Joges komentáře u knih
Povedená fantasy ve ketré se stále něco děje. Je nápaditá, nenudí, zvraty jsou překvapivé, jen autorův styl psaní je občas podivný, místy těžkopádný, ale z celkového pohledu je jinak vše OK. Ransom Riggs vytvořil nový svět fantazie, kterého si všiml i Tim Burton, naštěstí.
Velmi napínavá akční detektivka, která má přímočarý děj a rychlý spád. Ovšem jsou tu i slabiny: Hiddenův námět stojí na vratkých nohách, když se snaží čtenáře neustále udivovat a šokovat. Také závěr je dost useknutý: Čtenář si přece musí všechno domyslet sám :). Ale lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem byl knihou zklamán. Naopak jsem hltal stránku za stránkou a knihu jsem přečetl během dvou dnů, takže ji mohu jen chválit. Navíc musím dodat, že autorův styl psaní je originální, jedinečný a dobře se čte.
Na můj vkus dost drsný námět. Ale v podstatě je to detektivka, jak má být, jen některé scény jsou příliš bizarní, hrubé, zkrátka nic pro slabší povahy. Jinak svérázného pana Hiddena chválím a obdivuji. Píše skvěle, má bohatý slovník i fantazii, takže jeho thriller se čte jedním dechem. Jeho hlavní postava je opět často obsazovaný opilec, zhýralec se však brzy vschopí, s problémy se popere a případ vyřeší. Děs není špatný, jenom je místy až příliš autentický.
V podstatě sympatická příručka. Kniha je docela obsáhlá a přehledně členěná. Každé onemocnění je dále rozděleno na příčiny, příznaky, vyšetření a terapii. Základní informace jsou sice jen povrchní, ale pro laika jistě dostačující. Je to prostě takový dobrý domácí rádce.
Nešetřím chválou, kniha totiž vypadá opravdu dobře. V podstatě obsahuje totéž co publikace Tvůrčí psaní 1. z nakladatelství Grada z roku 2006 (obsah: teorie versus praxe, žurnalistika, reportáž, fejeton, recenze, příběh atd.) jenom je přehlednější, lépe uspořádaná, je doplněná o nové zkušenosti, příklady i cvičení. Skutečně povedená učební pomůcka.
Dlouhý mnohovrstevnatý román složený z osudů Roberta Colea. Kniha od začátku nenudí, autor naopak hýří nápady, takže román s krátkými kapitolami se čte snadno a rychle. Zřídka se vyskytnou i zdlouhavé, popisné pasáže, knihu jsem však neodložil a pročetl se až k zajímavému a napínavému konci (stejnojmenný film není zdaleka tak povedený). Nelituji, že jsem se s Ranhojičem setkal, byl to jen a jen přínos, ale například mého oblíbence Egypťana Sinuheta nepřekonal.
Detektivní případ s téměř mysteriózní zápletkou je od samého začátku napínavý, nepředvídatelný, nejsou tu drastické scény ani hluchá místa. Tým kolem Holgera Muncha je občas problematický, nikoli však únavný. Autor dávkuje napětí postupně a dobrým vypravěčským stylem upoutává čtenářovu pozornost. Detektivka graduje jak má, jen v závěru příběh ztrácí poněkud na uvěřitelnosti a je také o něco více překombinovaný, což je podle mně jediná slabina knihy. Ale jinak nemám co vytknout. Samuel Bjørk si mně svými náměty naopak získal, proto se těším na další pokračování. Navíc jsem měl možnost vyslechnout si úryvek mluveného slova. Příběh čtený Petrou Špalkovou získává další, daleko poutavějí rozměr.
Vypadá velmi dobře. Pokud náhodou tápete v matice, tato kniha vám ji díky zručným nákresům, grafům, popiskům a ilustracím v pohodě vysvětlí a přiblíží. A není to jen stručný nástin pro první stupeň, najdete tu všechno, co potřebuje např. i střední škola. Takže pochvala knize i jejímu autorovi.
Knihou jsem listoval jen zběžně. Popravdě moc mě nenadchla. Velký formát, velká písmena, deset stručných kapitol, fotografie nic moc - to vše je pro čtenáře od 9 let. Děti možná vyleká a starším nic neřekne. Pokud se do ní náhodou začtete, máte ji za hodinu přelouskanou.
Zajímalo mě, jak píše autor knihy. Anthony Horowitz je bravurní pisálek, text se mi líbil, možná si od něj ještě něco přečtu, ovšem je to většinou jen schématický text, který nejde příliš do hloubky. Také děj s mladým Jemesem Bondem je lehce předvídatelný i méně uveřitelný. Ale jako literatura pro mládež je to výborná kniha.
Čekal jsem, že po kdysi shlédnutém filmu mě kniha neohromí. Omyl. Jozova Hanule je napsána bravurně, s citem, nese v sobě zajímavý příběh, a mám dojem, že i taková skutečnost jako intelekt autorky, která nešetří lékařskými znalostmi, vyšvihl knihu na vyšší pozice žebříčku. Novela vskutku potěšila.
Začátek severské detektivky je docela slibný a jako ve většině případů drastický. Autorka píše jistě a s nadhledem, četba proto dobře odsýpá. Uprostřed knihy se Asa Larsson točí kolem jednoho tématu a všedních věcí, až máte pocit, že čtete nějaký román. Závěrečná pointa detektivky ale překvapí, takže nakonec musíte uznat, že Rebeca Martinssonová je machr. A pak je tu finále, které vás napne a navnadí na další díly autorky. Během četby jsem měl jednou pocit, že to může být trhák, ale nebyl.
Klasické dílko ze staré školy. Simenon na sto stranách rozvíjí detektivní případ, který nepostrádá deduktivní úsudek a napětí. Všechno to do sebe nakonec zapadá, případ je vyřešen a ve vás zůstane pocit, že jste jen zavzpomínaly na časy dávno minulé.
Nečekaně dobré. Sice neprožívám popisný styl moderních detektivek (tj. méně dialogů, více popisů a pocitů), také mě překvapil pachatel a ani toho napětí tam příliš nebylo, ale když pominu uvedené drobnosti, musím českou detektivku jen a jen vychválit. Na naše poměry je to velmi dobře napsaná kniha. Oceňuji také autorčin vytříbený styl psaní.
Klasický Simenon, baví mě čím dál víc. Jeho styl psaní je na úrovni a dobře se čte. Částečně humorné dialogy text jen oživují. A jako obvykle, za vším stojí promyšlený detektivní příběh, který je napínavý a graduje.
Sice je to už dávno, co jsem knihu vstřebával jako rozhlasový seriál, ale vzpomínám, že mě bavilo poslouchat a sledovat osudy tří generací Marcusů. Vlastně jsem spíš žasl nad tím, jak Dietl dokázal celou ságu dovedně poskládat a proplétat novými a novými náměty. Byl to zkrátka profík.
Docela jsem se na knihu těšil, ale nakonec to byl jen takový průměrný čtenářský zážitek. Šifře mista Leonarda se Případ Pegasus zdaleka nevyrovná. Obsahem se titul blíží například knihám Vandenberga (Osmý hřích, Akta Gogata atd.). Loomisův hrdina má tak jedinečné schopnosti, že všemi problémy a peripetiemi proplouvá témeř jako Superman, přitom je popsán jen povrchně, příběh tím pádem utápí. Ke knize ani k hlavní postavě jsem si nevytvořil žádný vztah, škoda.
Tetovaný překvapil. Nejsem sice fanoušek podobných fantasy, do knihy jsem se začetl jen náhodou, ale originální příběh je zajímavý (až na několik slabších pasáží) a táhne, takže jsem knihu se zájmem dočetl a s klidem ji mohu doporučit.
Není to nejlepší autorova kniha, zápletka není nijak dechberoucí, ale Simenon píše tradičně dobře, na úrovni, takže jsem si přece jen početl.
Na to, že je to tak stará, kdysi dávno napsaná věc pro televizi, jsem se výborně bavil. Kniha (či seriál) je ještě lepší než mnohá současná díla. Autorka překvapila.