Jirinamac komentáře u knih
Moje 4. knížka od Štiftera, ale zatím mi přišla nejslabší. Děj bych hodnotila za 3*, možná by mě víc bavila jako rozhlasová povídka, ale líbily se mi ilustrace, které se k té době pěkně hodily. Tak 4*
Krásný příběh plný romantiky, lásky, smutku, náhod a odpouštění. Příběh z běžného života to není, ale moc hezky se to čte. L.R. napsala příběh v r.1996, později knížku na žádost vydavatelů ,,oprášila,, a byla znovu ve světě vydaná v r. 2014, ale v češtině až v r. 2022. Doporučuji.
Mám ráda skutečné životní příběhy a život Elišky Krausové je zajímavý. První část pojednává o životě v rodině, kde každý člen byl osobnost, která se chtěla prosadit a později se dostali každý do jiného konce světa, ale i tak rodina byla stále stmelená. V druhé části se dozvíme o životě v Kolumbii, ať soukromém, tak i profesním. Příjemné čtení probíhá formou rozhovorů s Eliškou a autorem.
Téma nenápadného zneužívání dospívajících dívek v jejich divadelním kroužku, který vede zakomplexovaný a náladový vedoucí, co si nejspíš troufne jen na malé holky, které ho obdivují. Poslední dobou jsou takové případy časté a tak je aktuální o tom mluvit, ale knížka mě moc nebavila.
Nepochopitelné a neuvěřitelné, že toto se děje v 21. století. Co to je za primitivy, že si to ještě obhájí svojí vírou a nábožným fanatismem.
Nejdřív jsem měla možnost vidět film a knížku jsem četla jen na doplnění informací. Ale asi jsem byla hodně ovlivněná filmem a tak jsem očekávala víc, mám pocit, že mě film bavil víc a čtení mě zrovna moc nepohltilo.
Asi jsem četla jinou knížku, než čtenář ,,pametnik90,, který má problémy nejspíš sám se sebou a asi knížku vůbec nečetl. Knížka je plná citů a humor střídá smutek (kapitola Emma). Dan je citlivý člověk, který si často nevěří a zmatkuje, ale bere život s humorem. Občas na něj kouknu na instagramu, ale určitě půjdu i do divadla nebo na zámek. Tak, ať se vám kluci všechno daří.
Knížka je hodně popisná a je neuvěřitelné, co všechno Němci dokázali vymyslet pro likvidaci těl. Drastické čtení, kdy jsem musela dávat přestávky, ale informací spoustu. Chyby hodnotit nebudu, ty autorovo sdělení neovlivní a tady jde o obsah.
Každá ta povídka je příběh, osud, život, nad kterým stojí zapřemýšlet se. Je to má třetí knížka od autora a vždycky z jeho knížek cítím cit pro dané téma.
Knížka není žádné literární veledílo, ale je sepsaná, aby upozornila, že jsou stále ještě části světa, kde matka porodí i deset dětí a když dojdou v rodině peníze, tak jedna z dcer je obětována, zámožnému a často staršímu ženichovi, aby se získaly peníze pro rodinu. Nada měla štěstí, že její vzdělanější strýc jí pomohl, když z rodiny v jejích 11 letech před takovým ženichem utekla. Za pomoci Facebooku a internetu našli pomoc, když rodiče strýce obvinili, že Nadu unesl. O případu se dozvěděly i světové organizace, díky kterým vznikly i nové zákony, které posunuly v Jemenu věkovou hranici pro možný sňatek. Nada se narodila v r. 2002, který den to bylo, to neví, protože pro rodiče to byl den jako každý jiný a není to žádná zvláštní a významná událost, ale boží vůle, tak proč se starat o datum, když je důležitější práce, třeba dojít pro dříví, pro vodu nebo prodej katy, byliny s omamnými účinky. Mé hodnocení je za Nadi odvahu, kdy se dokáza vzepřít rodičům a zaostalé tradici.
Vše je popsáno už v předchozích komentářích a já jen dodám, doporučuji ke čtení, ale i vyhledání na webových stránkách paměť národa.
Nejzajímavější na celé knížce jsou dobové fotografie, ale text nezajímavý a rozhodně žádné obsáhlé soukromé příběhy, jen pár povrchních informací o činnosti Němců v různých skupinách, kde občas zazní slovo sex, rasová čistota v životě a v umění. Pár slov z životopisu A. Hitlera a několika osob kolem něj.
Je to takový styl Deník Bridget Jonesové, ale docela jsem se u knížky bavila a asi si v knihovně půjčím i pokračování jejich příběhu. Mám ráda sýry i Paříž a představa, že Ella našla v Paříži náplast na svojí bolístku se mi líbila a nakonec i dokázala poznat hodnotu opravdového přatelství.
Po 13. kapitole jsem knížku odložila a nechutně popisovaná jatka na lidech jsem nějak nedávala, ale nemám ráda nedočtené knížky, tak jsem se k ní po 3 týdnech vrátila. Námět stojí za velké přemýšlení a napadalo mě, že stejně se chovají lidé ke zvířatům, proč jsou některá zvířata domácí mazlíčci a některá doma chovaná se bez citu konzumují? Původně jsem na začátku myslela, že dám knížce odpad, ale po dočtení to zase necítím jako odpad. Pěkná obálka, námět o kterém dost přemýšlím, ale styl psaní mi přišel nudný. Naštěstí je knížka tenká a je to rychle přečtené.
Autorku jsem potřebovala do čtenářské výzvy, jinak bych se k ní nejspíš nedostala, ale knížka mě bavila a možná si časem ještě nějakou její ,,oddechovku,, přečtu. I depresivní stavy se dají vylíčit s humorem, jen ten humor asi chybí, když člověk se v tom stavu nachází. Do hlavy člověka nevidíme a nikdy nevíme, co v ní probíhá za problémy.
Příběh je ke čtení lákavý, ale je to psáno tak zdlouhavě, že je problém se začíst a spoustu omáčky kolem mě fakt nebavilo. O G.Wijsmuller je možné se dočíst informace na Wikipedia.
Knížku jsem nečetla, ale jen poslouchala v rozhlase čtení na pokračování. Jsem ateista a spíš mě zajímaly příběhy jeptišek, co je přivedlo k takovému životu. Nevím, jestli je rozhlasové audio tak zkráceno, ale vyprávění příběhů je dost stručné a moc mě to nebavilo.
Kdo má vášeň pro Florencii a pro jídlo, tak je to asi balzám pro jeho duši, já moc ten poklid, všechno růžové a zalité sluncem nemusím, ale 14 dní bych brala.
Pan Lada to uměl, pár čar a vždycky každé dítě pozná, co to je za zvířátko. Jeho obrázky milují děti už několik generací.
Knížka se moc pěkně čte. Pilota letadla přepadnou zdravotní problémy a letadlo ztroskotá na ostrově daleko od civilizace a dva mladí pasažéři si budou muset sami poradit, aby na opuštěném ostrově přežili.