IrenaLuzarová komentáře u knih
Autorku jsem objevila díky recenzi v rozhlase. Knihu doporučuji, jednoduchý úsporný vypravěčský styl bez přímé řeči, spousty osudů a postav. Každá z hlavních hrdinek jiná, každá se snaží prožít svůj život co nejlépe umí. I méně kladné postavy (nacista Werner) vlastně pochopíme a porozumíme jejich jednání, které ovlivnilo jejich povahy a nejednoduché dějinné události.
Strhující příběh, skvěle zpracovaná forma románu. Kniha, kterou si budete pamatovat. Postavy na které si vzpomenete, kdykoli padne zmínka o Valašském Meziříčí nebo žloutkovém věnečku. Určitě budete přemýšlet o osudech Miry, Rosy a zejména Hany, co by mohlo být, kdyby... A budete si vážit doby a místa, ve kterém žijete.
Prima. Četla jsem o vánočních svátcích, půjčeno od kamarádky, která si knížku zakoupila na besedě se zpovídaným. Hodnotím upřímnost, jednoduchost a názornost při vysvětlení svých názorů a zkušeností a vyváženost humoru s hlubšími zamyšleními. Přínosem jsou postřehy z vlastního života kněze i pohled na Čechy očima Poláka. Rozhodně stojí za přečtení.
Velmi příjemné vtipné počteníčko, slyšela jsem již o divadelním zpracování s Aničkou Polívkovou v hlavní roli a televize snad připravuje natáčení, kde do role pana hraběte z Kostky byl obsazen Hynek Čermák, tak to jsem zvědavá, jak se podaří slovní humor převést na obrazovku.
Velmi dobře zpracované, emotivní, smutné, skvěle napsané, dobře vystihnuté myšlení dospívající dívky, která se snaží zavděčit rodičům, střídající se s popisem situace očima matky, která nechce vidět nepříjemnosti a jejím cílem je vše prožít nekomplikovaně a vyhnout se eventuálním komplikacím. Vše podtrhují nádherné temné a dráždivé ilustrace Terezy Basařové.
Příjemný poklidný příběh, dobře zvládnutá bilance středního věku, překvapivě v postavě ženy, ale zvládnuté dobře a uvěřitelně. Zasazení do Č. Krumlova milé, znalost města a okolí zřejmá. Líbilo se mi použití citací z knih, které se pro mne staly doporučeními k jejich vyhledání a přečtení.
Anotace vůbec neodpovídá. Deník 2013 citlivého, sarkastického, cynického starého pána, žijícího v domově důchodců v severní části Amsterdamu, v němž popisuje každodenní radosti i útrapy své a svých přátel (báječný Evert, kuřák a pijan, který se nehodlá vzdát svých zlozvyků kvůli cukrovce, aktivní Griefie, která se připravuje na život s Alzheimerem, přemýšlivý Edward, který po mrtvici velmi špatně mluví a jemná optimistická kamarádská Eefie a další z klubu Staří ale ne mrtví), glosuje události holandského společenského a politického života. Zajímavý vhled do sociálního holandského systému pro seniory s překvapivými názory na eutanázii. Citlivé a pravdivé s poselstvím nevzdávat ani den života, ikdyž to vůbec není jednoduché. Kéž by se nám to dařilo!
Autorku jsem vyhledala na základě jejího rozhovoru v Českém rozhlase s p. Rosákem. Její prvotina Dobře mi tak má určitě slušně našlápnuto a stojí za přečtení. Cynický stárnoucí Boris je docela reálný typ některých samolibých mužů, kteří si neví rady se svým životem, přiřazení jeho typu umělci - malíři je trefné, originální přirovnání, kterými zlehčuje své životní omyly a nejistoty, mne bavily.
Vše již napsáno níže, kniha mi dala zabrat, velmi zajímavá, citlivá, zvláštní, určitě ji hned nezapomenu. Není to jednoduché čtení, ale vtáhne a zaujme.
Autorka jednoduše umí psát jazykem dětí, u každého dětského protagonisty přesně zvolí srozumitelný styl, vypovídající o jeho povaze a způsobu myšlení. Jako rodič se o dětské hrdiny příběhu bojíte, fandíte jim a překvapuje vás, jak málo by stačilo k pochopení jejich drobných podivností, pro které si je zamilujete. Kniha mne bavila a ráda bych zkusila číst ji s nějakým dítětem. Pro srovnání vnímání a možná i pro vzájemné poučení, jak se někdy špatně chápeme a stačilo by popovídat si. Báječné ilustrace Nikoly Logosové jsou další přidanou hodnotou knížky.
Příjemné, pohodové, nenáročné a oddychové počteníčko. Střídají se povídky Sandry a jejího otce, vtipně sebekritické, milé a prostoupené láskou k rodině a rodné Olomouci.
Prima. Hra má spád, rychlé střídání obrazů, divadelní provedení by mě velmi zajímalo. Autorka se poctivě snaží ukázat povahu talentované a nekonvenční skladatelky a dirigentky Vítězslavy Kaprálové, protěžované jejím slavným milencem Bohuslavem Martinů. O poctivé až badatelské práci a přípravě svědčí úvod a seznam použité literatury. Příjemný obal i doplňující fotografický materiál. Asi vyhledám k přečtení knihu manželky B.M., Charlotte Martinů - Můj život s Bohuslavem Martinů nebo manžela Vitky, Jiřího Muchy - Podivné lásky, abych se něco dozvěděla o jejich pohledu na tyto hudební umělecké osobnosti. V projektu rozhlasu Osudové ženy byl odvysílán i její příběh:https://dvojka.rozhlas.cz/zena-skladatelka-a-dirigentka-neslychane-osudove-zeny-vitezslava-kapralova-7462373
Vlastně souhlasím se všemi předchozími komentáři. Velmi čtivé, vtipné, trefně sarkastické a dobře napsané. Z černého humoru a závěru mnohdy zamrazí - Heslo, Hod mrtvou labutí. Opravdu nás čeká takto kontrolovaná budoucnost jako v Průmyslu 4.0? Takhle fungují propletence uměleckého ztvárnění, sponzorovaného podnikateli, řízené mezinárodní politikou? Divotvorné hrnce jsou výchozím materiálem pro seriál Zkáza Dejvického divadla, který dnes startuje na televizních obrazovkách. A na závěr krutě líbezná detektivka Špacírflinta. Rozhodně doporučuji k přečtení a myslím, že o autorovi určitě ještě uslyšíme. Jeho styl odráží, že pracuje se zkratkou a momentem překvapení jako kreativec, vymýšlející reklamy. Knihu hezky doplňují podařené ilustrace.
Využila jsem jako nenáročnou oddechovku při ležení s chřipkou, což pro pobavení snad splnilo svůj účel. Nápad s novými postavami, dvojicí Sonyho a Angeliky a pak trojičky manželů Ivana a Olgy a jejich bratra-švagra Majerových, kteří mají své zlodějské záměry na Kostce a způsob nezdařeného provedení (což je vlastně jediný děj knížky) mi nevadil přesto se mi celková úroveň knížky jeví jako velmi slabá.
Mám styl pana Hartla ráda, protože je nadmíru jasné, že má rád nejen každou ze svých postav, ale i lidi.
Příjemný humor, netradiční cestopis. Je záviděníhodné s jakou lehkostí a svobodomyslností celkem bez přípravy se autor vydává na cestu, také máte chuť hned někam vyrazit. Trochu moc pijanských historek, ale hezké pasáže a zamyšlení o způsobu života v cizině a až dojemném vlastním vlastenectví.
Celkem příjemná detektivka, hojně využívá znalosti Ostravy, což mne (jako zarputilou a hrdou Ostravačku) samozřejmě velmi potěšilo (už méně to, že zavražděná, kterou opravdu nikdo neměl rád, se jmenuje Irena - proč když autoři někoho v literatuře takto pojmenují, je to zcela určitě bezcharakterní hnusná mrcha? Poctivě vykreslené charaktery postav i místopis.
Příjemné oddychové čtení, klidně zvládnete v MHD cestou do práce. Dobře zúročené vlastní zkušenosti za pokladnou, krátce a výstižně popsané situace a typy zákazníků pobaví nejen nás všechny nakupující, kterým pomůže stoupnout si do fronty u pokladny s trochu jiným pohledem a lepší náladou, ale určitě taky všechny zaměstnance super a hyper marketů i malých obchůdků. Nesmíte ale přepočítávat francouzskou měsíční mzdu pokladní 850 EUR čistého za 30ti hodinový pracovní týden na české koruny.
Báječně jsem se pobavila. Velmi vtipný způsob zápisu, kdy nejdůležitější upřímné myšlenky odhalíme až jako odkaz za hvězdičkou, popis 90% náplně práce právníků a pojišťováků (jako kopírování smluv a zbavení se veškeré odpovědnosti ve smluvních podmínkách, napsaných tou nejdrobnější velikostí písma) je famózní. Chtěla bych mít tak báječného rodinného přítele jako je Doug a sympatického mladšího brášku Malcolma, kterému možná zkusím napsat na mail nasrat@hotmail.com (umíte někdo poradit, jak se anglicky píše nasrat?). Příjemné je i zjištění, že také rozhodnutí se k rozvodu, může být někdy opravdu happy end.* Rozhodně začnu číst smluvní podmínky.
Vzala jsem si jako vánoční čtení, které splnilo mé očekávání, dobře napsaný ženský román, který popíše život matky a rozvine rozdílné osudy jejich dospělých dětí. Ve svém žánru bezpochyby dobré čtení.