joanb
komentáře u knih

Příběh plynul jako voda v řece. Silná žena s positivní myslí je vždy inspirativní!


Na to, jak je novela útlounká, tak je hluboká a lidská. Takhle citlivě popsané odcházení ducha dokáže čtenáře rozložit na atom.
Pan Backman zase nezklamal a přála bych si, aby si příběh přečetli všichni mí milovaní. Je prostě top.
"Páni, jak já to od tebe zase schytám..."


Knížka není napsaná chronologicky a o to je zajímavější a nenechá vás ji odložit, dokud ji nedočtete.
Téma holokaustu se celou dobu táhne jako \"smrad\", aby vás na konci úplně převálcovalo a rozložilo na atomy ve své syrovosti a krutosti.
Vnitřní svět hlavních hrdinek je vylíčen do detailu, takže na konci se loučíte s kamarádkama.
Knížku doporučuji pro ty, co mají rádi pitvání vnitřního světa a také židovství.
Já se k ní určitě zase vrátím...


U knížky musí člověk uvažovat, jestli náhodou taky výchovou moc neubližuje. Smutné, ale krásné.


Vždycky, když vidím sedmikrásku, tak si vzpomenu na broučky. Smrti je v knížce pro děti až moc.
Čeština byla zastaralá a hůř se to četlo.
Námět neposlušného a v lásce přelétavého broučka byl poučný v minulém století. Myslím, že už jsme dál a "manipulace" rodičů ohledně svatby a velkých nepřátel jsou dávno pryč.


Kniha byla napsána jasně a výstižně - žádné velké dialogy a popisy. Příběh byl velmi smutný, kdy krutost války nahrazuje domácí násilí. Konec mě překvapil, ale i to se stává, že oběť najde sílu k vyřešení situace.
Dávám o jednu hvězdu méně, přestože se mi knížka dobře četla, tak jsem ji odkládala, protože jsem se bála příběhu, co Zuzana bude muset ještě "rozdýchat".


Velmi detailní ověřená fakta o Životické tragédii. Hůře jsem v ní hledala tempo čtení, protože se střídal popis vztahů a děj, ale také výpisky z oficiálních dokumentů.
Nejvíce mě zaujal doslov, který je super, protože jsem se v něm našla, když jsem jako malá jiskra u památníku skládala slib. Informace a vysvětlení soudružek učitelek bylo povrchní. Po přečtení konečně vím, jak to bylo. Přišla na mě i nostalgie z dětství, protože jsem si vzpomněla na vonící šťavnatá životická jablíčka... Až budu v Havířově, tak doufám, že to bude v úterý, abych mohla vzít do památníku děti.


Napínavá knížka s pěkně popsanými charaktery. Středobodem je násilí - domácí, sexuální i školní. Konec mě překvapil. Doporučuji přečíst těm, kdo mají rádi krimi.


Aaach, kniha byla ... Kdybych mohla, tak dám hvězdiček 10. Těším se na pokračování a další knihy autora!
"Složité otázky, jednoduché odpovědi. Co je lidské společenství?
Součet našich rozhodnutí."


Super knížka, která popisuje život sympatického pilota. Jsou tam nejen jeho vlastní zážitky, ale také zajímavé příběhy ostatních a popis mazlíka "velryby" A 380. Vše je srozumitelně vysvětleno v souvislostech.
Kdybych mohla, tak dám knížce 6 *.
Knížku pošlu dál tatínkovi, který nám vždycky o letadlech hodně povídal.


Zase jsem si oddychla, ale to čtení posledních 150 stran vkuse, kdy dychtíte zjistit, jak to dopadlo, bylo "akční" až do 2 rána :o). Hezká romantika s krásně popsanou Kodaní! Určitě každého naláká na její návštěvu a koupení si aspoň jednoho krásného hrníčku na kávu.


Hlavní postavy ožívaly každým slovem. Bylo to prima čtení, bohužel, asi ze života :o(. Snad takových chirurgů neoperuje moc.


Zase knížka, co jsem četla jedním dechem. Krásně vylíčen nejen vnitřní svět hlavních hrdinek, ale také ten vnější. Příběh byl pro mě do konce napínavý. Nevím, jestli si knížku budu číst znova, ale doma ji nechám, aby jsem ji jednou "ukázala" dětem.
Dobrá kniha, skvělá autorka.


Zajímavý úhel pohledu na kontroverzní téma. Za mě místy knížka ztrácela tempo. Opět tleskám paní Dvořákové a těším se na další knihu.
"...Že lovec ve mně ušetřil to zvíře. Byl tím jediným, kdo je mohl ušetřit, a on to doopravdy udělal. ..." Str. 183


Na Listování to bylo úžasné, protože adaptace byla kratší. Tak jsem přečetla i knížku. Emmi mě někdy pořádně štvala. Konec byl šokující .


Knížka se četla skoro sama. Jen to téma bylo místy "smutné" - hledání možností naplněného života. Konec byl méně propracovaný, za mě by se mi líbilo se v tom trochu "rochnit" (proto - *). Určitě si knížku přečtu víckrát. Malinko mi knížka pomohla si uvědomit, že je třeba mít více otevřené oči. V hlavě mi ještě naskočila myšlenka, že není důležité místo, kde jsi, ale hlavně lidé, se kterými se můžeš o život podělit.
Knížku bych nečetla ve složitějším období.


Začátek knihy měl pro mě pomalejší tempo. Ale, když se na scéně objevil Vidar, tak mě to vtáhlo do děje. Byla tam spousta krásných životních pravd. Konec byl a zároveň nebyl překvapivý. Víme, co se stane, to je několikrát zopakováno, ale nevíme jak se to stane. Přes to je to knížka, která mě chytla za srdce. Děkuji.
"Tohle s námi smrt dělá, je jako telefonní rozhovor, teprve když to položíme, uvědomíme si, co všechno jsme měli říct. ale teď už se na druhém konci linky ozývá jen záznamník se spoustou vzpomínek, úlomky hlasu, který slábne."
"Smutek je jaké dravé zvíře, které nás odtáhne tak daleko do tmy, až získáme dojem, že už nikdy nenajdeme cestu zpět. Že už se nikdy nebudeme smát. Bolí to neuvěřitelně moc a my nevíme, jestli to někdy přejde nebo jestli si jen zvykneme."


Moc pěkný a hluboký příběh o (ne)možné vině, zodpovědnosti a trestu za nacistickou minulost. K tomu milostný vztah mladíka a zralé ženy. Ke knížce se ráda vrátím, za mě si odnáším, že není vše jen černé a bílé, ale existuje spousta odstínů šedé.
