jaroiva komentáře u knih
Parodie na milostný román. Mňam!
Moderní pohádka o princezně a "zbojníkovi".
Skvěle jsem se bavila! Akorát mi to sedlo do aktuálního rozpoložení, nic moc vážného, vtipné, ale ne třeskutě, tak právě s mírou, která mi vyhovuje.
Už anotace vypadala lákavě, takže přestože nemám moc ráda popisy soudních tahanic, hned jsem musela zkusit, v tomto případě audioverzi.
Z ranku knih, kde se propírá v podstatě jen proces a rozsudek, řadím k těm několika málo knížkám, které mě opravdu bavily.
Audiokniha je rychlou jednohubkou, kterou jsem nemohla vypnout. I když člověk tuší, jak to skončí, stejně je to i přes svou stručnou a přímočarou linii napínavé.
Musím jedině doporučit.
Taková Bílá paní trochu řízlá Městečkem Pines. Obojí se mi líbilo a líbí se mi i Jelení Brod. Je to vtipné a úderné. Bavilo mě to od začátku do konce. Asi je to ale pro věkovou kategorii tak 40+, možná 45+. Nevím, jestli to ještě mladším čtenářům něco řekne. No, pokud se vám líbil film Bílá paní, tak snad se bude líbit i tento román.
Nejdřív jsem se dostala ke knize Hrdinové, která mě natolik bavila, že jsem si pořídila i tuto první - Mýty.
Narozdíl od poměrně veselých Hrdinů mi Mýty připadají temné, thrillerovité a určitě ne pro děti.
Ale Mýty se mi líbily mnohem víc než Hrdinové. Uvědomila jsem si, proč v dobách, kdy nebyla televize, noviny, kino ..., byly tyto příběhy vyprávěny. Kam se hrabou televizní seriály!
Drámo!
Nejvíc mě zasáhl příběh Pandory, kterou jsem vnímala dosud úplně jinak, než jak jsem ji pochopila z knihy teď. Ale v doslovu to pak autor ještě dovysvětlil, což mě trochu uklidnilo, ale i tak se na to budu dívat už jinak než dřív.
Hodně mě zaujalo, jak moc vychází naše kultura a jazyk atd. z řecké mytologie. Líbí se mi, že autor uvádí vždycky, kde a proč se můžeme setkat v našem světě s obdobným jménem nebo názvem (pobavil mě třeba Streptokok).
Někde je jen náznak, který si už musíme domyslet ... třeba postava Prométhea jako hrdiny ježíšovitého typu.
Určitě doporučuji k přečtení.
Tak nevím. Myslela jsem, že si po Vrázovi spravím chuť Mikem... Ale tentokrát ani Mik nenadchnul.
Možná pomůže si fakt dát pohov od Goffy.
Mám ráda jak Agathu Christie (vlastním už skoro kompletní sbírku jejích knih), tak i seriálového Poirota a D. Sucheta.
Knížka byla poměrně příjemná, ale nepřinesla mi nic moc "navíc" proti tomu, co už znám z knih a seriálu. Pohled D. Sucheta je tu jen malým střípkem do skládačky, řekla bych, ale nijak zvlášť mě nenadchnul.
Mnohem víc se mi líbil film - dokument - Being Poirot.
Podle mě dost dlouhé, ale "atmosférické" :)
Člověk úplně cítí tu vlezlou mlhu.
Můj problém akorát je, že nerozlišuju moc v těchto jazycích jména postav. Ale nakonec jsem se v tom nějak zorientovala.
Je to rozhodně ne úplně typická severská detektivka, se zajímavým rozuzlením.
Místy vtipné, místy dojemné. Podle anotace a ostatních komentářů jsem váhala, jestli knihu koupit. Bála jsem se, že to bude takové "ženské čtení". Nakonec mě přesvědčilo to, že je to vydané Hostem, což by neměla být prvoplánová slaďárna.
A skutečně - Host nezklamal ani tentokrát. Audiokniha fajn načtená, dá se doporučit.
Možná trochu klišé, ale zabalené do originálního balíčku, bavilo mě to.
Opět se mi potvrzuje, že Miko mě baví víc.
Tento díl Terence mi připadá slabší, takový jednoduchý, krátký.
Bavily mě ale některé vtípky.
Tísnivé čtení, velmi uvěřitelné. Bála jsem se trochu ženské autorky, ale zbytečně.
Lepší než pozdější Orwell, řekla bych.
Komu se líbilo 1984, určitě také ocení Kallocain.
Doporučuji.
Beznaděj. Zpočátku mi to přišlo dobré. Ne, že by se mi to líbilo, kruté zvyky a tradice, které mě odpuzovaly a děsily, ale jako kniha se mi to zdálo dobré. Ale s postupem času je to čím dál tím stejně beznadějné.
Jedna generace předává své tradice té další a jedou další kolečko v tomto bolestném údolí. Není žádná naděje, že se někdo vzbouří tradici a zvrátí aspoň kousek po kousku zažité pořádky. To mi připadalo mnohem horší než samotné - z mého pohledu šílené - zvyky a kulturní obyčeje.
Hlavní hrdinky mi nejdřív bylo líto, ale nakonec se pro mě stala stejně nesympatickou jako například její matka.
Jsem ale ráda, že jsem zkusila aspoň jednu knihu od autorky, že vím, co od ní asi čekat. Je možné, že ještě dostanu náladu na nějakou její knihu, ale v blízké budoucnosti to nebude.
Od začátku mě to chytlo, že jsem si ani nestihla všimnout, že se to najednou stáčí k tomu, co normálně vůbec nečtu :D.
Nebudu spoilerovat, protože kdybych si podrobnější obsah někde přečetla v anotaci, nikdy bych si knížku nekoupila. Tak abych neodradila podobné typy, jako já. :)
Očekávání bylo překonáno.
Moje první kniha autora, mám už delší dobu koupených Pět ročních období, takže asi budou další na řadě.
Strašně dlouho a špatně se mi to četlo. Několikrát jsem s tím chtěla praštit. Nakonec jsem to dočetla stylem, že když zrovna nebylo nic jiného po ruce, pokročila jsem po kouskách.
Na můj vkus je to příliš "ženské" čtení.
Nějak jsem to přelouskala až do konce, ale nijak zvláštní potěšení ze čtení mi to nepřineslo.
Prostě smutné komorní minidrama. A - jako vždy od J. Štiftera - moc dobře napsané.
No, on to tentokrát není takový životopis, jako jsem byla zvyklá u autora. Tak mi to tedy nakonec vychází o hvězdičku míň než výborný Jobs, Leonardo nebo Einstein.
Rozhodně je to zajímavé téma, i když pro mě je biologie méně dobrodružná než fyzika nebo matematika. Alespoň v tomto podání.
Vyvolává otázky k etice genetického inženýrství.
Nastiňuje způsoby boje proti coronaviru.
Hodně současná kniha, ale neužila jsem si ji prostě tolik jako ty předešlé. Řadila bych ji až za Inovátory, kterým jsem dala taky 4*.
Tato kniha mi od autora sedla asi nejmíň. Četla jsem ji relativně dlouho a nedokázala jsem si ani oblíbit žádnou postavu.
Přes jakousi zastírací lyriku se mi nějak schovával nosný příběh. Zbyla opět zajímavá atmosféra, ale jsem od Jana Štiftera zvyklá na lepší :).
Některé pohádky mi připadaly trochu nedotažené. Suma sumárum se mi ale jako celek líbily. Vtipné byly podle mě tak akorát, aby to už nebylo nucené.
Užila jsem si to.
Na audioknihu jsem narazila jen díky slevě. Podle obálky, a vlastně i anotace, jsem nabyla dojmu, že půjde o lehké humorné dílko k oddechovému poslechu. Nemohla jsem se víc mýlit.
Příběh mě dost zasáhnul. Byl mnohem hlubší, než jsem čekala a mnohem víc k zamyšlení.
Sáhla jsem po této četbě proto, abych zahnala chmury po předčasném úmrtí jednoho z nejsrdečnějších lidí z mého okolí. Tak to moc neklaplo. Ale s určitým smířením mi kniha přesto pomohla.
Místy jsem se pousmála, místy si i pobrečela.
Za tu naději, kterou ve mně kniha vyvolala, nestrhnu ani hvězdičku za nadužívání product placementu (Spar, Tesco, Marks&Spencer...)
Mohu jedině doporučit, třeba zrovna jako audioknihu.
No, nevím. První díl mě nepřesvědčil o tom, že bych chtěla číst i druhý.
Skutečně spíš průměr ve svém žánru. Pro mě spíš slabší průměr, je mi líto.
Vzhledem k tomu, že mě to nechytlo hned od začátku, trvalo mi strašně dlouho se knihou prokousat. Po půl roce, co jsem to odložila, jsem si už trochu hůř vzpomínala, co bylo na začátku, ale vracet se mi k tomu nechtělo. Naštěstí je to dostatečně "redundantní", abych si vzpomněla. Ale ani druhá půlka mě nijak nevtáhla.
Naposledy jsem Haileyho četla někdy v minulém tisíciletí... Líbilo se mi na jeho knížkách, že to je napínavé a čtivé.
Nevím, jestli se mi změnil čtenářský vkus, ale spíš bych řekla, že je to tím, že tato knížka je úplně jiná. Ale tento autorův styl mi moc nesedl.