jindra2 komentáře u knih
Typický neduh mnoha českých románů: užvaněnost, která příběh neobohacuje.
Častá bolest moderních autorů: nadbytek slov. Jak řekl jeden známý spisovatel: Něco napíšu a pak stejný čas věnuji škrtání. Asi se dají najít zajímavé myšlenky a filozofie ale odmítl jsem se prokousávat a knihu odložil.
Tahle studie Čechy nepotěší. V novodobé historii pociťují absenci "velkých okamžiků". K výjimkám patří shoda na pevném odhodlání v 1938 bojovat. To je dle Tesaře velká lež. Co by nám vlastně zbylo, když v 1968 jsme bojovali týden, 1989 jsme byli poslední... Autor také zpochybňuje odboj za německé okupace, obviňuje průmyslníky z nepřímého vyzbrojování Wehrmachtu. Jistě se na tyto otázky dá nahlížet i z jiného úhlu. Např. v odboji za protektorátu se angažovalo dost nesmírně odvážných a obětavých lidí. Namátkou ve Francii byla kolaborace pravděpodobně ještě rozšířenější. Tvrzení, že jsme mohli počítat se Stalinovou vojenskou pomocí, je jinými historiky popíráno. Přesto některé otázky zůstávají. O českém postoji ke skutečnému boji svědčí např. fakt, že dodnes nebylo uděleno státní vyznamenání Mašínům.
Tesař píše, že mnichovská zrada spočívala nikoliv v odmítnutí pomoci ale v tom, že ČR nebyl nabídnut kompromis. Jak ale mohl ten kompromis vypadat?
Aneb jak se lámou charaktery. Známe to všichni, těch opravdu nezlomných je hrstka. Také je pěkně popsán sebeobranný mechanismus: Vlastně mám svědomí (skoro) čisté, mohou za to jiní, ti mě do toho vehnali. Pavel Kohout má úžasný dar poutavě vyprávět a přitom maximálně šetřit slovy, z čehož by si někteří současní autoři měli vzít příklad. Vyplatí se číst pozorně, věty jsou promyšlené a každé slovo či obrat mají svůj význam.
Neuvěřitelné, kolik lásky, odvahy, šlechetnosti se prokázalo v těžké době. Výmluvný byl příklad německých manželů starajících se o odebrané české děti. I v době zfanatizování německého národa si zachovali rozum, čest, nezištnost a empatii. Jaký protiklad k některým českým "vlastencům". Jen poslední příběh mi připadal poněkud nesourodý.
Skutečně nadčasový román, který si bere na paškál kastovnictví. Přemýšlivý Shelton s vyvinutým smyslem pro spravedlnost citlivě vnímá rozdělení společnosti dle majetkových poměrů. Trápí ho, že jeho prostomyslná snoubenka se cítí nadřazena nižším vrstvám, ačkoliv její zásluha spočívá pouze v tom, že se dobře narodila. Sheltonovo vnímání společenských rozdílů je dále konfrontováno jeho skoro přítelem, zatrpklým filosofujícím "tulákem", který naopak společensky klesl, což těžce nese a vyšší třídu za její neprostupnost a špatně skrývanou aroganci sofistikovaně nenávidí. V závěru se Shelton vzbouří proti zavedeným rigidním normám, což pro něj zřejmě bude znamenat negativní následky.
Buďme rádi, že v naší společnosti kastovnictví v podstatě neexistuje. Je důvodem ke společenskému pnutí, které podrývá soudržnost společnosti.
Podařený mix složený z úryvků románů a originálních povídek. Povídky mají myšlenku a některé i pointu. Pro nástin tvorby Pavla Kohouta podnětný přehled, který ponoukne k přečtení některých knih v plném znění.
Poučná kniha určená neakademické obci. Autoři se nad čtenáře nevyvyšují a vysvětlují i základní ekonomické pojmy (např. schodek běžného účtu, vliv inflace a deflace atd.). Krátce procházejí dějinami ekonomických krizí a dovozují, že jsou nedílnou součástí kapitalistického systému. Kritizují postupy, které v současnosti aplikují vlády a centrální banky (zahlcování ekonomiky penězi, záchrana všech finančních institucí penězi daňových poplatníků vedoucí k morálnímu hazardu). Niť nenechají suchou na "finančních laboratořích" vytvářejících "sekuritizované výrobky" a všemožné deriváty z podřadných hypoték, které se zabalí do krásného celofánu a přeprodávají naivním investorům. Zvláštní důraz kladou na vytváření nemovitostních, komoditních a dalších bublin a jejich nebezpečnost. Posuzují národní i globální ekonomiku také z geopolitických hledisek. V závěru zmiňují rizika globalizace. Kdo chce na úrovni poučeného laika nahlédnout do tajemného světa moderního finančního systému, bude pro něj kniha přínosem.
Román znázorňující ve fragmentech životní cestu nadaného intelektuála. Pěkná je například pasáž Jeanovy diskuze s jeho velkou láskou o lesbické nevěře. Lze v ní nalézt i humor. Je třeba nechat text působit a vnímat spíše jako poezii. Poněkud se vymyká část, pojednávající Dreyfussovu aféru. Tento obrovský skandál zřejmě zasáhl Proustův smysl pro spravedlnost. Proust musel být neobyčejně citlivý člověk s pozorovacím talentem.
Sympatická bizarnost. Spíše než na ději postavená na vtipech, absurditách a gazích. Erotika je hlavním motivem. Některé obraty opravdu pobaví. Jednou z hlavních postav je záletník Uan.
Dobře napsaný politický thriller z Itálie osmdesátých let. Prostředí levicových či pravicových bojůvek, anarchistů a na druhé straně zkorumpovaného státního aparátu, nedbajícího na demokratická pravidla, dobře známe z filmů italské realistické vlny, např. filmu Ctihodné mrtvoly. Poctivý prokurátor, snažící se vyšetřit tajemné spiknutí, naráží na zeď apatie či rovnou odmítání svých kolegů a nadřízených. Otázka zní, jak průhledně, transparentně a přísně demokraticky řídit stát, kde vláda je nedůvěryhodná, z nedostatku výkonnosti státního aparátu napojená na různé nelegální struktury, stát je zmítaný bojem různých skupin, vyznávajících protichůdné ideologie.
Na rozdíl od některých recenzentů myslím, že tento román se z tvorby G.G. vymyká. Pro jeho knihy je charakteristická mírná absurdnost, nadsázka a surreálnost. Někteří kritici mu to vytýkají a označují prostředí jeho knih jako "Greenland". V Komediantech jsem tuto "úchylku" nezaznamenal. Jedná se o realisticky "přízemní" líčení poměrů v diktatuře, proti které byl reálný socialismus (jak ho známe my) odvarem.
Hrdinové se vyvíjejí: Smithovi od naivního snílkovství k pochopení, že existují světy jim dosud neznámé, Brown od prospěchářské nezaujatosti k vynucené revoltě, Jones od lehkomyslného proplouvání životem k pozdnímu uvědomění si sebe sama.
Kniha je věrohodná, psychologicky přesvědčivá. Postavy nejsou černobílé, dokonce ani ztělesnění zla, kapitán Concasseur, nevyznívá jednoznačně negativně.
G.G. zřejmě zaujímal kritický postoj k americké zahraniční politice. To je ale na jinou diskuzi.
Zvláště si cením kapitoly o Janě Nagyové. Objektivně je popsána její škodlivá činnost, kdy přes loutkového premiéra řídila stát. Dobrá odpověď těm, kteří věc bagatelizují (šlo o pár kabelek).
Kvůli Slibu dávám za pět. Geniální povídka dějově i literárně. Filmové zpracování Přísaha s Jackem Nicholsonem mimořádně zdařilé a na ČSFD podceněné.
Dystopický popis totalitní společnosti definované ruskou národní povahou. Tuto vizi v současnosti prožívá Bělorusko a Rusko se k ní blíží. Absence práva a spravedlnosti, akceptace násilí jako systému udržení moci. Archaický jazyk odkazující na Ivana Hrozného je zajímavý, uznání překladateli. Závěrečná scéna s gay sexem a vrtáním nohou šla pojmout méně expresivně.
Tolstoj cítil potřebu v epilogu rozvést obtížně srozumitelné filozofické úvahy (tak jako ve Vojně a míru). Jinak by román byl za 5 hvězd. Barvitá freska ruské vyšší společnosti 19. století, která je proložena Tolstého názory na sociální a ekonomické problémy ruské společnosti, tlumočené statkářem Levinem. Některé scény jsou neobyčejně působivé a vypovídající (např. volba guberniálního rady, seznámení Kareninové s Levinem). Tolstoj jednoduchými větami bez nadbytečných slov a nenápadnými charakterizujícími detaily dosahuje velkého uměleckého účinku. Postavy jsou lidé z masa a krve.
Kniha se dobře čte (poslouchá). Jedná se o dobrodružný mysteriózní western s detektivní zápletkou okořeněný osobní tragédií dvou bratrů. Děj je snad až příliš epický, smícháni jsou zednáři, pruští agenti, pašeráci dřeva, satanisté na úkor psychologie postav. Pokud autorovi šlo o napsání zábavné knížky bez dalšího přesahu, je to v pořádku. Styl psaní, stavba vět, obraty jsou zdařilé, nenudí. Popis prostředí (mrazivé Jizerské hory, zapadlá krčma, tajemné podzemí) je zajímavý a barvitý. Mohl by vzniknout napínavý film, namísto u nás obvyklých laskavých komedií. Otevřený konec není pro podobné knížky typický ale nevadí.
Jako zábavné nenáročné čtení do vlaku se kniha podařila.
Něco tolik (sebe)ironického, jízlivého, vtipného se nečte příliš často. Text se valí kupředu, repetitivní stavba vět má nečekaný účinek. Je to vlastně všední příběh. Každý z nás se ve společnosti staví do nějaké pózy, hraje divadlo, dělá, co se od něj čeká a následně své chování rozebírá a často se stydí. Nesnášíme a kritizujeme ale nakonec se podrobíme a necháme si to pro sebe. Co jiného nám zbývá?
Povedená byla inscenace v Divadle na zábradlí.
Čechov byl velmi chytrý muž. Jeho povídky mají druhý plán, který běží pod povrchem. Z nenápadných poznámek jej zpětně vydedukujete až na závěr. Svými rozbory "ruské duše" připomíná Dostojevského, ovšem bez jeho tragiky a jisté patologičnosti. Vypadá to, že hlavními faktory, které formují a determinují ruskou společnost, jsou mráz, vodka, vztah k ženám (...byl to dobrý manžel, ženu bil jen v opilosti...) a částečně náboženství. Některé povídky jsou více než hořké, přímo tragické. Jsou to momentky ze života středních a nižších vrstev, spíše rusky specifické ale některé univerzálně přenosné.
Temný, až básnický monolog osamělého starého Araba, který celý život nese tíhu vraždy svého staršího bratra. Vykoná nesmyslnou pomstu, která však ulehčení nepřinese. Příběh přináší mimo jiné svědectví o oficiální spravedlnosti v arabských zemích. Vrah není potrestán, protože oběť byla Francouz.