Jana512 komentáře u knih
Kniha zachycuje nelehké období 2. světové války. V příběhu jedné zdravotní sestry Neonily, se v závěru války situace zkomplikovala, protože zdravotnice pomáhaly bez rozdílu všem raněným. Tehdy pomohla ruská zdravotnice českému vojákovi, kterého donutili Němci bojovat za ně. Celý román popisuje pak, jak Ruska musela opustit svou vlast a žila pak v České republice a provdala se za českého vojáka. Její mentalita je jiná, často se svými klady i zápory nezapadala do prostředí, ve kterém žila a celý jejich život byl tím značně poznamenán. Byla to nelehká doba, a i po válce při nástupu komunistického režimu se Neonila vyznačovala svým tvrdým chováním.
Příběh židovské dívky Edity - Dity Edlerové, které válka "vzala" dětství a který prožívá v koncentračních táborech, je velmi silným příběhem nejen o ní, ale o životě v nelidských podmínkách, kde odolává prostřednictvím knih, o které má péči, a prostřednictvím lidí, ponejvíce v tajné škole a v utajované knihovně, kterou měla na starosti. V koncentračních táborech prožívá od 9 do 16 let života. Kéž by se takové příběhy už nikdy nemusely opakovat!
Kniha z těžkého prostředí nacistického koncentračního tábora, kde bylo hodně zla, ale kde se projevila hluboká lidskost a dobrota, která byla posilou v těžkých situacích. Hluboce dojemný příběh
Příběh přátel, kteří se společně vydávají na dovolenou, do jim dosud neznámého kraje. Cesta se komplikuje tím, že nedodržují co by se správně mělo, a tak ztrácí správný směr. Vše komplikuje noc, a další obtíže, takže se ocitají v nelehké situaci. Čtenář s nimi prožívá to, čeho by se nechtěl dočkat. Kniha tak působí jako horor, ale také jako varování pro ty, kdo rádi hazardují. Případ se skutečně odehrál ale ne pro všechny šťastně dopadl
Kniha přibližuje události při havárii jaderné elektrárny na Ukrajině. Je to příběh rodu, ve kterém tři synové Marie z Černobýlu, byli u zrodu a chodu této elektrárny. Katastrofa nastala pátek v noci 26. dubna roku 1986, vlivem snahy vyrobit co nejvíce elektřiny.
Nejen že byly oběti těch, kdo pracovali v elektrárně, ale dosah radioaktivního záření měl dopad i na všechny obvatele této oblasti, kteří museli být evakuováni. V části, zvané Hradiště, žila i Marie, které zemřel manžel, ale která dbala o to, aby rod držel při sobě a celý život pro svou rodinu žila. Když musila opustit svůj dům a hospodářství, nebylo to pro ni lehké, jako pro většinu obyvatel. Kniha krásně vystihucuje stav obyvatel, nelehce zkoušených.
V dopisech, které si psali dva mladí studenti s pohnutým prožitím dětstvím, si sdělují svá zranění anonymně. Ani netuší, s kým si píší, i když ve studentském prostředí se znají. Zkušenostmi, se kterými se sdílí o svých trápeních, poučují jeden druhého. Z nich čerpají sílu a nakonec i řešení ve svých potřebách. Takže dopisy zde sehrály důležitou roli, zvláště v těžkých chvílích, kdy potřebovali svá trápení pojmenovat a čekali, jak to vidí ten druhý, a tak hledali moudrost, která by jim pomohla řešit jejich situaci, když neměli komu by se svěřili. Konec neprozradím - doporučuji knihu si přečíst a přeji nám všem, abychom našli ve svých těžkostech vždy někoho, komu můžeme důvěřovat a komu bychom se směli svěřit.
Krásná obálka přilákala a i děj byl napínavý. Protínala se tu historie dvou žen, které měly hodně komplikovaný život svůj i svch blízkých. Starší žena, která žila v manželsví a měla dvě dcery, byla plně zaujatá svou prací. Mladší ženě se narodilo dítě. Situace trochu nejistá, ale v závěru se vše vyřešilo.
Knihu jsem začala číst před Velikonocemi, kdy se v kostelích čtou Pašije sv. Jana. Tato publikace osvětluje řadu míst tak, že vysvětluje její židovské kořeny, ze kterých křesťanství vzešlo. Bylo několik míst která mě oslovila. Např. pro naše povzbuzení píše autor, že Jan jako jediný z evangelistů popisuje skloněnou hlavu po Ježíšově smrti. Uvažuje, že „apoštol Jan nám dává vícero způsoby najevo, že na kříži umírá vtělené Slovo a není tedy vyloučeno, že nakloněnÍ hlavy by mohlo být symbolem naklonění sluchu vtěleného Slova k našim prosbám a modlitbám." Kdykoliv pohlédnu na kříž, tak si to nějak víc uvědomuji, že na něm Otec z lásky k nám dává Syna a ten nejen nás učil, jak žít a trpět. Ale i naslouchá našim prosbám, nářkům, bolestem, které poznal- jako člověk- v nejvyšší míře. Toto lidství přijal z lásky k nám a pro nás, jak o tom zpíváme o Vánocích: "Nám, nám, narodil se" Ale na kříži Ježíš nekončí. - Třetího dne se ukazuje ženám, apoštolům a dalším, aby nás ujistil, že smrt nemá poslední slovo.
Sama edice značí, že půjde o romantické, oddechové čtení. Nina se odjezdem do Paříže snažila osamostatnit a to se jí vcelku podařilo, ale také díky partě z cukrářského kurzu, který uspořádal kamarád jejího bratra, který v dané době měl po úrazu nohy. Nina mu byla nápomocná, aby kurz proběhl a parta lidí z kurzu si cukrárnu moc oblíbila, že pomohla k její prosperitě a cukrárna nezanikla. Také vztah mezi Ninou a Sebastiánem se proměnil. Je to oddychová četba, kterou doporučuji.
Povídky s detektivní zápletkou ze starých časů, jsou mistrovsky napsány, avšak často mají příliš zdlouhavou formu, se zbytečnými popisy pro čtenáře. Ale může to být jen můj dojem.
Rozsáhlá kniha, popisující duševní stav člověka, který svou nelehkou situaci řešil zločinem. On sám si to ani nepřipouštěl za zločin, ale k činu se přiznal. Trest přišel, ale nebyl na něj sám. Protože se seznámil s dcerou člověka, kterému kdysi pomohl a ona jej v této těžké situaci neopustila. Silou lásky byl odčiněn trest za nemorální čin.
Povídka, napsaná v roce mého narození, mně ukazuje, jak člověk pílí a obětavostí může být prospěšný druhým, a tak splnit své poslání, které jej naplní.
Kniha Marka Orko Váchy, který pracuje a slouží jako profesor a kněz studentům v Praze a věřícím ve farnosti na Moravě, zachycuje povzbuzující myšlenky pro člověka, pro jeho život, a to je často potřebné a krásné.
Uvádím např. citaci z knihy:
"Celý život je člověk zván, aby bojoval proti vlastní bezvýznamnosti, proti představě, že člověk není nic a nezáleží na něm, že na nic není, že je jen průměrný člověk a že jeho nejvyšším možným dosažitelným cílem je být průměrným dobrým člověkem. Mně nebylo dáno a nikomu nebylo, říkáme. Není to pravda. Nejde jen o to, dojít na vyšší hory než ostatní lidé, získat ze života víc, jde o to jít ještě výš a výš, hora je nekonečná. Bůh tě chraň, abys prosil o malé věci. Pokud jsi, je to proto, že tě Bůh, který je láska, miluje. Proto jsi nenahraditelný.
A jinde autor píše: "Láska tvoří krásu. A když není lásky, není krásy. Peklo není nikdy krásné. Nemůže být .
To je povzbuzující nejen pro mladé lidi, ale pro různě zklamané životem.
"Bůh říká: Budiž světlo v tvém životě.
Láska tvoří krásu, být milován znamená stávat se krásným, stávat se dnem ze dne krásnějším Nikoli co je krásné je milováno, nýbrž co je milováno je krásné. Co je milováno, je poměněno v krásné.
Je to moje první kniha tohoto autora, japonského původu. Moc dobře se četla, takže jsem ji přečetla během několika hodin. Nespavost - a co s ní? Jistě bych asi nejspíš sáhla po knize, pokud bych dlouho nemohla spát. - Tato žena je však vdaná žena, která má muže a dítě, má pro koho žít a na koho myslet, o koho se starat. Tím, že řešila vše sama, se vzdalovala svému muži a nakonec to moc slavně nedopadlo. Otevřený konec nám to nepoví, ale můžeme si domyslet zděšení jejího manžela, když ráno ženu nenašel doma... Ale věřím, že se vše vyjasnilo a jejich vztah se upevnil.
Poezií autor zahání smutek, vyjadřuje stálé hluboké vzpomínky, na dnes již zesnulou, svou milovanou ženu Janu. V zahradě, kterou sázela, mu ji připomínají květy, které kvetou, jahody, které jakoby mu s láskou podávala, i stará košatá lípa, která brzy pokvete a se které pravidelně sbírala květy....
Člověk, jako jediný tvor, se může svobodně rozhodovat a hledat tak nejen své vlastní naplnění života pravými hodnotami, ale být tu i k užitku druhým. To ukazuje i autor této knihy svými slovy i svým životem.
Obdivuji fantazii autora, který pobaví dospělé i děti. Nečekala jsem takový děj. Ale nahlédla jsem tak do smýšleného světa, plného dobrodružství. Myslím, že vykonstruovat takový děj není nic snadného. Pěkný vztah vnuka k dědovi i vztahy, kdy si vzájemně pomáhají děti, nás mohou povzbudit i v reálném světě.
Rudolf Vrba dokázal popsat hrůzy, které jej potkaly, tak přehledně, že dávají reálný pohled na situaci, která se odehrává za zdmi koncentračního tábora, kde byli lidé, většinou Židé, přiváženi, aniž by tušili, co se s nimi stane. Autor svým dílem chtěl dát výpověď světu o činnosti Němců, kteří ve snaze se co nejvíce obohatit a v povýšenosti nad druhé, jednali bestiálně. Smekám před těmi, kteří nemysleli na sebe a dokázali druhým pomáhat a riskovat, aby vyšlo najevo, co se s nevinnými lidmi děje.
V příjemném prostředí, u dobré kávy, s přáteli, se můžeme v myšlenkách i my ponořit do případů, které život přináší.
Taky v knize vidíme, jak různá životní trápení zasahující člověka a můžeme v nich i my najít poučení pro řešení toho, co prožíváme.
Oscar Wilde píše pohádky poetickým jazykem pro poučení, spíše jako morální povídky, těm, kdo mají cit a svědomí, a které pomohou pochopení jejich smyslu. V pohádkách se setkáváme s krásou a básnickým vyjadřováním.