Isserley komentáře u knih
Jen tak koukám, co lidi čtou, a objevím tuhle knížku! Je to tak dávno, co jsem ji četla. Hned si ji dávám do seznamu budoucí četby. Mám zkušenost, že po mnoha letech znovu čtená kniha "vydá" úplně nový příběh. Už se nemůžu dočkat.
Mojí nejoblíbenější knihou dětství byla kniha Švýcarský Robinson, četla jsem ji pořád dokola. Od té doby mám slabost pro příběhy o tom, jak někdo přijel do na ostrov (nebo do prérie nebo do lesa), zabydloval se tam, nejdřív se snažil jen přežít, potom se začal zabydlovat, vykolíkoval si pozemek, osel políčko, postavil dům (nebo zemljanku), vytvářel domov... Téhle knížce jsem tudíž neodolala. A dobře jsem udělala. Ačkoli hlavní hrdinka je ukrutně nesympatická a její styl psaní mi velmi neseděl, je kniha zajímavým svědectvím o pokusu dnešních mladých lidí uniknout z tenat konzumu do lesa. Je dobré trochu číst mezi řádky, nenechat se unést autorčinými hnutími mysli, ale všímat si, jak situaci prožívali ostatní členové rodiny. Nad mnohým zůstane příslušníku generace 50+ jednoduše rozum stát. Ale pak se zamyslí a uzná, že jeho dospělé děti by na tom možná byly podobně jako tihle "zoufalci", kteří nevěděli, jak prát bez pračky, že ovci a zeleninový záhon nelze ponechat spolu o samotě, že čerstvé dřevo nebude dobře hořet, že zima opravdu přijde...
Kniha rozhodně stojí za přečtení a zamyšlení, za to dávám nadprůměrné hodnocení.
Stejně jako předchozí autorčina kniha se tento román zabývá vztahem rodičů a dětí. Autorka chtěla popsat a analyzovat všechny možné problémy rodinného života, román je tolik zalidněný a nabitý dějem, až to vadí. Čtenář nemá kdy se s nějakou postavou sžít, některé postavy působí až účelově, papírově, chybí hloubka.
Proti předchozí knize autorky mírné zklamání, nicméně se velmi těšim, co tam má Celeste Ng dál.
To bylo ale pěkné počtení! Žadný stylistický zázrak, žádné postmoderní finesy, žádné skoky v čase, žádná magie. Jenom opravdický Román, jaké bývaly romány dřív.
Hrdinka prodělává zajímavý vnitřní vývoj, dělá chyby, ale na druhou stranu nebýt její nevěry, nepoznala by možná celý život, co je její manžel zač, co je ona zač a co je jejich vztah zač. Dobrá zkušenost, ale za životní lekce se platí...
Jedním slovem brilantní.
Autor si pohrává s Čtenářem stejně jako s Vyšetřovatelem od prvního okamžiku. Každá nová kapitola je jako další podivný sen, takový ten sen, který se aspoň jednou v životě zdál určitě každému: ocitne se na místě, kde nic nefunguje normálně, ani prostor, ani čas, lidé se chovají absurdně a není se čeho chytit, člověk ví, že se mu to jen zdá, ale ne a ne se z toho probudit...
Doporučuji nečíst před spaním.
V mnoha ohledech kniha připomíná Kafkův Zámek.
Přestože mám svůj rodný jazyk moc ráda, nikdy bych neřekla, že mě bude tolik bavit číst si v jazykové příručce a že budu na sebe tak nehorázně pyšná, když v testu na konci kapitoly dosáhnu plného počtu bodů.
Výborná věc.
Krásná kniha. Jímavý a bolestný příběh, ve kterém však nechybí naděje. Zajímavé informace o každodenním životě v Nigérii. Také oceňuji pěknou nepodbízivou obálku. Velmi doporučuji.
Vynikající povídky skvělého autora, vtipné, ironické, sarkastické, a přesto dojemné a citlivé. Připomínají mi Kunderovy Směšné lásky nebo Knihu smíchu a zapomnění. Hrdina povídky Pipeta je vlastně Apostolek z povídky Já, truchlivý bůh (snad to není spoiler).
Výborně čtení.
Melancholický příběh o setkání dvou poraněných duší. Krásné a smutné.
Mírné zklamání, lépe řečeno zklamané očekávání. První čtvrtina knihy naprosto skvělá, potom se to začne tak nějak táhnout, z postav se stávají spíš figurky, měla jsem občas i nutkání přeskakovat, což se mi nestává, u tohoto autora už vůbec ne. Poslední část knihy mě zase bavila, pokračování si přečtu ráda, kvůli jedné slabší knize na svého oblíbeného autora nezanevřu.
Zručně napsaná romance. Ano, lehkým perem se dá psát i o těžkých věcech života, bohužel zde mne to vůbec neoslovilo. Nabízí se srovnání s knihou 100 dní štěstí. Tam jsem dala dvě hvězdy, zde tedy musím dát tři, protože tato kniha je přece jen lepší, hlavní hrdinové jsou sympatičtější a o něco uvěřitelnější.
Třetí kniha skvělého irského autora. Trochu jiná než předchozí dvě knihy a hodně zajímavá. Neměla jsem ponětí, že Irsko má své “nepřizpůsobivé občany”, Travellers, etnickou skupinu, která se řídí vlastními pravidly a tradicemi.
Autor o nich v doslovu píše: “Pro nás v sobě mají něco magického, tihle nomádi, nám cizí, toulaví bezzemci: jejich život je nám “venkovským” neprůhledný, jeví se jako vroucí kotlík, ve kterém bublají nedospělé nevěsty, krevní msty, hordy dětí a monumentální náhrobky, olympijští zápasníci, koně a dodávky hiace, maringotky, kovový šrot a asfalt, hory odpadků, lži a vytáčky a podivná krása.”
A o těchto lidech kniha je, a taky o přátelství a o lásce a o vině. A je krásná.
Stejně jako Anežka je Houbařka čtivá kniha s atraktivním tématem. Proti Anežce se zjevně vylepšil i autorčin styl psaní. Bohužel mi tento styl až příliš připomíná knihu Anny Bolavé Do tmy. Nemyslím si, že je to náhoda, a ačkoli je mnoho výborných knih, které záměrně připomínají jinou knihu, zde mi to vadilo a připadalo mi to neoriginální. I tak mě Houbařka bavila. Jak jsem při čtení knihy Do tmy měla neodolatelnou chuť jít si nasbírat a pak nasušit lipový květ nebo na kopřivu, tak při čtení této knihy jsem měla nutkání popadnout vreckový nožík a košík nebo plátěnou tašku (proboha, hlavně ne igelitku!) a vyrazit na houby. Jen kdyby nebylo letos takové sucho!
Už se těším na další knihu nadějné autorky.
Půvabná knížka o lidech “ na okraji”. Nutila mne číst pomaličku, sžívat se s postavami a vychutnávat si atmosféru a příběh spějící k nečekanému, ale nevyhnutelnému konci.
Není to ani detektivka, ani thriller, jak se píše v anotaci, je to knížka o životě.
Nádherná knížka o lásce, o mateřské LÁSCE tak veliké, až je těžké ji unést.
Autor vypráví o svém životě s maminkou, jak spolu odešli z Ruska nejdříve do Polska, potom zakotvili ve Francii. Některé příhody jsou tak legrační, že jsem se smála nahlas, a zároveň tak dojemné, že mi přitom tekly slzy.
Ano, smích skrz slzy, to není klišé, aspoň ne u téhle nezapomenutelné knihy.
Tak tohle se autorskému duu Anna & Ekberg opravdu povedlo! Jak jsem proti severským detektivkám poněkud zaujatá, tato mě nadchla, ona to vlastně ani detektivka není, i když vypravěčem je detektiv pátrající po vrahovi. Výborná knížka, je tam všechno, co má v dobrém thrilleru být, a ještě něco navíc o lásce a o manželství.
Mistrovské dílko z trojice novel Kontrabas - Holub - Pan Sommer. Brilantní drobnokresba smutného osudu pana Sommera očima malého chlapce. Ilustrace Sempého nádherně dokreslují atmosféru a děj. Perla mé knihotéky.
Dojemná subtilní knížka o nelehkém dětství ve Vršovicích 50. let minulého století. Autor na mě působí nesmírně sympaticky, inu, tak to je. ze správného kluka vyroste správný chlap.
Skvělá knížka. I když je dost objemná, člověk ji nedokáže pustit z ruky, dokud ji nedočte. Na stojáka do tramvaje dost nepraktická, ale nedalo se nic jiného dělat než číst a číst a objevovat různé světy a různá prostředí, kde se kniha odehrává. Celá kniha se dobře četla, ovšem "jeskyňářská" část, ta mě přímo nadchla, četla jsem ji několikrát. Kvůli ní dávám plný počet hvězdiček.
Je mi líto, že snižuji vysoké hodnocení knihy, anotace mě měla odradit, temný psychologický thriller, to nevěstí nic dobrého.
Zpočátku to celkem šlo, ale prostředek knihy se nesnesitelně táhnul, vytrvala jsem jedině díky tomu, že mě zajímalo děsivé manželovo tajemství zjevené úplně na konci. Asi takhle: kniha Manželovo tajemství, kde se manželovo tajemství dozvíme v první půlce knihy, což dost čtenářů kritizuje, je nekonečně napínavější. A hlavně mnohem lépe napsaná.