jarmik
komentáře u knih
Nový hrabě Monte Christo (převyprávění)
Ondřej Neff
Částí kouzla mé nejmilejší verneovky jsou středomořské lokace a celková atmosféra naprosté exotiky, která je nám přitom geograficky dost blízko a zasahuje do klasických destinací české turistiky: v průběhu děje se postavy přesunují kolem dokola Středozemního moře po místech jako Terst, Dubrovník, Kotor, Pazin, Tripolis, Kartágo, Ceuta, Monte Carlo, Syrakusy, Katánie, Tetuán... Žádné z těchto míst jsem zatím nenavštívil. Ale prakticky celoživotně si nesu přání tak učinit, a právě kvůli té verneovce. (Aspoň tedy Terst, Pazin a Dubrovník bych opravdu rád viděl.)
U nás v Agónii
Eva Hauserová
U nás v Agónii je sborníkem sci-fi povídek pí Hauserové vzniklých převážně ve druhé polovině 80. let a na počátku let 90.; celkově reflektují životní pocit perestrojkového osmdesátkového období.
Ptal jsem se sám sebe, proč knihu číst ještě dnes. Řekl bych především, že se stále číst dá, není to žádné utrpení. Pro dnešního čtenáře zůstává čtivá sci-fi knížka, tj. dobře napsaná antiutopie z českého prostředí. U žánrové četby mi toto připadá v podstatě hlavní a postačující - vzpomeňme například na knihy p. Julese Verna.
O patřičnosti v jazyce
Václav Jamek
Mám obrovské psychické zábrany kritizovat takového idola a nesporného génia, jako je tvůrce Nedokončeného kalendáře. Přesto mě na knize pár věcí i rušilo:
- Tu a tam jsem si říkal, jestli je nutné označovat tolik věcí a lidí za blbé.
- Čtenáře asi nenadchne pár témat tehdy sice aktuálních, ale dnes po 20 letech už strašně vymlácených: název státu, Santa Klaus vs. Mikuláš.
- Zastávání se francouzského jazykového zákona nepůsobí moc domyšleně; je sice pravda, že p. Jamek ten zákon hájil s odstupem a nadsázkou. Problematičnost takových zákonů se zábavně ukázala už v průběhu doby, kdy jeho jazykový sloupek vycházel, protože jazykový zákon pak vydalo i Slovensko, což u p. Jamka už najednou takové nadšení nevzbudilo.
- Nejhorší rána pro mě, coby bezvýhradně oddaného fanouška, byla však hned první kapitola. Tam se p. Jamek pustil do boje za přechylování cizích ženských jmen. To byla tedy studená sprcha!
I přes dílčí výtky je kniha přínosná a mohu ji příznivcům jazykových koutků samozřejmě doporučit.
Stavitelé paláců a chrámů: Kryštof a Kilián Ignác Dientzenhoferové
Milada Vilímková
Knihu doporučuji, je naprosto úžasná. Pro dotčené profese bych si myslel, že by měla být i v rámci vzdělání povinná.
S ohledem na rok vzniku stojí za poznámku, že jsem v knize nenašel žádnou úlitbu tehdejšímu režimu.
Cheb
Jaromír Boháč
Kniha je celkově pěkná, mohu ji doporučit. Lze si z ní udělat obrázek, že Cheb bylo ve středověku významné město, přičemž jeho dnešní podoba je již jen zlomkem původního vzhledu, hlavně kvůli opravdu rozsáhlé asanaci v 50. až 70. letech minulého století, kdy podstatná část starého města byla zbořena a ponecháno bylo jen hlavní náměstí, respektive fasády domů kolem náměstí. Zvlášť ve spojení s Františkovými Lázněmi, které původně k Chebu náležely, to mohlo být opravdu pěkné historické město.
Nevysvětlitelný příběh aneb Vyprávění Questa Firma Sicula
Josef Škvorecký
Kniha je psána jako mystifikace, je však podrobně vysvětlená na záložce i v doslovu autora. Četba mi šla hodně ztuha, protože hlavní text simuluje text pamětí antického autora nalezené ve zlomcích na svitcích. Takže je nepřehledný v reáliích, ve jménech postav, ve všem. Tentokrát jsem zaťal zuby a vydržel. Nakonec byla knížka celkem stravitelnější: druhou polovinu totiž tvoří jednak fiktivní vysvětlující doslov při publikací těch antických svitků a jednak pak dopisy čtenářů, kteří rekonstrukci příběhu dále posouvají.
Kastrující stín svatého Garty
Milan Kundera
S ohledem na kombinaci p. Kundera – dr. Kafka mě brožura prakticky nemohla zklamat; jelikož jsem fanoušek obého a navíc i kafkologických příruček, je zbytečné, abych hodnotil.
Sekyra
Ludvík Vaculík
Sám autor píše na záložce, že Sekyra byl jeho první vydařený román a že se mu samému pořád líbí.
Mně se tato kniha také líbila hezky. Vyšla poprvé v r. 1966, je autobiografická a popisuje příběh autorova otce, jak si ho syn zpětně vybavuje a co ho napadá při čtení dopisů, které otec psal před válkou z práce v Iránu.
Styl pana Vaculíka je dobře čitelný. Snad jen, že neuspokojuje mou touhu číst si krásné formulace a dokonalá vyjádření. Namísto toho všechno jenom nakousává a nic nedoříkává pořádně do konce. To však zase působí autenticky a osobně: s reálnými lidmi také spíše jen naznačujeme a nedeklamujeme každou banalitu.
Počítám, že klíčové dílo předsoučasného klasika, jakým je p. Vaculík, je určitě důkladně analysováno na akademické půdě. Takto blogově bych si poznamenal, že pro mě representuje literaturu reformních komunistů; těžiště příběhu je v 50. letech, kdy p. Vaculík st. (otec autora), chalupník a vesnická chudina, se pouští do veřejných funkcí. Členem komunistické strany byl v té době i p. Vaculík ml. (autor), který to popisuje z pozice první generace v rodině, která pracuje intelektuálně, neb byl journalistou v hl. městě Praze.
Pěší pouť do Říma
Viktor Faktor
Autor je zatvrzelý konzervativní ne úplně nejmladší pán, nejspíš katolík. Část života asi strávil v Kanadě, ale je tam o tom jen jedna mlhavá zmínka. Žil též pár let Itálii, takže se tam vrací; naopak nemluví německy. Takže pozorování Bavorska a Rakouska je z pozice čistého outsidera. Nevíme, čím se živí, jakou má profesi.
Jenom jde, pozoruje a pak dojde. Nesnáší auta, masy turistů, sportovce na kolech a vůbec všechny moderní zhůvěřilosti a zákazy.
Zbožňuje vesnické tradiční hospody, nejlépe v malém tradičním italském městě, kde se dělá vše na místě, výborně se vaří, okolo zdí jsou dřevěné lavice, na stolech čisté ubrusy a v nich čerstvé květiny z místní louky, na zdi krucifix a několik vycpaných trofejí z okolí, sedí tam hodně místních a hrají karty a personál rozumí své práci.
Zde citát s vyjádřeným krédem: "V Čechách bude dobře, až si každá hospoda bude péct vlastní pečivo a dělat nudle do polévky či na šunkofleky, o domácí výrobě knedlíků ani nemluvě. Ale nebude jim ani lhostejné, z jaké mouky, z jakých vajíček, z jaké soli. A bude je zajímat, odkud berou pivo, víno, lihoviny, a všechny tyto nápoje, kromě jakostních vín, budou prodávat za dumpingové ceny. Vypadá to jako hrozivé a neuskutečnitelné proroctví. "
Vojtěch Cepl
Tomáš Němeček
Knížka se mi samozřejmě líbila, je psaná přesně, jak má, tj. pěkným jazykem, ale přitom přesně a věcně. Pan Němeček si ale zvolil těžké téma. Protože s máločím je člověk tak nespokojen, jako s ústavními činiteli, případně s justicí. Když člověk čte ty depresivní zprávy, tak nemá moc náladu mít pocit, že vytvořením tohoto ústavního systému někdo vykonal super práci. Samozřejmě jiná věc je, že ta ústava je jen nástroj, jehož funkčnost se může ukázat až za dlouhou dobu, jestli nakonec přispěje ke zlepšení právního vědomí, aby se tolik nekradlo a věci veřejné byly manažovány lépe. Současně je ale psaní o významných právnících u nás myslím neobvyklé a přitom veřejně užitečné, protože mám dojem, že justice (spolu s veřejnou správou vůbec) je klíčovou veřejnou službou. Z faktorů, které závisí na nás, to bude dle mého ten hlavní, který rozhodne o našem blahobytu.
Životní cesta v zrcadle mýtů
Liz Greene
Co se mi na této knize líbí? Kombinuje přehled o významných mýtech s psychologickými úvahami o správném životě. Dle mého výborný koncept.
Born to Run: Zrozeni k běhu
Christopher McDougall
O každém jednotlivém tématu z téhle knihy nejspíš existují zasvěcenější a hlubší práce než Zrozeni k běhu. Born to Run je ale čtení, od něhož jsem se nemohl odtrhnout a které mě posunuje v praktickém životě. Získal jsem podněty pro zdravější životosprávu a další motivaci pro běhání. Konkrétní záměr, který jsem si z knihy odnesl, je, že si chci určitě vyzkoušet běh naboso; přemýšlím pomalu, kde to nejlépe uskutečnit.
Svět v 21.století
Paul Michael Kennedy
Hlavním důvodem, proč číst Svět v 21. století, je, že je zábavné číst staré prognózy budoucnosti. Knížka vyšla v r. 1993 a snaží se předvídat vývoj zhruba do roku 2025. To znamená, že dnes jsme už někde v polovině té jeho budoucnosti, takže asi tak z poloviny ho můžeme prověřit nejlepším testem.
Samozřejmě, že se zatím moc netrefil. Při čtení je třeba osvěžující, že vůbec nevěděl o internetu a mobilních telefonech. Protože když dneska by někdo psal o budoucnosti, tak by to asi byla záplava pindů o internetu. Ale on jen jednou mimochodem uvedl, že existuje elektronická pošta.
Paměti poslance parlamentu - Sexyromán
Miloš Urban
Parlamentní prostředí knihy mi připadalo zpočátku strašně únavné, protože jsou tam pod přezdívkami skuteční politici. A mě to nebavilo hádat, kdo je kdo, ale současně se mi nedařilo na to zapomenout a přestat to luštit. Naštěstí už práce p. Urbana znám dostatečně, abych ty řeči o politice nebral moc vážně. Protože opravdu nejde o literární publicistiku o zkaženosti politiky.
Zkušenému čtenáři to rychle dojde, že hlavní je erotika a oheň.
Konzumenti levných jídel
Thomas Bernhard
První kniha, kterou jsem od p. Bernharda četl po náhodném vypůjčení. Od počáteční nedůvěry jsem se dostal k nadšení. Autora jsem si ihned zařadil ke svým oblíbencům a po jeho knihách sahám jako po jistotě.
Klíč je ve výčepu: z folklóru WC
Patrik Ouředník
Počítám, že již z názvu je každému zřejmé, že se nejedná o dílo, které je nejvhodnějším darem pro dívku či dámu. Ano, skutečně jde o sbírku nápisů z WC, a to patrně pánských. Budiž přičteno p. spisovateli ke cti, že tuto sbírku uvedl jen několika slovy a odpustil si dlouhý rozbor.
U nápisů nemám důvod pochybovat o jejich autentičnosti. Jenom jsem si uvědomil, že vlastně dlouho jsem již opravdu takový poctivý nápis na záchodě neviděl. Nějak nám jich ubývá. Nebo se mi to přinejmenším zdá.
Šňupec
Terry Pratchett
Zeměplocha asi nebude vrcholné umění, je to, málo platné, pořád žánrová zábavná četba. Ale myslím, že p. Pratchett ji dovedl hodně vysoko. Pocitově mi Šňupec velice připomněl hned ten předchozí díl: i tentokrát jsou tématem předsudky většinové společnosti proti lidem na okraji, kteréžto předsudky dělají z obyčejných lidí zločince, neb jsou náchylní k tomu být zneužiti. A proti tomu stojí celkem nenápadný obyčejný jedinec plnící své profesionální povinnosti, a tím se stává sloupem řádu - minule to byla čarodějka Tonička Bolavá, zde je to zase jednou velitel Elánius z Městské hlídky, tj. náčelník policie.
Slib, že mě zabiješ : blogoromán
Martin Fendrych
Knihou jsem byl nadšen a četl jedním dechem. Podle mého je to výborná próza ze současnosti, s napínavým příběhem a podařeným jazykovým humorem; humor representuje lezec Láďa, který tam zastupuje takový jednodušší živel. Dalšími figurami jsou pozitivní hrdina-vypravěč a sexuelní idol vědkyňa Věra. Smíchy jsem u toho nahlas vyprsknul každou chvíli - pro mě je to skvělá humoristická četba.
Navíc p. Fendrych je zkušený muž a poznal toho nejspíš v životě a hlavně v Praze již dost. Takže tam funguje efekt staršího kluka, od kterého se člověk dozví o něco o těch tajemných důležitých věcech, co dělají právě větší kluci:-)
Soudobá architektura ČSSR
Jaroslav Vebr
Je to výzva - nelíbila se mi v knize ani jedna stavba. Což je podezřelé. Vypadá to celé jako soutěž na hnusný dům. Je docela otázka, nakolik tehdejší architektura měla za cíl, aby hezky vypadala. Protože vláda toho chtěla hlavně postavit hodně - byl to zajímavý projekt, že vláda zkusí postavit každému byt (tzv. vyřešit bytovou otázku). A hlavně, že tento svůj záměr dotáhli docela blízko uskutečnění.
Podle mého musí přijít někdy brzo doba, kdy ten hrozný betonový brutální styl přijde do módy.
Český architektonický kubismus / Czech Architectural Cubism
Zdeněk Lukeš
Brožura je pěkná, doporučuji. Poslouží určitě i jako turistický průvodce. Na konci je přetištěna i programová esej Hranol a pyramida. Jenom jsem úplně nepochopil, proč se označuje architektonický kubismus jako český fenomén a co je u nás v tomto směru jinak než jinde.
Kubismus byl neúšpěšný styl, ve kterém nikdo nechtěl stavět. Přesto jsem si pro listování těmi snímky říkal, že při vší nelásce k egoistickým architektonickým hvězdám, které sedmkrát překračují rozpočty stavby, případně vytvářejí prostory, kde se nedá být a které jsou plné nefuknčních atypů, tak při tom všem jsem rád za každý krásný a umělecky kvalitně zpracovaný dům, kolem kterého mohu denně chodit. Vůbec by mi nevadilo, kdybych takových míjel více.