Isew komentáře u knih

Gustaf Grüdgens se zasazoval o to, aby kniha nevyšla. Bez této knihy bych o něm nikdy neslyšela. Přečetla jsem si jeho životopis, viděla jsem s ním pár videí na YouTube a musím konstatovat, že jeho herecký projev byl strhující. A to neumím německy. Obávala jsem se, zda Mefisto bude čtivá kniha. Byla. Mann skvěle popsal atmosféru doby před válkou. Jako byste tam byli.

3 13.08.2017

Hodně mě zaujala obálka. Proto jsem se do knihy pustila. Je neobvyklá a spojení Tajný deník ... 1/4 mi silně evokovalo mého oblíbeného Adriana Molea. Jenže ne každý, kdo píše deník, je Sue Townsend. A Hendrik Groen ji nesahá ani po kotníky. Myslím, že z tohoto prostředí šlo vytěžit mnohem víc - pokud je to fiktivní deník. Pokud je to reálný deník, tak je to smutné. Zajímavé by bylo srovnání s nějakým domovem důchodců v Čechách. Asi by to bylo ještě smutnější čtení. Rok v tomto deníku se tak neuvěřitelně táhl, že jsem si v květnu přála, aby už byl prosinec.

1 07.08.2017

Snažila jsem se nebrečet. Říkala jsem si, že to zvládnu, vždyť celou dobu vím, jak to dopadne. Nezvládla jsem to. Slzy jako hrachy se mi koulely po tváři, bylo mi smutno, ale také jsem byla ráda za to, že se Conor mohl s maminkou rozloučit a v posledních chvílích byl s ní. Ne každému je to dopřáno. Silná kniha.

8 19.07.2017

Syrová kniha. Nevyhýbá se žádnému tématu. Selhání dětí, rodičů ... Po mnoha knihách, které jsem o koncentračních táborech přečetla, po mnoha dokumentárních filmech, po návštěvě Osvětimi - Birkenau, si pořád kladu otázku, jak bych se zachovala já. Lpěla bych na životě? Až do té míry, že bych popřela pro trochu chleba vše ve mně?
Průvodkyně v Osvětimi nám řekla, abychom se rozhlédli. "Vidíte to?", zeptala se. Rozhlížíme se, je nám smutno a ona dodává: "A přesto se najdou lidé, kteří tvrdí, že tohle nikdy neexistovalo."
Při návratu domů jsme v autě s manželem mlčeli tři hodiny. Ani rádio nehrálo. Bylo to naprosté a úplné tíživé ticho, takové jsem od té doby nezažila. Být tam bylo strašné. A to se psal rok 2003 a ne rok 1944.

8 18.07.2017

Rozhodně akčnější než první díl. Road trip šmrncnutý Řadou nešťastných příhod. Závěrečný cliffhanger mě navnadil na přečtení dalšího dílu.

1 24.06.2017

Talentovaný pan Ripley - viděla jsem film a ani ten mě nějak nezaujal **
Ripley pod zemí - mnohem zajímavější. Mrtvý malíř, živý malíř a jak ven z toho, když to někdo odhalí. Bavilo mě to ****
Ripleyova hra - hodně slabé. Nějak jsem nepobrala motivace hlavních osob. *
Ripley pod vodou - minulost vás stejně dožene. ***
Tom Ripley měl tolik štěstí a natrefil vždy na tak tupou policii a v to několika státech. To se jen tak nevidí. Myslím, že by to tak ve skutečnosti asi nebylo, ale proč ne. Autorka může alespoň Ripleyho vytěžovat víc a víc.

2 24.06.2017

Od začátku až do konce strhující čtení. Ke knize jsem se dostala náhodou a vůbec nelituji. Bylo to velmi příjemné překvapení. Další kniha, kterou doporučím v budoucnu k přečtení svým dcerám.

5 21.06.2017

Dlouho jsem kolem knihy chodila, podle názvu jsem čekala nějakou psychologickou drasťárnu. A ty moc nemusím. Naštěstí to je fantasy, tak sláva.. Nebudu mít noční můry. Když už jsem se začetla, tak byl najednou konec. Zkusím druhý díl a uvidíme.

2 14.06.2017

O tom, jak dětská hloupost spustila lavinu tragických osudů nevinných osob. V době strachu, nesvobody, vlády zlodějů, vrahů a pochybných osobností. Kdy stranická legitimace byla víc než slušnost a pravda. Nejedná se o detektivku. Čin, oběť i vraha známe hned. Nosný je následek a komunisty vítaná záminka, která spustila honbu na představitele církve. Padesátá léta - ostudné dějiny naší země.

1 10.06.2017

Tato kniha byla upovídaná a dlouhá. Příběh nijaký. Zajímavá v tom, že se člověk dozví, jak fungovalo divadlo ve 4. stol. př. n. l. Herci, masky, večírky ... V porovnání s výtečnou knihou Pod maskou smích od Jarmily Loukotkové, tato pro mně neobstála.

1 10.06.2017

Syrová a nehostinná krajina Hlučínska dvacátých let minulého století. Každodennost rodiny, která to nemá vůbec lehké. Napsáno tak, že cítíte, jako byste tam byli.

1 09.06.2017

Na tuhle knížku jen tak snadno nezapomenu. Zajímavý příběh, který je neotřelý. Já vím, že takoví lidé mezi námi žijí. Vím, že mají volební právo. Vím to, ale těžko se mi s tím smiřuje. Ubližovat malé holce takovýmto způsobem je nad mé chápání. Zůstává ve mně pachuť, které se budu špatně zbavovat.

4 09.06.2017

Jiřího Adama z Dobronína mám raději než Oldřicha z Chlumu. Přijde mi reálnější než superman Oldřich. Protože jsem poměrně brzy tušila, kdo za vším stojí, došlo mi, že jsem knihu už asi četla. Možná. V tom vidím problém autora. Seká knihy jako Baťa cvičky a příběhy jsou zaměnitelné. Ale zábavné a čtivé, to musím uznat.

3 05.06.2017

Nezvěstný ... pocit zmaru, deziluze. Bála jsem se otočit na další stránku, co Karla zase čeká, kdo ho využije a odkopne. Oproti Zámku a Procesu, kde se bezmoc a zmar projevil naprosto krystalicky, tak u Nezvěstného byl naznačen poměrně pozitivní vývoj ... možná, je to nedokončené. Z jelimana patnáctiletého Karla, který se plavil na lodi do Ameriky, se postupně stával o trochu menší jeliman. Kdo ví, co by se z něj stalo na konci, pokud by to Kafka dopsal, ale pozitivní vývoj trochu vidět byl. Což u Kafky není moc obvyklé.

Zajímavá knížka. Někdy se v diskusích pod novinovými články nestačím divit. A hle, oni jsou to trollové řízení ruskou propagandou. Organizovanou a sofistikovanou. Škoda, že určitá část populace nečte a nezajímá se o věci v souvislostech. Možná bychom se pak po volbách nemuseli bát o další směřování naší země.

5 05.06.2017

Kdybych četla knihu v šestnácti, byla bych nadšená - stejně jako z Quo Vadis. Na prahu čtyřicítky už tak nadšená nejsem. Velmi příjemnou a čtivou formou podaná evangelia.

3 01.06.2017

Četla jsem od Formánka Prsatý muž a zloděj příběhů. Vůbec mě to neoslovilo. Přesto jsem sáhla po této knize. A nelituji. Stejně jako autor si také myslím, že jsme vůči alkoholu hodně tolerantní národ. Ten, co odmítá pít, protože mu to třeba jednoduše nechutná, je divný a ve společnosti se na něj dívají skrz prsty. Mám pocit, že slovo abstinent má v naší společnosti negativnější konotaci než slovo alkoholik. A opravdu má každá rodina svého kvartálního alkoholika? Možná by to stálo na nějakou studii.

4 24.05.2017

Nečekala jsem, že se mi to bude tak líbit. Sebestřednost vládne světem a hodně lidí na ní dojede. Stejně tak hlavní hrdina. Skákání z jednoho eskalátoru na druhý je ptákovina. Reálně si to nedovedu představit. Počítám, že těch lidí bylo zraněno mnohem víc než jen Martin Samek. Ale to už jsme zase u té sebestřednosti.

1 24.05.2017

Příjemné povídky. Vtipné, milé, dojemné. Příští měsíc si už sice nebudu pamatovat asi žádnou z nich, ale čas s touto knihou rozhodně nebyl promarněný. Navodil příjemnou atomosféru klidu a pohody, a to není málo.

3 23.05.2017

Kniha, která se tváří objevně a důležitě, ale je to jen obal a plytké zlaté pozlátko. Nedovedu si představit nic víc zbytečnějšího, než když přijdete za terapeutem, vysolíte slušnou částku, řeknete, že máte problémy třeba ve vztazích a terapeut, místo aby vás vyslechl, vám začně vyprávět nějaký banální příběh. A stejně, jak to bylo řečeno v knize, vy si z toho příběhu vemte, co uznáte za vhodné a klidně celý víkend přemýšlejte, co tím chtěl terapeut sdělit. Ale proč ne, když jsou s tím lidé spokojení. Stačí dát stovku za průkazku do knihovny a výsledek je totožný. Několik těch příběhů už jsem kdysi slyšela nebo četla. Nic nového jen zabaleno v rádoby psychologickém hávu. Jorge mi připomíná toho pána, co je v současnosti na hradě, který (dle svědectví jeho dcery), každý večer studuje bonmoty v knihách, aby jimi mohl oslňovat. Jorge se také rád poslouchá. Kdo si chce v příběhu něco najít, tak si najde, ale to i v jiných příbězích. Za takového terapeuta, který jen vypráví a neposlouchá, bych nedala ani zlámanou grešli.

1 23.05.2017