ivokick ivokick komentáře u knih

Roky Roky Annie Ernaux

Kniha vzpomínek holčičky, dívky, ženy. Kniha o proměně Francie, světa, společnosti, vnímání sexuality, rodiny. Postupná proměna společnosti ve stále více a více kapitalistickou, konzumní, plnou technických vymožeností a věcí, které dřív nebyly potřeba. Proměny politiky, proměny občanství, změny ve vnímání národa. A samozřejmě proměny důvodů, které Francouze a Francouzky zvednou ze židle a donutí je jít protestovat.

Neskutečně upřímná a citlivě napsaná kniha. Ta upřímnost, se kterou se autorka pouští do svého intimního a sexuálního života, se kterou dokáže reflektovat problémy svého národa a těch ostatních, ta mě velmi bavila a nepřestávala mě udivovat. Jedna z nejsilnějších knih, které jsem četl. Některé pasáže ve mně rezonovaly ještě dlouho po dočtení. Je to opravdu výpověď jedné generace a krásný zdroj informacích o tom, jak moc se svět za život jednoho člověka změní.



"Veškeré vybavení domů pocházelo z doby ještě před válkou. Zčernalé kastroly s ulámanými uchy, oprýskaná smaltovaná umyvadla, děravé konve s kousky plechu přišroubovanými přes otvor. Kabáty měly záplaty, košile obrácené límečky, z nedělního oblečení se stalo každodenní. Pořád rostou, zoufaly si matky, když zase musely prodlužovat šaty pruhem látky, kupovat o číslo větší boty, které už za rok budou zase malé. Vše se muselo bezezbytku využít a spotřebovat, penál, vodovky Lefranc i balíček máslových sušenek Lu. Nic se nevyhazovalo. Obsahem nočníků se hnojila zahrada, koňské koblihy, sebrané na ulici, se přidávaly do květináčů, do starých novin se balila zelenina, vysoušely se jimi mokré boty nebo posloužily jako toaletní papír."

"Pole tužeb a zákazů se rozrůstalo. Pootevírala se možnost vstoupit do světa bez hříchu. Dospělí nás podezírali, že nám moderní spisovatelé podvracejí morálku a že už si ničeho nevážíme."

"Všichni se nejčastěji nevyhnutně vyskytovali v ohromném, krytém, třípodlažním obchodním centru s prosklenou střechou, vodotrysky a lavičkami. Uvnitř byl vlahý vzduch a navzdory proudícím davům žádný hluk, tlumené osvětlení na obchodech kontrastovalo s neúprosnou září výloh a interiérů obchodů, které byly seřazené jeden za druhým, dalo se do nich vcházet, aniž člověk musel otevírat dveře a zdravit. Oblečení a jídlo nikdy nevypadaly krásněji: vše bylo volně k mání bez nutnosti podstupovat do té doby obvyklé rituály. Názvy obchodů - Prima hadříky, Svět dortíků, Džínová pohádka - vyzývaly k bezstarostnému přehrabování se jako děti. Zákazník zapomínal na to, kolik mu je.
Tady nakupovalo jiné já než to, které chodilo do Prisu nebo Nouvelles Galeries. S obchody jako Darty a Pier Import v nás skokově vzrostla touha nakupovat, jako by z nás koupě elektrického topinkovače a japonské lampy měla udělat jiné bytosti, stejně jako jsme v patnácti doufali, že nás změní znalost výrazů, které zrovna letí, a rokenrolu."

"Toho léta roku 1980 jí doba mládí připadá jako prostor bez hranic, plný světla, ona obývá všechny jeho body a přehlíží ho současným pohledem, aniž rozeznává něco přesného. Ohromuje ji, že ten svět už je za ní. V tom roce poprvé pochopila příšerný smysl věty: máme jen jeden život."

"Docházelo k něčemu, co se vymykalo veškeré představivosti - věřilo se, že komunismus je nesmrtelný -, realita přesahovala naše emoce. Trpěli jsme pocitem, že zůstáváme stranou významných událostí, a lidem z Východu jsme záviděli, že mohou prožívat podobné okamžiky. Když jsme pak viděli, v jakém bídném oblečení se s ledvinkami u pasu vrhají na obchody v Západním Berlíně, muselo nám jich přijít líto. Dojímali nás nezkušeností s konzumním způsobem života. Nakonec nás však podívaná na kolektivní lačnost po materiálních statcích začala rozčilovat. Ukázalo se, že nedosahují úrovně ryzí, abstraktní svobody, kterou jsme pro ně stvořili. Soucit, jejž jsme si zvykli pociťovat k národům žijícím "pod komunistickým jhem", se měnil v káravý dohled nad tím, jak nakládají se svou svobodou. Víc se nám líbili ve frontách na salám a knihy, když ještě nic neměli, tenkrát jsme si díky nim mohli lépe vychutnávat štěstí a pocit nadřazenosti z toho, že patříme do "svobodného světa"

04.01.2025 5 z 5


Bílý šum Bílý šum Don DeLillo

Přehlcení konzumem, domácími spotřebiči, televizí, auty a letadly. Fascinace smrtí a chorobný strach z ní, který se snažíme řešit nákupem nových a nových věcí. Potravinářský průmysl, farmaceutický průmysl i chemický průmysl nám zjednodušuje život, zároveň však skýtá nebezpečí, která nás mohou stát život. Jsme neustále bombardovaní novými a novými katastrofami, dalšími a dalšími konspiračními teoriemi, nápaditějšími a neotřelejšími reklamami. Tak by se daly shrnout mé dojmy z knihy, kterou jsem si moc užil. Neznat rok jejího sepsání, řekl bych, že se děj může odehrávat v současném Česku. Čtyřicet let nazpět něco podobného zažívali ve Spojených státech, teď jsme se do šťastného období přesycení kapitalistickými výdobytky dostali taky. Za mě dost povedená kritika současného stavu světa, která však nezastiňuje příběh. O autorovi jsem do vydání nového překladu této knihy neslyšel, teď se nemůžu dočkat jeho dalších příběhů.

20.12.2024 5 z 5


Hrdinové kapitalistické práce v Evropě Hrdinové kapitalistické práce v Evropě Saša Uhlová

Práce v zemědělství sedm dní v týdnu, minimum spánku, žádná smlouva, žádný rozpis směn, žádné soukromí. Na farmách v Německu i jinde, kde lidé zpracovávají zeleninu, kterou si pak mnohdy koupíme v supermarketu, abychom ji pak za pár dní zase vyhodili. Nedůstojné podmínky, odloučení od rodin, mimo sociální systém, bez nároku na dovolenou či nemocenskou. A přestože kontroly chodí, nějak se to vždycky udělá, aby všechno pokračovalo dál, bez pokut a změny. Krom zemědělství také zkušenost z hotelnictví a z péče o seniory, v Irsku a ve Francii. Přes kopírák to samé.

Něco podobného se děje po celé Evropě. Lidé nepracují v důstojných podmínkách, nedostávají důstojnou mzdu, přestože jejich práce je naprosto nezbytná a jako společnost bychom se bez jejich úsilí neobešli. Zatímco ti nejbohatší tady jsou velmi málo zdanění, velké korporace a finanční instituce často platí velmi mizivé a žádné daně, lidé pracující od rána do večera jsou novodobými otroky.

Díky za tuhle knížku, za to úsilí, za ten vynaložený čas, který autorka místo se svou rodinou strávila daleko od domova.

Moc všem doporučuju.

07.12.2024 5 z 5


Zajímavé časy Zajímavé časy Terry Pratchett

Pratchett a jeho výlet do Číny. Bavilo, smál jsem se. Jeho inteligentní humor a schopnost vyjádřit složité myšlenky jednoduše a vtipně je inspirativní.

“Tu a tam se však skutečně některým z uprchlíků podařilo dosáhnout toho obrovského vroucího kotle nazvaného Ankh-Morpork. Dorazili tam bez peněz - ti, kteří připluli po moři, s trochou něčeho, co se pokusili prodat na trhu, a na trhu se dalo prodat všechno -, většina z nich s nepříčetným leskem v oku. Ti si pak otevřeli malé obchůdky nebo hospůdky a začali pracovat čtyřiadvacet hodin denně. Lidé tomu stavu říkali ankh-morporský sen (o tom, jak vydělat obrovské množství peněz ve městě, kde smrt člověka je často jedním z principů mezilidského soužití). A čím méně lidé spali, tím silněji snili svůj sen.

01.12.2024 5 z 5


Cesta k nesvobodě Cesta k nesvobodě Timothy Snyder

(SPOILER) Jen chvíli po druhém vítězství Trumpa ve volbách je dočítání této knihy obzvlášť bolestné.

Těžko to vyjádřit slovy. Při čtení se ve mně mísil strach, znechucení, překvapení, šok. Ruská ideologie stojí na fašistických myšlenkách, přesto neustále mluví o tom, že bojují s fašismem. Rusko od začátku popíralo, že válčí, přesto válčilo. Rusko mluví o ohrožení ze strany Západu, ale je to Rusko, kdo útočí na nás, na Ukrajinu, na USA. Orwell by byl překvapen tím, že nakonec došlo na jeho slova. A také tím, že tady v Evropě a USA jsme tak slepí a naivní, když nevidíme, co všechno Rusko už dlouhodobě dělá proto, aby podrylo naše demokracie, naši důvěru v právní systém, naši důvěru v to, že můžeme budovat společnosti, které se posouvají pozitivní směrem a kde se lidé mají lépe. A co víc, my Rusům pomáháme. Stále větší důraz na peníze, volný trh a osobní odpovědnost jednotlivce vytváří stále větší sociální rozdíly…. Tedy něco, v čem je Rusko mistrem. Rusko je oligarchií, kde naprostá většina bohatství je v rukou několika málo vyvolených. A aby se společnost nesnažila po vůdci této země něco chtít, nesmí se dívat do budoucnosti, nýbrž do minulosti. Stále jen do minulosti. Na velkou vlasteneckou válku, na nebezpečí z Evropy, na nebezpečí ze strany homosexuálů a Židů. Rusko jako panenská bytost je ohrožována dekadentním Západem.

Tuhle knihu si dejte, opravdu stojí za to. Já jsem ji odkládal s tím, že v ní bude shrnuto víceméně to, co vím. Ale nemohl jsem být naivnější. Tolik jsem toho nevěděl, tolik věcí jsem si nikdy nespojil, tolik věcí mi uniklo nebo jsem je pochopil špatně.

V dnešní době, kdy se hodnota pravdy rozmělňuje, je čas na četbu podobných knih tou nejlepší investicí jak pro čtenáře, tak také pro naši společnost a naši budoucnost.

Válka na Ukrajině je možná pro někoho únavná a zdlouhavá - ale je důležité si uvědomit, že Putin a jeho režim jsou velmi trpěliví. Roky bojují za oslabení a zničení EU a USA. Bombardování Sýrie pro vzedmutí vlny uprchlíků, rozpoutání války na Ukrajině, vměšování se do voleb v USA, vměšování se do referenda o Brexitu, financování extremistických stran v Evropě, masivní hybridní útoky a informační válka, která má naši společnost paralyzovat a učinit ji neakceschopnou.

Uf… Těžké čtení a jednoho opravdu nakopne, aby začal dělat něco víc pro zachování světa, kde je budoucnost optimistická, lepší, spravedlivější, demokratická.

V knihovně mám další knížky od Snydera, takže teď se posunuly o dost výš.

"Příčinou autoritářství není stav, kdy se k němu lidé začnou nepokrytě hlásit, nýbrž ztráta schopnosti rozlišovat mezi fakty a tužbami."

"Obyvatelstvu nemohu nabídnout společenský vzestup, musí najít nějakou jinou formu politického pohybu. Namísto diskuzi o reformách se provozovatelé politiky věčnosti oddávají vyjmenovávání hrozeb. Namísto nabídky budoucnosti, jež skýtá možnosti a naděje, nabízejí věčnou přítomnost s jasně určenými nepřáteli a uměle vyvolanými krizemi. Aby ovšem toto aranžmá bylo funkční, musí občané vyjít politikům věčnosti vstříc. Demoralizováni neschopností změnit svou životní situaci musí přijmout zásadu, že smysl politiky nespočívá v institucionálních reformách, nýbrž v každodenní vlně emocí. Musí přestat uvažovat o lepší budoucnosti pro sebe samé, svou rodinu a své přátele a namísto toho se oddat vytrvalému vzývaní hrdé minulosti. Z materiální nerovnosti se u elit i u širší společnosti rodí prožitky a emoce, které lze transformovat v politiku věčnosti."

"Po roce 2010 se tak Spojené státy začaly přibližovat ruskému modelu majetkové nerovnosti. Žádný oligarchický klan si sice zatím nepodrobil stát, avšak nástup podobných dynastií - Kochů, Mercerů, Trumpů, Murdochů - byl nepřehlédnutelný. Stejně jako Rusové využili amerického kapitalismu k utužení vlastní moci, spolupracovali Američané za tímtéž účelem s ruskou oligarchií - například při Trumpově prezidentské kampani v roce 2016. Je svrchovaně pravděpodobné, že Trumpova slabost pro Putina v porovnání se vztahem k Obamovi nebyla jen důsledkem rasistických předsudků či politické rivality. Současně se jednalo o snahu přiblížit se Putinovi, získat si jeho přízeň a dostat se k většímu bohatství. Oligarchie funguje jako systém patronace a navozuje rozpad demokracie, práva i lásky k vlasti. Američtí a ruští oligarchové mají spolu navzájem mnohem více společného než s obyvatelstvem vlastních zemí. Na horních příčkách majetkového žebříčku budou svody vyzařované politikou věčnosti stejně silné v Americe i v Rusku. Není důvod očekávat, že by se Američané, pokud se ocitnou v podobných situacích, zachovali lépe než Rusové."

"Jakmile dojde k tomu, že hospodářská nerovnost zdusí možnosti společenského postupu, je těžké představit si lepší budoucnost - anebo jakoukoli budoucnost."

"Američan, který dosáhne úplného vzdělání a přijme pracovní místo se svrchovaným významem pro veřejnost, neobdrží odměnu dostatečnou k tomu, aby zahájil normální existenci tak, jak se dříve chápala. Pocit bezvýchodnosti dopadal především na mládež."

"Mnoho Američanů nebylo s to vnímat rozdíl mezi člověkem, který neustále lže a nikdy se neomluví, a člověkem, který nelže skoro nikdy a své omyly následně napraví. Přijímali obraz světa, jaký nabízí Surkov a RT: nikdo nikdy neříká pravdu, možná žádná pravda vůbec neexistuje, a tak prostě opakujme, co se nám samotným zamlouvá, a poslouchejme lidi, kteří nám říkají to, co chceme slyšet. Tímto směrem vede cesta k autoritářství."

"Definitivní pravda je na tomto světě nedosažitelná, avšak když o ni jedinec usiluje, vzdaluje se tak nesvobodě. Pokušení věřit tomu, co nám připadá správné, na nás neustále útočí ze všech stran. Autoritářství začíná tehdy, když už mezi pravdou a tím, co je lákavé, nedokážeme rozlišit. Avšak cynik, který usoudí, že pravda vůbec neexistuje, je občanem, který vítá tyrana. Kdo absolutně pochybuje o veškeré moci, dopouští se naivity vůči oné konkrétní moci, která dokáže číst lidské emoce a podněcuje k cynismu."

08.11.2024 5 z 5


Těžké duše Těžké duše Iva Hadj Moussa

Bezvadně napsané, díky! Autorka napsala knihu o stárnoucích mužích empaticky, s citem, přesto velmi vtipně, poutavě, bez zesměšňování a karikování. Užil jsem si to. Krásná práce, teď si na svůj long list musím dát Havířovinu a moc se na to těším.

08.11.2024 5 z 5


Nejdelší chobot ve Finsku Nejdelší chobot ve Finsku Arto Paasilinna

Nedočteno. Asi to není kniha pro mě… Slon tančící kozáčka… Možná někdy jindy, až budu chtít hodně nenáročné čtení. Příběh mě nenadchl a přestože to není dlouhá kniha, nechtělo se mi číst dál. Ale věřím, že pro někoho to bude fajn odpočinkové čtení.

30.10.2024


Nadechnout se Nadechnout se George Orwell (p)

Starý svět mizí, mládí je pryč, před námi jen válka a zmar. Hlavní hrdina se vydává do idealizovaných míst svého dospívání, všechno se tam však změnilo. Rodná vesnice byla pohlcena městem a továrnami, všude je mnoho lidí, lesy zmizely a z vysněného chytání ryb v rybníku uprostřed listnatého lesa není nic, rybník totiž vyschl a je z něj jen skládka. Do toho nad hlavami stále krouží bombardéry, to aby všem připomínaly, že válka je za rohem… jak aktuální a mrazivé. Jen kdyby kniha nemluvila o jiné době a jiné válce…

29.10.2024 4 z 5


Sparsholtova aféra Sparsholtova aféra Alan Hollinghurst

Dlouhý román začínající za války v britském Oxfordu a končící v druhé dekádě jednadvacátého století. Celým příběhem se line sexuální skandál spojený s homosexualitou, to téma je tu a tam naznačeno, avšak ani po dočtení celého příběhu nevíme všechno. Toto napětí mě bavilo, to postupné odhalování a občasné vynoření se této aféry zpátky do života hlavních hrdinů, než se na ni zase zapomnělo. Aféra samotná byla linkou táhnoucí se celým příběhem, zásadní byl ale příběh a to, jak mistrně byl napsaný. Nenásilnou formou dokázal představit proměňující se vztah a toleranci k homosexualitě v britské společnosti a mě to moc bavilo. Hollinghurst opravdu umí, má neskutečný cit a empatii, jeho schopnost popsat atmosféru a situaci je mi blízká a těším se na další knihu.

20.10.2024 5 z 5


Tyranie zásluh: Kam se podělo obecné dobro? Tyranie zásluh: Kam se podělo obecné dobro? Michael Sandel

Doporučuju všem. Kniha povahu současného narativu v zapadních společnostech, že každý má přesně to, co si zaslouží, protože přece každý se může vypracovat, jít na vysokou, a mít se raz dva líp. Úspěšní si mohou za svůj úspěch, neúspěšní za neúspěch. Basta! Je tady vysoká škola a pokud na ni jdeš, budeš úspěšný. Tvoje chyba, že tam nejdeš - ale pak si nám nestěžuj, že nemáš na hypotéku. Shrnuje tam na stále nových a nových příkladech, jak se tato mantra tyranie zásluh dostala pod kůži všem politikům, kteří neustále mluví o tom, co si kdo zaslouží. Jako by celý náš život byl závodem a soutěží, kde mají všichni stejné startovní podmínky.

Tak to ale, jak dobře víme, není.

Velmi dobře se to čte, autor tam popisuje, že právě arogance úspěšných a vzdělaných nad neúspěšnými a nevzdělanými vedla k Brexitu a Trumpovi, a pokud dramaticky nezměníme povahu daní, nebudeme více danit finančnictví, méně danit práci lidí a více spotřebu (tedy dávat více úcty práci a méně spotřebě) a také pokud nenavrátíme lidem pocit důstojnosti z jejich práce, tak nás smete vlna populismu. To stejné nám predikovali někteří autoři už v polovině minulého století. A nespletli se. Jen jsme k té vlně populismu došli ještě o trochu dřív.

Kniha je opravdu podnětná. Člověk snáze pochopí, proč mnozí lidé tak neradi naslouchají “elitám, vzdělancům, chytrákům a úspěšným. Elity a vládnoucí politici neustále opakují, že se každý má tak, jak si zaslouží. A lidé dřou seč jim síly stačí a přesto je úspěch míjí. A míjí je taky úcta a podmínky k životu, který by se dal nazvat spokojený a důstojný. Cítí tu lež, která se neustále opakuje z úst mnoha politiků. V elitách vidí tuto nespravedlnost, proto je nechtějí poslouchat, nechtějí se nechat poučovat.

Dalo by se o tom psát a debatovat dlouho. Každopádně - je to čtivé, je to psané velmi srozumitelným jazykem a je to podle mě opravdu důležité k pochopení nespokojenosti mnoha lidí s "elitami".

30.09.2024 5 z 5


Jak se stát jiným Jak se stát jiným Édouard Louis (p)

Přečetl jsem všechny autorovy knihy, ale toto bude určitě na nějakou dobu moje poslední, pokud ne úplně poslední. Předešlé knihy mě bavily, byl v nich smysl, byla tam důležitá zpráva, kterou každá z těch knih nesla. Byly pro mne plné emocí a náročně se mi četly. Tahle kniha se mi ale nečetla dobře. Nechtěl jsem ji číst, nebavila mě, autor mě iritoval a nechápal jsem, proč mám číst slova, která čtu. Bylo to bolestné. Možná jsem jenom neměl náladu, je to klidně možné, tak to bývá. V prvním momentu jsem ji bral do rukou s nadšením, a po dočtením odkládal s úlevou, že už to skončilo.

Psát o problémech naší doby, propastech, utrpení, vyloučení, bolesti, to je nesmírně záslužné a potřebné. A autor otevírá témata, která jsou opravdu důležitá a mělo by se o nich více mluvit. Jen tato forma, tento způsob jeho boje, ten mi v tuto chvíli nesedí. Podle mě by se už neměl zaměřovat na sebe, na své bolestné dětství, na svou rodinu.

Hodnocení tedy neznamená, že bych s ním neměl soucit a nechápal, čím vším si musel projít. Spíš hodnotím to, že mě právě tato kniha opravdu velmi nebavila, jelikož jsem ji už vlastně četl ve všech jeho předešlých, a musel jsem se nutit, abych ji dočetl.

Uvidíme, zda bude další tvorba lepší.

30.09.2024 2 z 5


Na Chesilské pláži Na Chesilské pláži Ian McEwan

Příjemná kniha, bavila mě. Proud příběhu, téma, prostředí, závěr… Užil jsem si to. Příběh o jiné době, jiných obavách, o strachu z dospělosti a tělesnosti. Mnoho z daného je stále relevantní, přestože se doba tak výrazně proměnila. Stále je onen krok do dospělosti náročný, proměnil se kontext, nároky, technologie, ale stále je zde tlak na každého člověka, jak uspěje jako dospělý člověk. Co se sexuality týče, dnes netrpíme nedostatkem informací, trpíme přemírou informací, pornografií, jsme zahlcení. To však příběhu neubírá na jeho relevanci a čtivosti. Každý člověk se totiž podle mě dokáže do pocitů obou hrdinů příběhu vcítit, nehledě na dobu, ve které své strachy a úzkosti prožívali.

25.09.2024 5 z 5


Destrukce Destrukce Stanislav Biler

Knihu jsem si musel dávkovat, nakonec jsem ale moc rád, že jsem ji dočetl. Během čtení mi přišlo, že by první půlka mohla být klidně o něco kratší, ale zpětně uznávám, že by pak celý text možná na čtenáře neměl takový efekt. Závěr knížky měl krásný spád, monology opilé kolegyně byly naprostý skvost. Téma jako takové není a nemělo být jednoduché. Otázka odpovědnosti za ničení přírody a světa okolo nás nemůže být jednoduché téma. Příběh se mnou zůstane dlouho, týká se totiž každého
z nás. Přestože si často myslíme, že my za nic odpovědnost neneseme.

03.08.2024 4 z 5


Síla věcnosti Olgy Havlové Síla věcnosti Olgy Havlové Anna Freimanová

Olgu Havlovou jsem vlastně nezažil. Byl jsem ještě malý kluk, když zemřela. O to víc si cením této knihy. Opravdu mne pobavila, rozesmála, rozesmutnila. Sdílení zážitků a vzpomínek lidí, kteří s Olgou a Václavem Havlovými prožili mnoho krásných i velmi náročných momentů jednomu pomůže přiblížit osobnost, na kterou tak málo vzpomínáme. Více takových lidí, jako byla paní Olga. V temné době plné ohnutých páteří a marasmus si stála za svými hodnotami, přestože si byla dobře vědoma následků.
Inspirativní. Velmi. A snad bych to dal jako povinnou literaturu pro výuku dějepisu komunismu v Československu.
Doporučuju všemi deseti.

31.07.2024 5 z 5


Dlouhé loučení Dlouhé loučení Kjóko Nakadžima

Velmi důležité téma stárnutí a nemoci, péče a vyrovnávání se s odchodem milovaného člověka. Je to výzva, které budou muset jednou čelit téměř všichni z nás. Každý už přemýšlel o tom, jak vyčerpávající bude se starat o nemocného a umírajícího partnera či partnerku, jak to dopadne na celou rodinu, jak to bude finančně a emočně náročné, jak budeme bojovat se systémem, který péči nepokládá za důležitou a tak jsou všechny služby za hranou svých kapacit, s lidmi nedostatečně zaplacenými a vyhořelými. Není jednoduché na to myslet, ale je to smutná realita.

Styl knihy mi občas vadil, nevím, zda to bylo překladem či původním rukopisem. Někdy jsme byli stále dokola upozorňováni na fakta, která už byla v knize několikrát zmíněna. Je však možné, že to bylo z důvodu Alzheimerovy choroby, kterou hlavní hrdina trpěl, a ono opakování nám neustále připomínalo povahu nemoci. Nevím. Mě to spíš rušilo.

Dokázal bych si představit jít více do hloubky především u rodin dcer nemocného otce, kde jsme se dozvěděli spíš málo a někdy by mi přišlo lepší, kdybychom o nich raději nevěděli nic. Ale to tak je s knihami vždy. Někdo by chtěl více detailů, někomu to vyhovuje.

Celkově určitě doporučuju.

21.07.2024 4 z 5


Přitažlivost pádu Přitažlivost pádu Noel O'Regan

Irsko, počasí, moře, příroda, útesy. Návštěvníci, kteří se rozhodli skočit. A rodina, která si jejich záchranu vytyčila jako poslání, i kdyby to znamenalo utéct před vlastním životem. Přenádherné to bylo a kniha se mnou bude ještě dlouho. Cit, se kterým byl příběh napsán, mi vyrazil dech. Po přečtení jsem chtěl začít znovu. To snad mluví za vše.

16.06.2024 5 z 5


Rozložíš paměť Rozložíš paměť Marek Torčík

Velmi náročné čtení plné bolesti. I tak jsem rád, že jsem knihu četl. Při čtení mi přišlo, že je kniha spíše než o paměti o vyrovnání se s dospíváním, homosexualitou, morálními selháními, těžkým dětstvím, vyrůstáním v chudobě. Nejde si však představit jedno bez druhého. Paměť a to, jak si v ní některé klíčové momenty našich životů uchováme, nás mnohdy utváří a je to součástí naší identity. Díky této knize už Přerov v mých očích nikdy nebude stejný, jak jsem ho vnímal doposud.

03.06.2024 4 z 5


Normální lidi Normální lidi Sally Rooney

Knihu jsem četl po shlédnutí seriálu a prožitek z četby mi to určitě nezkazilo. Užíval jsem si to. Pocity a úzkost ze sociální interakce, nerozhodnost a nedůvěra ke svým schopnostem, těžko vyjádřitelná dynamika ve vztazích, sociální fóbie, psychické problémy. Ale také láska a otevřenost, city a něha, důvěra, souznění duší. Navíc se děj neodehrává ve vzduchoprázdnu. Kniha zmiňuje některá důležitá politická témata té doby, ukazuje na sociální nerovnost v irské společnost. Víc takových autorů a autorek. Krásná kniha.

11.05.2024 5 z 5


Kdo chytá v žitě Kdo chytá v žitě J. D. Salinger (p)

Nedokážu si představit slovník Holdena vyrůstajícího v naší době. Líbila by se mi ta kniha vůbec? Jaký by byl svět, ve kterém by každý z nás byl trochu víc jako Holden? Bylo by v něm víc upřímnosti a opravdovosti? To se mi po dočtení honí hlavou…
Tuhle knihu bychom měli jednou za pár let číst znovu, pořád a pořád dokola, abychom nezapomněli, že kousek Holdena je v každém z nás, nebo minimálně kdysi dávno bylo. A že vyrůstat není jednoduché, nikdy to nebylo jednoduché. Pak bychom možná i jako starší a dospělejší lidé měli víc pochopení a soucitu s mladými lidmi, kteří, i když z toho mají obavy a úzkosti, musí dospět.
Četl jsem znovu po mnohem delší době, než jsem plánoval. Pokusím se tu chybu v budoucnu napravit.
Ohromně jsem se s Holdenem bavil. Tahle knížka je opravdu něco. Dám si pozor, abych už ji znovu nikomu nepůjčil. Ale všem ji vřele doporučuji!

17.04.2024 5 z 5


1492: Dobytí Granady 1492: Dobytí Granady Lukáš Zárybnický

Rozšířil jsem si obzory a navnadil se na cestu do jižního Španělska. Konec islámského emirátu a završená reconquista na celém Pyrenejském poloostrově, soužití židů, křesťanů a muslimů, boje o moc, fungující trh s otroky, ale také lidské příběhy a letící kometa zvěstující konec staletého panování muslimů nad touto částí Španělska.

30.03.2024 4 z 5