jakub2199 komentáře u knih

Noam Chomsky je v české populaci jméno prakticky neznámé. Je původem lingvista a posledních několik dekád kontrarián. Především jeho kritika americké zahraniční politiky mu přinesla věhlas (ať už pozitivní či negativní). Kniha intervence je v podstatě sbírkou esejí nebo novinových článků. Vzhledem k období, které kniha pokrývá jsou nosnými tématy Íránská válka, Izraelsko-palestinské vztahy, vyhrocení vztahů s Íránem a americké prezidentské volby 2004. V esejích je znát Chomskyho typická kritika amerického způsobu vedení zahraniční politiky. při kterém si počíná jako násilník/rváč. Potenciálním čtenářům bych doporučil nejprve přečíst závěrečnou stať od dvojice autorů Petra Kopeckého a Jakuba Guziura, která dává práci autora do jistého kontextu a zároveň předkládá jistý kritický rámec, pod kterým by měla být kniha čtena, a to bez ohledu na to zda se závěry autora souhlasíte nebo nikoliv. Hlavní přínos spatřuji v právě kontrárním postoji autora, který tak podává pohled na politiku USA, který je kritikou, ale přichází zevnitř a nikoliv z venčí. Největší předností pana Chomskeho je jeho schopnost prohlédnout skrz politický žargon Washingtonu a podat kritiku této americké verze "newspeaku" jak na ni odkazuje sám autor.

1 11.01.2019

Stejně jako předchozí díly i tento je zpracován kvalitně. Probírané téma je shrnuto dostatečně stručně, aby se jednalo o užitečnou studijní pomůcku, ale přesto se snaží obsáhnout jádro probíraného materiálu. Vzhledem k menšímu počtu probíraných filosofů je kvalita informací větší, je zmíněn historický exkurz pro každou z osobností a probrání základních myšlenek. Vzhledem k stálé aktuálnosti probíraných filosofů, skvělý materiál.

1 08.01.2019

Nádherná esej (původně přednáška) k zamyšlení. Je až neuvěřitelné kolik filosofie se může ukrývat v prostém příběhu a jak taková informace může být úplně jasná, když ji vysvětlí někdo jako Martin Buber (filosof-rabi-vypravěč). Překvapilo mě kolik paralel, lze najít mezi chasidismem a buddhismem. Vzhledem k rozsahu snad přímo povinná četba.

2 07.01.2019

Nezvyklý pohled autora na postavení USA v tzv. post-americkém světě, tedy Zakariově verzi postmoderního světa. Autorův pohled na situaci je zajímavý, protože je zároveň účastníkem a zároveň vnějším pozorovatelem, do ameriky přišel v 18 letech. Kniha působí jako reakce na knihy F. Fukuyami Konec dějin a S. Huntingtona Střet civilizací. Zakariův názor je ale spíše syntézou závěrů předchozích autorů. Nesdílí Fukuyamovu skepsi ani nepřijímá bezmezně Huntingtonův postoj. USA podle něj mohou hrát roli v post-americkém světě, jako dozorčí nad pravidly hry nikoliv jako hegemon, kterým byla například Velká Británie. Zabývá se dvěma důležitými státy, které se budou spolupodílet na formování podoby postmoderního světa, tedy Číny a Indie. Obzvláště postavení Indie je zajímavě zachyceno, možná díky autorově indickém původu, popis přesto působí věcně a nezaujatě.
Nezvykle kvalitně je také zpracován doslov od Pavla Barši, který stručnou a přístupnou formou shrnuje obsah knihy a dává ji do perspektivy českého a evropského nahlížení.

1 06.01.2019

Stejně jako předchozí díl i tento je vhodným vstupem pro seznámení se s základními osobami filosofie. Bohužel na rozdíl od předchozího dílu zde není jednotlivým filosofům věnován stejný prostor. Například informace o Augustinovi jsou nedostatečně zevrubné a celé období scholastiky a patristiky je shrnutou jakoby mimoděk. Stejně tak některým směrům pozdější filosofie je věnován nedostatečný prostor, například francouzský racionalismus, ale i Thomasi Hobbesovi je věnován pouze jeden odstavec. A utopisté jsou zmíněni pouze jako práce pro studenty. Ale i přes tyto výhrady se jedná o kvalitně zpracovaný text, který by měl poskytnout základní informace o formování filosofických směrů.

1 02.01.2019

Jako již tradičně, sir Terry nezklamal, ale musím se přiznat, že Podivný regiment je zatím nejzvláštnější knihou, kterou jsem od něho četl. Minimálně první polovina knihy se vůbec nečetla jako typický Pratchett. Tím nechci říct stylisticky, v tomto ohledu je to kvalita, na jakou jsem zvyklý. Nezvyklost spočívala v přístupu k tématu. Pro knihy ze série Zeměplochy je typické, že obsahují jistou míru "temnoty" možná by bylo lepší to napsat vážností. Myslím, že jsem někde četl, že komedie je pouze variantou tragédie. A Podivný regiment se k tragédii přiblížil asi nejvíce. Jak jsem už zmínil, první polovina obsahuje typické odlehčení, boření stereotypů a podobně ale působí temně snad až vážně. Je to jako by sir Terry napsal zeměplošskou verzi Full Metal Jacket/Olověné vesty. Od poloviny se začíná téma odlehčovat a poslední řekněme čtvrtina je typická zeměplocha. Ale i tak jsem byl zaskočen. Možná je to tím, že jsem zvyklý na to, že autor vezme žánr a obrátí ho naruby (například detektivní příběh, kde pachatelem je zbraň, nebo pohádka, kde jsou čarodějky ty hodné), ale zde jako by zvolená látka byla sama o sobě satirou skutečnosti a nebyl prostor ji postavit na hlavu. Tématicky bych řekl, že jde o kritiku Války (v duchu knih Hrrr na ně!, Buch!, Pátý elefant) a zároveň jakési feministické manifesto (téma postavení žen vlastní jakékoliv knize ze série o čarodějkách a městské hlídky) a nakonec kritika náboženského fundamentalismu či možná spíš fanatismu (jako například v Buch!). Dlouho jsem zvažoval zda je to 5 nebo 4 hvězdičková kniha, tíhl jsem spíše k 4, ale nakonec jsem se rozhodl pro 5, protože i po dočtení nad mnohými z témat v knize přemýšlím a to je pro knihu, která je k uvolnění, co říci.

1 30.12.2018

Když hodnotím knihu je to vždy s přihlédnutím k tomu o jakou knihu se jedná, tedy beru v potaz její účel. Takže pokud bych dal plné skóre kuchařce, tak to neznamená, že je stejně dobrá jako tvorba od Murakamiho nebo Tolkiena, ale pouze to že je to kuchařka, která splňuje perfektně, co kuchařka splňovat má. Stejně tak pokud hodnotím učebnici, tak hodnotím její kvality jako vzdělávacího textu. A v tomto ohledu jde o knihu prvního řádu. Psána čtivou formou, mnoho informacích, které jsou řazeny logicky a sledují jistou předem stanovenou strukturu. I formátování knihy je upraveno s ohledem na potřeby práce s textem a jeho opětovného používání. Prostě perfektní, kdyby tak všechny učebnice byly takto kvalitní.

1 29.12.2018

Kvalitně zpracované skriptum. Podává základní informace o probíraném materiálu, slouží spíše jako shrnutí, či uvedení do problematiky filosofie. Vzhledem k tomu, že každá kapitola obsahuje shrnutí a doporučení pro doplňkovou práci studentů, tak by mohla být skvělou pomůckou i pro učitele. Pro mě osobně splnila přesně, co jsem od ní čekal, tedy shrnutí základních informací přístupnou a koncentrovanou formou. Pro jakékoliv hlubší informace je samozřejmě třeba sáhnout po jiných pramenech, ale to bezpochyby nebylo autorčiným cílem.

2 23.12.2018

Krásná novela o lidech. Pohled na válku a pronásledování je zachycen pohledem nevinného chlapce, který se učí o sobě a své kultuře. Vzhledem k rozsahu práce má příběh spád, díky překladatelce je příjemně čtivý. Odhaluje se nám jak může vypadat konfrontace dvou kultur, jak i drobné odlišnosti mezi lidmi jim nemusí překážet v jejich porozumění ostatním. Nechci aby to znělo jako kritika, protože jsem byl knihou opravdu nadšen a to jak poprvé, když jsem ji četl tak nyní po letech, když jsem se k ní vrátil. Pokud bych měl shrnout příběh Noemova dítěte, tak bych ho nazval jako dětskou verzi Deníku Anny Frankové se šťastným koncem. Opakuji, že to není kritika pouze pozorování, kniha je skvělý způsob jak někoho seznámit v jednom příběhu s multikulturalismem a aspektem historických událostí 2SV. Rozhodně stojí za přečtení.

1 14.12.2018

Velice zajímavá kniha - možná bych mohl snad říci studie - nejvhodnější by ale bylo ji nazvat kritikou. Jde o kritické a rozhodně (díky vhledu historie, která se udála po vydání knihy) přesné pochopení principů ekonomického plánování a jeho vazeb na vytváření a budování totalitaritních režimů. Velice zajímavé je pozorování, že v základu většiny nacistických a fašistických režimů stojí socialismus. Autorem popisovaná nezbytnost přechodu od centrálního plánování k totalitarismu je nádherně vysvětlena a je těžké s ní polemizovat. Co bohužel knize vytknout lze je fakt, že podává pramálo rad k nápravě. Částečně obhajuje liberalismus a přesto připomíná jeho problémy, kritizuje tendence k nacionalismu a světovému separatismu, ale kritizuje většinu forem mezinárodních formací. Kniha je jakoby prvním dílem na který by měl následovat další, který bude rozvíjet myšlenku, jak by se ideální uspořádání mělo provést. Bohužel taková kniha není a snad i autor byl nebyl takové myšlence nakloněn. Z obsahu pro mě vyplývá, že jakýkoliv obecný model uspořádání by musel nutně přehlížet partikularismus jednotlivých zemí/společenství a nutně tak vedl k nesvobodě, ale jinou cestou {jak vyplývá z jeho kritiky určitých mezinárodních organizací}. Velice poutavé čtení na hranici ekonomie a politologie, bezpochyby důležitá pro formování názoru na možnosti politické organizace, poněvadž i po více jak 70 letech od vydání jsou určité popisované fenomény pozorovatelné i v dnešní době.

3 13.12.2018

Nádherná novela, zpracovaný příběh je trefnou kritikou společnosti a povrchnosti lidí. Varování před morálním úpadkem lidské společnosti, převtělený do romantického příběhu. Četl jsem ho několikrát a pokaždé na mě zapůsobí stejně silně. Přestože nejde o stejná díla, tak mi velmi připomíná Obraz Doriana Graye od O.Wilda, stejně jako jeho sbírku pohádek Šťastný princ. Příběhy obsahují kritiku, ale přesto si zachovávají jistou naději, tužbu v šanci na lepší budoucnost, ne pouze distopickou predikci naší nevyhnutelné zkázy v důsledku našich chyb.

9 10.12.2018

Pohříchu málo čtená kniha od stejně málo čteného autora (tedy pokud jde o naši zemičku, v americké domovině jde o legendu). Knihu jsem četl po autorově slavnější knize (nebo vlastně jediné knize vzhledem k omezenosti jeho publikované tvorby) Kdo chytá v žitě. Nevím jestli jde o mou vlastní reflexi, ale připadá mi jako by obě novely (vzhledem k rozsahu možná spíše povídka a novela) duchovně navazovaly na Holdenovo putování. Jako by se otázka vlastního postavení vůči světu (vztah já-ty / já-svět) objevovala znovu a znovu u staršího a staršího protagonisty. Holden je ryzí teenager, Franny je počínající dospělost a Zooey je vyzrávající dospělost. Jako by každá z postav ukazovala novou stránku toho samého problému - jak se člověk snaží najít, když věci, které znal a vztahy,které chápal, přestanou dávat smysl.
Chronologicky na sebe příběhy navazují a je rozhodně prospěšné je číst v pořadí po sobě, přesto, že se jedná ve své podstatě o uzavřené příběhy. Vzhledem k tomu, že dostáváme vhled do obou postav je možné jejich akcím a myšlenkovým pochodům trochu lépe porozumět.
Rozhodně poutavé čtení. Nejspíš vyžadující specifického čtenáře, hledajícího něco k zamyšlení, ale ne přímo existencionalistickou četbu.

2 04.12.2018

První díl v podání překladu Otokara Fishera. Nádherná báseň či nádherné drama? Možná obojí. Německý romantismus ve své plné kráse a síle. Jako většina romantických děl užívá Goethe řadu alegorii, které jsou pro moderního čtenáře dále komplikovány faktem, že jde o dílo inspirované středověkou literaturou, která byla alegoriemi prodchnuta ještě více. Navíc fakt, že jde o dílo veršované svazuje možnosti překladatele překládat věrně. Bohužel nejsem schopen porovnat překlad s originálem, takže se pokusím vyhledat jiný překlad uvidím zda existují nebo neexistují velké změny v obsahu.
Určité pasáže mi připadaly nadbytečné a jako by se do díla ani nehodily. Mám na mysli především úvodní Předehru na divadle a Sen Valpuržiny noci. Z obsahu a komentáře chápu že se mělo jednat o komentáře událostí doby vzniku (politická situace v Německu a v revoluční Francii).
Příběh sám je perfektní, můžeme klidně říci biblický - pokušení, hřích, trest... Překlad Otokara Fishera je nádherně zbásněn.
Jedna z klasik literatury ke které se vrátím více než jednou.

4 29.11.2018

Velice různorodá sbírka, které se podařilo zachytit rozličnost zájmů jejího autora. První z příběhů je slavná novela o Dr Jekyllu a panu Hydeovi. Jde v podstatě o hororový příběh, možná snad i detektivního žánru, děj je velice mystický a jednotlivé informace jsou odhalovány pomalu a kusovitě. A přestože vzhledem k popularitě jsem znal hlavní "zvrat" dopředu, tak bylo zajímavé sledovat, jak autor postupně buduje příběh. Co mě překvapilo nejvíce bylo vyobrazení samotného pana Hydea, který byl fyzickou personifikací lidské zloby, ale na rozdíl od moderních adaptací je vyobrazen spíše jako skřet něž-li přerostlý rváč. Psychologie postavy Dr Jekylla měla zajímavé momenty a rozhodně jde o zajímavý příběh s ohledem na symboliku dvojakosti člověka a jeho předstírané role ve společnosti.
Druhá z novel Franchardský poklad, je bezesporu nejslabší. Rodinný život je zachycen s přesvědčivou realističností. Povrchnost filosofování doktora Despreze jako by přímo nutila srovnání se sofisty. Dětské zhlédnutí a zároveň zdravá kritika Jean-Marie vůči stále se měnícím názorům doktora Despreze, byla důležitým elementem příběhu. Jen si nejsem jist, jaké mělo být závěrečné poučení z příběhu. Za mě to bylo varování před lidskou povrchností, která někdy přehlédne poklad který má na dosah kvůli své vlastní zaslepenosti.
Třetí novelu bych po stránce kvality zařadil mezi předchozí dvě. Jde o čistě dobrodružný příběh ve stylu Ostrova pokladů. Myslím, že šlo spíše o Ódu na tropickou krajinu, než co jiného. Příběh je vcelku přímý, hlubší morální poučení nejspíš nebylo cílem. Rozvíjející se láska Wiltshirea vůči jeho ženě Umě bylo příjemné zpestření jinak více méně jednoduchého příběhu. Co mně a nejspíše každého moderního čtenáře "trochu" vadilo byl nezakrytý rasismus či vzhledem k národnosti autora (i postavy) imperialismus vůči domorodému obyvatelstvu. Chování Wiltshirea vůči jeho ženě bylo v některých aspektech ryze šovinistické. A přesto právě vztah hlavní postavy vůči jeho ženě Umě bylo tak silným narušením jeho přesvědčení, že nevím jestli nešlo ze strany autora o kritiku soudobého imperialismu a povýšeného pohledu na domorodé obyvatelstvo, nebo jde o něco, co se jako moderní čtenář snažím do příběhu vměstnat.
Každopádně čtivé a rozhodně stojí za přečtení, když ne pro nic jiného tak jako literární konfrontace k Drakulovi a Frankensteinovi.

1 23.11.2018

Je těžké hodnotit knihu, která stála prakticky u základu jednoho celého literárního žánru. Proto je dobré spíše posoudit jednotlivé aspekty a pak si z nich dovodit osobní zhodnocení.
Pokud jde o hororovou literaturu musí stát Stokerův Dracula bezpochyby v samotném vrcholném pantheonu. A rozhodně se není čemu divit, více jak 100 let po vydání jde o stále čtivé dílo. Samozřejmě objevují se jisté anachronismy pro moderního čtenáře problematické (frenologie, křesťanský dogmatismus, postavení žen, stavovská společnost), přesto je kniha v mnohém pokroková. Mina Harkerová je dámou v ohrožení, ale zároveň i akční hrdinkou nebojící se postavit hrozivému nebezpečí.
Forma děje podaná prostřednictvím deníkových zápisů, či novinových článků je velice zajímavá. Nutí čtenáře být na pozoru, určité informace jsou tvůrci deníku a tím i čtenáři skryty a musí být postupně odhalovány, či mohou být samy dedukovány ještě před samotnými postavami.
Děj plyne chvílemi svižně, chvílemi jsou cítit silné tendence k popisům (přesto nic ve srovnání s Chrámem matky boží v Paříži), ale myslím, že to je vcelku konzistentní se zvolenou formou, má jít přece o deníky a ty slouží k připomenutí a zachycení vzpomínek v dobách, které postrádaly přenosné kamery či fotoaparáty v mobilním telefonu. Touto optikou dávají zdlouhavé popisy smysl. Navíc ve chvílích, kdy by postavy deník nevedly, ho prostě nevedou, děj se pak začíná posouvat bleskovou rychlostí. A to dodává na napínavosti.
Rozhodně jedna z klasik literárního žánru a když ne pro potěšení z knihy samotné, tak alespoň pro pochopení autorů, kteří přišli po ní a nechali se silně inspirovat stojí za to přečíst.

9 18.11.2018

S magickým realismem nemám příliš čtenářských zkušeností, proto jsem se při výběru knihy od Murakamiho rozhodl pro tu jeho nejrealističtější (popravdě je to má druhá kniha, první byla O čem mluvím, když mluvím o běhání, ale ta byla spíše takovým smočením v autorově tvorbě, jakousi aklimatizací). Fakt, že ani názor na kvalitu knihy není jednoznačný mě přesvědčil dát knize šanci. A bylo to popravdě skvělá volba. Kniha se z počátku čte pomaleji, jako by nabírala tempo, ale když se začne rozjíždět, je to přímo hotový závod. Kniha mě zasáhla takovým zvláštním způsobem. Podobné i když ne tak silné pocity jsem měl i po dočtení Kdo chytá v žitě (a dozajista se nejedná o pouhou náhodu, vždyť sám autor na tuto knihu v textu hned několikrát odkazuje). Nestává se mi často, že bych dočetl knihu a hned ji chtěl číst znovu, ale Norskému dřevu se to podařilo. Nechám ji trochu dozrát a pak ji přečtu znovu a už se nemohu dočkat. Trochu nezvykem pro mě byly vcelku explicitní scény, rozhodně k ději tak nějak patřily a rozhodně knize prospěly, ale pro nenavyklého čtenáře trochu překvapení.

7 14.11.2018

Mezi tvorbou ze Zeměplochy není mnoho knih, které obsahují uzavřený příběh, nebo lépe uzavřený ansámbl postav, které se již nevrátí jako hlavní postavy v jiných knihách. Proto je komplikovanější je hodnotit v porovnání s ostatními příběhy, například sérii s Hlídkou. Ale mohu s radostí prohlásit, že Pravda obstojí i v porovnání s těmi nejlepšími knihami ze Zeměplochy. Podle mě patří příběhy, v kterých je představen nový vynález, či koncept mezi ty nejlepší. Hravost fantazie Sira Terryho má otevřené pole a může se plně projevit. A právě jeho "world-building" je tak poutavý protože odpovídá na otázky, co by na to a to asi řekli v Ankh-Morporku? A samozřejmě nic není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Co se tak rozvlekle snažím říct je, že jde o další excelentní knihu excelentního literárního génia.

5 03.11.2018

Nečetl jsem autorovu prvotinu, tak nemohu porovnat, ale pro mé první seznámení s autorem to bylo příjemné čtení. Stylisticky mi připomíná W.Kinga - obsáhlý popis, úsporný jazyk a smysl pro humor. Autorem vytvořený svět je veskrze prodchnutý věděckým realismem, nebo by bylo lepší to nazvat perfekcionismem. Někdy se stávalo, že to trochu brzdilo plynutí děje, ale nádech realismu byl příjemným mementem cyberpunku a noir stylu, jen veselejší. Už se těším, co má autor nachystáno dalšího.

2 30.10.2018

Můj první pokus s kouzelníky. Kniha jako prakticky všechno od sira Terryho je báječná. Jeho prakticky konstantní podemílání očekávání týkající se děje, postav, charakterů je jedním z konstantních potěšení při čtení jeho knih. Bohužel musím přiznat, že alespoň tato kniha jako reprezentant kouzelnické série mi připadala slabší než ostatní, s kterými jsem se setkal. Nebyla špatná, to ani z daleka, pouze ne tak dobrá (ostatními sériemi mám samozřejmě na mysli městskou hlídku, SMRŤE, čarodějky...). Každopádně jsem se mnohokrát velice hlasitě rozesmál a obzvláště poslední část jsem přečetl jedním dechem, bohužel pro mě trvajícím pozdě do noci.

2 27.10.2018

Rozhodně zajímavá kniha, ikdyž ne úplně, co jsem očekával. Vzhledem k autorově tvorbě jsem čekal spíše esej na téma já autor a běhání, či spisovatel a běhání něco ve smyslu Mezi pokoji od Virginie Woolfové. Přestože jistý element mého očekávání v knize je, tak jde spíše o osobní deník či možná zamyšlení nad tím, co pro autora znamená běhání (pro něj konkrétně). Kniha tedy rozhodně vhodná spíše pro běžce, čtenáře.

1 04.10.2018