Janadvorackova komentáře u knih

Zase docela překvapení. Románová podoba bitvy hezky rychle vtáhla do děje a ten má spád.

Příběh začíná v lese, když hlavní hrdina - panský myslivec/lesník/lučištník, chce skončit generace trvající rodinný spor vraždičkou (jednoho zmetka trefit šípem). Spor začali jejich dědové někde v hospodě a od té doby se rodiny nenávidí, proklínají a sem tam uhranou. I hrdina věří, že je prokletý, prostě smolař.
I teď se cosi zvrtne a následné události jej vyšlou na cestu, kterou nečekal.

Známou bitvu předchází několik menších "šarvátek," hezky popsaných. Mozky a střeva vyhřezávají, krev z uťatých končetin stříká, ne moc dlouho a šípy se často trefí do oka, auvajs.
Autor popsal mnoho detailů dobové zbroje, oblečení, ehm... techniky a strategie. Hezky jsem se v tom orientovala a představa, že bojuji bosa, protože je to pohodlnější v deštěm z předchozího dne promáčené hlíně, přičemž na velkou si nestačím dojít do lesa, ale musím "tam, kde zrovna jsem," byla velmi barvitá.

Samotná bitva zaujímá poslední třetinu příběhu, dejme tomu. Ale o zábavu je postaráno po celou dobu. Hlavního hrdinu doplňuje svérázný kněz, pak i jeden úchylný kněz, zpočátku uťápnutá bývalá jeptiška, její tatík, neporazitelný bojovník, skutečné historické osobnosti, spousta dílčích průvodců, pár soků, hlasy v hlavě hlavního hrdiny a celý ten guláš je moc fajn pro zájemce jednak o trochu historie, více akce a nějaké ty dobové detaily.

26 07.04.2022

Téééda, působilo to obyčejně, ale z příběhu se vyklubala plynulá jízda v prostoru a čase. Od dětského dobrodružství a divného zážitku, po vraždu holčičky, která chtěla být baletkou... Do toho se mi fakt líbil vztah hlavních hrdinů. Jejich chemie byla vtipná a přátelská a příběh, byť detektivní, zasunuta do trochu jiné škatule. Jasně, policejní práce se konala, ale tak nějak... jinak.

Určitě každý má nějaké živé vzpomínky na doby dávno minulé. Také se mi vybavoval les. Oživila jsem si několik letních zážitků, jednu noční můru a bezstarostnost.
Právě i ta z části příběhu dýchala, když hlavní hrdina popisoval své dětství.
Autorky další knihy ráda znovu vyhledám.

26 04.04.2022

Možná jsem přespříliš optimistická, ale řekla bych, že tohle se docela povedlo.

26 27.12.2021

Příjemná kniha, člověk se hned cítí líp, že snad i mezi normální se zařadit může :).
Takový výčet šílenců jsem naposled viděla v obálce s volebními lístky. A ano, správně hádáte, že zmínka o novodobém největším pošahanci v knize padla také, (ale opravdu jen štěk :)).

Druhá půlka knihy se totiž zabývá nejen výčtem historickým, ale i několika neveselými zmínkami z období dvacátého století, když kauzy po Druhé válce a v průběhu minulého režimu vyráběly a hnedka i před veřejností na dlouhá léta zatajily hromadu zmetků.

Abyste rozuměli, autoři nejenže seznamují čtenáře s množstvím různou škodu páchajících cvoků, ale připouštějí, že psychopat může být i člověk zcela normální. Tedy ve smyslu zvládnutí těžkého povolání. Přístup, s jakým chladnokrevně operují chirurgové je srovnáván s pocity chladnokrevně a ve stínech reality operujících individuí. Jsou na tom jako by stejně, jen je vedou jiné pohnutky.
První půlka je navíc brutálně vtipná :).
A druhá zase objevně historická.
Spoustu věcí se dozvíte.
Audio jsem zvládla za pár hodin.

26 28.01.2021

Tak pěkně jsem se u hororu snad nikdy nezasmála.
Povídky mají různou kvalitu, některé mě vyloženě nebavily: (Alkoholik Brebera, Doktor Domián, Lupič, Promiňte omyl, Zrůdy...).
Na opačný konec bych za sebe zařadila třeba povídky: (Poprava na Kamberku, Imbecil, Domek v údolí, Bláznivý Lorenc...). Těch lepších je podstatně víc a celkově si vlastně nestěžuji :).

26 29.08.2020

Dost psycho. Lidé, kteří mají pocit, že je díky používání chytrých technologií neustále někdo sleduje, což je jasná věc :), by to číst neměli. Chvílemi jsem podezírala stromy za oknem, že nejsou živé, že výhled z okna je jen jakási iluze maskující hnus a jedovaté mraky za ní... No, to přeháním, ale určitě nejsem zastánce všemožných registrací. Těch pár bohatě stačí a stopy, které po sobě denně zanechám, jsou jak králičí bobky na cestičce.
Vtipné je, jak autor upozorňuje, že v knize popsané věcičky už nejenže existují, ale vesele a hromadně se používají.

Moira maká pro společnost vyvíjející mega chytré technologie. Pracuje na programu UI, který mi přišel tedy extrémně otravný. Za nějakou dobu zjistí, že pobyt ve "městě světel" zase až takový luxus nebude.
Detektivní linka totiž sleduje sérii vražd žen, jejichž vrah přišel na elegantní způsob typování obětí.

Znám pár lidí, kterým Siri doma zhasíná světla, ale fakt to nechápu :).

26 30.07.2020

Když si za každou větou anotace představíte množství živých a uvěřitelných dialogů, partu hrdinů, o jejichž minulosti víte vy více, než jejich kolegové a trochu té všednosti ve smyslu, že každý z nich musí mít někoho, o koho se bojí, mnohdy právem :), vyjde vám opět skvělá jízda v sympatickém autorově stylu.

26 02.04.2020

Spokojenost. Krátký příběh o trampotách nájemného vraha.
Koukám, že jsem našla dalšího z mála severských autorů, jejichž dílka se dají číst.

26 15.01.2020

Připomíná to jak minulost, tak i dnešní dobu, stejně tak cestu k budoucnosti. Lidi se prostě chovají pořád stejně. Dějiny se přelévají ve vlnách a nikdy tomu nebude jinak.

Kniha se mi obsahem zamlouvala, nikoli však zpracováním, ale chápu, že doba vzniku byla pro něj příhodná.

26 06.05.2019

Čekala jsem, že půjde o předlohu k nejstaršímu filmu, který mám moc ráda, ale kniha mě hned v několika ohledech mile překvapila.
Když pominu naivní začátek plný technických nepřesností, i třeba tu myšlenku s chytáním lahve se zprávou, měl děj nápaditost a svižnost, skvělé myšlenky a propracovanou zápletku.
Podobnosti s filmem jsou, ale knižní verze a filmová podoba se o sebe jen tak letmo otírají, (jako opice čeníšky, když se náhodně potkají na ulici), takže si fanoušek užije oboje.
Zatímco knižní konec na mě působil zajímavě, podle mého až moc komplikací ohledně původu druhů na vzdálené opičí planetě a Zemi, filmový konec mi svého času způsoboval noční můry a tehdy, a mnohdy i teď, když se na film kouknu, mě zneklidní.
Vlastně se obě verze výborně doplňují a působí to celkově jako příjemná kombinace nepříjemné možné budoucnosti :).

26 02.09.2018

Autor umí vyrobit hrdiny, které máte nejprve chuť zavraždit a pak si je oblíbíte.

Interakce s krysou byly zvláštní, vlastně smutné, ale prostě já bych si povídala taky...
Koho neprovází ona znepokojivá touha "být vidět."

25 04.05.2024

Bavila mě Kašparova trpělivost.
Jak má totiž vaše nevlastní čtrnáctiletá vnučka za vzor "bestii z Osvětimi," je třeba historii dávkovat po kapkách. Pravičácké smýšlení Sigrun bylo místy i vtipné, ale příběh se citlivě dotýká nejen pohledu mladých Němců na stigma národa, ale prostřednictvím náhodných znamení, nedopsaných románů a dobrých lidí... zachraňuje každou duši.
Bylo to prostě okouzlující a poklidné. Nudit se nemáte kdy.

25 27.04.2024

Jak to může skončit, když se do záchrany Země zapojí prastarý upír, pak jeden trochu mladší, kráska a zvíře, předčasně dospělá šestnáctka, skupinka hackerů a banda transvestitů?
Všichni jsou strašně ozbrojení, nebezpeční, hladoví a nadržení.
Vlastně jsem ráda, že jsem u série zůstala.
Nakonec původ upírů a jejich přítomnost v lidské historii je vlastně úplně uvěřitelná...
A teďka bych potřebovala převychovat, protože mluvit tak, jak momentálně v duchu uvažuji, odebrali by mi občanku a někam zavřeli :).

25 19.11.2023

Ojojoj, Oscare, vy nemravný bídáku :).
Takové chlípné nápady a ohavné myšlenky, nepřípustné.
Tak asi poklekněte a polibte rákosku :).
To je zhruba shrnutí obsahu.
Ale místy se mi zdá, že kniha obsahovala až moc současné výrazy. Jestli je to snaha překladu přiblížit popisy dnešnímu čtenáři?

25 29.09.2023

Pamatujete na film "Čarodějky ze Salemu?" Tam byla Tituba už starší a učila nezbedná náctiletá vesnická děvčata "přičarovat si milence" a podobné vylomeniny. Nudící se holčiny pak ve vsi a okolí ztropily povyk tak nepředstavitelný, že rázem se Satanášem obcovala polovina kraje. Pekelník se tu a tam někde objevil a puberťačka sebou flákla o zem, začala ječet a ukazovat, vřískala jak pominutá a davová hysterie byla na světě. Historie to zná jako "Čarodějnické procesy v Salemu."
A jo, fakt se to stalo.
A jo, Tituba fakt žila.
Ale protože o ní moc záznamů neexistuje - snad jen jisté údaje o původu a přepis výslechu u soudu, plus nějaké zmínky z úst ostatních, autorka jejímu životu dala hloubku a předestřela před nás příběh částečně pravdivý, ve zbytku docela možný.
A čtivý.

25 30.06.2023

Jestlipak autor tušil, co způsobí :)?
Neměl náhodou vedle psacího stolu nenápadný stroj? Odcestovat na nějaký současný workshop by nebyl problém. Kdybych totiž nevěděla, kdy kniha vyšla, nehádala bych jí tolik. Odsýpá, je srozumitelná. A míra představivosti - na tu dobu, kdy se na jednu stranu vynálezy líhnuly jako kuřátka a na druhou se cokoli nevysvětlitelného přisuzovalo duchům a "bohu," je až skoro bez debat.

Film z počátku století jsem kdysi párkrát viděla a je fakt, že mi při čtení některé popisy splývaly a doplňovaly se s filmovou vizualizací. Je také škoda, že kniha není delší, hlavně o popisy podzemní společnosti. Chybí mi tam vícero možností vývoje našich potomků. Autor se zaměřil na spoustu věcných otázek, ale pochybovala jsesm, že by se jimi dala vysvětlit podoba světa v o tolik vzdálené budoucnosti.

25 08.04.2023

Trochu problematické pokračování prvního dílu.
Sice s několika známými hrdiny a poměrně srozumitelným příběhem, ale jako by to do rámce prvního dílu nezapadalo.
A hlavně... v té vesnici je naprosto každý cvok :).

25 18.01.2023

Na to, kolik bylo v knize skutečných, nebo skoro mrtvých, to byl velmi živý příběh :).

25 01.12.2022

Panenko Marie Podsrpenská, vidíš to?!
Nevidíš, viď? Protože visíš hlavou dolů zamotaná v popruhu, nohy v nepřirozené poloze, za sebou veselou noc a bolí tě i vlasy, mrcho, hm?

No, tak asi o tom to je - o násilí, bolesti, ponížení. Prostě pornografie bez obrázků.
Nevadí mi ani, že to napsala žena. Že si ženská dovolí popisovat znásilnění a nekalé praktiky bandy ničeho se neštítících úchyláků. Tak do půlky jí to i šlo...

Mimochodem už nikdy nepůjdu k doktorovi :).

Podstatou této "léčebné kůry" bylo vlastně ženám pomoci zhubnout, což mě pobavilo :). Ale oni opravdu do jakési podzemní věznice dostali plnoštíhlé ženy a snažili se z nich vysouložit kila :). Bohužel autorka to vzala za několik špatných konců, hlavně ke konci... a spíš mi přišlo, že z nebožaček byly vyšustěny mozky.

Kdysi jsem četla první díl "Padesáti odstínů" - slabota a nuda, hrdinové pitomí a uvažovala jsem, jestli nemá pan Grey zhmožděný úd, když může takřka na zavolání...

Pak jsem četla "Ostrov poslušnosti." Ten také zahrnoval erotický příběh s BDSM tématikou, ale dalo by se říct, i když jsem z toho též vykulená nebyla, že "tam s tím vším hrdinka souhlasila."

"Utrpení těla" je o tom, když ženská nesouhlasí. A to už na mě bylo někdy moc, i když... jako čuňačina v rámci žánru, který nemám načtený, mě "příběh" svou syrovostí a hnusem místy odpuzoval a místy přitahoval. Protože proč ne, já se toho neúčastníla :).
Autorka vypadá trochu jako bachařka z toho vězení a v její hlavě musí být slušnej mejdan.
Je vidět, že od té doby, co naši předkové vylezli z jeskyní, se toho moc nezměnilo. Ale já to nepopírám.

V knize jsou ještě dvě krátké povídky.
První nedoporučuji těhotným ženám. Její obsah - o preventivní prohlídce nastávající maminky - je snad ještě odpornější, než celá úvodní dlouhá věc o chuděrách v podzemí zavřených.

Následná povídka o mučení mladého muže partou "kámošů" mi přišla nereálná. Naštěstí takovou představivostí neoplývám.
Oddechla jsem si a teď se vrhnu zase na něco něžného.

25 29.06.2022

Věděla jsem, že to bude dobrá volba. Jak se spojí Japonsko a kočky, dá se čekat čtivá věc.

Kniha je sbírkou povídek, které se prolínají jak přítomností kočky v každém z nich, tak svědectvími jednotlivých hrdinů.

Je tu třeba příběh taxikáře, který jednou takhle večer veze trojici lidí na karaoke. A další povídky odhalují životní situace nejen této trojice, ale i několika dalších osob kolem.
A všudypřítomná kočka zasahuje do životů různě.

Rozhlédněte se někdy kolem sebe třeba v metru. Aniž byste to tušili, může vás všechny spojovat maličkost. Sice se to nikdy nedozvíte, protože všichni kolem budou cizinci, s nimiž absolutně nemáte důvod mluvit...

Popisované Tokio se mi líbilo také proto, že jsem nedávno narazila na pořad "Naomi v Japonsku." A ten mě bavil dost podobně jako kniha. Ona vlastně ukazuje, co autor popisuje. A když ještě navíc přijmete odlišnost Japonců - se svými karaoke a hernami, stánky s jídly a zastávkami metra, v nichž můžete strávit odpoledne, aniž byste se nudili, budete mít ze čtení zkrátka radost.

25 29.05.2022