IvetB komentáře u knih
Silná kniha. Hořká a krásná zároveň.
"Vedz, že láska je občas slepá aj krutá, a preto môže tá istá cesta viesť k šťastiu aj nešťastiu."
Backmana mám prostě ráda. A myslela jsem si, že Oveho už nic nepředčí. Tak to jsem se teda mýlila. Tohle je krásná kniha. Těžké životní osudy, ale kniha se čte s takovou lehkostí.. Skvěle vykreslené postavy, krásný děj. Určitě si ji přečtu znova, po čase. A už teď se na to těším.
Já nevím. No fakt. Nicka a jeho hudební tvorbu zbožňuju tak se to ve mně teď pere. Tak nějak jsem tušila, že tohle bude syrové, těžké a rozhodně ne hezké čtení. A to se potvrdilo. Ale bylo to pro mě tak moc syrové, že jsem to úplně dobře nestrávila, alespoň ze začátku. Pak už si člověk trochu zvykne na tu krutost a bezbřehou marnost. Je to šílené a hnusné. Citlivější povahy by se mohly utopit v tom množství bláta smíchaného s hnijícíma vnitřnostma. Rozhodně se tomu nedá upřít, že je to kniha, na kterou člověk jen tak nezapomene.
Mornštajnová je skvělá vypravěčka. V knize je popsán osud jedné rodiny na pozadí historických událostí a to, že je v ní neskutečné množství postav rozhodně není na škodu. Všechno do sebe zapadá a vše má svůj smysl. Výborná knížka.
"Možná víc řeže samota, kterou pociťujeme ve společnosti ostatních, než když jsme odkázáni jen sami na sebe."
Výborná kniha o hledání sebe sama a o vyrovnávání se s minulostí. Sami si určujeme svou budoucnost, pokud neustrneme v netečnosti a pohodlí. Prostě se jen rozhodnout.
Nádhera. O životě, o smysluplném životě, radosti, přátelství a lásce.
"Smrtí končí život, ne přátelství."
Tak od téhle knihy jsem se nemohla odtrhnout, takže přečteno za jeden den. No měla jsem si to raději dávkovat, je to síla. Hodně těžké téma, vyrovnávání se s minulostí, utápění své vlastní duše v detailech hrůzného činu.
Bylo to krásné a nadějné, odvážné poznávání se a probuzení citů. Zakousnutí se do toho, po čem člověk touží a co potřebuje.
Hodně zajímavých informací a cynicky vtipné. Paráda!
Hezká kniha s příjemnou tematikou, plná zajímavých myšlenek a odkazů na knihy, těch tam bylo opravdu hodně. Dost mě tam ovšem rušilo, že měla hlavní hrdinka tendenci vměšovat se úplně do všeho plus místy nereálné a šroubované dialogy.
Útlá knížka se silnými texty povídkového charakteru. Povídky Cesta, nebo Bocian si budu pamatovat ještě dlouho. Moc povedená knížka. Děkuju.
Prostě Burtonovka, co dodat. Na tomhle jsem si fakt smlsla, mňam! :-)
Kniha, kterou jsem přečetla na jeden zátah. Prostě jsem ji nedokázala odložit. Smekám.. Nezapomenutelná kniha, silný příběh.
Jedna z knih, o které musíte po jejím přečtení přemýšlet..
Bláznivé, dojemné a nekonečně krásné s hořkosladkou příchutí.
Někteří čtou Fulghuma, aby se pobavili a berou jej ryze jako humoristu. A já s nimi nesouhlasím. Fulghuma beru jako filozofa. Jako člověka, který už si toho opravdu hodně zažil a prožil. Který ví, že v životě se dějí hrozné a těžké věci. Ale taky krásné a že život je prostě skvělý.
..."Vždycky si tam uvědomím, že je život krátký a já hodlám žít naplno, dokud to jen půjde. Budu se držet života zuby nehty... až do samého konce."
Začala jsem filmem. Ten film mě dostal a viděla jsem ho snad desetkrát. Zbožňuju ho, jeho atmosféru. A pak jsem dostala knihu. A nějaký ten měsíc mi ležela na poličce. Až přišla její chvíle. Ta kniha mě pohltila. Asi je to i tím, že kniha prohloubila zážitek z filmu. Popis myšlenkových procesů a pocitů postav, které ve filmu unikají, nebo jsou naznačeny pouze nepatrně. Nádhera, křehkost a pomíjivost života.
"Žijeme svoje životy, děláme co děláme, a pak jdeme spát - jak je to prosté a obyčejné! Několik nás skočí z okna nebo se jde utopit či spolyká hrst prášků; podstatně víc je těch. kteří zemřou při různých nehodách. A většinu z nás, obrovskou většinu těch ostatních, pomalu sežere nějaká nemoc nebo - když máme velké štěstí - sám čas. Útěchu nám může poskytnout jediné: tu a tam nějaká hodina, během níž náš život - navzdory obecné nepřízni osudu a planým nadějím - propukne naplno a poskytne nám všechno, o čem jsme kdy snili, ačkoli všichni (snad s výjimkou dětí, ale možná i včetně nich) víme, že po těchto šťastných hodinách nevyhnutelně přijdou docela jiné, mnohem temnější a obtížnější. Ale přesto pečujeme o svou obec, vítáme každé nové ráno a především - víc než cokoli jiného - doufáme, že se nám těch blažených hodin dostane co nejvíc."
Tak tohle bylo.. intenzivní. Naprosto souhlasím s komentářem Mattyho. Došla mi slova.
Okamžitě se mi vybaví můj tatínek, který se věčně rýpe v hlíně, sází, přesazuje, odpleveluje a kropí. :-) Tahle kniha je jako pohlazení.