Jirinamac komentáře u knih
Není to obsáhlá knížka na počet stránek, ale téma je to silné. Osmdesátiletá paní má pocit, že chce ještě zažít pěkný vztah, ale je to vztah, kdy je podvodným přítelem jen využívaná a nakonec i týraná, hlavně psychicky, stále ho obhajuje u své dcery, která později vše začne rázně řešit. Problém nastane, když se u maminky z psychických problémů vyklube Alzheimer a její nemoc se stále stupňuje. Knížku doporučuji spíš pro věkově starší čtenářky.
Kdyby člověk nevěděl, že za tímto teroristickým činem bylo 115 mrtvých, tak má pocit, že to snad ani nemůže být skutečnost. Po přečtení knížek Niny Špitálníkové mě toto téma začalo dost přitahovat a je to hrůza, když si člověk uvědomí, že je to skutečnost a výchova směřuje k zločinu páchaném na zlobě celého národa. Od dětství je s lidmi manipulováno a nemají možnost vidět, jak žije ostatní svět. U nás ta nesvoboda byla až do roku 1989, ale přecejen to nebylo tak kruté jako v KLDR. I když 50. léta tady byly politické zločiny, ale terorismus tady snad nebyl. Naděje, že se ty dvě země někdy spojí, tak je asi v nedohlednu.
Určitě stojí za to, vyhledat si na internetu o této ženě a její rodině další informace.
Povídky od známých českých spisovatelů, které pár dní po dočtení a už nevím o čem byly. Nezaujalo mě to.
Příběh dvou sester, každá je jiná, ale velkou roli v jejich životě hraje výchova. Mladší sestra bývá často nemocná a proto matka většinu pozornosti věnuje jí a starší dcera se stále snaží být v té rodině viditelná, ale má štěstí, že se jí v životě většinou všechno daří podle její představy a plánů, ale jeden problém má, nemůže mít děti. Mladší sestra, která je nezodpovědná a životem proplouvá bez zábran a nemá ohledy na nikoho, tak děti má, ale nemá o ně zájem. Kapitoly se hezky střídají, tak jak je to z pohledu Grace a další kapitola z pohledu Susanny, občas do toho promluví duše matky Catherine, která leží v kómatu v nemocnici. Příjemné čtení.
Stáhnuto jako Ekniha zdarma, kde mě nalákal název, ale netušila jsem o čem knížka je. Jen mě udivuje, že vůbec někdo dokáže sesmolit takovou kravinu.
Knížka je rozdělená na několik částí. Nejčtivější je část, kde jsou příběhy tří dívek, které rodiče zachránili tím, že je vydávali za katolíky, popřeli jejich víru a umístili do pěstounských rodin a katolických škol. Život dětí byl po válce hodně složitý a vychovávaní jako věřící katolíci pociťovali i nenávist ke svému židovskému původu. Později byla založená organizace ''Ukrývané děti'' která jim i po letech pomáhala dostat se z traumat, které jako děti prožívaly i v dospělosti. V knížce je vysvětleno, proč o této době dlouho nechtěli vyprávět a své někdy až děsivé zážitky si drželi v sobě. Já jsem ateista a pro mne je víra většinou jen původ zla, ale oni i po tom všem často ve své víře setrvali. Určitě byly příběhy čtivější, ale je také dobré dozvědět se a upozornit na to, že ani po válce to nebylo pro tyto lidi jednoduché.
Knížku jsem začala číst ve slovenštině a dlouho jsem se nemohla začíst, ale bohužel, ani když jsem si v knihovně půjčila český překlad, tak to nebylo o moc lepší. Zajímavě byla popsána činnost zaměstnanců v Americké knihovně v Paříži za 2. sv. války, ale v ději mi chybí nějaké vzrušující okamžiky. Obě dějové linky jsou bez napětí, aby se člověk těšil, co bude dál. A konec mi přišel rychlý, až unáhlený. Slovenská verze má trošku víc podrobnější překlad a na konci i pár fotek z té doby.
Knížka mě moc bavila, ale celou dobu jsem bojovala se sebou, abych se během čtení nepodívala na konec. Vydržela jsem to. Domácí násilí, které začíná nenápadně, ale stále se stupňuje a život týrané ženy, která se dlouho nedokáže z tohoto vztahu dostat. Bylo by možné i něco změnit, kdyby člověk viděl do budoucnosti, která je dost děsivá?
Měla jsem z knihovny půjčené audio, tak nevím, jestli by mě to bavilo i jako knížka. Některé příběhy byly zajímavé, např. být přímo v centru dění 11. 9. 2001 a prožívat i okamžiky po těch událostech, ale některá vyprávění jsou i celkem nuda a děj nezajímavý.
Jsou lepší knížky o životě E.Piaf, ale ani toto nebylo úplně špatné, že to má tak nízké hodnocení 68%. V knížce je úsek z jejího života, kdy hodně pomohla k objevení a popularitě Yvese Montanda. Není to žádná literatura faktů, ale forma románu, která se dobře čte. Určitě si z této edice ještě něco přečtu.
Knížku jsem dostala asi před 2 roky a hned jsem jí rozečetla. Bohužel mě čtení moc nebavilo, ale dnes dočteno. Autorka tady víc prožívá své momentální pocity na cestách, tak to určitě bude jednou dobrá vzpomínková knížka pro ní. Obrázky má pěkné.
Knížku jsem četla před delší dobou, ale nějak jsem na ní pozapomněla. Četla jsem jí po Podolské a ta se mě líbila víc. Je to tedy úplně jiné téma, tak to nejde srovnávat a trošku mi to připomínalo Šarlatána. U mne to není knížka, nad kterou bych dlouho přemýšlela, ale záhada, proč v domě umíraly děti byla zajímavá.
Začátek se mi docela líbil, ale postupně už jsem neměla přehled v osobách, když někdo umřel, pak se někdo s někým zapletl a narodilo se nemanželské dítě nebo spíš několik dětí a po r. 89 se zase někdo vrátil a byl(a) to snacha nebo něčí dítě. Občas mluvil dům, občas lidi nebo dokonce jogurty a salámy v regálech. Kdyby toho bylo méně, tak by to bylo lepší.
Stručné, ale poutavé vyprávění několika turistů, kteří šli po hranici Českem. Čtení je doplněné hezkými fotkami. Kniha, která obsahuje mapy.
Krátké fejetony, které by mě asi bavily v nějakém časopise, ale přečíst jich celou knížku mě nebavilo. Čekala jsem humor a to byla slabota.
Tuto knížku jsem měla pouze půjčenou a jako vlastníka remosky Trio mě odrazoval předchozí komentář. Ale vůbec to není pravda, co píše Danafantom. Všechny recepty mají napsané suroviny, kolik zabere času příprava a jak dlouho se přibližně pečou, pro kolik osob jídlo je a jaké víko bylo použito. Některá jídla jsou připravovaná v pánvičce Vega nebo lívanečníku, které Remoska také vyrábí. Převážná většina receptů je českých, ale je tady třeba pár jídel z mezinárodní kuchyně např. paella, chobotnice, šv. kuličky nebo tradiční adventní šv. pečivo Lussekatter a šafránový dort, olivové tyčinky...Receptů je pouze 52 včetně dobře vyfocených jídel, škoda, že jich není víc, to jediné je pro mne trošku mínus v hodnocení.
Knížka je milá a ten poetický styl vyprávění z ní dělá tak trochu pohádku. Škoda, že prostředí, kde se děj příběhu odehrává je pouze fiktivní, pak by to musel být vstup do ráje, ale i tak čerpala autorka z vyprávění australských domorodců. Ale není to jen romantika, ale i dopady krutého zacházení a sobecké lásky. Pro mne té romantiky bylo někdy až moc a místy se to trošku táhlo.
V knížce mě zaujal citát od dánského filozofa Sörena Kierkegaarda ''Život se žije směrem kupředu, ale pochopit ho lze jen zpětně''
Je to knížka, která většinou neuvízne dlouho v paměti, ale ty povídky jsou ze života. Čtenáři mohli knížku stáhnout zdarma a použít do čtenářské výzvy.
Dneska už je snad mezi mládeží tato literatura hodně rozšířená a bylo by jen dobře,kdyby na ně působila více odstrašujícně.
Knížku jsem rozečetla před delší dobou a odložila jí. Zdlouhavé čtení celkem o ničem, ale nakonec jsem ráda, že jsem to dočetla. Česká autorka bude mít určitě nakoukaných hodně dívčích filmečků z amerického studentského prostředí.