ivca79 komentáře u knih
Krásně napsaná kniha o tom, jak funguje les. Proč nám teď ty jehličnaté lesy schnou a žete je kůrovec. Kdybych měla 500 let čas, tak už vím, jak ten les založit :)
(SPOILER) Po dlouhém čekání a velkém těšení jsem si musela před čtením po těch letech přečíst i ty předchozí díly. Díky čtení na jeden zátah mi spousta věcí docvakla, na rozdíl při čtení druhého dílu, který jsem přečetla normálně po přestávce.
Co mi celkem vadí je přerod hlavní hrdinky v naivní důvěřivou slepici. Maminka Heda působí jako moudrá ženská, tak mě překvapuje, že její 14-ti letá dcera po tom, čím vším prošla, je taková naivní trubka. Na jednu stranu je nedůvěřivá k lidem se kterými tráví poslední roky, přičemž si myslím, že někteří plní roli ochranitelských starších bratrů, Vargas si na ní očividně kompenzoval otcovskou roli a pak se na scéně objeví namachrovaný blbeček a ona do všeho skočí nejen po hlavě, ale hlavně bezhlavě. A přitom jí ani není sympatický. Doufám, že další díl začne používat mozek, přesně tak jak jí doporučil Eliasz.
Co napsat - nemůžu se dočkat třetího dílu! Hlavně díky konci, ale i celému příběhu. Hrozně mě zajímají už věci nakousnuté v prvním díle, na které nemám odpověď.... pátrala jsem kdy bude další díl a od autorky jsem se dočetla, že budou celkem ještě 3, takže napnutá jak kšandy budu ještě pár let :)
Knihy od Romana Bureše fakt můžu, jen mě tohle buď zasáhlo ve špatnou dobu, nebo to byla moc blízká doba, každopádně mi to chvíli přišlo zbytečně brutální, až jsem si říkala že ten kus raději přeskočím. Nakonec jsem to přečetla celé.
Oddechovka, která mě donutila najít recepty a něco si upéct.
Podle všeobecně vysokého hodnocení jsem měla z knížky hrůzu, že to bude pěkná blbost. Nakonec to byl dojemný příběh.
Nenáročné oddechové čtení.... jen teda vize opravování hradu je trochu naivní.
Po přečtení knížky jsem fakt chtěla na Island aspoň na dovolenou. Ne kvůli polární záři, ale ty teplé prameny....
Viděla jsem animovanou pohádku někdy v devadesátých letech. Pak jsem zjistila, že je to podle knihy, kterou jsem si ve 2004 koupila (dle roku vydání), ale nejsem si vědomá, že jsem jí četla. Oboje je to velice poučné! Za mě povinná četba :)
Na knížku jsem narazila náhodou, když jsem byla v polovině, tak sem muže upozornila, že ho to bude bavit... a on mi oznámil, že už jí má přečtenou a že sem mu jí doporučila já.
No, já to nebyla, takže je dobře, že jsem četla jen půjčenou a nemáme jí koupenou 2x a taky už jsem měla nachystaný druhý díl, než jsem se dočetla na konec.
Slyšela jsem audioknihu, viděla seriál.... a i čtení mě bavilo
V Paříži jsem zamlada byla, ale vždycky to byl low end výlet, takže bez cukráren.... ale tahle kniha mi dala odvahu konečně vyzkoušet odpalované těsto
Na těchto knížkách se mi mimo romantické linky líbí i popis míst a pak typické jídlo. Člověka to donutí zkoušet nové recepty
Romantická oddechovka. Knížka, kterou člověk při vystupování z metra klidně zavře, ale rád si jí dočte. Stejně jako ostatní knihy od autorky
Tohle jsem si chtěla od vydání přečíst, pak jsem si jí asi i koupila a zapomněla... a objevila jsem jí úplně náhodou, když jsem hledala něco do čtenářské výzvy. Člověk by se klidně začal bát jezdit metrem.
Z japonských autorů čehokoliv mám naprostou hrůzu - četla jsem knihu od Murakamiho a viděla asi všechno od Mijazakiho, takže mě dost překvapilo, že japonský autor dokáže i napsat něco, u čeho nebudu úplně vyděšená. Takže pro mne příjemné překvapení. Super kniha psaná z pohledu kočky, s čímž jsem se setkala naposledy u kocoura Modroočka