Isew komentáře u knih

Mé největší knižní překvapení roku. Jsem ještě plná dojmů a kdybych mohla dát víc hvězdiček, tak neváhám. Už léta kolem knihy brousím, ale to že dostala Pullitzerovu cenu (stejně jako Spolčení hlupců), ji pro mě degradovalo. To, že se o ní nadšeně mluví v amerických školách (stejně jako o Velkém Gatsbym) tomu také moc nepřidalo. Nakonec díky ptáčku (drozdu) ve jméně a knižní výzvě jsem s k ní konečně dostala a nemám slov. Dávám do doporučených a jednou, až mé dcery budou ve vhodném věku, ji jim dám a řeknu, že je to jedna z nejlepších knih, která se mi kdy dostala do rukou. Atticus je snad jeden z nejkladnějších hrdinů, přesto uvěřitelný. Scout (Čipera), jako bych viděla sebe před mnoha lety.

18 19.05.2017

V knihovně jsem po knížce sáhla, prý je to dobré, říkala knihovnice. Víte, že ten Bittner je vlastně Boček? Nevěděla jsem. Četla jsem aritokratku, tak to bude odpočinková četba, hm. Takže, sprostá slova, deprese, sprostá slova, tajemno, deprese, paranormální jevy, deprese, konec. Téměř přečteno za jedno válení se ve vaně. Zbývalo mi 20 stránek, když už jsem měla pocit, že se ve vodě rozpustím (znáte to, je to takový ten nutkavý pocit, že to víte, jako když někdo v noci chodí po starém zámku, i když je zapnutý alarm a nevydá ani hlásku). Zasmála jsem se jen jednou. Po dočtení knihy ve mně zůstává ta všudypřítomná deprese. Jako mámy dvou podobně starých dětí jako byla Evička, se mě všechny její trampoty dost dotýkají. Fakt je Bittner Boček? Vždyť kromě podobného tématu jako by to psal někdo úplně jiný.

3 19.05.2017

Pro mého manžela je to kultovní film. Dvakrát se mi ho pokoušel pustit, dvakrát jsem u něj usnula. Tak jsem to zkusila s knížkou. A neusnula jsem. Philip K. Dick je můj oblíbený autor. Má skvělé nápady a s nostalgií vzpomínám na ty dny, kdy jsem louskala jednu jeho knihu za druhou, v metru zapomínala vystoupit a na konci každé knihy jsem si řekla, to je jako všechno? To jsem si řekla i tady. Ale nijak mě to nepřekvapilo, protože ho už znám. Kdysi dávno nám někdo přednášel o tom, že jsou dva druhy lidí, ti co projekty rozjíždějí a ti co je dokončují. Přišlo mi to jako blábol, ale Philip K. Dick je přesně ten, který rozjede skvělý projekt, ale už ho neumí dokončit. Škoda, že nepsal ve dvojici, kdy by ten druhý knihy dokončil, protože jeho knihy by si pořádný závěr zasoužily. A to i Blade Runner. Zůstává dost otázek. A to jako opravdu dost. Nemám ráda knihy s příliš otevřeným koncem, tak ubírám hvězdičku.

4 12.05.2017

(SPOILER) Tak nějak nevím, co si o tom příběhu mám myslet. Anna byla bezpochyby silná žena. Aby taky ne. Mít devět dětí, dva záměrné potraty, přežít bídu a ponížení a dožít se takového věku, to by nějaká sušinka asi nedala. Prožila si své, o tom žádná. Ale abych ji stavěla na piedestal? Nedokáži se do ní vcítit. Mít 21 let, pět dětí a manžela, který by plodil a plodil bez ohledu na to, že rodinu nedokáže zabezpečit? A nedokázat mu říct, že takhle ne? A u druhého manžela to samé? Pozitivní přístup? Nechat na sobě dříví štípat a vše přijímat s trpnou pokorou aniž by se člověk pokusil na svém osudu něco změnit? Nedokáže manželovi říct, že další porod už ne, místo toho si zase nechá udělat dítě, jde na potrat a ještě o tom manželovi neřekne. Aby ho asi uchránila. Ale před čím? Přece to není jen její zodpovědnost, ale i toho druhého. Ne, tahle "hrdinka" pro mě není hrdinka, ale někdo trpně přijímající rány osudu, které si svým přístupem k životu přivodila. Moje babička byla z Volyně. Přejeli zpátky do Čech po válce. Vyprávěla mi, jaké to na Volyni bylo, jaké to bylo tady v padesátých letech, jaké později. Dožila se 96 let a 4 měsíců. Přežila dvě své děti. Moje prababička 99 let a 6 měsíců. Nebyly zhýčkané, prací byly ošlehané a neměly lehký život, přesto se dokázaly ozvat, postavit se za sebe i za jiné a byly to opravdu silné osobnosti. To jsou pro mě hrdinky, ale Anna ne.
Kniha se čte pěkně, proto přidávám hvězdičku.

20 08.05.2017

Po prvním díle jsem si říkala, že druhý díl už nedám. Dala. Byl ještě horší než ten první. Překombinovaný, příliš jmen a vůbec mě nebavil. A díl třetí? To bylo překvápko. Bavilo mě to od začátku do konce. Sice už v první pětině se dalo odhalit, kdo je vrah. Byli jen tři podezřelí, tak to nebylo tak těžké. Zvláštní je, že indicie, podle kterých se mi to povedlo (a nejsem žádný Clifton, jen to bilo do očí), autorka v závěru nezmínila. Celý příběh odsýpal. Při popisování zvěrstev, kterých se podezřelí v minulosti dopoušteli, jsem se přistihla, že držím sevřenou pěst. Ještě, že nejsem detektiv, protože tyhle hnusy bych asi dlouhodobě nedala.

4 05.05.2017

Kniha o tom, jak nás minulost vždycky dožene. Soudci jsou také lidi, takže je asi nesmyslné očekávat, že budou soudit bez vlastních osobních pohnutek. Jsem k našemu soudnictví skeptická už douho. Než se s někým soudit, i když je pravda na mé straně, tak to raději nechat být. Nikdy nevíte, i když jste v právu, jak to dopadne, a to z výše uvedených důvodů. Nejlepší je, se programově vyhýbat podvodníkům a jiným individuím, aby se člověk s českým soudnictvím raději nezapletl.

1 01.05.2017

Uf. Konečně to mám za sebou. Taková promarněná příležitost. Skvělý námět, ale měl to napsat někdo jiný. Proč ta kniha byla tak natahovaná? Byl autor honorován od počtu stránek? Arťom je na stanici, z ničeho nic je najednou úplně jinde. Musím se vrátit, nepřeskočila jsem něco? Ale ne, to byl jen sen. Jeden z mnoha a mnoha zbytečných snů, které tříštily mou pozornost. Katastrofa v metru se stala před zhruba 20ti lety. Platidla byly patrony. Jak je možné, že jim za dvacet let nedošla munice, když se tam tak hodně bojovalo? Kde brali dřevo na oheň? Proč byl nejdřív problém projít do nejbližší stanice a následně už to šlo jak na běžícím pásu? Jednou je na této stanici, pak na této, pak na této. Kde to vlastně teď je? Vždyť je to jedno. Někdy v polovině jsem si říkala, ať Arťoma zlikvidují a bude pokoj. Člověk, který je něčím puzen, neví čím a proč a pořád někam jde. Kolem něho všichni umírají nebo mizí, jen on pořád jde. Na konci dojde k určitému poznání a co udělá Arťom? Zase jde. Myslím, že Aragorn by se měl své přezdívky Chodec vzdát, protože Arťom si ji zaslouží mnohem víc.

10 29.04.2017

Překvapivě čtivá knížka. Když jsem jí kupovala, možná jsem čekala ještě trochu víc obyčených příběhů z té doby. Co ale musím pochválit, a co nelze knížce upřít je, že deprese té doby na mě dýchala opravdu silně.

2 28.04.2017

Velmi zajímavá sonda do fenoménu vystěhovalectví do Ameriky. Syrové, bez příkras a drsné. V osobách jsem se velmi rychle ztratila, ale vůbec to nevadilo. Nebyly podstatné, spíš šlo o atomosféru té doby.

4 21.04.2017

Jako sonda do dané doby to nebylo špatné. Dokonce si dovedu představit, že ve své době tato kniha vyvolala pobouření. V současnosti však žádné pobouření určitě nevyvolá. Ukazuje se jen, že doby se příliš nemění a pojetí ctnosti a poctivosti je stále překrucováno tak, jak se to dotyčným hodí.

1 19.04.2017

Kdysi na střední škole jsem po knize sáhla v rámci studia osvícenství. Voltaire mi připadal nějak bližší než Rousseau, i když o obou jsem nevěděla téměř nic. Čekala jsem nějaké nudné filosofické pojednání, které budu muset přetrpět. Už u prvních stránek mi spadla brada a já se začala nesmírně bavit. Všechny absurdní cesty Candida, jeho filosofické průpovídky a neuvěřitelné situace, které by byly možné jen v mexické telenovele, se mi čas od času vybavily. Vždy, když jsem uklízela svou knihovnu a vzala tu útlou knížečku do ruky, tak jsem si říkala, že si jí zase přečtu. Nepřečetla, ale poslechla. Tímto děkuji Českému rozhlasu za úžasné dramatizované zpracování. Ani za tu poměrně dlouhou dobu neztratil Candide svůj optimismus, já se znovu vrátila do studentských let a bavila se jak tenkrát.

3 15.04.2017

Sherlock Holmes a Hitler. Dát je do titulu knihy už samo o sobě znamená, že si autor zajistí pozornost. I když o Hitlerovi se pouze píše, do děje vůbec nezasáhne. Sherlock i Watson jsou již osmdesátníci, kteří si užívají důchodu na venkově. Kdyby to tak zůstalo a byla by to kniha Zahrádkářův rok Sherlocka Holmese, tak by to bylo pochopitelnější a klidně bych si ji přečetla, než dva osmdesátníci, kteří v atmosféře nadcházející války bojují s vycvičenými agenty, zmutovaným dítětem, chemickými zbraněmi a ještě se snaží odvrátit katastrofu Hindenburgu. A to vše s bravurou sobě vlastní zvládají. Asi i nadále zůstanu věrná siru Arthuru Conanu Doylovi.

1 14.04.2017

Z příběhu o mladíkovi se smetanovými dorty jsem byla nadšená. Příběh o lékaři a lodním kufru už tak dobrý nebyl a závěrečné Fiakrové dobrodružství reputaci moc nenapravilo. Princ Florizel z Bohemie mi přišel jako pěkně nafoukaný floutek, kvůli kterému přišel o život nevinný člověk. Plukovník Geraldine obětuje pro nafoukaného prince svého bratra a Silas Scuddamore je šmírák. Jedna nesympatická postava za druhou. Téma je vážně skvělé a škoda, že ho Stevenson nezpracoval trochu obšírněji a jiným směrem.

1 12.04.2017

Pokud bych ztroskotala na pustém ostrově, chtěla bych mít s sebou knihu Robinson Crusoe. Pokud bych měla trávit čas v ponorce, chci mít po ruce po 20.000 mil pod mořem. Pokud bych zůstala viset na Marsu, asi bych ocenila Marťana. Na Zemi jsem ho neocenila. Kniha mě nebavila, nedokázala jsem se začíst. Až ztroskotám na Marsu, třeba ji ocením víc, takhle ji nechávám nedočtenou. Třeba se k ní někdy vrátím, ale teď ne.

9 02.04.2017

Mám ráda recesi, asi by mi nevadilo, kdyby se ze mě vystřelili, ale v dobrém. Asi bych byla velmi vytočená, pokud by mi napsali, že mé dítě bylo zraněné, všude krev a jsou s ním v nemocnici, i když to nebyla pravda. Tohle bylo přes míru. Líbila se mi mobilizace i tajný závod. Recese je hezká věc, ale ne na úkor lidí, kteří ani neví, že se o recesi jednalo. Takových bylo v knize zmíněno několik. I legrace by měla mít svou katarzi. Tady mi to spíš než recese přišlo jako zlomyslnost.

3 02.04.2017

Berlín na sklonku války z pohledu obyčejných lidí. Fanatismus na jedné straně a deziluze na druhé. Syrová a hutná atmosféra bombardovaného města a lidí, kteří se v něm snaží přežít. Realistické. Napsané tak, že máte pocit, že kolem vás jsou sutiny a nemůžte se nadechnout kvůli zvířenému prachu.
Co mi nesedělo: známý, který Haaseho viděl jen párkrát a ví, že Haase by zatčený za hanobení Hitlera, se mu jen tak, z ničeho nic, začně zpovídat z velmi soukromých problémů? Jinak ale knize nemohu nic vytknout. Přečetla jsem ji jedním dechem a i konec se mi líbil. Je to zvláštní, když fandíte vrahovi. Udavač Hasseho mě překvapil, nečekala jsem to.

2 30.03.2017

Je fajn, když si člověk ze sebe umí udělat legraci a nebere se vážně. Marie se vážně bere, ale umí si z toho udělat legraci.

3 25.03.2017

Smutná knížka s nadějným koncem, který je nepravděpodobný. SPOILER Dcera opouští matku, aby si u Nebesáře vyprosila oheň pro svou matku, která je nemocná. Opouští ji v okamžiku, kdy je zesláblá natolik, že nedokáže vstát z postele. Dívka Nebesáře najde a on, ač ví, že její matka leží bez pomoci v domečku bez ohně a základních potřeb, tak ji drží u sebe tři dny a dává jí hádanky. Když je uhádne, tak dostane oheň. Je to pohádka, hádanky jsou vyřešené, dívka oheň dostane, vrací se domů a vše je v pořádku. Ve skutečnosti by matka za tři dny bez vody a pomoci, ve stavu v jakém ji dcera opouštěla, nevydržela a zemřela by.
Musím ocenit krásnou obálku a moc hezký formát knížky. Sice malá písmena, která by zvlášť menším dětem asi nevyhovovala, ale mně to nevadilo.
Dala bych tři hvězdičky, dcery mě teď přesvědčují, že je to málo, že se jim pohádka líbila. Je to hlavně knížka pro děti, tak tedy o jednu hvězdičku víc.

1 09.03.2017

Podle anotace jsem čekala něco víc. Děj sice příjemně utíkal, ale bylo to takové nijaké. Nezanechalo to ve mě nic. Dočetla jsem a za pár dní už jsem nevěděla, o čem to vlastně bylo.

1 02.03.2017

Trochu mi chyběl ve výčtu osobností Oldřich Nový. Jako kdyby v té době nebyl. Měl tam několik fotek, ale v textu se o něm autor nezmínil snad ani jednou. To samé Jaroslav Marvan, sice v textu zmíněn byl, ale jeho činnost za protektorátu zmíněna nebyla. Kniha mi přišla rozumně poskládaná, nepřišlo mi, že by autor nějak moc skákal. Přišlo mi to srozumitelné a přehledné.

1 18.02.2017