jarmik komentáře u knih
Nádherná knížka o raném středověku v Čechách. Autor jde poctivě století po století, včetně temného 8. století, kde prameny zcela mlčí. Silnou stránkou jsou úvahy v mezinárodním, ba globálním kontextu. A konečně bych jako přínos pro mě vyzdvihl vysvětlení různých aspektů obchodu otroky, který byl evidentně zásadní okolností vzniku našeho státu.
Projekt Zenta je zábavným příspěvkem ke stoletému výročí první světové války a přináší podařené zamyšlení nad slovenským (a českým) národním obrozením a našimi následujícími dějinami.
Knihu jsem přečetl s potěšením. Doporučuji ji hlavně proto, že její hlavní myšlenka nezmizí s otočením poslední stránky, ale zůstane mi nejspíš ještě dlouho jako brouk v hlavě.
Opráski jsou především vtipy. U takového žánru rozhoduje, jak legrační jednotlivé příběhy jsou. A v tomto směru čtyřka funguje, protože obsahuje několik naprostých mých osobních vrcholů. Zejména minisérii Noc na Karlštejně (nic pro ženský) a minisérii s rodinnou party pro Vršovce (aspoň na odpoledne bysme mohli?).
Cílem knihy je poskytnout stručný přehled znalostí z humanitních oborů, které autor očekává od vzdělaného člověka. To je skvělý nápad; jeden člověk zpracuje komplexní práci lépe než kolektiv, zvlášť, když mu záleží na nadčasových paralelách.
Kdyby dovedl být anonymní autor vtipný i bez vulgarit, byly by Opráski dokonalé.
Starý mistr byl v době psaní téhle knihy i sám autor: používá všechny své osvědčené stylové prostředky suverénně a lehce.
Jak se píše ve všech recenzích (a že jich na tuto práci vyšlo!), kniha je skvělá - jen snad trochu stručná. Přál bych si, abych se pořádně dozvěděl, jak to bylo dál. Když budu upřímný a nebudu se přetvařovat, tak bych si přál, aby hlavní hrdina se pustil do boje, zabil postupně všechny zláky, zachránil svět apod.
Pokud nejsou pro čtenáře nepřekonatelnou překážkou pornografické scény, pak mohu tuto knihu doporučit.
Knihu naprosto a bezvýhradně doporučuji.
Můj názor je, že tato povídková sbírka je vynikající. Texty p. Kmínka jsou neobyčejně intenzivní a vřelé. Vládnoucím tónem je humor a autenticky prožitá sebeironie: každá věta humorem začíná a končí, přitom se však týká věcí smutných a hořkých. Vřelostí myslím kmínkovskou kombinaci naprostého nihilismu a usilovného odhodlání nihilismus překonat.
Hlavním tématem, které p. Škvorecký rozebírá, je, nakolik detektivky jsou a mají být realistické. Dochází k závěru, že je v pořádku, když detektivky jsou pohádky psané a čtené za účelem úniku z reality, protože tak jsou nejzábavnější. Musí pouze dodržovat zásady logiky.
Kniha není prosta úliteb dobovému režimu, když se široce zabývá tím, nakolik jednotliví autoři byli politicky uvědomělí. Nicméně řekl bych, že příslušné pasáže mají celkem zřetelný charakter úliteb. Důvod pro jejich zařazení si dovedu představit a chápu ho; pasáže, kde poměřuje pokrokovost jednotlivých autorů, jsou od zbytku knihy celkem snadno oddělitelné.
Po dokončení Českého snáře dal pan Vaculík rukopis hned zatepla k přečtení významným svým čtenářům a požádal je, aby mu napsali, co si o něm myslí. Ty ohlasy pak zase rovnou přepsal do sborníku a vydal v roce 1981 v samizdatu ve 27 exemplářích. Někdo mu nic nenapsal a jen mu vynadal, takže to zaznamenal p. Vaculík sám. Touto formou si zapsal i názor p. Fišera, což byl důstojník StB, který ho měl na starosti. Po převratu vyšel sborník normálně, s přidanou statí p. Havla, který byl v roce původního sborníku ve výkonu trestu, takže svůj ohlas napsal až o několik let později.
Obecně vyšly reakce tak, že o kom se ve Snáři nepsalo, tomu připadal zábavný. O kom (nebo o jehož manželce) se psalo, ten se zpravidla zdaleka tak dobře nebavil. Ale i mezi dotčenými se najdou kladné ohlasy.
P. Vaculík jistě má reportážní dar, takže samozřejmě to byl dobrý nápad pro jeho knihu: pro čtenáře Snáře je sborník přínosný, protože dále dokresluje vztahy a osoby, o nichž se v Českém snáři píše. Současně je to ale čtení místy hodně duchamorné, protože možná polovina příspěvků je zcela nudná. Myslím, že Český snář lze s úspěchem číst i bez současného louskání Hlasů nad rukopisem.
Je ale pravdou, že při tom zdlouhavém pitvání se v Hlasech mi došlo celkem jasně, že smyslem a hodnotou Českého snáře opravdu nejsou nějaké drby. Je to zážitek podobný, jako při četbě Vaňkova pokračování Osudů dobrého vojáka Švejka - až tam jsem docenil pomocí kontrastu, že Hašek prakticky vůbec nepsal o opravdu všedních a přízemních věcech, ale že nad zlou realitou jen lehounce a dovedně básnil, i když se to na první pohled třeba nezdá.
Bylo to pro mě přínosné čtení: jednak mám dojem, že to pěkně dokresluje 1984, a jednak je to další střípek do pochopení Anglánů.
Žánr deníku p. Orwellovi vysloveně sedl a byl si toho zjevně i sám vědom, když i jeho nejslavnější román je vlastně rozšířený deník. p. Winstona Smithe.
Asanace se mi líbí už tím základním nápadem: skupina sedmi architektů žije a pracuje ve starém hradu v obci, která má být asanována a zastavěna sídlištěm. Tenhle základní nápad o hradu je vynikající.
Hra má spád. Na rozdíl od některých jiných v ní nevystupuje žádný disident s rysy autora, jen pracovní kolektiv; jeho jednotliví členové jsou hodně výrazní, rozhodně se mi nevypařili z hlavy s dočtením poslední stránky. Skvělé jsou pravidelné vstupy Tajemníka: napřed jen probíhá scénou, pak venku zaštěká pes a pak Tajemník přivádí nového Inspektora.
Mimoliterární perličkou je souvislost tématu Asanace s poznámkami p. Havla, které později okolo převratu pronesl na adresu paneláků - hlavně něco o těch králíkárnách. Je to pozoruhodné, jak ta poznámka je v lidu stále živá a budí emoce v diskusích na internetu ještě po více než dvaceti letech.
Kouzelná je i tiráž tohoto vydání z r. 1990: vydavatelství se jmenuje GALAXIE, kniha vyšla jako jeho 001. publikace v nákladu 100 000 kusů po 20 Kčs, přičemž jde o přetisk exilového vydání v Mnichově.
Hru jistě doporučuji.
Naprosto bych nečekal, že kniha je tak dobrá - neobsahuje totiž děkovné řeči při udělování cen (respektive obsahuje, ale jen tři, a až na konci). Namísto toho jsou to stručná vyprávění psaná ex post, tj. o tom, jak p. Bernhard ty literární ceny dostával a jak se mu to nelíbilo.
Stylově považuji ty vzpomínky srovnatelné s jeho běžnou beletrií. Snad jsou o něco lehčí, až humornější.
Asi nejsrandovnější česká kniha. Má podobu tradičního lidového kalendáře z přelomu 19. a 20. století a inspiruje se silně i stylem reklam z té doby. Je psána z pozice jakési lehce alternativní reality, asi někdy v 70. letech. V té realitě vládne vědecký světový názor zvaný tradeskancionalismus. O tomto směru praví záložka, že
tento mohutný, athletický proud v současné filosofii je karakterisován švédským svým zakladatelem Rkekkem Stjörnvalssonem jako "systematické přehlušování úzkosti metafysickým šumem", či-li "útěcha z blbosti".
Takže dalším zdrojem inspirace jsou texty socialistické a taky reklamy z té doby. Obsah těch příběhů bývá nezřídka dosti eroticky perverzní.
Kniha splňuje pěkně všechna rozumná očekávání, která na ni kladu. Uznávám, že pointa a rozluštění zápletky mě překvapilo; navíc jsem nečekal, že bude v pointě takové politické poselství.
Po humoristické stránce jsem čekal málo, ale nakonec to bylo kvalitní: asi tak pětkrát nebo šestkrát mě to donutilo nahlas vyprsknout smíchy na veřejnosti, to je myslím solidní úspěch. A tím to zdaleka nekončí: celou dobu si drží pěkný lehce humorný jazyk v nejlepší tradici anglické humoristické prózy.
Je to samozřejmě hřích pořídit si do domácnosti takový další špalek papíru. Ale docela si myslím, že to jsou trvalky: nepřekvapilo by mě, kdyby člověk namátkou otevřel kterýkoliv díl, když nebude vědět třeba co narychlo důstojného si vzít do vany.
Škoda, že korespondence vyšla bez nějaké úvahy o ní. Je provázena jen stručnými, dosti polopatistickými rekapitulacemi toho, co se dělo v té době v politice. Čekal bych u takovéhoto vydavatelského počinu, že bude doprovázen nějakým super esejem.
Je to čtení, od kterého je těžko se odtrhnout, i když u něho mrazí. Knížku jsem si koupil už v roce 1996 (od té doby vyšla znovu s jinou obálkou) a stále se k ní vracím.
Samozřejmě člověk to celé musí číst přístupem \"pokud jsou to Cimrmanovy boty\". Škoda, že nelze asi čekat něco jako kritické vydání, kde by k tomu textu někdo psal pod čarou oponentní poznámky.
Je to knížka, kterou celkem často otvírám namátkou někde, když nemám co zrovna do vany. Jistě doporučuji.