jaroiva komentáře u knih
Jiné díly se mi asi líbily víc, ale jinak standardní soudce Ti.
Je to psané příjemně dětsky. Škoda, že jsem se nedostala k této knížce jako malá.
Takhle dám přednost spíš Tajnému deníku čínské císařovny, který bych doporučila spíš.
Jak to tak bývá, některé povídky lepší, jiné slabší, ale jako celek mě vesměs bavily.
Jsou vtipné a dobře vypointované.
Autora už jsem zařadila do oblíbených :)
(audio)
Zdá se, jako by se cestovatel časem projížděl po uměle vybudovaném světě. Ale ono je to nakonec možná trochu jinak...
Jako většina antologií obsahuje kniha horší i lepší kousky. Tentokrát mám dojem, že těch horších je trochu víc.
Na takových souborech mám ráda, že objevím třeba mně dosud neznámé autory, u kterých se pak podívám po dalších knihách. Tady se mi ale nejvíc líbí povídky od těch, které už jsem znala, a jediný nový objev nemá tady na databázi žádnou knihu, jen povídky v antologiích, tak nic :(. Budu muset leda sáhnout po angličtině.
Líbí se mi ten rebelský nápad, ale jen asi dva příběhy měly podle mě šťávu.
Není to můj žánr. Neměla jsem zrovna nic jiného po ruce, tak to přišlo na řadu. Jsem ráda, že jsem si to přečetla a teď už vím... Není to můj žánr :)
Jinak ale Ozvěna je sympatická, celkem to ubíhalo. O. K. Rozšířila jsem si přehled a se ságou nepotřebuju pokračovat.
Homo Deus jsem přeskočila, asi se k němu ještě vrátím, ale po skvělém "Sapiensovi" mi tato kniha připadá o ničem. Občas zajímavá myšlenka, na kterou hned zapomenu, jako celek mi to ani nic moc nedalo.
I když už to není tak třeskutě vtipné jako první díl, opět jsem místy vyprskla smíchy. Například když přivezli kočárek.
Docela bych si přečetla i ten třetí díl.
EDIT:
Třetí díl jsem si dala v angličtině a už mi připadal trochu slabší. Opakování v bledě modrém.
Asi už pomalu objevuji, který kousek žánru sci-fi mi tak nesedí. Tento.
Solaris, Rama...
A teď se teprve divím, jakto že se mi líbila Vzpomínka na Zemi.
Od Clarka se mi jiné věci líbily víc. Teda ty dvě, co jsem četla předtím.
Mám ráda cestování časem, líbila se mi myšlenka, ale moc mě to od začátku nechytlo, tak jsem to asi nevnímala tak, jak jsem měla, a chvílemi jsem se ztrácela. Neoblíbila jsem si Mossovou a to byl asi můj největší problém. Nedokázala jsem se ponořit do knihy dostatečně hluboko, takže mi příběh proběhl před vnitřním zrakem jen velmi nezřetelně.
Duchařská část mi vůbec neseděla. A protože to na ní v podstatě stojí, nedokázala jsem se do příběhu správně položit. Až do konce jsem doufala v nějaké racionálnější vysvětlení nebo prohlášení za sen, nevím... Ale takto to nějak neberu.
Odkládám v polovině druhé povídky pro nepřekonatelný odpor ke stylu psaní s neustálým opakováním kusů vět nebo sloves... Když to na těch několika stranách bylo už poněkolikáté, pochopila jsem, že to není chyba, ale vlastnost.
Př. : A prošli jsme jeskyní krys.
A prošli jsme stezkou vařící páry.
A prošli jsme zemí slepých.
A prošli jsme bažinou malomyslnosti.
A prošli jsme údolím slz.
A konečně jsme došli do ledových jeskyň.
Zpočátku mi připadalo, že je těch vtípků až moc. Ale chápu, že bylo potřeba pojmenovat všechny postavy a místa atd. Když se koncentrace vtipů snížila, začalo mi to připadat už i vtipné a bavily mě všechny paralely s Rychlými šípy.
Nevím, jestli se do této knížky bude pouštět někdo, kdo nečetl Záhadu hlavolamu, ale kdyby náhodou, tak to ani nezkoušejte začínat a nejdřív si dejte toho Foglara, je to potřeba pro pochopení.
Jednou zase kniha, u které pochopím jakékoli hodnocení. Takže dávám ten střed, hlavně proto, že to je debil :D.
Skoro povídečka. Pidi mini kousek. Ale určitě stojí za pozornost.
Prostě to zkuste!
Knihu (audio) jsem si koupila jen kvůli tomu, že ji čte Dana Černá.
Jo, vlastně jde o standardní motivační příručku, ale tahle mi velmi sedla. Není tak strašně americká, jak to většina autorů těchto knih umí. Děkuji autorce taky za to, že se elegantně vyhnula "božskému" názvosloví, které by mě dokázalo dokonale odradit.
Knížku jsem nedočetla, tak nehodnotím. Přestala mě postupně bavit. Zdá se mi, že by se hodila těm, kdo bych chtěli napsat nějakou dobrou sci-fi. Jako pouhý konzument sci-fi literatury asi nechci vědět, co je a co není možné, protože se chci nechat unášet příběhem a autorovi věřit. I proto jsem raději nedočítala.
Připadalo mi, jako bych se vrátila na vysokou. Ty matematické disciplíny, které mě nebavily tam, mě nebavily ani tady, a ty, které mě bavily, mi připadaly tady málo rozvedené :)
Vlastně jsem nepochopila, pro koho je kniha určena.
A taky jsem čekala, že se bude víc věnovat spojení matematiky a boha. Byl tu sice letmo zmíněn Descartův důkaz existence boha, ale to opravdu jen letmo.
Jinak jde o pěkný průřez historií matematiky.
Proto bych knížku asi překřtila na "Stručné dějiny matematiky".