irskádívka komentáře u knih

Jednoduchý seznam doporučení a rad pro rodiče, kteří ke svému dítěti chtějí přistupovat se selským rozumem, laskavostí a trpělivosti a kteří nemají chuť se kvůli rodičovství zbláznit.
Mně autorka moc pomohla, zahodila jsem pocity provinilosti nad tím, že nejsem ( a vlastně ani nechci být) neustále “ napojená” na dítě, nad tím, že mateřství se mi nestalo novým výzkumným oborem a že si ráda dopřeju chvilku nad knihou jen pro sebe ( samo sebou, když dítě spí:).
Provinilost jsem radosti nad věcmi, které se nám s dítětem povedou a časem, který dovedeme dobře strávit. Doporučuji.

18.11.2019

Když jsem četla knihu poprvé, byla jsem uchvácená krásným příběhem, laskavostí autorky k jejím postavám, těšila mě drobná dobrodružství a každodenní starosti malých žen.
Ke knize jsem se vrátila po téměř deseti letech a doufala v návrat k příběhu, který se ve mě vyvolává představu dlouhých slunečných odpolední - bohužel, jsem při tomto čtení spíš než onu atmosféru laskavého tepla domácího krbu našla spíš poučování a pro plnost příběhu mi chyběla troška vtipu, možná snad nějaký rozhovor ve kterém by jeden účastník hovoru nevylepšoval toho druhého...
Myslím, že kniha je krásná, ale jen do určitého věku, pak je trochu příliš naivní. Přesto, pokud máte chuť, určitě si ji přečtěte, třeba bude ve správném věku a užijite si ji tak, jako já poprvé.

Příběh je předvídatelný, v podstatě jednoduchý, trochu červená knihovna.
Pro mě to byla oddechová kniha, pro svou jednoduchost trochu nudná, ale odpočinula jsem si u ní a potěšila se připomínkou jiné doby. Další díly nemám v plánu číst.

3 22.10.2019

Autor se opírá o velmi dobrou znalost prostředí o kterém píše, zajímavé mnohovrstevnaté postavy (dobře popsané a zachycené), uvěřitelnou zápletku - tedy o pevné body na kterých nejde nezbudovat výborný příběh.
Knihu jsem si moc užila, byla jsem napnutá, netrpělivá, hltala další stránky a v některých místech knihu odkládala, abych nabrala dech na další stránky.

Hm. Další detektivka, další thriller, další nefunkční a patologické vztahy a postavy. Vlastně mě to docela nudilo, a jako už bývá zvykem u dnešních detektivních knih, hlavní hrdinové jsou nesympatičtí a reagují, no, trochu přemrštěně. Říkám si, jestli těch detektivek s rádoby neotřelým námětem už nebylo dost?
Kniha by ráda přinesla senzační námět a podivuhodné rozuzlení, ale děj je rozvláčný, autorka na několikrát popisuje jeden rozhovor a pokaždé vyjdou najevo další podrobnosti ....není to zlé, je to taková dnešní průměrná detektivka.

11.10.2019

Nedejte se zmást stejnojmenným filmem, jedná se o příjemnou knihu; ale je ryze popisná, děj v ní nenajdete. To je jen takové malé varování.
Kapitoly v ní obsahují detailní popisy jídel, prací při přebudovávání domu, zahrady, zeleniny, krajiny, dalšího jídla, vína a lidé se v ní jen mihnou jako malé zpestření při přípravě dalšího chodu z italských surovin na pozadí další místnosti starého italského domu.
Kniha je nenáročná, odpočinková, popisná, něžná a nic zásadního se v ní nepřihodí...vypravěčka opraví dům a sní neuvěřitelnou horu jídla.

Jak bych to shrnula...úplně špatné to nebylo; ale příběh ani charaktery postav mě nepřesvědčily, nestrhly, celé vyprávění působilo šablonovitě, ploše, trochu jako průměrný romantický film obohacený o historické pozadí. Co mě naopak velmi potěšilo byly popisy stavby florenského dómů a města obecně. Lituji, že jsem knihu četla? Ne, ale to já málokdy (ale celou trilogii číst nebudu:).

1 11.10.2019

Muži na toulkách mě hrozně bavili a oživili několik mých letních večerů s čajem. Jemný humor, trochu ironický, trochu satirický obohacený krásnou větnou skladbou a slovomalbou vůbec. Správná volba pro každého, kdo si chce pozvednout ducha duchaplnou literaturou:).

Několik měsíců jsem přemýšlela, co o této knize napsat a výsledek je, že stále nevím. Možná je to tím, že jsem ji četla v angličtině, možná je to stylem psaní, ale opravdu jsem se u čtení trápila.
Příběh je ozvláštněn o mysteriozní prvek (skoro až o kouzla) a přesto ho kouzelným rozhodně neshledávám.
Jedná se o příběh jedné rodiny, ve které nejsou její členové šťastní a kde se rodiče místo snahy vybudování spokojeného domova pro sebe a své děti snaží ani nevím o co - hledat svoji osobnost (možná), najít nějaké vlastní naplnění, ale mimo rodinu a svých dětí si vlastně nevšímají, jsou podle mě slabí s sobečtí (trochu tvrdé hodnocení, ale já jsem prostě taková) a tak ve mně nevzbuzují sebemenší zájem.
V knize se nic moc zajímavého a uvěřitelného neděje. Hlavní hrdince trvá věky se od rodiny osvobodit a naučit se vyjít se svými "kouzelnými" dovednostmi, vlastně si nejsem jistá, že to zvládne za celou knihu. Většinu textu považuji spíše za vatovou vycpávku, než za zajímavý příběh.

2 23.05.2019

Tak jsem se pustila do čtení. Jela jsem na dovolenou a říkala si, dobrá, dám této knize šanci, třeba se zasměju. Ano, zasmála jsem se, párkrát. Je dobře napsaná (a za to dávám tři hvězdy), autor se snaží udržet styl svého vzoru, samotného "Saturnina", což dělá poněkud nešťastným zpúsobem (podle mě), a sice v podstatě přepisuje některé myšlenky a fráze původní knihy. Bohužel, místo toho, aby takové parafrázování vzbudilo dojem návaznosti na originál, působí to rušivě, jako školácké citace ve špatných písemných pracích.
Souhrnem, špatné to není, ale výborné taky ne.

9 16.05.2019

Příjemná, milá, ale nijak výjimečná kniha. Asi jsem se v tomto autorovi nepotkala s mým smyslem pro humor, takže nijak nechci odrazovat jiné čtenáře. Ale já jsem byla spíše nedočkavá konce, než pobavená:).

6 16.05.2019

Krásná humoristická kniha, kterou bych předepisovala každému na vyléčení pošmourného odpoledne a životního splínu.
A na místě je také vyzdvyhnout báječnou práci překladatele, který vlastně vytvořil novou knihu. Skvělá práce.

22 16.05.2019

Knihu jsem dlouho sháněla a jen jsem doufala, že dlouhé čekání bude stát za to. A ano. Stálo to za to. Nenechala jsem se odradit formou dopisové korespondence (taky se Vám zdá, že vyprávění několika postav, psaní deníků nebo dopisů je momentálně jediný platný způsob, jak napsat knihu?) a pustila se do čtení.
Do příběhu klidně vplujete a užíváte si slova a jednotlivé postavy. Vyprávění zastihuje hlavní postavu, autorku válečných povídek (nacházíme se těsně po druhé světové válce), kterou zaujme situace malého anglického ostrova, za války obsazený nacisty. Vydá se na něj a seznamuje se s místními lidmi a jejich malými/velkými příběhy. Všechny příběhy spojuje literární spolek: Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů. Název spolku a knihy je tak poetický a neotřelý a naprosto odpovídá knize. Tentokrát obal odpovídá obsahu. Tak neváhejte a čtěte.

22 16.05.2019

Backman snad ještě nenapsal špatnou knihu. Brit-Marie mě překvapila a okouzlila. Příběh mě strhl a zahřál u srdce. Skrývá mnoho krásných a hlubokých myšlenek, zajímavých postav, u kterých se dobré vlastnosti sice skrývají pod různě podivným zevnějškem, ale o to zajímavější pak jsou. Skvělá kniha, laskavý příběh.

Novela je plytká a téměř bezobsažná. Snaží se "nastavit zrdcadlo" společnosti a má pokládat otázky o morálce, předsudcích, zvyklat názor na konvence, ale zda se jí to zdaří?
Přes krátký rozsah jsem měla co dělat, abych ji dočetla, vyvolala ve mě pouze mírný zájem a byla jsem ráda, že je čtení za mnou.

Jako vždy, krásné. Postavy procházejí jedna za druhou hotelem Bertram a my jsme společně se slečnou Marplovou spíše diváky, než aktéry. Užíváme si dokonalou atmosféru a odhalujeme skryté náznaky něčeho nekalého...ach, to je prostě paráda!

3 04.03.2019

Krása, srdečně a hodně hlasitě jsem se smála od prvních stránek až po tu poslední. Po trochu slabším třetím dílu, jsem měla obavy, ale autor dokázal opět najít onu lehkou notu vyprávění, které plyne od jedné absurdní situace k druhé, aniž by působily násilně nebo nuceně. Krásně vtipné, lehké, nenáročné čtení. Vemte na dovolenou nebo nudnou rodinnou oslavu - rozhodně Váš čas oživí.

7 04.03.2019

Jakkoliv mám ráda Terryho Pratchetta, jeho báječný humor a Zeměplochu, tahle kniha se mi prostě nelíbila. Je na ní příliš poznat vliv Neila Gaimana, kterého považuji za dost průměrného, hodně nudného spisovatele s neuvěřitelně snaživým a výkonným marketingovým manažerem. Ve vyprávění se místy objeví klasický Pratchettovský humor, knihou dokonce projde Smrťák (kdo by ho nemiloval?), ale jaksi ani jedno nedostane dost prostoru, zapadne do nekonečného proudu vyprávění, které příliš připomíná pokusy s psaním pod vlivem proudu vědomí.

4 04.03.2019

Ach to byla kniha. Schválně jsem ji odkládála, protože mi bylo jasné, že jak ji začnu číst, nepřestanu, dokud nebudu na konci. Přesně tak to dopadlo. Knihu jsem odkládala před jednou hodinou ranní. Stálo to za to a byla to krásná noc. Co dodat více?

8 21.02.2019

Trvalo to dlouho, než jsem se knihou prokousala a ještě déle, než jsem se odhodlala ke komentáři.
V knize se snad zrcadlí charakter společnosti konce 19. století v New Yorku. Je plná pokrytectví, prázdnoty, životní marnosti a slabého charakteru Archera, který při plném vědomí si toho všeho a s velkou kritičností k ostatní společnosti snad ani neuvědomuje, jak si někdy protiřečí a jak planě jedná.

3 20.02.2019