jaroiva komentáře u knih
Knížka, nebo spíš sešit, je určený ke čtení nahlas. A tak jsem si to přelouskala opravdu nahlas.
Minimálně je dobré zjistit, které hlásky nebo jejich kombinace dělají člověku problémy a trochu je natrénovat.
Myslím, že poslední kapitolku budu používat na rozmluvení opakovaně.
Naštěstí to nebylo až tak složité jako "Roli lorda Rolfa hrál Vladimír Leraus", i když moje výslovnostní noční můra v podobě kombinace dolaru, libry a rublu, by se tam našla. :)
A přestože jde v tomto případně hlavně o logopedické texty, bajky jsou celkem vtipné.
Můj druhý pokus o Houellebecqa, ale po Serotoninu je to ještě horší. Ještě víc o ničem. Tento autor mi asi nesedí, nebudu to dál pokoušet.
Bavila mě jen částečně "kriminální" linka.
Naštěstí je toto opět krátká kniha.
Do dalšího Houellebecqa už se pouštět nebudu.
I přes název jsem byla trochu zaskočená, že to je v zásadě jen o kulovém blesku :D
Jo, docela mě to bavilo, ale na Vzpomínku na Zemi to nedosáhne ani na špičkách.
Standardní sbírka povídek. Některé mě bavily víc, některé míň.
Nejvíc se mi líbilo Lesní ticho, Barney, Jinotaj
Zezačátku mi knížka připadala až moc sluníčková, ale nakonec se tam dalo najít i něco zajímavého.
Nebavilo.
Určitě ne tak, jako předešlé dva díly.
Asi to chce přestávku od Sana. Naštěstí fronta, čekající na přečtení je dost dlouhá, je kam sáhnout.
K dalšímu příběhu Sana Ičiró se ale jistě chystám.
Bylo to trochu vážnější, než jsem čekala, ale celkem mě to bavilo. Jazyk a styl se sice hodí k popisované době, příběh je tak uvěřitelnější, ale trochu mě nebavilo to věčné modlení atd.
Asi si raději zase dám nějakého historicky nekorektního Vondrušku. :)
Mám většinou celkem ráda starší detektivky, ale tady mě bavila jen první část, pak už jsem to moc nechytala a ani mě to moc nebavilo. Poslechla jsem si ale do konce. Kdybych to četla očima, asi bych dál knížku jen prolistovala a odložila.
Od začátku mě knížka chytla.
Postupně se mi ale začala zdát zdlouhavá a pomalu jsem si přála, aby ho už zavřeli a pokud možno rychle popravili...
Ke konci se mi to ale už i zase líbilo.
Přečetla jsem jen Časožrouty, takový standardní King.
Na můj vkus je konec už docela překombinovaný, ale jinak taková Chasova klasika. Prostě gangsterka
Bujo používám už několik let, ale i tak byla pro mě knížka zajímavá. Spíš bych ji označila jako motivační.
"Život je to, co se vám děje, zatímco si plánujete něco jiného".
Oproti očekávání, které jsem měla nízké kvůli zdejšímu nižšímu hodnocení, mi knížka přišla zábavná a svěží. Předpokládám, že si od autorky přečtu i něco dalšího.
Autobiografické prvky budou spíš teoretické, ale bavila jsem se a o tom to je.
1) Marika - tak trochu slepičí logika, se vším dobrým i zlým ze slepice, její vyprávění se rozjíždí pomalu, popisy serepetiček ve vitrínkách... Když se to potom dostane do trochu větších obrátek a začne se něco dít, kapitola končí.
2) Petr - nedokáže se tak docela vymanit ze zaběhaných pořádků, ale jeho vyprávění mě bavilo o dost víc, mělo to trochu víc šťávy a nakonec i nějaké překvapivější pasáže
3) Judita - všechno podstatné o Juditě jsme se podle mého názoru dozvěděli už ve vyprávěních Mariky a Petra, takže tahle kapitola pro mě byla už spíš jen mlácením prázdné slámy na pozadí historických událostí v Maďarsku, jako taková by ale mohla mít svou hodnotu
4) Epilog - zezačátku se zdá, že jde o nějaký úplně jiný příběh, takže jsem byla zvědavá, kdy se to nějak pořádně propojí, ... , až na konci. Ale tahle část mi připadala i docela zajímavá, asi tím, že už je trochu "novodobější".
Celkově jsou v knížce zajímavě vykreslené charaktery, ale četla se mi těžko, protože mi připadala hodně rozvláčná.
Zajímavý je styl vyprávění - každý z vypravěčů vykládá svůj příběh někomu druhému v restauraci/kavárně..., kdy je třeba vyrušován číšníkem nebo tak, a přitom je to čistě monolog. S něčím takovým jsem se zatím nesetkala.
Jednou takhle dopadnu (dopadneme?). Začínám na to mít náběh...
Dost varovný příběh. A velmi uvěřitelný.
Musím souhlasit s Peleusem, že jde o román "pro ženy". Je poznat, že je psaný ženou. A ta asi nemá muže moc ráda, nebo ji prostě zklamali.
Pro mě je ale knížka dobře stravitelná, i když se mi zdá, že téma je rozvedeno jen docela povrchně. A vlastně se nic nevyřeší. Konec mi připadal tak nějak předčasně utnutý, jako by byl splněn počet popsaných stránek, tak to už nějak ukončeme.
I přesto, že může vyznít tento komentář spíš negativně, příběh se mi veskrze líbil, takže si ode mne zaloužil takových skoro 80% .
Než jsem se stihla začíst, byl konec... Očekávání jsem měla trochu vyšší, ale jinak to bylo celkem fajn čtení. Takové 3,5 *.
Vydržela jsem asi polovinu...
Řekla bych, že snad i můj vlastní nudný deník by byl pro člověka, který mě nezná, zábavnější...
Jestli si potřebovala autorka kvůli statistice udělat nějaký přehled, myslím, že nebylo nutné ho vydávat veřejně. Troufám si říct, že po tom je ostatním h***,ehm, že to čtenáře pramálo zajímá...
Možná by stačilo zveřejnit na nějaké sociální síti tabulku, když už má potřebu se chlubit.
Nevím, jak to funguje na databázi se štítkama, ale doporučila bych smazat zejména štítek "humor", a asi i "sex" a "erotika"
Mám ráda tyhle víceméně klasické detektivky. I když to není žádný "bezceleeer", je to příjemná oddychovka, ve které se dají najít kousky filozofie i hlubších významů, když se vám chce hledat.
Tento díl Zeměplochy je na můj vkus příliš temný a depresivní. Podobně jako u Pyramid mi na něm vadí, že není zasazen do rámce nějaké série a visí si tak nějak plonkovně. Narozdíl od Pyramid jsem se ani tak nebavila co do humoru, spíš jsem vnímala jakousi beznaděj.
Proti Vědě na Zeměploše je to ale pořád ještě tak nějak ten starý dobrý Pratchett.
Nemůžu přesto říct, že bych si zrovna tuhle knížku nějak zvlášť užila. Dala bych tedy tak 2 a půl hvězdy.