jaroiva
komentáře u knih
Superprognózy / Umění a věda předpovídání budoucnosti
Philip Tetlock
Tentokrát zklamání. Asi proto, že netoužím být superprognostikem. Ani mě asi nezajímá, jestli nějaká politická událost nastane s 65% pravděpodobností nebo s 67%.
Víc než cokolik jiného se mi v knize líbily připomínky myšlenek z jiných knih (Myšlení rychlé a pomalé, Černá labuť - Talebova knížka se mi sice jako celek nelíbila, ale princip Černé labuti ano).
Pro normálního člověka může být užitečné vědět o regresi k průměru. K regresi k průměru bych ale doporučila spíš knížku Matematika pro život nebo Algoritmy pro život (teď nevím, ve které bylo co, ale obě jsou super).
Takže tuhle knížku beru jako zajímavost pro nadšené prognostiky, což já nejsem.
Rukojmí
Robert Crais
Od začátku mě knížka vtáhla do děje a bavila. S postupujícími stránkami mě to ale začínalo víc a víc nebavit. Takže pak už jsem i byla ráda, že je konec. Bylo to každopádně akční, na můj vkus už pak až moc.
Hrdinové
Stephen Fry
Jsou to řecké báje a přece nejsou. Autor je tam schopný zamíchat pro srovnání třeba Harryho Pottera nebo Mika Jaggera. Způsob psaní (nebo možná i překladu) vůbec neevokuje starověk.
Přesto, nebo snad právě proto, mě to bavilo.
Svým dílem zábavnosti přispěla i interpretace audioknihy. Ač jinak O. Brouska nijak nevyhledávám (ale ani mi nevadí), tak tady mě velmi bavil.
Čtyři tisíce týdnů
Oliver Burkeman
Autor tepe do motivačních knih, které zvyšují produktivitu a zamýšlí se nad tím, že zvýšení produktivity vede jen k tomu, že bude sice víc úkolů, které zvládnete, ale stejně nestihnete všechny. Přitom nijak neuráží autory těch knih, které tak trochu dehonestuje.
Víc teda nabádá k něčemu podobnému jako je v Síle přítomného okamžiku, zklidnit se, užívat si přítomnosti.
Koncepce celé knihy se mi velmi líbila, i když se mi občas zdálo, že se už autor dostává trochu do moralizování. Ale myslím, že po poslechu této si už budu další motivační knihy mnohem pečlivěji vybírat. Není-li nakonec tahle knížka ta poslední z ranku motivační literatury, kterou si potřebujete přečíst.
Hudba prvočísel
Marcus du Sautoy
Knížka, která je naučná a přitom vtipná...
"Díky tomu, že se Gauss nezabýval takovými malichernostmi jako třeba, které číslo je prvočíslem a které není..." (o Gaussovi při hledání prvočísel),
nabitá informacemi a přitom dobrodružná,
knížka, kde najdete důkaz, jak úklid škodí pokroku,
taková, u které je potřeba přemýšlet, ale na oplátku dostanete něco biografie, něco historie. Hudba prvočísel mi brnkla na správnou strunu, ani tón nebyl rušivý.
Užila jsem si ji v maximální míře, vzpomněla na své nejoblíbenější předměty ve škole (ty z oboru diskrétní matematiky), chyběla snad už jen teorie her, i když o Nashovi tam něco taky zaznělo.
Když začalo jít do tuhého s kvantovou fyzikou, trochu jsem ztratila nit, ale nenechala jsem si zkazit jinak výborný zážitek.
Už mám nachystanou knihu The Man Who Loved Only Numbers, takže budu asi nějakou chvíli ještě v podobném ranku knih pokračovat.
Teď jsou ale na řadě nejdřív Superprognózy.
Trujkunt
Petr Sagitarius
Čtverka mi připadá trochu slabší než první 2 části.
Nejvíc se mi líbily Kruhy.
EDIT: jak se tak dívám, jdu přímo opačně, než průměrné hodnocení :D
Ale jako celek se mi to líbí, takže není co řešit.
Mocnější než meč
Jeffrey Archer
Četla jsem anglicky, protože jsem se nemohla dočkat českého překladu.
Pátý díl je na můj vkus už hodně politický a akciový, šlo mi to pomaleji než předešlé díly, ale nebylo to tou angličtinou ... trefit se teď (v březnu a dubnu) do čtení popisů ruské politiky mi nedělalo úplně dobře.
Ale zase to skončilo tak, že jsem musela aspoň nahlédnout do dalšího dílu ... :D
Zatracenej Archer!
Ale přečetla jsem si z šestého dílu jenom ten kousek, kterým pátý díl skončil, a na zbytek si počkám na český překlad.
Vyvolený
Marianne Curley
No, je to pro děti. Chtěla jsem to zkusit kvůli cestování časem, ale je ro opravdu pro děti. Věřím, že těm se to bude i líbit.
Další díly už zkoušet nebudu.
Pět mrtvých psů
Michal Sýkora
Teda na to, že je to poslední ze série, co jsem četla, jsem si nemohla vybrat hůř.
Rozhodně nepatřím k těm, kdo by milovali happyendy, ale zas se nevyžívám v úplně beznadějných knihách. A některá úmrtí těžce nesu.
Doufám, že to autor ještě vylepší nějakým dalším dílem.
Nejhorší obavy jsem bohužel četla jako první, tak nemám čím navázat.
Ještě není konec
Michal Sýkora
Nejen, že je to dobrá detektivka, ale taky je to moc pěkně napsané. Dá-li se o takových věcech použít slovo "pěkně". Prostě i po jazykové stránce vymazlené dílo.
Modré stíny
Michal Sýkora
Tahle byla slabší, čemuž odpovídá i zdejší hodnocení. Proto se hodně těším zas na další díl, který už má hodnocení lepší.
Zatím třetí autorova kniha, kterou jsem četla, a i když slabší než ty dvě předešlé, žádné velké zklamání to nebylo.
Jen nemám moc ráda tohle téma - politikaření a korupce.
Pro mě ještě trochu kalilo detektivku slovo kvestor, protože jsem stále naskakovala na Pratchettovské "Kvestóóór!", čímž se mi děj zcela ztratil někde na Neviditelné univerzitě u Vzoromila Výsměška.
Kluk spolkne vesmír
Trent Dalton
Nejdřív jsem myslela, že to odložím. Nakonec se ale našly nějaké neodložitelné pasáže. Jako například vánoční "návštěva" vězení.
Ale konec je mrtvý modropláštník... většina knihy mi prostě nebyla blízká.
Dům z karet
Michael Dobbs
Nemám ráda politické thrillery a protože jsem si nepřečetla anotaci, tak jsem se do toho pustila spíš omylem.
Když jsem zjistila, že jde o politiku, chtěla jsem to odložit, ale šla jsem si sem přečíst názory, a nakonec jsem i došla až na konec.
Na to, že je to politický thriller, je to ještě dobré, ale celkově to na mě působí průměrně. Nějak mi to nepřipadá napínavé.
Je to dost uvěřitelné, ale pro mě prostě průměr.
Kalba ve spoďárech: Kalsarikänni
Miska Rantanen
Zapomeňte na hygge a lagom, nalijte si skleničku... anotace přesně odpovídá obsahu knihy.
Pobavilo mě to, i když nic objevného tu nenajdete. Možná místo čtení této knížky si rovnou nalijte tu skleničku :)
Ale na oddechové čtení dobrý.
Jak číst čísla: Deset pravidel pro orientaci ve statistikách
Tim Harford
Nedokážu říct, jak se kniha může líbit "normálnímu" čtenáři. Mám vystudovanou statistiku, pracuji jako analytik, takže by se mohlo říct, že jsem "odborná veřejnost". A není pro mě jiná možnost, než hodnotit plným počtem bodů.
Vždycky jsem s nadsázkou tvrdila, že nevěřím žádné statistice, kterou jsem si sama nezmanipulovala. Ale tato kniha mi ukázala, že nemůžu stoprocentně věřit ani tomu, co si vyvodím z dat sama. Zjistila jsem, že ani vyšší odbornost neznamená menší riziko zkreslení výsledků, ba někdy naopak.
Jediným mým štěstím je nezměrná zvědavost, kterou oplývám, a která snad krotí mé zkreslující snahy o vysvětlení hodnocených dat. (Díky, pane Harforde za poslední kapitolku, už jsem začínala jinak propadat beznaději.)
Moc pěkné příklady, často i vtipné, ukazují, jak ošidná je víra ve statistiky a jejich plakátové znázornění, pokud si nedokážete pořádně kriticky zhodnotit, o čem jsou prezentované závěry.
Původně jsem si myslela, že si přečtu jen tak pro sebe zajímavou knihu, čistě ze zájmu. Ale nakonec jsem zjistila, že ji víc než využiju i pro svou práci i běžné posuzování zpráv ze světa.
Knihu tedy doporučuji, i když nevím, koho všeho bude bavit. Každopádně stojí za přečtení a za zamyšlení se nad tím, čemu v médiích (i jinde) věříte.
Tancuj, tancuj, tancuj
Haruki Murakami
Po doposlechnutí této knihy zas nevím, jestli Murakamiho mám ráda nebo ne. Buď má krátké bezpointové knihy nebo ukecané rozvláčné.
Kdyby audioknihu nečetl M. Ruml, odložila bych to asi ve třetině. Asi by to byla škoda, protože druhá půlka se mi už docela líbila.
Zatím pro mě jeho nepřekonaná kniha zůstává Na jih od hranic, na západ od slunce.
Tady mě opět, stejně jako u Komtura, vytáčelo neustálé "řekl jsem já", což je v audio verzi snad ještě umocněno. Očima už to čtenář asi přeskakuje.
Ale tímto mám splněnou letošní Čtenářskou výzvu, tak si asi dám od Murakamiho zas na čas pokoj.
Trujkunt
Petr Sagitarius
Zatím jsem poslechla Dwur a Kruhy, a líbí se mi to hodně. Na Čtverku si asi taky ještě počkám na audio verzi. Zatím ale mohu doporučit.
Kočár do Vídně
Jan Procházka
Krátké, ale koncentrované.
Působivá knížka. Řadím k jednohubkám typu Waltariho "Cizinec přichází", "Hordubal", nebo třeba i sci-fi Můj nepřítel, které dokážou i na malém rozsahu rozehrát drama a donutit k přemýšlení.
Májové růže
Dot Hutchison
Myslím, že nucené naroubování příběhu na odnož z prvního dílu knize uškodilo.
Kdyby byl příběh nezávislý, bylo by to asi lepší. Jeden jako série motýlů, druhý jako série květin. I tak by se dalo zmínit nějaké dokončení prvního příběhu.
Ale i když mě tento díl už nebavil tolik, je to psané svižně a rychle to ubíhá. Za PP Oreo tentokrát hvězdičku nestrhnu, oproti PP IKEA ve všech detektivkách je to aspoň změna.
Zahrada mrtvých duší
Lukáš Boček
Začátek mě bavil, než mi došlo, o co půjde. Pak už mi to přišlo zbytečně protahované, "tajemné jako hrad v Karpatech".
Na prvotinu ale slušné. Moc se mi líbil jazyk, kterým je kniha psaná.
Líbí se mi střídání pohledů různých osob, ale připadá mi, že z rodinného "tajemství" udělal autor pokladovou hru.
