IYv komentáře u knih
hodně se srovnává s Hájíčkem, ale tomu nesahá po kolena.
Poslední šumavská pastvina mi zůstala trochu vzdálená. Souhlasím s tím, že první část se četla dobře. Druhá už mě víc a víc mátla.
Ale muži v naší rodině si to dost užili (půjčila jsem to tematicky ke 100. výročí vzniku republiky).
kniha mě neuchvátila, a to jsem si ji brala jako četbu na pláž. Je to takové příjemné slohové cvičení - vyprávění, ale moc hloubky to nemá. Další díly oželím.
Mě se kniha velmi líbila, pěkné jemné a ženské čtení. Nic víc, nic míň.
Hudba je věc, která spojuje mnoho lidí, ať jsou jakékoli povahy, barvy pleti nebo vyznání. A že tady mnoho postav díky zpěvu našlo řešení, nebo rovnováhu, odvahu (nevím, jak to přesně formulovat), to je pro mě velmi uvěřitelné.
Nemohu souhlasit s některými názory pode mnou, že deníky nebo dopisy nešly rozeznat.
Tak jako v případě Cukrového klauna, i tady se cítím podvedená. Kniha je dle mého názoru pro děti narozené nedávno.
Pro dospělého čtenáře se mi zdá poněkud naivní.
za mně pěkné čtení, připomíná Downton, plyne pěkně a mile. Holčičí knížka, když je jedna sama doma.
V Antice se cítím dobře a tady se mi líbilo. Hodně mi to připomnělo Mary Renaultovou a její převyprávění Thésea. Stejně krásné, jemné a uvěřitelné. Takřka jsem to zhltla za jednu noc.
Poučený čtenář ví, co přijde (obětování Ifigenie třeba), ale stejně je velmi překvapen tím, jak to autorka pojala.
jak tohle mohlo dostat nějakou cenu?
cítím se podvedená, kniha o ničem a to doslova. Přišlo mi, že autor poskládal jemu libě znějící překombinované věty, které na sebe v řadě případů vůbec nenavazovaly. Spousta nahozených myšlenek, které směřovaly do nikam. Obvykle si ráda představuji a domýšlím, ale tady nebylo co.
Přitom z jiné knihy autora jsem byla nadšená.
Brigitte Jonesová po česku...trochu rozvláčně sepsané posbírané epizodky. Každá z nás určitě utratila prachy za dietní přípravek, měla milion předsevzetí jak zhubnout, takže v tomto autor nešlápl vedle.
Vzala jsem si to do vlaku, ale jinak bych to nečetla.
roztomilé...dobře se to čte. Nicméně opravdu místy dost popisné a zbytečně. Jinak mě to pohladilo po duši.
Díky Strakám na vrbě, že dělají takovéto vydavatelské počiny.
půjčila jsem manželovi a dva dny se v kuse smál...co smál, řehtal!
skvělé, velmi dobře napsané, krásný jazyk, má oblíbená místa - Kvilda, Bučina...vždycky se mi svíralo srdce, když jsem Bučinou projížděla nebo procházela hned po Sametové revoluci. Teď už vím proč.
Dnes je tenhle kraj jiný, plný cykloturistů a nových krásných penzionů, ale v dobách před rokem 1989 to byl divný kus země. Babička byla z české rodiny, která měla kořeny v Bavorsku (od Železné Rudy), ale na Antýglu měli dlouhá léta letní boudu a postupně byli přinuceni odejít do vnitrozemí, chalupu prodat a mě to táta jezdíval jen ukazovat. Nechápala jsem, na co vzpomíná. Rozpadlá Kvilda mě děsila, na Modravě PS rota, k Roklanskýmu potoku se jít nedalo. Babička už není, z chalupy zbyl jen obrázek, který je někde v penzionu na Modravě a od majitelky se mi ho nepodařilo vykoupit.
Velmi mě ta knížka oslovila. Dnes bych se ráda zeptala na spoustu věcí příbuzných. Dřív se o tom nemluvilo a teď už zas nikdo z nich nežije.
Tak nevím...za mě tři hvězdy. část se mi četla hodně pěkně, část mě neskutečně nudila.
ha ha ha, prý ve stylu Panství Downton...ani zbla...větší slátaninu jsem nečetla.
Hlavní hrdinka se potácí od geniality (viz. jízda na koni, malování, jazyky) k naprosté debilitě ( např. 3 roky nevyšla z pokoje). Jak to, že už nikdy nesedla na koně, nevzala štětec do ruky? A její matka...bez komentáře.
Další, co mi vadilo, byl překlad. Věty tak krkolomně poskládané, že jsem musela přemýšlet, co tím chtěl autor říci (tedy vlastně překladatelka).
Nejhorší "červená" knihovna, jakou jsem kdy viděla.
P.S.
jak někdo píše "Charlottě bych nejradši nafackovala" - to v té knize dost probíhalo a nezdá se, že by jí to nějak pomohlo.
překvapivě silná kniha, kterou jsem přečetla za noc. Nešlo přestat...viděla jsem při čtení svoji babičku, ač neměla život úplně stejný, přece to byla z gruntu ženská jako Zdenka.
A není to jen o selském, prostě o všem, čím si lidé téhle země prošli v nedávné době. Každý má v rodině podobný příběh.
Dialogy neuvěřitelné, stejně tak "uvědomělost" 11 letého dítě na začátku knihy. Nic pro mě. Odložila...
přečteno za dva večery, jednoduché, opravdu možná až plytké. Nezanechalo to ve mně výrazný dojem.
nestěžuji si na nic, naopak, mě se na knize líbí, že je dost jiná než seriál. Má své hlavní postavy, o kterých jsem se dost dozvěděla, doplnilo mi to charakter postav i celého příběhu. Pořád je to pro mě lahůdka. Nemůžu ted číst nic jiného. Všechny ostatní knihy jsou najednou velmi fádní...
asi nejsem cílová skupina, přišlo mi to moc teenagerovské, původní Alenka pro mě neznamená mnoho a spíš je pro mě nesrozumitelná. Odložila jsem to. Z části mě nudily detailní popisky toho, co má Alyssa na sobě a jak se musí učesat, z části jsem tomu fakt nerozuměla. Vracím s lehkým srdcem do knihovny.
ke knize jsem přišla divným způsobem - zaujala mě jména kol Rekol a začala jsem zkoumat, kdo je lord Eddard Stark a jeho děti. Původně mě totiž letmý pohled na seriál takřka odpudil, měla jsem zrovna štěstí na scénu, kde Lysa Arryn kojí svého desetiletého syna...
Kniha mě velmi bavila svou vrstevnatostí a dost mě uchvátila. Současně jsem ovšem začala sledovat i seriál, který úplně pohltil mého muže. Potvrzuji, co je níže.
Seriál výborný, kniha ještě lepší. Baví mě věci, které v seriálu nejsou tak zřejmé, vnitřní monology postav, důvody, proč dělají co dělají jsou mnohem lépe vysvětleny a jsou logičtější.