nebudou zklamaní :-)

9 24.05.2018

Pár fejetonů bylo možná trošku "vycpávkových", ale u některých jsem svým smíchem terorizovala paní, která seděla vedle mě v autobuse a snažila se spát :-D Doufám, že první kniha autora nebude i jeho poslední, ráda si přečtu i druhou, třetí...a nebojte, pane autore, nešlo si nevšimnout, jak nemáte rád Babiše, ale zkuste to s ním v dalších knihách nepřehánět :-)

22.04.2018

Kniha vypráví spletitý příběh jedné rodiny na pozadí 20. století, což je nyní dost populární námět, ale mě stále ještě neomrzel. Líbilo se mi právě ono zobrazení doby (klidně ho v knize mohlo být víc), naopak za takový vztahový guláš by se nestyděla ani Radka Třeštíková :-) Četlo se to hezky a samo, ale zřejmě to nebude jedna z knih, ke kterým bych měla potřebu se vracet či je často převalovat v hlavě. Ale na deku do zahrady je to příjemné čtení. A mojí oblíbenou postavou byl jednoznačně děda Leopold :-)

2 14.04.2018

Kniha se nemá soudit podle obalu a zde to platí dvojnásob - obal je (byť zřejmě záměrně) odpudivý, čtení je to ovšem výborné. Tolik nových informací a myšlenek, díky kterým se mi rozsvítilo, jsem už dlouho v žádné knize nenašla - i když normálně do knih nepíšu, zde mě až ruka svrběla, jak jsem měla chuť zvýrazňovat všechny ty trefy. A taky jsem se párkrát pěkně chytla za nos, ne že ne. Tuhle knihu by si měl přečíst každý, těch chycených nosů by určitě bylo víc. Jsem ráda, že někdo tak precizně a čtivě zpracoval téma médií, fake news, kritického myšlení a práce s informacemi i s vlastním mozkem.

Hvězdičku dávám dolů hlavně za zbytečně dlouhý historický začátek, kterým se mi těžko prokousávalo - kniha obsahuje vynikající pasáže, ale také i nějaké omáčkové. Chápu, že bez nich by byl text asi příliš krátký, ale trochu mi to kazí dojem. A také by knize neuškodilo ještě jedno pečlivé pročtení korektorem.

4 11.03.2018

Neapolské příběhy probudí emoce i v tak studeném čumáku, jako jsem já. Snadno jsem se vcítila do Eleny, obyčejné, ne moc hezké dívky, která cítila, že pro úspěch a uznání musí tvrdě dřít a stejně nikdy nebude taková jako ti, kteří vyrostli v prostředí úspěchu nebo kterým jednoduše bylo dáno to NĚCO. A Lila...většinu knihy byla tak sebestředná, zlomyslná, vypočítavá a jinými způsoby nesnesitelná, že jsem knihu musela občas na chvilku odložit, jak mi ta holka pila krev. Síla její osobnosti, která omámila všechny okolo, sálá i ze stránek. Po knize jsem stejně zase rychle sáhla, chtěla jsem číst dál a dál, až do konce. Autorka umí prostředí, mentalitu, charaktery postav a jejich myšlenky vykreslit tak neskutečně plasticky, že jsem měla pocit, že jsem v knize s nimi. Určitě budu pokračovat ve zbytku tetralogie, ale musím tomu dát pár dní na "slehnutí" tohoto dílu - to čtení je prostě příliš intenzivní.

8 04.02.2018

Mrazivě aktuální a na svou dobu geniální - jenomže co dělat, když vás to po první třetině až polovině přestane bavit? Oceňuji nápad i myšlenky, vážím si díla Karla Čapka, ale...ale.

6 02.02.2018

Veronika se rozhodla zemřít a já během poslechu audioknihy párkrát litovala, že se jí to nepovedlo už na začátku.

Tak zajímavý název, tak dobrý námět - a nic víc. Prý je to filosofické a nutí to k zamyšlení...prosím vás, to, že se máte zamyslet, zda žijete život podle sebe nebo podle druhých, se dočtete i v Cosmopolitanu. Kdo je v tomhle světě vlastně blázen, přiblížení se smrti probudí chuť k životu...tohle má být to filosofično? Vždyť je to všechno tolikrát omleté, že už je to klišé. A to ani nemluvím o důvodech Veroničina rozhodnutí nebo o konci, který tušíte už tak od poloviny a po prokousání se životními příběhy Veroničiných spolupacientů, které vás ani trochu nezajímají, zjistíte, že jste to tipli správně.

Myslím, že z námětu promyšlené, ale nepovedené sebevraždy šlo vytěžit mnohem víc. Budiž. Co mi pilo krev, byla právě ta instantní filosofie vydávaná za hluboká moudra. I z těch mých dvou hvězdiček je jedna lehce pohaslá.

11 31.01.2018

Mám strašně moc smíšených dojmů, pro aspoň trochu smysluplný příspěvek to budu muset vzít po částech. Tak tedy:

Námět: Perfektní, perfektní, perfektní, téma žítkovských bohyní je dost nosné na to, aby dojem z knihy drželo "nad vodou" navzdory jakýmkoliv nalezeným nedostatkům. Přidávám se k všem těm, které bohyně nadchly a touží se o nich dozvědět víc.

Příběh: Zpočátku zaujme, pak se nekonečně táhne, pak to do sebe začne zapadat neskutečným způsobem. Autorka si to snad musela během psaní rozkreslit :-) Pár věcí bych rozvedla více, některé části naopak osekala (např. příběh kněze), protože celkem zbytečně natahují a plní už tak dost dlouhý a složitý příběh. Konec doplňuje další složku do skládačky, ale je takový nějaký...naznačující. Už mě nebaví naznačující konce :-D Taková spletitá kniha by si zasloužila něco propracovanějšího.

Zpracování: Velmi pečlivé, čas strávený sbíráním informací je na díle znát.

Realita vs. umělecká fikce: Během shánění informací o knize nešlo nenarazit na jistou kontroverzi. Autorka do fiktivního příběhu vsadila reálné osoby a přiřkla jim tím činy, které nikdy neudělaly. Souhlasím s těmi, pro které je to eticky dost o hubu a vůbec se nedivím vnučce paní Gabrhelové, že se proti "použití" své babičky v knize tak rázně ohradila. Autorka může tvrdit jak jen chce, že o těch ženách píše s úctou a že její dílo je román, nikoliv literatura faktu - jenže zařazení reálných bohyní stírá propast mezi realitou a uměleckou fikcí a čtenář dost těžko rozezná, co je co. Za tohle tedy velký palec dolů, autorčino vysvětlování mě opravdu nepřesvědčilo.

12 27.01.2018

Ráda čtu knihy, kde z příběhu postav poznávám, jak se "někde někdy" žilo. Marie a Magdalény to dokonale splňují, na příběhu čtyř žen v jedné linii čtenář poznává narůstající zášť vůči Židům, komunistický převrat, kolektivizaci i normalizaci. Jediné, co mi vadilo, byly ty zdlouhavé popisy a jinotaje, nicméně věřím, že většině čtenářů to překážet nebude a určitě bych nerada někoho od čtení tak zajímavé knihy odradila.

Škoda, že má jmenovkyně - poslední z linie - dostala v knize tak málo prostoru, jelikož mi přišla ze všech čtyř nejzajímavější.

2 22.01.2018

Autorka vykreslila prostředí děje a mentalitu postav naprosto dokonale. Chudoba, ošuntělost, závist, sobectví, neschopnost pohnout svým osudem, facky, silný vliv rodiny, rodičovská a sourozenecká autorita, peníze přinášející moc aneb silnější pes mr... Strhlo mě to a nechalo to ve mě dost negativní pocity - a popravdě to na mě působilo více než hlavní motiv knihy, zvláštní soupeřivé přátelství mezi vypravěčkou Elenou a nevyzpytatelnou Lilou. Nicméně další osud hrdinek mě velmi zajímá, určitě si přečtu zbytek tetralogie - a snad opět načerpám něco z neapolských dobových reálií.

12 14.01.2018

350 stran brodění se tím nejodpornějším bahnem. Nepamatuji si, kdy jsem během čtení knihy cítila hnus, děs, strach, úzkost a naštvanost. Ta kniha je něco neskutečného, skoro mi bere chuť do života, když vidím, s jakými ochcávači sdílím svět a kolik jejich voličů se mezi námi najde. Tohle by měla být povinná četba k volbám.

U pasáže o převzetí Kosteleckých uzenin se mi zvedal tlak i žluč a odteď začínám na etiketách číst výrobce.

Pan Kmenta odvedl neskutečný kus poctivé práce. Divím se, že se z tolika hrabání se v bordelu nezbláznil a doufám, že ve své práci bude pokračovat - a že neskončí jako František Mrázek.

30 07.01.2018

"Člověk může být smutný, i když jí sladkosti, ale je to mnohem, mnohem, mnohem těžší. "

6 30.12.2017

Moc hezké pohádky, i jako dospělé se mi líbily. Předčítala jsem je neteři v autě, kniha stačí akorát na cestu z Vyškova do Hranic :-)

2 30.12.2017

Kniha je soubojem mezi protiklady, mezi cukrem a solí, mezi příkopem v hlíně a návalem hlíny. Vykresluje bratry tak odlišně, jak jen je to možné, ale na rozdíl od nich si čtenář uvědomuje, že spolu sdílejí více než jen stařeckou mrzutost. Oba z bratrů žijí v tom, že vše bylo jejich a ten druhý mu to jen bral. Sdílí i hrdost, která jim nedovoluje umřít dříve, než ten druhý, a jediná věc, která oba doopravdy zajímá, je, zda ten druhý již zemřel.

Torgny Lindgren tímto dílem ukázal, že i těžký život v drsném, mrazivém kraji nemusí být příčinou nepokoje – protože ten pravý nepokoj si způsobujeme sami, svými činy a svým postojem. Je na místě zamyslet se, zda nenávist sama o sobě dokáže mezi lidmi vytvořit tak silné pouto. Možná byli Hadar s Olofem důkazem toho, jakou sílu může mít pravé bratrství.

(úryvky z mé recenze kdysi psané do školy)

1 30.12.2017