Isserley komentáře u knih
Souhlasím téměř ve všem předešlými komentáři: kniha je to neučesaná, bez pointy, opakující se zprávy z médií a popisy snů jsou únavné až iritující. Přesto, něco na té knize je, i na té ženské, je taková skvěle ujetá. Bavila mě od začátku do konce, devítka, skoro desítka. A nejdou mi z hlavy její představy: lidé na ulici jako hologramy, lidský život jako počítačova hra s nevyhnutelnými uzly nebo jako galerie, kterou jenom procházíme... Pěkné čtení to bylo.
S každou knihou Sándora Máraie je to stejné: na první stránce se do ní čtenář ponoří jako do hluboké vody a na poslední stránce je ráno, svíce dohořely, všechno je ne svém místě, a přece se něco změnilo.
Takových spisovatelů a takových knih je málo, které tohle dokáží, doporučuji to zkusit.
Byla jsem zvědavá, co nového se událo v ostrovní komunitě, proto jsem po Italských botách přečetla i Švédské holínky. Ke konci už to moc nešlo, dějová linka se rozpadala, vztahy nefungovaly, postavy se chovaly divně, plaveb sem a tam, po větru či proti větru, s motorem či s vesly, bylo už moc. A na skuhrání, že už jsem starý, mám sama sebe, ještě o tom po večerech číst...
Nechci autora zatracovat, možná někdy sáhnu po jeho detektivce, řemeslně píše velice dobře a čtivě. Toto mě bohužel neoslovilo.
“Viktoriánský román neumřel s Charlesem Dickensem, dokazuje anglická spisovatelka Sarah Perryová.” Tato věta z recenze spolu s překrásnou obálkou mě přesvědčila, že tuhle knihu musím mít. Zároveň jsem měla veliké pochybnosti. Je možné, aby někdo kromě Michela Fabera, který ovšem umí napsat úplně všechno, dneska napsal opravdový viktoriánský román?
Po přečtení knihy si sama odpovídám: ano, je to možné. Komu se líbil Kvítek karmínový a bílý, komu se líbila Francouzova milenka, ten bude Nestvůrou z Essexu nadšený jako já.
Žena ve středním věku ohlížející se za svým dosavadním životem a uvažující, jak bude žít dál. Pokud se nacházíte v této životní fázi, nemůže vás kniha neoslovit.
Kdyby nebyla ve Čtenářské výzvě 2017 těsně před začátkem zrušena kategorie "kniha, která ovlivnila můj život", tuto knihu bych tam bez rozpaků zařadila. Je to velmi hluboká kniha a je výborně napsaná.
Místo komentáře cituji z doslovu překladatelky Jany Zoubkové:
“Olga je román o neprivilegované, ale silné ženě, která zůstává svá i ve víru takových událostí, jaké poznamenaly německou historii v posledním století. A miluje člověka, jehož názory a životní směřování jsou jí bytostně cizí. Takových žen jsou statisíce a velcí spisovatelé dokážou jejich osudy přetavit v literaturu.”
Hodnotná a poutavá kniha, zajímavá nejen obsahem, ale i formou, každá ze tří částí je jiná.
Velmi doporučuji od stejného autora i knihu povídek Letní lži. Na Předčítače se teprve chystám a těším.
Právě jsem dopsala komentář ke knižnímu škváru, na který jsem se nechala nalákat anotací začínající slovy "Temný psychologický thriller...".
Dávám si tímto závazek, že napříště nebudu číst anotace a nenechám se zmást vysokým hodnocením knihy, nýbrž se nechám nalákat komentáři mých oblíbených uživatelů DK. To jsem udělala i u této knihy - a neprohloupila jsem.
Zázrak je vynikající temný psychologický thriller, kniha má tísnivou atmosféru, je tam napětí a překvapivé rozuzlení, je tam temno (v tomto případě spíš tmářství), je tam brilantní psychologie postav, postavy ožívají, procházejí vývojem a některé se zachovají jinak, než by čtenář očekával. Pro mě zatím kniha roku.
Souhlasím s výše (nebo spíš níže) uvedeným komentářem soukrome, že některé povídky ze sbírky jdou až na hranici snesitelnosti. Ale právě tahle autentičnost a “člověčina” a také zvláštní poetika z nich pro mě dělá malé perly.
Pro mě jako milovníka žánru povídky letos po Sherwoodu Andersonovi už druhá velká literární lahůdka, doporučuji, i když ne vše je lehce stravitelné.
Trochu jsem se obávala, jestli se románovým zpracováním ústřední myšlenka proslulé povídky přece jen poněkud nerozmělní. Musím konstatovat, že mé obavy byly zbytečně, opak je pravdou. Rozpracováním získal příběh úplně nové rozměry a po přečtení mi zůstalo hodně témat k přemýšlení. A v tom je pro mě obrovská hodnota knihy, proto dávám plný počet bodů.
Jedna z mých nejoblíbenějších knih. Je tu už příslib bohatosti Alexandrijského kvartetu, ale není to ještě tak opulentní a zahlcující. Jednotlivé postavy ztracené v labyrintu člověku dlouho nejdou z hlavy a nedá mu nepřemýšlet, jak by se asi sám v takové situaci zachoval.
Jsem nadšená skutečností, že jsem po Petře Soukupové, Anně Bolavé a Viktorii Hanišové objevila díky DK další výbornou mladou českou autorku.
Jako se u Houbařky nabízí srovnání s Do tmy, tak se u Malinky nabízí srovnání s Anežkou. Mně osobně připadá kniha Malinka mnohem lepší, propracovanější, hlubší. Postavy nejsou tak černobílé, také nejsou sympatické, ale žijí a perou se a čtenář s nimi chtě nechtě soucítí. I s tím Petrem, nakonec. Nejvíc mě oslovila postava Iny, s ní jsem soucítila opravdu hodně. Malince jsem nerozuměla, asi tak stejně jako Ina. Dalších komentářů se zdržím, abych nespoilovala, už se těším, až si knihu přečte někdo z mých blízkých, abychom si o ní mohli popovídat. I vám ji doporučuji.
Skvělá kniha! Čtenář přitahovaný krásnou obálkou jako můra světlem je polapen výborně vykreslenou atmosférou a pomalu gradovaným dějem, nevzpamatuje se, dokud nedočte poslední stránku. A vlastně ani potom. Co byla Virginie vlastně zač? Jak to celé doopravdy bylo? Koho miloval Arthur? Proč se Vivien vrátila? Na žádnou otázku nedostaneme jednoznačnou odpověď. A to se mi právě na knížkách líbí. A navíc se ještě dozvíme mnohé zajímavosti ze života hmyzu a housenky se nám budou zdát méně ošklivé. Dávám plný počet hvézd.
Moje první přečtená kniha tohoto autora. Mé dojmy z četby jsou veskrze kladné, tudíž si určitě přečtu i ostatní autorovy knihy. Téma proměny jihočeské vesnice a jeho autentické podání mě zaujalo. Méně pochopení jsem bohužel měla pro citový život vypravěče, připadalo mi, že problémy druhých dokáže řešit skvěle, ale nespokojenost se svým životem už ne. Ale i to je ze života, takže i tuto rovinu knihy hodnotím kladně.
Opus magnum skvělého českého spisovatele. Díky autobiografickým prvkům velmi živý obraz československé společnosti od války až do sedmdesátých let minulého století. Zejména brilantně vykreslená atmosféra tzv. normalizace může pomoci v bádání mladým historikům či osvěžit paměť těm, kdo si toto období idealizují nebo se jim po něm dokonce stýská.
Liane Moriarty zkrátka umí. V mém případě připoutat čtenáře do sesle a nepustit, dokud nedočte poslední stránku. Hlavní hrdinka před námi přímo ožívá, takový typ ženy a matky známe už ze Sedmilhářek a jistě máme nebo jsme měli mezi matkami spolužáků svých dětí takovou “turbomyš”. Její příběh zaujme. I ostatní postavy příběhu jsou dobře podané a atmosféra komunity kolem církevní školy je velmi výstižná. Připomíná mi to knihu moji oblíbenou knihu Prázdné místo od Joanne Rowlingové.
Pěkné čtení od renomovaného autora detektivek. O tom, že kdo opouští, zůstane nakonec sám opuštěn. Také o tom, že leccos jde v životě vrátit zpátky, ale mnohé zůstane navždy ztraceno. Příliš do hloubky však autor nejde. Více než příběh samotný mne zaujalo líčení přírody a každodenního života na pobřežních ostrůvcích.
Mistrně napsaný příběh z irského venkova. Jeden smutný rok v životě Johnseyho, nepříliš inteligentního, avšak citlivého a vnímavého mladíka. Doporučuji a těším se na další knihu autora, už ji mám připravenou.
Jako literární debut to není špatné, ovšem autorka má ještě hodně práce před sebou. Téma aktuální a nosné, autorka se ale podle mého názoru až příliš snažila postihnout všechny možné aspekty a úskalí adopce. Zřejmě z toho důvodu mi postavy “šustily papírem”, zejména postava Julie působila až nevěrohodně.
V každém případě se těším na Houbařku.
Rozpačitý dojem. Jako kdyby si autorka do notýsku zaznamenávala, co ji právě napadne, a pak to bez jakýchkoli úprav a bez jasného záměru vydala knižně. Pár zajímavých myšlenek, ale na laureátku Pulitzerovy ceny dost slabé.
No páni, tak tohle je pro mě objev roku. Polská detektivka, a parádní, to bych nečekala. Téma velmi závažné a pro nás jako sousedy dost zajímavé. Skvěle vylíčené poměry polského maloměsta, něco je u nás stejné, něco jiné. Od první do poslední chvíle krutě napínavý příběh, nečekané rozuzlení. Zamýšlela jsem dát čtyři hvězdy, protože detektivky nejsou můj nejoblíbenější žánr, ale právě za to promyšlené rozuzlení přidávám pátou hvézdu. S pětihvězdičkovou polskou detektivkou chybu neuděláte, to vám garantuju. Už mám připravené další díly série k přečtení.