jaroiva
komentáře u knih
Až na ten konec dobrý
Pavel Tomeš
Tohle bylo vážně dobrý... Samozřejmě až na ten konec. :)
Bavila jsem se. Asi nejvíc v okamžiku, kdy si chtěl děda zapálit nebo když Luna četla kalendář... a nebo..., nebo... prostě ty vícesmysly mě bavily.
Mám s tím jeden problém. Tohle by bylo lepší číst (poslouchat) aspoň ve dvou. Cítila jsem potřebu některé hlášky s někým sdílet, a potvrdit si, že to fakt je tak vtipné, jak mi to připadá. Něco jako "vidíš to, co já?!" Chyběl mi trochu ten sdílený smích. V tomhle je stand-up comedy dobrá, že je poznat, že jsou i ostatní na stejné vlně.
Doporučuji na projasnění pošmourných zimních večerů.
Uprostřed
Martin Selner
Tak prý je lepší být v klidném oku tornáda... Uprostřed.
Možná. Ale i tam je moc dobře vidět, jak kolem zuří tornádo.
Tahle kniha byla takovým malým tornádem. Žádné veselé čtení jako předešlé dvě knihy Martina Selnera.
Pro mě je možná tahle vážnější poloha ještě lepší než obě předešlé vtipné knihy, také k zamyšlení, ale jinak.
Zcela jistě doporučuji přečíst všechny 3 autorovy zatím vydané knihy.
Den opričníka
Vladimir Georgijevič Sorokin
Nejsem asi cílová skupina (doporučil mi to o generaci starší čtenář) a navíc jsem si vybrala špatnou dobu pro ruské téma. Takže spíš je špatný můj výběr než kniha. Ale mně neoslovila.
Vrahova žena
Victor Methos
Navnaděná skvělým Obhájcem jsem ihned, jak jsem uviděla tuto knihu, sáhla i po ní.
Zpočátku se mi zdálo, že narozdíl od Obhájce, půjde o standardní tuctovou detektivku, ale postupně, jak se dostalo na soudní proces, mě to opět chytlo. A konec byl dost překvapivý. A protože poslední dojem vždy přebije případné nedostatky na začátku (pokud ovšem nejsou natolik zásadní, že ke konci už nedojdu), musím hodnotit opět velmi kladně a těším se na nějakou další knížku od autora. Sáhnu ale raději po mužském hlavním "hrdinovi", takže pokračování Obhájce bude ideál, zatím tedy v angličtině no...
Příchod bohů
Vlastislav Toman
Pustila jsem se do toho čistě z nostalgie. Jinak by mi to nepřipadalo nijak zvláštní, ale prostě jsem ráda vzpomněla na staré časy a modýlky Vejce Zářícího, kraba a koníků... První vystřihovánky, které jsem jako dítě slepila.
Najednou ale ... povídka, kde je notebook a nějaké modernosti! A bylo po nostalgii. Úplně jsem se lekla a dočetla si popis, že jsou tam i nové povídky.
Takže se vracím zpátky na zem a hodnotím standardně, že už je to trochu překonané, a nové povídky jsou v souboru podle mě navíc.
365 + 1 příběh strážníků z Přerova
Miroslav Komínek
Není to moc můj šálek humoru, pokud jde o styl psaní. Navíc se často některá vtipná sousloví opakují a jak známo, opakovaný vtip přestává být vtipem.
Jeden nebo dva příběhy mě zaujaly, ale na zbytek zapomenu stejně rychle, jako jsem je poslechla, vlastně už si je nepamatuju teď.
Možná jednotlivě na internetu pobaví, ale takhle dohromady jedna za druhou příhody spíš nudí. Víc než příběhy strážníků jsou to příběhy přerovských alkoholiků, se mi zdálo.
Oceňuji to, že se člověk dozví, co všechno musí strážníci řešit. Ale to, co vypadá vtipně na nástěnce služebny, nemusí tak už působit přetavené do vyprávěnky. Nebo to jen autor neumí tak záživně podat, jako např. Ivo Jahelka.
Snídaně šampiónů
Kurt Vonnegut Jr.
Už u některé jiné knížky jsem si vzpomněla na Dahlovu povídku Velký samočinný větostroj, kde je přístroj, který píše knihy. Narozdíl od té minulé knihy, která mi připadala psaná "větostrojem", tj. jakoby náhodně sestavená, se mi Snídaně líbila. Vůbec nevím, co to mělo znamenat, ale bavilo mě to.
Shluk různých narážek a vtípků, který nedává dohromady tak docela smysl. Nechápu ani, jak se tohle dá zfilmovat.
I graficky je kniha jakýmsi shlukem odrážek, které na sebe tak úplně nenavazují, nebo jsou souvislosti docela volné, v kombinaci s doplňujícími obrázky, které vtipně doplňují text.
Huh, poslouchala jsem rozhlasovou verzi a zároveň kontrolovala text, jestli mi něco neuniká ve zkrácení, ale ani zvuk ani obraz mi orientaci moc neulehčil. Tak jsem snahu o pochopení vzdala a prostě si to jen užila.
Klára a Slunce
Kazuo Ishiguro
Líbilo se mi to, to i jo. Ale s takovým hype kolem této knihy jsem čekala asi víc.
Řekla bych, že je to výborná sci-fi pro ty, kdo nečtou sci-fi. Pokud jste ale běžně čtenářem či dokonce fanouškem sci-fi, máte už načtených příběhů s tímto tématem víc, takže už v knize nečíhá nic překvapivého.
Za mě se mi s podobným tématem a taky sci-fi nescifi líbilo víc Stroje jako já.
Ale kniha má hlavu a patu, žádná hluchá místa, napsané je to moc pěkně.
Odhalené emoce
Paul Ekman
Hlavní myšlenkou knihy je, že emoce se dá do jisté míry naučit poznávat.
Jediné, co mi na předloze úplně nesedlo je typické americké promo na konci knihy, které bych si odpustila a nechala jen jeden odkaz na stránky autora pro případné zájemce.
Autor ale moc dobře ví, o čem mluví, a bez nějakého dalšího balastu je schopen srozumitelnou formou svoje znalosti zprostředkovat. A to je hlavní. Doporučuji.
Tajemný protivník
Agatha Christie
Tommy a Pentlička - hlavně tedy Pentlička - je moje nejoblíbenější vyšetřovatelka z celé Agathy. Takže i když jejich příběhy jsou spíš takového špionského charakteru, což normálně moc nevyhledávám, musím hodnotit celou tuto sérii plným počtem. Škoda, že knih s nimi nenapsala víc.
Smrt v ledu
Amy McCulloch
Edice "světový odpad s velkou marketingovou podporou" opět nezklamala.
Kniha totálně o ničem. Je to bezesporu umění napsat o takové zajímavé věci, jako je výstup na osmitisícovku, tak nudnou knihu.
Došla jsem až na konec, ale bylo to způsobeno tím, že jsem si koupila audioknihu a poslouchala jsem to v autě, kdy jsem neměla možnost při řízení změnit adresář a někde listovat a hledat jinou knihu.
Kdo si chce počíst dobrodružně o horolezectví, doporučuji místo tohoto marného pokusu o thriller přečíst raději životopisný román i o výstupu na Everest - Cesta slávy od J. Archera.
Kdo hledá thriller, tomu bych taky dokázala doporučit něco i napínavého.
Tohle jsou pro mě vyhozené peníze, byť jsem koupila audioknihu za poloviční cenu v rámci nějakého slevového kuponu. Vrátit knihu už nemohu, ani ji poslat dál, tak jen varuji od koupě ostatní.
Hodně jsem nikde
Michael Třeštík
Je to takové skoro o ničem, ale strašně dobře se to poslouchalo. Jako jen tak si pokecat o zážitcích z minulosti. Nic moc neřešit.
Dobře se mi to trefilo akorát na svátek 17.11., takže jsem možná o to intenzivněji vnímala ty části z doby kolem 89. roku. Ale bavily mě i ostatní části.
Výjimečný člověk
Jeffrey Archer
Sestupná tendence od pátého dílu se tady dostává do stavu, že už to ani nebudu dočítat.
Možná se to postupně ještě rozjede, ale pro mě už pozdě.
První čtyři díly se mi líbily, tohle už ne.
Magořina
Carlton Mellick III
Nedávám to ani do půlky. Jsou zvrácenosti a "zvrácenosti".
Předešlé (vlastně později napsané, ale u nás dřív vydané) knížky od Mellicka jsem přečetla všechny a až na jednu povídku ze Strašidelné vaginy se mi všechno líbilo, ujeté, místy i nechutné, úchylné, ale zábavné.
Tohle je ujeté, nudné, nechutné a končím stránkami, které jsou nechutně nechutné a nepotřebuju víc.
Na autora jsem nezanevřela, ale tuhle knihu doma nechci.
Kroky slunce
Walter Tevis
Nejslabší Tevisova kniha, kterou jsem četla. Asi proto, že ze všech ostatních jsem zatím byla nadšená, měla jsem vyšší očekávání a proto je to i horší zklamání.
První část mimo Zemi se mi líbila, i když mě otravovaly ty vzpomínky impotenta.
Po návratu na Zem mě bavilo až akční ladění, ale ke konci mě dokonale otrávilo plno politiky, najednou získaná potence a uspěchaný až klišoidní závěr.
Na druhou stranu jsem ale s Benem strávila skoro rok, než jsem to dočetla, a za tu dobu jsem si na něj zvykla, až mi i byl sympatický. A možná mi bude chybět.
Opona
Ondřej Hübl
Kniha mě od začátku chytla a nepustila. Poslouchala jsem výborně načtenou audioknihu. Bavil mě způsob, jak se postupně odkrývalo, o co vlastně jde. Některé zápletky už mi možná připadaly přehnané, ale jako celek mi to dohromady dávalo smysl.
Trochu mě udeřilo semtam nějaké slovní spojení… Nejvíc „zavolám déle“ ve smyslu později. Jinak ale můžu doporučit.
Mám ráda knížky, o kterých musíte přemýšlet i po dočtení, a tato je bezpochyby jednou z takových.
Děsivé pro mě bylo i to, že můj muž zrovna nedávno vyfasoval auto s virtuální asistentkou. Ta mě děsila už předtím, ale po přečtení Opony mě děsí ještě o to víc.
Pianistka
Elfriede Jelinek
Jak u knížek se většinou dokážu rozhodnout, jestli se mi líbí nebo nelíbí, tady se mi to nepodařilo. Jednou zase věc, kde pochopím jakékoli hodnocení.
Měla bych chuť s hlavními postavami zatřást, aby se probudili, ale kam? No "normálního" světa? Možná by je to zabilo. Mají ten svůj, kam moje představivost nesahá. Nechápu je, ale ani nemůžu odsoudit.
Kniha je psaná dost zajímavým stylem, a tím, že není ani tak dlouhá, jsem ji zhltla celkem rychle.
Nemyslím, že by to byl takový propadák, jak vypovídá hodnocení, ale sama jsem tomu teda taky bodů nepřidala :D
Srdce temnoty
Joseph Conrad
Za mě už je to přežité, dnes už mi to moc neřeklo. Ne všechny příběhy asi zůstanou aktuální tak, aby oslovily i za sto let. O to víc obdivuji ty, kterým se to podařilo. Ale to není bohužel tento případ.
Čtyři tetičky a jedna vražda
Jesse Q. Sutanto
Jako vždy u humoru, buď sedne nebo nesedne. Já jsem se bavila.
Je to takový crazy románek pro ženy, ale mě to bavilo i přes tu naivitu. Neměla jsem žádná velká očekávání (děkuji za předešlá špatná hodnocení, která mi snížila laťku) a tak jsem byla jen mile překvapená. Ne, že bych se kácela smíchy, ale přišlo mi to vtipné.
Poohlédnu se po druhém dílu. Osvěžující změna proti standardnímu hlavnímu proudu.
Škoda jen, že spousta vtipných slovíček se ztratila překladem. Třeba bridezilla/groomzila je jen šílená nevěsta/ženich.
Druhý díl si přečtu asi jen anglicky.
EDIT: druhý díl jsem nedočetla. Připadá mi "blbý".
Co nemůžeme poznat
Marcus du Sautoy
Některé kousky mi už přišly moc rozvláčné, možná jsem je špatně chápala, ale stejně jako Hudba prvočísel se mi kniha dost líbí a užila jsem si ji. A tak trochu chápu, proč mě bavila. Prý byla autorovou oblíbenou knihou z dětství Jak se jmenuje tahle knížka? Mou taky :) Musela jsem si najít, kdy vyšla, protože autor je o víc než desetiletí starší než já. Ale jo, stíhal to, zatímco u nás vyšla, až jsem to stíhala zas já. Takže asi nekecá :)
Konkrétně ke knize Co nemůžeme poznat: Ze sedmi hranic poznání mě víc bavila ta matematicko-fyzikální větší půlka, ale celkově je to pěkný přehled problémů k přemýšlení. Můžu doporučit.
Tato edice mě ještě nezklamala.
Už se těším na Umění zkratky.
