jitrnic komentáře u knih

Tvrdá sociální nihilistická zpověď, neutěšená zpráva o stavu společnosti, tehdy jako dnes. Zábava musí být, i kdyby na chleba nebylo. A chudoba smrdí. Kdo se s tím odmítá smířit, ať si propálí hlavu a kdo na to nemá, nechť požádá bližního svého.

5 13.11.2021

Hned zkraje musím vyzdvihnout nádhernou edici z roku 1955 (sic!), Čapkovy kresby (se smyslem pro detail a kouzlo zachyceného okamžiku, nebo snad spíše věčnosti, snad ještě cennější než by byly bývaly fotografie) i statečně zvládnutý domácí úkol Olgy Scheinpflugové, totiž básně opěvující severskou přírodu. A velice střídmý, neideologický doslov Františka Branislava. Cestopis samotný má v sobě mnoho magického, mnoho smutného, již předznamenávajícího vpád expanzivní moderní společnosti do panenských koutů Země, i mnoho moudrého a povzbudivého. Je myslím zajímavé srovnat bezstarostného, optimistického, svobodného a starosvětského Čapka z Anglických listů s o čtrnáct let starším, ženatým, hledajícím únik před světem, jemuž už spíš odmítal rozumět.

5 28.10.2020

Krásné starosvětské vyprávění, plné humoru, poetiky, brutality i romantiky. Dokonce velmi nadčasové - konflikt spořádaného (tj. poslušného a trochu nudného) a romantického (tj. plného ideálů a krve) vidění světa.

5 01.08.2020

Je mi líto, mám jednu zásadní výhradu. V úvodu nás autor fantasticky navnadí, začne odhalovat podstatu všeho, než náhle odbočí k životním osudům astronomů, fyziků, chemiků či biologů, se zvláštním důrazem na jejich vzájemné vztahy, rodinné poměry, vzhled, především účes, co kde kdo "suše poznamenal", apod.. Obzvláště v první třetině knihy je to osobnost za osobností, pikantérie za pikantérií, už jsem chtěl knihu zahodit.

Bryson se naštěstí stejně náhle vrátí k objasňování nesmírnosti času a prostoru, nicotnosti dosavadního lidského poznání, neuchopitelnosti podstaty a dalším fantastickým věcem, svoje vyprávění pak ještě párkrát rozruší nějakým tím peprným životopisem (detailnost popisovaných situací mě svádí k myšlence, že se ty příběhy slavných odehrávaly především ve fantazii autora).

5 17.02.2020

Zdařilé stylistické cvičení, ve kterém vyniká autorův intelekt a dar slova. Četl-li bych ve dvaceti, kdy jsem si připadal jako vševědoucí Bůh, který má právo pošklebovat se a zesměšňovat vždy a všechno, byl bych patrně uhranut. A chtěl bych sám něco takového napsat, abych světu demonstroval svůj cynismus a nihilismus, aniž bych se ovšem sám dokázal za cokoliv postavit. Asi tak nějak.

5 25.05.2018

Jako odpočinková četba zcela vyhovující - velká písmena, kapitolu máte přečtenou za tři minuty, příběh psaný levou zadní, špetka sexu, lásky, dojetí a velmi letmý pokus dotknout se čehosi hlubšího. České reálie vytvořené podle vzoru hospoda - svobodomyslnost - Indiáni - kurvy. Ženské postavy hovořící padesáti jazyky, stepující, tančící, píšící romány a kdovíco ještě. Pokud Vás nic z toho nezaráží, pokud nevyžadujete po románu, aby jako celek měl hlavu a patu a nevadí Vám obstarožní spisovatelé mající potřebu dokázat, jak otevřeni jsou v otázce sexu, pak nebudete mít problém. S mozkovými závity přepnutými do úsporného režimu tuhle knihu zhltnete jako malinu.

5 10.11.2017

Stejně jako v případě Kontinuity parku poměrně zvláštně zvolený název, ani trochu nenapovídající, co můžeme očekávat. Kniha samotná je naopak od počátku jednoznačným anarchistickým pamfletem, Klubem rváčů pro 21. století, v českých reáliích.

Petr Šesták je i zde bystrým pozorovatelem, narozdíl od Kontinuity parku, kde spravedlivě rozdával rány na všechny strany, zde zaujímá jednoznačná stanoviska. To může být pro leckoho imponující, mně vadí hodně zjednodušený pohled na "nepřítele", pohrávání si s řešeními ve formě chaosu a násilí a (třeba ve srovnání s výše zmíněným Klubem rváčů, který, hádám, byl tak trochu inspirací) chybějící sebeironický a morální nadhled.

Kladně hodnotím velice pěknou edici.

4 25.02.2024

Kniha, která zestárla. Umím si představit, jak silně zasáhla čtenáře ve své době. Ovšem z mého cynického pohledu se tu mohutně tlačí na pilu – český původ, nezdolnost a moudrost prostého lidu, hloupost a omezenost mocných a bohatých – to je tu naservírováno s takovou intenzitou, aby si čtenář snad ani neopovážil o této pravdě polemizovat. Přes tuto pachuť je nutno uznat Františku Kožíkovi nesmírnou vypravěčskou zručnost.

4 22.01.2023

Úžasná audio verze s Václavem Voskou. Jako chovatelskou příručku určitě nedoporučuju (topení štěňat, bezuzdné množení koček), ale jako vystižení podstaty psí i kočičí osobnosti (i lidské samozřejmě, to by nebyl Čapek, aby tam nevpašoval nějaký humanistický závěr) znamenité.

4 10.01.2021

Ladislav Zibura kašle zvysoka a úspěšně na poučky o upozadění ega autora ve svém díle. Čím více se dozvíme o jeho přibarvených představách o sobě samém (v ochranném sebeironickém balení), tím méně pak o zemích, kterými cestuje. Chci říct, že když se na chvíli odprostí od sebe samého, stojí to za to. Bohužel (pro mě, většině čtenářů to zjevně nevadí) se většinu knihu věnuje budování svého kultu. Funguje to skvěle v Nepálu, kde je i jakoby cestovatel sám plný ještě plný euforie a energie a jeho postřehy jsou opravdu chytré a vtipné. Při cestě Čínou už se dostavuje únava a čekání na konec. Epilogem v ČR mě ovšem Zibura dostal tam, kam potřeboval. Díky tomu nakonec nad všemi výtkami mávám rukou a tak přibližně za rok si od něj nejspíš zase něco přečtu.

4 15.12.2020

Napřed poznamenám, že jsem zemským patriotem a ke své rodné řeči chovám nehynoucí úctu. Přesto chovám silnou nedůvěru ke státu (konkrétně k tomu našemu, ostatní nehodnotím) a k národnostnímu vlastenčení. Přesto si s Mary Heimannovou nijak nenotuji. Autorka se pouští především v úvodu a závěru do dosti svévolných interpretací českých dějin, které příliš nevyplývají z textu. Spíše to vypadá, že Heimannová (ano, přechyluji) vyslovila napřed tezi a pak se na ni pokusila napasovat československé dějiny. Přičemž pasáže s provokativními "závěry" jsou ty čtivější, období komunismu je pouze znovu převyprávěno, aniž by z něj cokoli nového vyplývalo.
Několikrát se Heimannová uchýlí k (alespoň pro mě) nesmyslné argumentaci typu „Kdyby první republika byla méně šovinistická a pragocentrická, byla by se stala autoritářskou, a dokonce fašistickou přibližně v téže době jako její sousedé. “ Češi navíc nevynalezli národovectví, byl to fenomén zmítající celou Evropou a národnostní emancipace byla v té době asi nezbytnou k přežití. Stejně jako Masaryk s Benešem si nevymysleli řevnivost mezi Čechy a Němci, zmiňují se o ní kronikáři od Kosmase po Pavla Stránského. Němce v Praze ani jinde Češi hospodářsky určitě nezastiňovali, naopak. O cikánské komunitě má autorka divné představy - za první republiky neměli svého zástupce v parlamentu, po sametové revoluci jim nebyl navrácen majetek ??? Jinde se autorka odvolává na svědectví „nejméně jednoho svědka“ (čímž se dá podložit patrně jakékoliv tvrzení). Těchto nonsensů je v textu víc.
Mary Heimannová si dala hodně práce, ale ne dost k pochopení. Ano, český, slovenský i německý národ má mnoho kostlivců ve skříni. Ano, nacionalismus způsobil hodně bídy a utrpení, i ten český. Ale nějak necítím, že by tato paní byla oprávněna zaujatě hodnotit, čím si Češi, Slováci, Němci a ostatní národnosti v českých zemích a na Slovensku prošli.

4 04.06.2020

Moje první kniha od Petera Wohllebena. Autor kopíruje šílený nešvar dnešní doby, a sice zasvěcené, až odborné návody na naprosto banální činnosti (ála youtubers). Takže se dozvíme, jak se vyhnout v lese louži, že komáří štípnutí svědí (autorův komentář "jauvajs!"), že stromům můžeme nakreslit oči a pusu, i jak si v lese utřít zadek. Doplněno autorovými zkušenostmi s danou problematikou...
Přibližně prostřední třetina je ovšem dobrá a obsahuje to, co jste pravděpodobně od knihy očekávali.

4 22.05.2020

Díky této knize jsem konečně pochopil, na jakých principech funguje kapitalismus nebo akciové společnosti, dozvěděl jsem se i spoustu dalších dílčích zajímavostí. Hararimu lze sotva co vytknout, když se analyticky noří do jednotlivých kapitol lidské historie, problém vidím v chaotických přeskocích mezi jednotlivými etapami, nedokončování nakousnutého, i v popírání předchozích kapitol. Člověk je v prvních kapitolách ubohé zvíře, které obtížně hledá místo na slunci, aby vzápětí byla naprosto zesměšněna zemědělská revoluce, s odkazem na údajně idylický život jí předcházející, totéž následuje s příchodem kapitalismu, který Harari kritizuje v jeho divokých výbojných počátcích (opět v kontrastu s předchozími najednou idylickými zemědělskými časy), aby se v jeho hodnocení nakonec lekl a posvětil jeho předurčenost a navěkyjsoucnost.

4 06.01.2020

Moje třetí kniha od Pratchetta, zatím nejlepší, ale zatím to stále ještě není ono. Terry Pratchett na mě prozatím působí jako velice bystrý a vtipný pozorovatel - dokud se v Zeměploše zrcadlí náš vlastní svět - to bývá do třetiny až poloviny knihy, je to úžasné čtení. Pak vypukne jakýsi fantasy chaos, kdybych v tuto chvíli knihu zahodil, nic by se nestalo. U této knihy to nebylo jiné, dočetl jsem díky Bábi.

4 05.10.2019

Výjimečně připojím i komentář. Mňačko napsal knihu čtrnáct let po válce, v době, kdy byl ještě přesvědčeným komunistou. Její vyznění je tak režimu poplatné - podporuje nenávist k Němcům, obhajuje pomstu a jeho hrdina se těší na nové (lepší) uspořádání společnosti po válce, v čemž ho podporují mimořádně stateční sovětští partyzáni, kterým další osud naší země není lhostejný... Díky této knize lze však lépe pochopit poválečný vývoj. Například když Mňačko uvádí, v čem první republika selhala, lze proti tomu bohužel sotva co namítat. Nejlepší je kniha samozřejmě kniha v pasážích, kde se Mňačko soustřeďuje pouze na své hrdiny. Závěr je strhující.

4 30.11.-0001

Vytříbený jazyk, nesporně mimořádná schopnost nahlížet podstatu věcí a dějů, o lidech nemluvě. Na druhé straně až fantasmagorické vršení čím dál absurdnějších obrazů, které jednoho unaví, časem omrzí.

3 23.12.2024

Povedená rytířsko–zbojnická báchorka na motivy anglických středověkých dějin. Ŕádně jsou samozřejmě vyšponovány bojové schopnosti ústředních postav i ušlechtilá cudnost obou románových krasavic, ovšem jinak jsou charaktery velmi příjemně nejednoznačné, celé heroické vyprávění pak mírně ironicky zabarvené.

Jak jsem se dozvěděl z doslovu, Sir Walter Scott sázel svoje historické romány jako Baťa cvičky a souhlasil bych s autorem doslovu, že je to přece jenom trochu znát. Na konci jakoby už to chtěl mít rychle hotové, tak celý příběh honem tak nějak plus mínus uspokojivě uzavřel. Závěr je tak spíš nutností, než vyvrcholením celé knihy.

Přesto mohu vřele doporučit.

3 20.07.2024

Naivně absurdní, krvavě brutální teologicko - filozofický cestopis a love story (vše v jednom) od ohromující osobnosti, která otočila kolem světových dějin.

(SPOILER) Sebevražda z nešťastné lásky je samozřejmě nekonečně pitomou záležitostí, leč mladistvá trýzeň a mučivá bezmoc z lhostejnosti okolí k našemu zdánlivě nesmírnému utrpení a touha na sebe upozornit nějakým majestátním činem, tomu by měl porozumět každý citlivý člověk, kterého někdy postihla chorobná fascinace jinou osobou.
Je pak skvělé, když si jako terapii naordinujete tvorbu. Jako to učinil Goethe, kterému se, soudě dle požehnaného věku a slavných milostných avantýr, nakonec viditelně ulevilo.

3 17.10.2023

Historické romány zhusta vypovídají spíše o době, v níž byly napsány, než o době, kdy se odehrávají. I u paní Loukotkové je vidět zřetelná tendence k opovrhování bohatstvím, parádou a vzdělaností. Se zlými Římany se při jejich charakterizaci naprosto nepáře, od počátku je jasné, po čí krvi má čtenář lačnit. Naštěstí vykreslení "lidu" je zde podstatně realističtější a prokreslenější, alespoň v rámci tohoto velmi útlého a "rychlého" románu.

Největším kladem je nádherná čeština paní Loukotkové. Nemám tušení, zda jí použité básnivé výrazy jsou zcela její licencí, či zda se jedná o archaismy. Užívá jich jemně a střídmě a jinak nepříliš komplikovaný text jimi úžasně zkrášluje.

3 15.02.2023